Refugees from the violence of wars and the brutality of famished lives have knocked on other people's doors since the beginning of time. For the people behind the doors, these uninvited guests were always strangers, and strangers tend to generate fear and anxiety precisely because they are unknown. Today we find ourselves confronted with an extreme form of this historical dynamic, as our TV screens and newspapers are filled with accounts of a 'migration crisis', ostensibly overwhelming Europe and portending the collapse of our way of life. This anxious debate has given rise to a veritable 'moral panic' - a feeling of fear spreading among a large number of people that some evil threatens the well-being of society.
In this short book Zygmunt Bauman analyses the origins, contours and impact of this moral panic - he dissects, in short, the present-day migration panic. He shows how politicians have exploited fears and anxieties that have become widespread, especially among those who have already lost so much - the disinherited and the poor. But he argues that the policy of mutual separation, of building walls rather than bridges, is misguided. It may bring some short-term reassurance but it is doomed to fail in the long run. We are faced with a crisis of humanity, and the only exit from this crisis is to recognize our growing interdependence as a species and to find new ways to live together in solidarity and cooperation, amidst strangers who may hold opinions and preferences different from our own.
Zygmunt Bauman was a world-renowned Polish sociologist and philosopher, and Emeritus Professor of Sociology at the University of Leeds. He was one of the world's most eminent social theorists, writing on issues as diverse as modernity and the Holocaust, postmodern consumerism and liquid modernity and one of the creators of the concept of “postmodernism”.
This is the last book by Prof. Bauman because he recently passed away. It is a truly prescient book. It contains the style readers of his Liquid Modernity series will recognise. Poetically written whilst punctuated with contemporary examples, historical insights and a thoughtful overview when it comes to finding a solution.
The book begins by highlighting the moral panic that has gripped the West in the face of the increasing number of refugees seeking help after leaving their failed, failing and civil war plagued states. This moral blindness is juxtaposed with the increasing number of precarious workers in our western countries, and the rise of nationalism in France and elsewhere.
Examples such as Lampedusa, the Australian disgrace and Orban's government in Hugary are explored. "For the bulk of the population, already haunted by the existential frailty and precariousness of their social standing and prospects, that influx (refugees) signals, however, yet more competition on the labour market'' P.4)
The book also explores the way this threat and threats like it framed as 'us' against 'them' and through dehumanising the 'other' has come to be a form of governing in the modern age. basically leading to increased poll ratings; such as President Hollande after the Paris attacks who invoked a state of emergency and hard-man language.
I take some issue with the internationalism Bauman refers to, specifically regarding Kant. However, this book is rich in ideas; the society of performance, humans as intrinsically migratory, fusion of horizons and the disconnect between thought and action. But what really caught my eye with this book was the use of the internet at this time.
How can one push back this tide of nationalism and immoral political governance in the age of the internet? The internet and the power of the image is changing the way we perceive events and our behaviour is adapted and affected through the campaigns of politicians such as Donald Trump. The final chapter in the book is truly important and Bauman's contribution is warmly welcome.
سبب قراءة هذا الكتاب لأني فقط أحب كل ما يكتب باومان. لذلك لم أكن أعلم ما محتوى هذا الكتاب، ومن هم الغرباء الذين يقفون على الباب!
بدأت بالقراءة، أول فصل كان عن (هلع الهجرة)، سطرًا بعد سطر اتضح لي بأن الغرباء هم اللاجئون، الذين هربوا من ويلات الحروب وبؤس الحياة بحثًا عن مكانٍ يستقبلهم، وبقعةٍ ترضى بهم، لكن الصدمة بأنهم ليسوا إلَّا عددًا زائدًا في هذه الحياة. كما وصفهم في صفحة ٨: “(أناس فضلة) أناس زائدين محليًا عن الحاجة، لأنهم أكثر مما يجب، ولا سبيل لتوظيفهم أو تحمّلهم”.
لا أحد يستقبلهم، لا أحد يجرؤ على أن يوجّه أصابع الاتهام على السبب الأساسي في مجيئهم وطرقهم لأبواب (أوروبا)، وفوق هذا هم مصدر تهديد لأمن هذه المجتمعات التي تنادي بحقوق الإنسان، حقوق الإنسان التي شملت كل شيء، لكنها عجزت عن حقوق اللاجئ.
