(stejná recenze u všech dílů) Moc pěkná kresba, jež si držela svoji kvalitu již od začátku, což není moc obvyklé. Od druhé poloviny byla dokonce potěšení pro oko. Hlavně proto, že moji "miláčci" zkrásněli. :D Mimochodem celá upíří rodinka byla plná krasavců. :D A Liz vypadala také roztomile. Dost oceňuji rozdílný design charakterů, neboť je pak bylo snadné rozeznat. Dokonce i postavy, co se tam pouze mihly, nevypadaly úplně stejně. Pozadí vypadalo pěkně, akorát se zde více objevovalo obyčejně šedé. To mi ani nevadilo, protože to pasovalo. Panelování bylo taktéž v pořádku. Zajímavé bylo, že když někdo hovořil, viděli jsme jeho obličej či celou postavu zblízka.
Musím ocenit velmi zajímavý design různých schopností. Byl velmi unikátní, obzvlášť různé druhy magie. Především mě překvapil vzhled monster a démonů, protože zde nenacházely žádné větší skupinky typických nadpřirozených bytostí. Upíří rodinka byla jen jedna, vlkodlaci tam byli dva a víc mě jich nenapadá. Avšak i ti měli atypické talenty a částečně zevnějšek.
Upíři měli všechny zuby špičaté. To jsem snad nikdy neviděla a ani o tom nečetla. Dále měli rudé oči a černé kruhy pod očima, což mě evidentně přitahuje. :D Dokázali ovládat obvyklé schopnosti upírů. jako je například uhraničení, což jim avšak bylo k ničemu, protože to tak trochu funguje pouze na lidi, kteří se zrovna v démoním světě moc nevyskytují. :D Výjimečné na tom bylo, že se jejich zuby vyluhovaly a extrakt z nich používali ve spreji. To mi přišlo usměvné. :D Jinak ovládali strašně hustou magii, o níž jsem se již zmiňovala. Braz ještě uměl ovládat svoji krev, což mě vždy fascinuje. Stejně jako to, že dokážu mít crush na tolik postav. Chjo. :D
Vlkodlaci měli možnost se přeměnit ihned, ale ne v obřího vlka jak by se dalo očekávat. Proměňovali se doslova do vlčího muže. Nebyli nijak přitahování měsícem, popravdě ani nevím, jestli jsem tam nějaký měsíc viděla. :D
Příběh byl vcelku zajímavý a do jisté míry i originální. Jen jsem měla pocit, že se zde nic moc nedělo. Jedním z důvodů je absence záporáků, neboť tu byl pouze jeden pořádný. Sice se bojovalo proti vícero stvoření, ale ta se vždy obrátila ve spojence, a souboj s nimi neměl nikdy dlouhému trvání. Také jsem někdy nechápala jednání těch zpočátku "zlých" charakterů, neboť většina věcí by se dala vyřešit, pokud by si spolu promluvili.
Našla jsem si dalšího "miláčka" do sbírky. Zaujal mě svým vzhledem samozřejmě :D a jeho personalitou. Podal několik opravdu vtipných hlášek, které si ještě do teď pamatuji. Líbí se mi na něm, že po většinu času vypadá, že ho nic nerozhodí, ale když se poté jedná o jeho blízké, je ochotný se i obětovat. Také mě zaujala jeho inteligence, jež využíval ve všech situacích. A ta ho mnohdy i zachránila. Jen mě mrzelo, že přišel o svůj plášť, protože mu opravdu slušel. :'( :D Můžete se pokochat, jak i v nebezpečné situaci si v klidu upíjí svůj čajíček. :D
Staz mi přišel jako fajn hlavní postava. Akorát byl přirozeně nevšímavý citů ostatních a jeho otaku závislosti jsem se musela smát, jelikož znalosti věcí tohoto žánru používal při soubojích. Líbilo se mi, že díky němu se zde objevilo hodně referencí na ostatní série. Také mi vykouzlilo úsměv na tváři to, že když se pokoušel nabít super silní útok, protivník nečekal, až ho dokončí a prostě ho praštil. :D Také jsem obdivovala jeho vynalézavost například jak již u zmiňovaného spreje. :D Mimochodem sice není tak moc atraktivní jako jeho bratr, stále ale vypadá dobře. :D
Fuyumi byla také fajn hlavní hrdinka, i když se mi ze začátku zdála trochu prosťoučká. Později jsem zjistila, že to tak není, a oblíbila jsem si ji. Nakonec byla dokonce ze všech nejsilnější. :D Její představivost byla také k pokukání.
