What do you think?
Rate this book
Daruj mi křídla
Aiden je zcela spokojený se svou samotou, ve které mu nikdo nenarušuje jeho klid a stereotypy. Pokud něco vážně nesnáší, pak změny, lidi a svého otce. Brian Scott je mladý, bezstarostný, miluje společnost a neumí dodržovat řád. A právě byl povýšen na zástupce ředitele obchodního oddělení, Aidena Cartera. Po prvním dni Brian už chápe, že varování kolegů nebyla jen prázdnými slovy a že sdílení kanceláře s novým nadřízeným bude ještě větší výzvou, než si dokázal představit.
550 pages, ebook
Published August 1, 2016
1 person is currently reading
20 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 9 of 9 reviews
August 30, 2016
Veľmi rada by som napísala niečo s výpovednou hodnotou, ale takým niečim.
V skutočnosti tu len poskakujem a škerím sa, že aké dokonalé to bolo, že by ste si to mali určite prečítať.
Veľmi zlaté, vtipné a skvelé. Podobný štýl ako u Arvari, takže ja som maximálne spokojná.
Uhm, zas by som potrebovala možnosť hodnotiť aspoň 6*. Ideálne 10.
A to som sa už bála, že medzi najlepšími knihami tohoto roka nebude žiadna LGBT.
Starosť zažehnaná.
V skutočnosti tu len poskakujem a škerím sa, že aké dokonalé to bolo, že by ste si to mali určite prečítať.
Veľmi zlaté, vtipné a skvelé. Podobný štýl ako u Arvari, takže ja som maximálne spokojná.
Uhm, zas by som potrebovala možnosť hodnotiť aspoň 6*. Ideálne 10.
A to som sa už bála, že medzi najlepšími knihami tohoto roka nebude žiadna LGBT.
Starosť zažehnaná.
July 18, 2018
Příběh spadá do kategorie naprostých oddechovek (nebála bych se ani označení "červená knihovna"), je velice jednoduchý, dost předvídatelný a obsahuje spoustu klišé. Což by mi zase tak nevadilo, něco takého jsem očekávala, už když jsem si přečetla anotaci. V čem vidím větší problém, jsou: klišovitost a plochost hlavních postav, všechny vedlejší charaktery bez chuti a zápachu a rezignace na jakýkoliv originální nebo ozvláštňující prvek, který by knize dodal jiskru. Je také vidět, že autorka si nedala příliš práce s technickými detaily (prostředí, reálie, časový rámec příběhu), a o jazykové (pod)úrovni a textových chybách ani nemluvím (co takhle si příště najít nějakého korektora, hm?). No, a délka je přímo zdrcující. 550 stran? Proč proboha? Kdyby se kniha osekala na polovinu, nic by se nestalo. Alespoň bychom se vyvarovali šílené repetitivnosti činností, několika odboček, které vůbec nikam nevedou, a taky toho, že se Brian i Aiden budou najednou chovat, jako by jim něco spadlo na hlavu, jen aby se tam "ještě něco stalo".
Abych to shrnula - neměla jsem vysoká očekávání, ale i ta malá Daruj mi křídla bohužel zklamalo. Nicméně... Číst se to dá. To zas jo. A pokud máte přelouskané už všechny ostatní LGBT knihy, které u nás vyšly, nemáte možnost číst v jiném jazyce a netrpělivě vyhlížíte vydání dalšího počinu z této kategorie, zkrátit čekání si tímhle můžete, v zásadě vám to asi neublíží.
Abych to shrnula - neměla jsem vysoká očekávání, ale i ta malá Daruj mi křídla bohužel zklamalo. Nicméně... Číst se to dá. To zas jo. A pokud máte přelouskané už všechny ostatní LGBT knihy, které u nás vyšly, nemáte možnost číst v jiném jazyce a netrpělivě vyhlížíte vydání dalšího počinu z této kategorie, zkrátit čekání si tímhle můžete, v zásadě vám to asi neublíží.
September 5, 2020
Přečetla jsem to vcelku rychle, ale bohužel ne z důvodu, že by mě to nějak chytlo. Spíš jsem jen doufal, že se to třeba s další kapitolou zlepší, ale ne.
