Autoři rozebírají fyziologii ovládání vyprazdňování, možné příčiny opožděného vývoje i případné komplikace. Navrhují některé nefarmakologické způsoby, jak si s pomočováním a pokakáváním, které se často vyskytují společně, poradit. Doporučují především vyhledat a odstranit původní příčinu, která má obvykle psychosociální charakter. Kniha je obsahově shodná s knihou autorů "Vývoj dítěte a jeho výchova k suchým nocím".
Knihu jsem si kupovala v domnění, že tam najdu návod, jak zapůsobit na dítě, aby přestalo čůrat do plínek. Nic takového tam není, kromě sdělení, že ho nemám nutit. To jsem věděla i bez literatury. Jednu hvězdičku dávám za snahu, druhou za to, že podle autorů nedělám nic špatně, i když ve 2,5 letech ještě nechodí na nočník.
Po nezáživném biologickém úvodu autoři vysvětlují a představují způsob osvojení si samostatného chození na toaletu u dětí a i problémy, ke kterým nejčastěji dochází. Líbilo se mi vysvětlení negativních důsledků běžných "babských" rad, např. omezování pití večer a buzení v noci coby prevence, které v důsledku situaci spíše zhoršují. Oceňuji též výčet možných spouštěčů poruch, které mě do té doby nenapadly. Líbil se mi otevřený, nevybíravý, stručný a jasný popis z pohledu autoru. Oceňuji i malý rozsah knížky - na sdělení podstatného naprosto dostatečné. Ilustrace jsou přátelské k dětem a má jediná výtka je na mě příliš doktorský úvod. Čas ukáže, jak moc byly rady užitečné v praxi, zatím to vypadá dobře. Třeba plný počet hvězd zpětně přidělím "za zásluhy".