Fanservice mě v tomto případě ani moc nevadil, neboť se tam neobjevoval často a většinou to bylo nenásilné. Avšak v některých případech mě to otravovalo a musela jsem se sama sebe ptát, jestli to bylo opravdu nutné.
Naštěstí se zde nevyskytl žádný milostný trojúhelník, protože Fuyumi a Staz se k sobě krásně hodili. Za případný třetí bod považuji když už Wolfa. Bell a její láska mi přišla jako hrozná výplň příběhu a tudíž ji nepovažuji za žádný milostná zájem. A ke všemu mi Fuyumi připadala více hlavní hrdina příběhu než Staz. Avšak by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby byl souboj o Fuyumi mezi Stazem a Wolfem...
Fuyumi a Staz byli hrozně roztomilý pár. I když jim opravdu hodně dlouho trvalo, než se dali dohromady. A to měli tolik romantických a sladkých momentů. Řekla bych, že je to především Stazova chyba, neboť ten byl v tomhle ohledu zpomalený, a tak si neuvědomoval své pocity. Například jak hrozně moc žárlil, když si Fuyumi začala povídat s Wolfem. Vypadal při tom roztomile. :D
Vyskytl se tu velmi zajímavý způsob jak řešit problémy a získávat informace. S tímto samozřejmě přišel Staz, jenž používal jako návod k výhře mangu. Takže jsme několik kapitol sledovali, jak čtou všemožná díla, aby věděli, jak porazit hlavního záporáka. Nakonec došli k závěru, že musí trénovat. Wtf!?? Tyhle kapitoly byly úplně zbytečný. Teda policajti se pokoušeli najít speciální kytaru, ale stejně se hned vědělo, že to asi nevyjde. Chjo.
S ukončením celého příběhu jsem velice spokojená. Ze začátku jsem se bála, že to bude klasické "domyslete si, co by se stalo," naštěstí se to nestalo. Neboť konec tohoto příběhu jasně ukazuje slibnou budoucnost. Mimochodem poslední souboj vypadal super cool. Především Fuyumi mě mile překvapila. A Brazovi to na tom trůnu fakt sekne. Ke všemu když má zpátky svůj plášť. :D
Obálky vypadají překrásně. Především se mi líbí, že každá vypadá jinak, a i přesto k sobě ladí. Vzory v pozadí jsou pěkné, totéž platí i o postavách.
Extrait : Avant dernier tome de la série me voilà ! Les premières pages nous rappellent la nouvelle forme de Grimm. Il n’a plus rien avoir avec son ancienne forme toute rafistolée. Pour ce qui est de la cohérence dans le fonctionnement du corps, je ne m’y connais pas assez pour la juger. Mais clairement un corps pareil à quand même peu de chance de tenir la route, dans notre monde en tout cas, mais celui des démons est sans doute bien différent. L’affrontement final fait rage et il est difficile de prédire qui en sortira vainqueur, même à la fin du volume !
Le combat continue de durer pendant tout le tome et il en sera visiblement de même pour le dernier. Jusqu’à présent, les combats étaient vite expédiés mais dans le cas présent on est plutôt dans le sens inverse. La série souffre cruellement de ce manque de rythme, ainsi que de l’ajout de passages tampons parfois maladroits. Il y a tout de même plusieurs idées originales et sympathiques, mais l’ensemble ne suffit pas à me plaire plus que moyennement. Les personnages en dehors de l’antagoniste n’évoluent pas vraiment, que ce soit au niveau du caractère ou de leurs capacités (ou bien, cela ne change pas grand-chose à leur niveau). Dans le cas de Staz par exemple, il gagnait facilement ses combats, puis on lui a débloqué toutes ses capacités, pour qu’au final, il se fasse laminer en un claquement de doigts. Quel est l’intérêt ?? Au final, c’est comme si rien ne s’était passé, donc pour moi, ce n’est pas une évolution. À côté des personnages principaux, le trio de liste noire ont eu une meilleure évolution pour bien moins de pages ! Pour les chiffres de démonions, j’avoue ne pas avoir compris leur intérêt non plus, quel est le nombre pour un démon moyen ? Comment tu peux en supporter autant qu’Akim sans exploser ? Sans oublier Fuyumi qui était littéralement la princesse Peach pendant une bonne partie de la série… et qui continue d’être mise de côté pour aucune raison particulière. Ils ont vraiment fait un personnage totalement docile avec elle, ce qui est en soi assez peu crédible car tout le monde à ses limites et je pense qu’avec juste le fait de mourir dans un autre monde, beaucoup auraient atteint cette limite.
