Každá cesta je jako malý život. Cestování je tedy jakousi laboratoří, v které je možné porozumět životu snadněji než jinde. Já v šesti letech zapálil svou základku a v sedmi vážně onemocněl. Pak už se to se mnou vezlo: rok za humny v Černobylu chvíli po výbuchu, další rok v tehdy anarchistické Moskvě, svět newyorských gayů uprostřed HIV epidemie, rok v zemi větrných mlýnů, řada cest do západní Afriky, půl roku s batohem mezi Kalifornií a Ohňovou zemí a další cesty a cestičky. V pětatřiceti jsem dostal chuť sepsat z toho cestování (životem) postřehy. Kniha vznikala na třech kontinentech s přestávkou deset let. Výsledkem je 146 příběhů členěných do deseti tématických kapitol, které se snaží na cestovatelských příbězích odpovědět na otázku: "Co je to dobrý život?" Má ambici nabídnout inspiraci v hledání vlastní cesty.
Tomáš Hajzler strávil deset let na různých manažerských stoličkách tří nadnárodních firem (Douwe Egberts, Vitana a GE Capital). Založil tři firmy (cestovku, šnečí farmu a síť obchodů s africkým uměním).
Jednoho rána mu lékař oznámil syndrom vyhoření a doporučil razantní změnu života. Poslechl ho a v roce 2001 se pustil do peoplecommu.
Od té doby zkoumá svět firem, vedení, náš postoj k práci a další souvislosti pracovního života. Jeho hlavní náplní je šířit principy svobody v práci a zodpovědnějšího podnikání.
Z řady důvodů bych mohl pindat a shánět "argumenty" pro nízké hodnocení:
* sbírka diskutabilních postřehů * žádné obrázky z cestovatelské knížky? * neučesané, rozvláčné * nevyužitý potenciál delší doby psaní - věřím, že k řadě ideí se dalo i opakovaně vracet * ...
ale to není vůbec důležité. Ať jsou mé názory často "všelijaké", našel jsem v knížce celou řadu inspirativních nápadů, podnětů a dalších impulzů. Často jsem se musel zastavit, popřemýšlet a řadu věcí jsme s manželkou doma diskutovali - a to určitě ne naposled. Skvělá práce a upřímné poděkování autorovi za čas, který knize věnoval. Pokud by se tento myšlenkový drahokam podařilo ještě trošku vybrousit, byl by z něho skutečný poklad.
Uz dlouho jsem se nemusel tak premahat ke cteni knihy. Dobre to shrnul ve sve recenzi Tomas pred tremi roky. Nakonec jsem to docetl, ale je to opravdu plne banalit, protimluvu, oslich mustku, a obcas i chyb a prereku. Irituje me roz-delovani sl-ov, prohlaseni stejneho zivotniho moudra na strane X a o 20 stran dal, nebo vyvraceni tohoto moudra jinym zase nekde jinde. Na nejzakladnejsich myslenkach se shodneme, ale ten styl, celkem vychvaleny v recenzich, mne opravdu nesedl.
Tomáš je filozof. Už jeho prvá kniha "Peníze nebo život", nenútene nútila rozmýšľať nad pomerne všednými, ale za to kľúčovými problémami. Napríklad za čím sa ženieme a či je to pre nás, rodinu, komunitu a svet skutočne dôležité. V štyridsiatnikových postrehoch píše o ochrane prírody, odpadoch, o systémových chybách v školstve a vzdelávaní, o výchove detí, o našom prístupe k práci a voľnému času aj o tom ako korporácie negatívne vplývajú na ľudí a svet, ako sa aj vďaka nim stáva zo vzťahov biznis a ako je potom život anonymný, nesústredený a sebecký. Píše o náhodných skutkoch láskavosti, o šťastí, dôvere, o netrpezlivosti, pohodlnosti aj lenivosti, o komunikácii, láske a duševnom / duchovnom živote. Často ide až do sémiontiky a ukazuje, ako ľahko sa stávame väzňami nášho (alebo korporátneho) slovníka a slovnej masturbácie. Napríklad namiesto "home - domov" používame stále častejšie "property - majetok". Cítite ten rozdiel? Vlastníme veci, alebo veci vlastnia nás? Keďže toho Tomáš veľa pocestoval, či už sám, s manželkou alebo rodinou, všetky postrehy uvádza v českom, ale aj medzinárodnom kontexte na príbehoch o sebe, čo zažil a videl na cestách a čo si z toho môžme vziať. Na záver si dovolím jeden citát z knihy: „Gnóthi seauton.“ – Poznaj sám seba #movieorbook
S názorama Tomáše Hajzlera na to, že není třeba se upracovat k smrti a člověk má přemýšlet, co vlastně jí, dělá, čemu věnuje svůj čas ap. možná souzním, každopádně s jeho literárním stylem moc ne. Snad půlka příběhů byla nějakej random příhoda z cestování, ze které v posledních třech větách vykouzlit hlubokomyslný poučení a obecně to na mě působilo trochu dojmem instantní filozofie. Zajímavá mi přišla poslední kapitola o životním prostředí.
I’ve just started reading the book Třináct tisíc dní. I’m not even halfway through yet, but from the very first chapters I knew I was holding one of the best books I’ve ever read. In every chapter, I experience “aha” moments together with the author. They all resonate deeply with me and make me reflect on my everyday life, my values, and what I can do differently—better. From the bottom of my heart, thank you for this book. 🙏 It is a great inspiration to me.
In my opinion, there's a lot of life truth in the book. Since it's set of more than 100 stories that touch different areas of human being, I wasn't excited every moment I was of reading it. But after summarizing it at the end, I have to say, It's a great book that forces you think about your ordinary life and habits and consider if they could been done better.
Krátké kapitoly, které člověk stihne přečíst i při jízdě tramvají, než usne v posteli nebo při snídani. Autora jsem již znala, i jeho přednes a některé myšlenky, proto mi tohle trochu hlubší nahlédnutí bylo moc sympatické, samotné příběhy jsou velmi hezky napsané a je v nim schovaná spousta poznatků k zamyšlení. Velmi autentické a osobní, za mě určitě ano. :)
Procestovat svět a stěžovat si na konzum a západní styl života. Tak bych to shrnul. Tomasovy aktivity mám rad ale tahle kniha je všechno jen ne pozitivní nebo příjemné čtení.