Chování Aidena a Briana bylo jako kdyby znovu byli v teen letech. Jinak si nedovedu představit to, proč tolik "hrotili" některé věci. Držet zášť dokázali líp a dýl jak kde jaká puberťačka!
Děj docela odfláknutý, už jen aby se honem rychle řešily dramata. Občas ale je vhodné dramat trošku ubrat a v tomhle případě trošku víc.
Když bych si to nekupovala tak bych tuhle stránku na ao3 zavřela asi tak po první kapitole.
Chování Aidena a Briana bylo jako kdyby znovu byli v teen letech. Jinak si nedovedu představit to, proč tolik "hrotili" některé věci. Držet zášť dokázali líp a dýl jak kde jaká puberťačka!
Děj docela odfláknutý, už jen aby se honem rychle řešily dramata. Občas ale je vhodné dramat trošku ubrat a v tomhle případě trošku víc.
Když bych si to nekupovala tak bych tuhle stránku na ao3 zavřela asi tak po první kapitole.
July 20, 2022
Knížku jsem dočetli, protože autorka ví, jak nastavit dramatickou atmosféru, i jak ve čtenáři probudit emoce. Některé pasáže se mi líbily, některé dokonce hodně. Ale jinak mě kniha spíš zklamala. Úrovní totiž připomínala spíš horší fanfikci.
1. Délka
Souhlasím s tím, co už někteří řekli ve svých recenzích - kniha by mohla být o polovinu kratší a mnohem víc by jí to prospělo. Děje sice bylo dost, ale v tom asi tkví ten problém - jako kdyby se autorka nemohla rozhodnout, o čem chce přesně psát, a rozhodla se, že do knihy dá prostě všechno. Děj se tedy sice hýbal svižně, ale přesto to knize ubralo na kvalitě, protože...
2. Hodně akce, málo prostoru pro vychutnání si některých momentů
Když už se hlavní hrdinové pro jednou na něčem shodli, nehádali se jako děti ve školce, dařilo se jim komunikovat a zkrátka, byli pro jednou v pohodě, bum, hned akce. Jasně, někdy to je tak v pořádku, někdy dokonce žádoucí, protože příběh musí mít ráz, ale někdy je taky potřeba zpomalit. Dát vůbec čtenáři prostor pro to, aby pochopil, co se to tam zrovna stalo, než na něj bude nahrnuta další akce. Ono to asi souviselo s tím, že kniha měla...
3. Příliš mnoho zápletek
Nežertuju. Jedna věc je, že kromě hlavní zápletky bývají v knize i ty vedlejší, ale já se nějak nemůžu zbavit dojmu, že sama autorka neví, která zápletka je ta hlavní, a která vedlejší, a kolik jich vůbec je, protože mně se to prostě slilo - a tolik jich bylo navíc! To s Petrem bylo v podstatě úplně k ničemu, protože i když to lehce posunulo vztah hlavních postav, tak už s tím autorka dál moc nepracovala (vrátila se k tomu jen jednou v jedné větě), Judy pak zase zmizela ze scény, nastoupila další akce... Nebo to, že se pak Brian s někým vyspal. To tam třeba bylo k čemu?!
A co se týče té hlavní zápletky, jasně, to byl prostě ten vztah Briana a Aidena, ale zároveň tam mají oba svoje vlastní traumata, minulost, přátele, problémy... A jo, já nemám nic proti hezky traumatizovaným postavám, já ty svoje traumaty určitě zásobuju, ale tady prostě jejich traumata a jejich problémy velmi výrazně přehlušovaly tu hlavní vztahovou zápletku. V jednu chvíli se řeší, že se dávají postavy dohromady, pak se Aiden motá ve svých pochybnostech ohledně otce, pak Brian řeší svého bratra, a najednou jsou postavy spolu vesele skoro půl roku?! Kdy se to, prosím, stihlo stát? Protože mně to uniklo. Protože tomu nebyl věnovaný prostor, protože se až moc řešily okolní zápletky - a to proto, že obě hlavní postavy měly z oněch zápletek poskládanou osobnost, a netvořilo je skoro nic jiného.
