Czech poet and writer, and the most important member of the Beat Generation in former Czechoslovakia. Hrabě was born in Příbram to Jan Hrabě and Magdalena Kalinová. He spent his childhood and youth in Lochovice and attended a high school in nearby Hořovice. He graduated in 1957 and moved to Prague, where he continued his education at the Faculty of Pedagogy, studying Czech language and History. After graduation from the university in 1961 he served two years in the army. Upon his discharge he worked in a variety of jobs - as laborer, librarian, writer for the literary magazine Tvář (Face), and finally as teacher. Hrabě's untimely death at the age of twenty-five (he died in his sleep, accidentally poisoned by carbon monoxide), robbed Czech literature of the most important poet of his generation. Hrabě is buried in Lochovovice. He was briefly married (1962-64), and his son is Jan Mikšovský. In 1965 Hrabě met and interviewed American poet Allen Ginsberg during his visit to Prague. Hrabě's poetry, like the writings of other Beat Generation writers, was greatly influenced by jazz and blues music. He taught himself to play on clarinet and saxophone, and played with student bands. ----------------------------------- Český básník a částečně prozaik, jediný významný představitel tzv. Beat generation v Česku. Tvorba Václava Hraběte úzce souvisela s jazzovou a bluesovou hudbou. Sám se učil hrát na několik hudebních nástrojů, mezi nimi klarinet a saxofon, a koncertoval se studentskými kapelami. Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor (v roce 1965 u příležitosti jeho vystoupení v Praze). Hrabětovy básně se za jeho života nedočkaly ani jednoho knižního vydání, všechny soubory vycházely až posmrtně, protože autor tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích.
Po dlouhé době jsem dočetla básnickou sbírku, a to básně Václava Hraběte. A byla to dobrá volba, protože dojem z této knihy mám vcelku pozitivní. Jasně, nesedly mi úplně všechny básně, to bych si vymýšlela, ale celkově jich bylo dost, které mne bavily a něco mi předaly. Hrabě se ve svých básních věnuje řadě témat. Hlavně se zde projevuje autorova láska k jazzu - jednak obsahově se tu autor jazzu věnuje dost vydatně a zmiňuje řadu odkazů k tomuto hudebnímu žánru, ale i forma básní je taková dost rytmická a hravá. Dalšími tématy v básních jsou láska a vztahy, válka, smrt, město nebo déšť - a to je jen zlomek. Věřím tomu, že spousta lidí si tu najde to své. A to právě jak tím tématem, ale i formou. Některé básně se drží určité striktní formy, jsou veršované - jiné zase psané formou dost volnou a spíše připomínají volný proud vědomí. Básně Václava Hraběte jsou dost atmosférické, nedají se číst všechny najednou na jeden zátah a určitě ne rychle. Kniha si vyžaduje, aby čtenář četl pomalu, pozorně a aby klidně i jednotlivé básně četl opakovaně - aby člověk vše prožil, procítil a nechal na sebe jednotlivá slova a emoce působit. Hrabě si krásně hraje se slovy a spojuje je často do neotřelých obratů, u kterých jsem měla nutkání si je pořád opakovat dokola, jak svěže a čerstvě to na mne působilo - z toho jsem byla dost nadšená. Autorova fantazie a tvorba obrazů pomocí slov mne dost bavily. Celkově tak hodnotím 4 hvězdami z 5 a určitě doporučuji. 1 hvězdu mi přijde fér odebrat, neboť jak jsem zmínila, některé básně se mi do vkusu či nálady úplně netrefily. Každopádně se jedná o sbírku, ke které se chci určitě ještě časem vrátit.