První část trojdílné autobiografie australského spisovatele, sledující jeho dětství, vypráví o chlapci postiženém obrnou. Dík vrozené životní energii a podpoře rodičů i kamarádů překonává obtíže a prožívá šťastné dětství na australském venkově. Verše přeložila Hana Žantovská.
Alan Marshall (2 May 1902, Noorat, Victoria — 21 January 1984, Melbourne) was an Australian writer, story teller and social documenter.
His best known book, I Can Jump Puddles (1955) is the first of a three-part autobiography. The other two books are This is the Grass (1962) and In Mine Own Heart (1963).
Alan Marshall wrote numerous short stories, mainly set in the bush. He also wrote newspaper columns and magazine articles. He travelled widely in Australia and overseas. He also collected and published Indigenous Australian stories and legends.
Občas jsem se sice nemohla vyznat v tom, kdo je kdo, ale když budu knihu brát jenom po příběhové a biografické stránce, chytla mě za srdce... K málokteré knize se po přečtení vracím, tahle asi bude jedna z těch "vyvolených".
Prala bych si, aby mi ve skole rekli, ze cist povinnou cetbu neni jen povinnost, ale taky zabava. A pokud by mi to nekdo rekl, tak bych si prala, aby mu moje mladsi ja verilo! Vzpominky Alana Marshalla pusobi tak zive a plne citu. Kazdy okamzik, kterym nas v knize provazi jako by mel trvat vecne a doprovazela ho uprimna, cista radost, ktera od doby, kdy jej zazil (ci si ho snad naprosto skvele vymyslel), jeste neskoncila. Jen doufam, ze to vse byla pravda, aneb jak tvrdil Alanuv tatinek, radsi bych se nechala zarmoutit pravdou, nez se radovala ze lzi! Ale co na tom nakonec sejde, i kdyby jedine, co po jejim precteni budu delat jinak, je chodit s nosem trochu bliz zemi, stalo to za to!
Četla jsem podruhé, protože nic jiného nebylo po ruce. Příběh Alana je obdivuhodnou sondou do duše dítěte, které odmítne přijmout svůj osud "mrzáčka" a přes veškeré úsilí dělá všechno, co dělat chce. Snaží se být normálním dítětem a nad pohledy dospělých, že je přeci chromý a takhle to nejde, se vůbec nepozastavuje. Dávám tři hvězdy, protože mi chybí více hloubky. Alan byl určitě odvážný, ale jeho příběh mi přijde povrchový, nemohla jsem se pořádně začíst.
70% obsahu byly koně… ale na to ze to byla povinna cetba nebylo to tak strasne. Cloveku co ma rad kone by se to podle me libilo. Ja takovy clovek nejsem. Ke konci to bylo ale docela dobry.