4. Ploché hlavní postavy (a ještě plošší ty vedlejší)
Když to shrnu a možná lehce přeženu, Aidenova osobnost bylo: jeho trauma s Tylerem, jeho trauma s otcem, a jeho maskování toho všeho. Tři věci. A když se teda dal dohromady s Brianem, tak ještě jeho zamilované já. A tyhle čtyři verze jeho osobnosti se střídaly, jak se to autorce hodilo do krámu. Potřebuje nevrlého Aidena, aby rozproudila akci? Šup, maska. Potřebuje něžnou scénu? Začne vzpomínat na Briana. Potřebuje trauma? Hodíme si kostkou a bude to... Tyler! A když Tylera vyšachovala ze hry tak, že už se prostě nemohl vrátit, tak se počet možných osobnostních rysů snížil na tři. Aiden prostě neměl větší hloubku než tohle.
A Brian na tom byl hodně podobně. Jeho rysy byly, že se buď chová jako přerostlé dítě, které nic nechápe, od absolutně jasných věcí a situací, zamilovaná stránka, která se hodně podobala tomuhle dítěti, nebo má trauma od rodiny a stahuje se do sebe, nebo zmíněnou rodinu naprosto nepochopitelně brání. Píšu naprosto nepochopitelně, protože i když je v toxických vztazích poměrně běžné, že oběti mají svoje násilníky tendenci bránit a nechtějí je opustit, často třeba proto, že si je násilník střídavě přitahuje k sobě a pak jimi znovu praští a různě s nimi manipuluje. U Briana to ale bylo celé postavené na nějakém jeho zvláštním, hodně mimo-charakterním, morálním komplexu že "se přece jedná o rodinu", a prostě si nechal líbit všechno. Ta manipulace tam nebyla skoro vůbec vidět, a rozhodně ne ta "přitahovací", kdy se násilník snaží si oběť udržet pomocí dárků, něhy a podobně. Ne, Brian jenom trpěl a nechával si to líbit. A znovu říkám, ano, v toxických vztazích to tak bývá a rozumím tomu, ale pokud o tom chce člověk psát, je potřeba, aby se člověk do té postavy dokázal vcítit... A to tady prostě nešlo. Nebylo to dostatečně rozvedené.
A pak obě postavy ještě vážně měly talent na to, se začít nepochopitelně chovat jako hormonami nasáknutí puberťáci.
Co se vedlejších postav týče, tak to bylo co postava, to v podstatě jeden rys. Sarah neustále veselá, Jamie přidrzlá, Michelle manipulující, Abbie vlezlá... Ty postavy prostě v příběhu byly, jen aby tam byly, nebo já nevím. Asi moje jediná oblíbená vedlejší postava byl ten pes.
5. Zbytečné komunikační fauly
Protože vážně, proč se museli Aiden a Brian kdykoli, když si mohli normálně promluvit, chovat jako dva hormonami nasáknutí puberťáci? Okay, chápu ještě ze začátku, kdy mezi nimi bylo napětí. Ale když už spolu pak byli a znali se? A nejde o to, že by komunikovat neuměli vůbec: když se to autorce hodilo, najednou si porozumět dokázali. Najednou respektovali hranice toho druhého. Ale když se to nehodilo, bum, a jeden z nich, anebo přinejhorším oba, se najednou vrátili snad do školky. Ne, a nechci a nebudu a tečka. Nebýt toho, i tím by kniha mohla být o dost kratší...
6. Opakování se
A taky by se tam toho nemuselo tolik opakovat. Zbytečně. Několik různých komunikačních faulů, neshod, utlačování, homofóbních projevů, které kdyby v textu chyběly, tak to vůbec ničemu nevadí. Různé situace, hádky, momenty se opakovaly, a když se jednalo třeba o nějaké chvíle, kdy to mohlo aspoň ty postavy někam posunout, tak mi přišlo, že toho autorka spíš nevyužila. Do jisté míry mi to i tím tempem, akcí za akcí a tím opakováním přišlo až epizodní - seriál nebo telenovela (i vzhledem k dramatičnosti postav ehm) by z toho snad byly i super, ale knížka... Ne tak docela.
