Romantický řád

by Maarten Doorman

Romantika představuje každodenní zkušenost. Tímto konstatováním se hned dostáváme k prvnímu paradoxu této knihy, prvnímu z nevyhnutelné řady protikladů, které s sebou psaní o romantice přináší. Neboť není snad romantismus spíše historickým obdobím či stylem než zkušeností a neapeluje snad vždy na to vyšší, vznešenější v nás, co se každodennosti vymyká?Západní člověk, který jde dnes lesem, tak činí jinak než ten, kdo žil v 18. století, nebo indián z kmene Hopi. Ba co více: prochází se také úplně jiným lesem. Ne proto, že ho spravuje spolek ochrany přírody, že ho ohrožuje kyselý déšť, anebo proto, že se rozloha lesů a nekultivovaných ploch značně zmenšila. Zásadně jiný je způsob, jakým les prožíváme. Jen málokdo si tyto obyčejné a poměrně vágní prožitky uvědomuje, nicméně jsou houževnatě a hluboce zakořeněné ve způsobu, jakým se díváme na svět. Navíc se dají popsat a historicky dohledat. Kdo jde lesem, vyráží do přírody, zažívá neurčitý pocit vznešenosti, duševního klidu, čistého vzduchu a zdraví. Kde v jiných kulturách a časech člověk spíše chodil, plahočil se či plížil, tam se západní člověk od dob romantismu prochází. Ne proto, aby lovil, sbíral dřevo nebo hledal houby, a už vůbec ne kvůli tomu, aby zažehnal pomyslná nebezpečí, ale z jakési neurčité touhy po něčem, čemu se v duchovním smyslu říká „ozdravění“. Kdo jde lesem, nevláčí s sebou žádné dřevo, plody nebo usmrcená zvířata, ale Rousseaua, Schuberta, Wackenrodera, Wordsworthe a Caspara Davida Friedricha.

312 pages, Hardcover

Published January 1, 2008

About the author

Maarten Doorman is filosoof, ideeënhistoricus en schrijver. Hij is bijzonder hoogleraar Historische cultuur van Duitsland: filosofie, kunst en literatuur. De leerstoel is vanwege het Duitsland Instituut Amsterdam gevestigd aan de Faculteit Geesteswetenschappen van de Vrije Universiteit Amsterdam. Verder is Doorman als filosoof verbonden aan de Faculty of Arts and Social Sciences van Maastricht University en doceert hij aan het University College Maastricht.

Hij was van 2000 tot 2004 bijzonder hoogleraar Literaire Kritiek aan de Faculteit Letteren van de VU en van 2004 tot 2014 bijzonder hoogleraar Journalistieke Kritiek van Kunst en Cultuur bij Mediastudies aan de Universiteit van Amsterdam. Verder is hij medewerker van de Volkskrant en De Groene Amsterdammer.

Recente boeken van Doorman zijn Dichtbij en ver weg (2018), De navel van Daphne. Over kunst en engagement (2016), Rousseau en ik. Over de erfzonde van de authenticiteit (2012), Paralipomena. Opstellen over kunst, filosofie en literatuur (2007) enDe romantische orde (2004).