Autor v humoristické knize řeší zásadní životní situace jako například jak vysvětlit dceři, co je kosočtverec s čárkou, synovi, kde bydlí berušky, své ženě, kdy už konečně bude dospělý, nebo se ptá sám sebe, proč se potí a kdy už konečně zhubne. „Ctěný čtenář dostal do ruky soubor kydů jednoho tlustého plešatého pána, který se i díky tomu, co sepsal, pokouší brát sám sebe s nadhledem, dělat si ze sebe česky řečeno srandu. Pokud kniha dokáže někoho pobavit nebo dokonce rozesmát, budu šťasten jak blecha na bernardýnovi. Upozorňuji, že veškeré kydy jsem vlastnoručně prožil, jelikož být ženatý, mít pubertální dceru a předškolního syna skýtá velmi mnoho námětů. Když je k tomu člověk manuálně nesmělý, líný a vysokotlaký, má sám se sebou o zábavu postaráno, i když si to má žena nemyslí... Co bych tak ještě dodal? Smějte se, prosím!“
Knížka naplňuje vše, co slibuje v popisku - tedy kupu kydů - nicméně už méně odpovědí na otázku z titulku: k čemu ženy mají muže? Název knihy je totiž názvem jedné z mnoha kapitol, jež byly původně příspěvky na blogu. Ve skutečnosti by se kniha mohla jmenovat "Já vůl", jež lépe vystihuje autorovu sebekritickou polohu, v níž popisuje trampoty svého běžného dne, které jsou vskutku různorodé: vánoce, doktoři, koupě motorky, rodičovský den ve škole,.... Jednotlivé kapitoly a příběhy jsou přitom zábavné a přiznávám, že jsem se docela nasmál. Na doporučení ostatním a vyšší hodnocení to ale tentkrát není. Některé slovní obraty a osobní postesky se časem okoukají (vysoké čelo až na záda = pleš,...), jako celek na konci už trošku nudí a měl jsem často pocit, že autor vědomě dělá z komárů velbloudy, aby zaplnil místo původního blog postu. Cítil jsem velkou inspiraci z Povídek Šimka a Grossmana, ale chyběla mi tam lehkost a elegance. Dělat ze sebe blbce nestačí. Osobně bych si knížku asi nikdy nevybral, ale byla mi půjčena a jako oddychovka na dovolené s manželkou, která knížku zhltla ještě rychleji, posloužila dobře.