7. Nedostatečný popis prostředí
Co taky knize hodně ubíralo na kvalitě a realističnosti, bylo málo popsané prostředí. Člověk věděl, jak vypadá Brianova a Aidenova kancelář, Aidenův byt, a do jisté míry Brianův, ale to bylo tak vše. Ulice, bary, i výše zmíněné lokace, by se mohly nacházet třeba v New Yorku, ale taky v Chicagu, ve Francii, nebo třeba v Česku. Nebylo na nich nic, co by člověka zaujalo, nic specifického. Příběh by se prostě dal dosadit skoro úplně všude. Buď zkrátka popisu nebyl věnovaný prostor vůbec, anebo byl tak obecný, že by se to hodilo hned na několik různých míst.
8. Jazykové chyby/překlepy
No jo, nikdo není dokonalý, ale vážně, tohle už se nedalo přehlédnout. S tím, co vše už jsem vytknuli výše, a s tím, jaké kvality byl ten text po jazykové stránce, mám pocit, že příběh kolem korektury možná tak proběhl.
Když to shrnu... Asi jsem přeháněli: fanfikce by to byla dobrá. Možná dokonce víc než to. Protože to má přesně to, pro co já jsem chodili do fanfikcí: tempo, drama, žhavé emoce, žhavé vztahové scény, nekončící zápletky. Ale tohle vyšlo jako kniha, a vážně mi je líto, že to říkám, ale za mě to byla chyba. Nebo spíš - kdyby se to dostalo do rukou někomu, kdo by tohle všechno autorce vytknul ještě před vydáním, a kdyby se tohle upravilo, tak proč ne. Základ je určitě skvělý, a pokud od toho člověk nemá očekávání, tak to vlastně přelouská docela rychle a užije si to (místy). Ale základ prostě na dobrou knihu nestačí.
1. Délka
Souhlasím s tím, co už někteří řekli ve svých recenzích - kniha by mohla být o polovinu kratší a mnohem víc by jí to prospělo. Děje sice bylo dost, ale v tom asi tkví ten problém - jako kdyby se autorka nemohla rozhodnout, o čem chce přesně psát, a rozhodla se, že do knihy dá prostě všechno. Děj se tedy sice hýbal svižně, ale přesto to knize ubralo na kvalitě, protože...
2. Hodně akce, málo prostoru pro vychutnání si některých momentů
Když už se hlavní hrdinové pro jednou na něčem shodli, nehádali se jako děti ve školce, dařilo se jim komunikovat a zkrátka, byli pro jednou v pohodě, bum, hned akce. Jasně, někdy to je tak v pořádku, někdy dokonce žádoucí, protože příběh musí mít ráz, ale někdy je taky potřeba zpomalit. Dát vůbec čtenáři prostor pro to, aby pochopil, co se to tam zrovna stalo, než na něj bude nahrnuta další akce. Ono to asi souviselo s tím, že kniha měla...
3. Příliš mnoho zápletek
Nežertuju. Jedna věc je, že kromě hlavní zápletky bývají v knize i ty vedlejší, ale já se nějak nemůžu zbavit dojmu, že sama autorka neví, která zápletka je ta hlavní, a která vedlejší, a kolik jich vůbec je, protože mně se to prostě slilo - a tolik jich bylo navíc! To s Petrem bylo v podstatě úplně k ničemu, protože i když to lehce posunulo vztah hlavních postav, tak už s tím autorka dál moc nepracovala (vrátila se k tomu jen jednou v jedné větě), Judy pak zase zmizela ze scény, nastoupila další akce... Nebo to, že se pak Brian s někým vyspal. To tam třeba bylo k čemu?!