Alors que la situation semble des plus critiques, Staz a possiblement une idée de génie qui pourrait renverser la vapeur. Cette idée est concrètement très dangereuse, car elle repose sur deux éléments assez instables ou moyennement fiables. Le premier étant la capacité du corps de Fuyumi qui assimile tout type d’énergie démoniaque, un peu comme Akim/Grimm, mais en version vampire suceur et non Frankenstein. Combien peut-elle contenir, que ce passe-t-il si elle absorbe toute l’énergie de quelqu’un ? Le second, étant la véracité des propos tenus par Blaz concernant la réincarnation, même s’il a réussi à ramener son père, rien ne dit qu’il pourra en faire de même avec tout le petit monde qui se retrouve dans Fuyumi. Pourtant, cela reste la meilleure option, comme je le pensais, malgré leur entraînement, ils sont littéralement trop faibles pour parvenir à vaincre Grimm. J’aimerais dire que voir un groupe s’unir pour vaincre l’ennemi est toujours plaisant à lire, mais étant donné que la plupart n’y sont pas par choix… J’ai juste l’impression de voir un tyran en affronter un autre, tout cela dans le corps d’une fille transformée en fantôme puis robot parce que c’est marrant… L’idée est vraiment sympa et sa mise en place a de quoi être qualifiée d’originale. Toutefois, la série semble repartir vers ses travers en confiant les manettes à Staz, plutôt qu’à Fuyumi elle-même… Comme si ce crétin pouvait utiliser les pouvoirs de tout le monde sans entraînement ni rien… La crédibilité est à zéro sur ce point, tout comme sur le nouveau corps de Grimm…
Grimm persigue a los chicos para destruirlos pero el,plan de Braz es llegar a la ciudad y lograr que los ciudadanos también ataquen a Grimm lo cual comienza a pasar,
Sin embargo Staz cae en una trampa y Grimm llega hasta Liz y la secuestra para hacer. Un intercambio con Braz, mientras tanto Staz queda muy malherido a un borde letal que decide hacer un movimiento muy peligroso darle su poder a Fuyumi la fantasma.
Staz le explica que han realizado una "boda de sangre", cosa que deja un poco en shock a Fuyumi...en realidad le explica que ella será su"robot" capaz de mantener una fuerza increíble para derrotar a Grimm. Staz, con el control de cuerpo de Fuyumi, comienza a absorber a los demonios para así acumular más poder
Das ist Band 16 der "Blood Lad" Reihe von Yuuki Kodama. Abgesehen von der Farbe ist das ein wirklich cooles Cover.
Was musste ich in diesem Band über Velos lachen. Ich hatte mich wirklich kaum zu ihr geäußert aber sie ist eine verdammt coole Socke. Ich mag sie wirklich gerne, sie rockt im wahrsten Sinne des Wortes. Dieser Band ist sowieso total mega und ich glaube eine meiner Liebsten.
Was Staz tut ist mega genial und ich hoffe wirklich das aus diesem Krieg alle heil davon kommen und keiner Schaden nimmt den ich gerne mag. Auch Vlad versucht alles was in seiner Macht steht. Ich bin jetzt schon sehr traurig das es der vorletzte Band ist. Ich mage diese Reihe wirklich geliebt.
I've wanted to continue reading this for years. I had stumbled on this one when I was a teenager, read a few chapters and placed it on hold for another time. This was the time and I am a bit disappointing in my self as well as the manga. I expected most more, I guess this was when I liked everything I read and horrid taste hehe. The premise was good in a way but there were so many introductions and then main (true) antagonist of the series takes basically the whole manga from the point he is introduced. And the ending could have been better.
<3! Ich liebe diese verrückten Shounen-Reihen. Gerade, wenn es langsam auf das Finale zugeht und es einfach immer größer und abgedrehter und epischer wird. Aber natürlich gibt es einen gemeinen Cliffhanger. Haaaaach, ich möchte doch wissen, wie es weitergeht >_<