Posaďte se vedle Oskara Eda na zadní sedadlo omláceného auta jeho rodičů, vdechněte směs odéru cigaret jeho otce a parfému jeho matky a buďte tichými svědky pouti somnabulní krajinou, kde zostřená vnímavost a silná představivost rozkládá už tak dost vratkou realitu do obrazů blízkých surreálnému snu. Počítejte patníky, odpočívadla, motoresty, raz dva, tři... Sedí se vám dobře? Oskar Ed jako poutník na nekonečném tripu utíkající do svých vesmírů, kde ho však vždycky dostihne stín neutěšené přítomnosti. Oskar Ed jako výjimečné dítě, možná předčasně zmoudřelé a pošramocené. Upravuje si svou fantazijí skutečný život, anebo se my všichni ocitáme v zajetí jeho fabulace, tam na zadním sedadle omláceného auta jeho rodičů? Račte si přisednout. Počítejte patníky, odpočívadla a benzinové pumpy, raz dva tři... Vítejte ve světě Oskara Eda!
Úžasné! Branko Jelinek vytvoril jeden z najznepokojivejších komiksových príbehov aké sa mi kedy dostali do rúk. K tejto symbolicko-surealisticko-postmodernej sci fi sa budem ešte rada vracať a topiť sa v jej grafickom drobnopise a vrstevnatosti.
''V děctví jsem pocitu hanby přiřadil i vlastní chuť. Chutnala po tiskárenské barvě smíchané s papírem, co vysušuje jazyk.''
Jistě vím jenom jedno. Za čas si to budu muset přečíst znovu a budu doufat, že si to sedne a všechno zapadne tam kde má… Zpočátku téhle road-trip jsem se cítil lehce nepohodlně, protože je to celé hrozně depresivní a připadal jsem si lehce ztracený v prostoru i čase. Poměrně brzy jsem se ale začal orientovat a pochopil jsem strukturu vyprávění. Začal jsem si říkat, že Oskar je vzhledem k okolnostem docela šikovný klučina a jeho rodiče jsou hrozní kreténi, kteří do svých hádek a vzájemného obviňování zatahují dítě. Líbilo se mi, jak Oskar neustále v myšlenkách utíkal do vlastních fantazií. Problém je ale v tom, že je hrozně těžké rozlišit realitu a fantazii. Z tohoto pohledu mi konec knihy doslova podrazil nohy a úplně všechno, co jsem doposud chápal, rozbil na kousky.
Kresba Branko Jelinka je hodně propracovaná. Celý ten komiks mu musel dát obrovskou práci. I když se mi některé detaily moc nelíbily, tak jiné detaily a hlavně celek jako takový musím opravdu ocenit. Je to pecka. Tím že Oskar nemá nakreslený obličej a na prázdné tváři jsou jen jeho oči a ústa, tím to celé působí ještě depresivněji. Říkáte si, jestli nemá tvář proto, že to může být kdykoliv a každý čtenář si tam může představit sebe, nebo zda nemá tvář proto, že po neustálých hádkách rodičů a tím způsobeném psychickém strádání už z jeho vlastní osobnosti příliš nezbývá. Trošku mi to připomínalo děti bez tváři ve filmu The Wall od Pink Floyd, ve kterém ty děti padají do obrovského mlýnku na maso.
Za čas si tuhle road-trip budu muset dát ještě jednou. Napřed ale musím strávit tu koňskou dávku depresí, které jsem v té knize nabral.
Brilantne napísané a hypnoticky zaznamenané tušom. Oskar Ed predstavuje fúziu psychedelických príbehov Charlesa Burnsa a bizarnej nočnej mory Sandmana. Je to prechádzka medzi trpkými spomienkami a desivým snom, z ktorého sa neviete dostať. A keď sa vám už konečne podarí prebrať sa z tejto spánkovej paralýzy a myslíte si, že je po všetkom, zistíte, že ste sa ocitli v krutej reality života. Jediná smutná vec na tomto počine je, že slovenský autor musí publikovať takéto (už zásadné) dielo v Čechách.
Czytałem wcześniejszy komiks Jelinka i był niezły, ale dość niejednoznaczny. Tutaj łatwiej zinterpretować treść, natomiast sama realizacja to absolutna perfekcja. Zarówno sposób w jaki autor przepracowuje dziecięce traumy oraz metaforyka uzupełniona bardzo szczegółową, przypominającą momentami Moebiusa, kreską, składają się na jedno z najważniejszych komiksowych pozycji w 2020 r. nad Wisłą
Hm.. nie wiem sama co o nim myśleć. Dużo irytujących błędów w tłumaczeniu i powtórzeń... "aby aby aby". (powiedzmy, że zakończenie tłumaczy te dziecięce błędy.) Nie wiem, co w nim takiego jest, czy to sposób rysowania, czy sama historia, ale czułam się niekomfortowo. I chyba bardziej chodzi jednak o te rysunki, bo naturalistycznie obleśne i niewiarygodnie smutne historie czytać lubię. Mimo to, wciągnął mnie i dotarłam do końca, więc może o ten dyskomfort i ciągle zirytowane wszystkim co i jak jest tam przedstawione tu chodziło. Zakończenia - nie rozumiem 🤙 ale to jest akurat okej.
"Občas se mi podařilo v sobě vyvolat iluzi, že se plní moje sny. Bylo to jako cítit energii, kterou nikdo nepřemůže. Ze všech sil jsem se snažil vstřebat ten pocit. Nasát ho do žil a už nikdy nepustit ven. Byl to ale marný boj. Dětská hra, po které zůstala vždy jen pachuť zklamání. Neměl jsem v životě nikoho, kdo by chtěl plnit mé sny, kromě mě samotného. Dostával jsem drahocennou lekci. Poznávat rozdíl mezi tím, po čem toužím, a tím, co je pro mě dosažitelné."
4.7 Travail graphique magnifique! Un pavé minutieusement édité, à la lecture exigeante mais au riche scénario bien ficelé. Plusieurs niveaux de lecture nécessiteront certainement au moins une relecture. Très beau récit, à la fois intimiste et déroutant, même si au bout du compte il demeure triste et parfois violent. Je recommande pour les lecteurs patients qui recherchent du ressenti bien construit et aussi une profondeur intellectuelle.
Surrealistyczna forma jest ciekawa, ale nie tak jak w oryginale gdzie Oskar Ed ożywiał rowery, czajniki i jabłka i rozmawiał ze swoim ojcem-głazem. Historia chaotyczna i jakaś taka pretensjonalna (może kwestia tłumaczenia?). Generalnie się nie wciągnąłem.
Oproti trilogii neskutečné zlepšení! Oskarovy psychedelické vize sice působí o poznání krotčeji a tuctověji, nicméně jsou snáze čitelné, jsou psychologičtější a více ukotvené v ději. Dobře vystavěný scénář stojí na prokreslených postavách, které pomalu odhalují děsivé rodinné trauma. A ve finále příběh dostává překvapující úhel pohledu. A Jelinkovy pérovky berou dech. Taková soustředěnost se jen tak nevidí!
Veľmi dobre napísané rozhovory jednej nefunkčnej rodiny, prelínanie skutočnosti (?) a fantázie, drobnokresba nielen v grafickom spracovaní. Prekvapivý koniec. Asi sa k tomu ešte niekedy vrátim, ale je to riadna ťažoba.