A co se týče té hlavní zápletky, jasně, to byl prostě ten vztah Briana a Aidena, ale zároveň tam mají oba svoje vlastní traumata, minulost, přátele, problémy... A jo, já nemám nic proti hezky traumatizovaným postavám, já ty svoje traumaty určitě zásobuju, ale tady prostě jejich traumata a jejich problémy velmi výrazně přehlušovaly tu hlavní vztahovou zápletku. V jednu chvíli se řeší, že se dávají postavy dohromady, pak se Aiden motá ve svých pochybnostech ohledně otce, pak Brian řeší svého bratra, a najednou jsou postavy spolu vesele skoro půl roku?! Kdy se to, prosím, stihlo stát? Protože mně to uniklo. Protože tomu nebyl věnovaný prostor, protože se až moc řešily okolní zápletky - a to proto, že obě hlavní postavy měly z oněch zápletek poskládanou osobnost, a netvořilo je skoro nic jiného.
4. Ploché hlavní postavy (a ještě plošší ty vedlejší)
Když to shrnu a možná lehce přeženu, Aidenova osobnost bylo: jeho trauma s Tylerem, jeho trauma s otcem, a jeho maskování toho všeho. Tři věci. A když se teda dal dohromady s Brianem, tak ještě jeho zamilované já. A tyhle čtyři verze jeho osobnosti se střídaly, jak se to autorce hodilo do krámu. Potřebuje nevrlého Aidena, aby rozproudila akci? Šup, maska. Potřebuje něžnou scénu? Začne vzpomínat na Briana. Potřebuje trauma? Hodíme si kostkou a bude to... Tyler! A když Tylera vyšachovala ze hry tak, že už se prostě nemohl vrátit, tak se počet možných osobnostních rysů snížil na tři. Aiden prostě neměl větší hloubku než tohle.
A Brian na tom byl hodně podobně. Jeho rysy byly, že se buď chová jako přerostlé dítě, které nic nechápe, od absolutně jasných věcí a situací, zamilovaná stránka, která se hodně podobala tomuhle dítěti, nebo má trauma od rodiny a stahuje se do sebe, nebo zmíněnou rodinu naprosto nepochopitelně brání. Píšu naprosto nepochopitelně, protože i když je v toxických vztazích poměrně běžné, že oběti mají svoje násilníky tendenci bránit a nechtějí je opustit, často třeba proto, že si je násilník střídavě přitahuje k sobě a pak jimi znovu praští a různě s nimi manipuluje. U Briana to ale bylo celé postavené na nějakém jeho zvláštním, hodně mimo-charakterním, morálním komplexu že "se přece jedná o rodinu", a prostě si nechal líbit všechno. Ta manipulace tam nebyla skoro vůbec vidět, a rozhodně ne ta "přitahovací", kdy se násilník snaží si oběť udržet pomocí dárků, něhy a podobně. Ne, Brian jenom trpěl a nechával si to líbit. A znovu říkám, ano, v toxických vztazích to tak bývá a rozumím tomu, ale pokud o tom chce člověk psát, je potřeba, aby se člověk do té postavy dokázal vcítit... A to tady prostě nešlo. Nebylo to dostatečně rozvedené.
A pak obě postavy ještě vážně měly talent na to, se začít nepochopitelně chovat jako hormonami nasáknutí puberťáci.
Co se vedlejších postav týče, tak to bylo co postava, to v podstatě jeden rys. Sarah neustále veselá, Jamie přidrzlá, Michelle manipulující, Abbie vlezlá... Ty postavy prostě v příběhu byly, jen aby tam byly, nebo já nevím. Asi moje jediná oblíbená vedlejší postava byl ten pes.
5. Zbytečné komunikační fauly
Protože vážně, proč se museli Aiden a Brian kdykoli, když si mohli normálně promluvit, chovat jako dva hormonami nasáknutí puberťáci? Okay, chápu ještě ze začátku, kdy mezi nimi bylo napětí. Ale když už spolu pak byli a znali se? A nejde o to, že by komunikovat neuměli vůbec: když se to autorce hodilo, najednou si porozumět dokázali. Najednou respektovali hranice toho druhého. Ale když se to nehodilo, bum, a jeden z nich, anebo přinejhorším oba, se najednou vrátili snad do školky. Ne, a nechci a nebudu a tečka. Nebýt toho, i tím by kniha mohla být o dost kratší...
6. Opakování se
A taky by se tam toho nemuselo tolik opakovat. Zbytečně. Několik různých komunikačních faulů, neshod, utlačování, homofóbních projevů, které kdyby v textu chyběly, tak to vůbec ničemu nevadí. Různé situace, hádky, momenty se opakovaly, a když se jednalo třeba o nějaké chvíle, kdy to mohlo aspoň ty postavy někam posunout, tak mi přišlo, že toho autorka spíš nevyužila. Do jisté míry mi to i tím tempem, akcí za akcí a tím opakováním přišlo až epizodní - seriál nebo telenovela (i vzhledem k dramatičnosti postav ehm) by z toho snad byly i super, ale knížka... Ne tak docela.
7. Nedostatečný popis prostředí
Co taky knize hodně ubíralo na kvalitě a realističnosti, bylo málo popsané prostředí. Člověk věděl, jak vypadá Brianova a Aidenova kancelář, Aidenův byt, a do jisté míry Brianův, ale to bylo tak vše. Ulice, bary, i výše zmíněné lokace, by se mohly nacházet třeba v New Yorku, ale taky v Chicagu, ve Francii, nebo třeba v Česku. Nebylo na nich nic, co by člověka zaujalo, nic specifického. Příběh by se prostě dal dosadit skoro úplně všude. Buď zkrátka popisu nebyl věnovaný prostor vůbec, anebo byl tak obecný, že by se to hodilo hned na několik různých míst.
8. Jazykové chyby/překlepy
No jo, nikdo není dokonalý, ale vážně, tohle už se nedalo přehlédnout. S tím, co vše už jsem vytknuli výše, a s tím, jaké kvality byl ten text po jazykové stránce, mám pocit, že příběh kolem korektury možná tak proběhl.
Když to shrnu... Asi jsem přeháněli: fanfikce by to byla dobrá. Možná dokonce víc než to. Protože to má přesně to, pro co já jsem chodili do fanfikcí: tempo, drama, žhavé emoce, žhavé vztahové scény, nekončící zápletky. Ale tohle vyšlo jako kniha, a vážně mi je líto, že to říkám, ale za mě to byla chyba. Nebo spíš - kdyby se to dostalo do rukou někomu, kdo by tohle všechno autorce vytknul ještě před vydáním, a kdyby se tohle upravilo, tak proč ne. Základ je určitě skvělý, a pokud od toho člověk nemá očekávání, tak to vlastně přelouská docela rychle a užije si to (místy). Ale základ prostě na dobrou knihu nestačí.
This entire review has been hidden because of spoilers.
January 5, 2021
Jedna z mých oblíbených knih. Aidena i Briana jsem si oblíbila a určitě se ke knize zase vrátím.
August 17, 2016
Nečtu české autory, ale tohle se mi líbilo. Nebyla to žádná hitparáda, ale na prvotinu autorky a téma knihy to vůbec nebylo špatné. Četlo se to úplně samo a kdybych to neměla na čtečce, tak si to hned obrátím na konec.. Bylo jasné, jak to dopadne, ale i tak mě bavilo knihu číst.
September 27, 2017
Samozrejme, že som to zhltla takmer okamžite aj keď už išlo x-tý rereading, nikdy neodolám. Kedže to už je aj oficiálne vonku, tak prečo nie. Som neobjektívna, proste je to moja srdcovka a nedám na ňu dopustiť a budem sa k nej vracať znova a znova.
January 30, 2017
4 - 4.5
Nejsem sice zastáncem LGBT, ale tento příběh byl prostě milý, sladký a velice pěkně napsaný. A jo, raději mám Aidana, protože mu s jeho podivínstvím částečně rozumím (až na ten pořádek). Příjemná kniha. Hodně příjemná.
Nejsem sice zastáncem LGBT, ale tento příběh byl prostě milý, sladký a velice pěkně napsaný. A jo, raději mám Aidana, protože mu s jeho podivínstvím částečně rozumím (až na ten pořádek). Příjemná kniha. Hodně příjemná.
December 20, 2016
Jednoduchý a povětšinou předvídatelný příběh, který pravděpodobně neprošel korekturou. Nenáročné čtení.
Displaying 1 - 9 of 9 reviews