لم يتوقف الحال على عدم قبولهم بل وصل إلى أنهم ساهموا بقتل هذا اللاجئ، أو بالأصح تركوه ليموت أمام أعينهم، غرقًا كان أو جوعًا. يقول في صفحة ٩٠: “حتى الدول التي يُسلّط عليها الضوء بوصفها مستعدّة ونشطة في إنقاذ ضحايا القوارب المحطمة من المهرّبين المجرمين، تستجيب للمآسي بعد فوات الآوان، بينما تمسك عن محاولة حدوثها”.
يتحدَّث بعدها عن محاولة الاتحاد الأوروبي لاستقبال اللاجئين السوريين لكن بشرط أن يأتوا تهريبًا من خلال البحر، ولم ينتج عن هذه المحاولة إلَّا آلاف الضحايا الغرقى، هذا ومع نظرتهم لهم بأنهم إرهابيين أو ينتمون لداعش لكونهم من سوريا مثلًا.
طبعًا المؤلف ينقد هذه النظرة تمامًا ويقف ضدها، وينادي بمحاسبة من تسبب بمأساتهم واسقبالهم في أيِّ أرض يذهبون لها فالأرض للجميع.
الفصل الخامس هو الأهم، سمَّاه بـ”متعب، ومزعج، ومنبوذ: مرفوض”، والمقصود هنا اللاجئ، ذكر فيه أقوال لشخصيات ذات مناصب هاجمت اللاجئين ووصفتهم بأوصاف مهينة، ومقالات في بعض الصحف الأمريكية وغيره.
تمنيت أن الكتاب رواية أو قصة من وحي الخيال، تمنيت أن لا يكون واقعًا موجودًا، آلمتني جدًا هذه النظرة للاجئين، لكنها حقيقة وواقع.
Göçmenlik gerçeği yüzümüzü kapatarak korkularımızı onlara yansıtarak nefretle saldırarak baş edebileceğimiz bir şey değil. Göçmen nedir göçmenlere karşı reaksiyonlar nedir -ozellikle Avrupa nezdinde- bunu inceliyor Bauman. Bizim ülkemizin de göçmen politikasını anlamak için iyi bir başlangıç olabilir. Bu kitabi okurken aklıma sık sık Umberto Eco'nun Düşman Yaratmak ve İki farklı yazarin iki farklı ama aynı adlı Günah Keçisi eserleri geldi. Bir de Ayrıntı Yayınlarından Nefret Söylemi kitabı. Belki bu eserlerle birlikte paralel bir okuma yapılacak olursa göçmenlere, yabancıya dışardan olana yönelik nefret öfke ve korkunun temelleri anlaşılabilir.
يطلعنا باومان ، صاحب السلسلة السائلة ، على الهلع الذي يثيره مفهوم الهجرة من جراء الأخبار التي تأتي عن طريق وسائل الإعلام و التي تتسبب في خوف المواطنين الأصليين في الدول التي يتم اللجوء لها مما يسهم في اخذ موقف من المهاجرين حتى بات هناك تفكير في كيفية وضع عوائق تصعب من وصول اللاجئ الى الأرض التي يود الوصول إليها و قد استغل الساسة هذا الوضع في أمورهم الانتخابية بحيث اعطوا امل لشعوبهم بأن الطبقة الفقيرة لنفس الشعب هي أعلى من الطبقة الدونية المتمثلة بالمهاجرين لذا فقد تلبس العالم لباس اللامبالاة تجاه قضية اللاجئين و اعتبروهم غرباء و دخلاء عليهم ... و يطوف الكاتب بنا نحو الامننة و هو مصطلح في عالم المال يعني اصدار صكوك مالية ذات قيمة أصول تدر عائدا و تباع للمستثمرين لتأمين سيولة و اذا ما تم استخدامه في موضوع الهجرة فهو محاولة لتحقيق الأمن أو اصدار لورقة سياسية تعمل بوظيفتين الاولى ظاهرة هدفها ان يعلم الجميع أن الساسة يريدون حماية شعبهم و أرضهم و يستحقون الثقة و الثانية وظيفة كامنة الغرض منها خلق ما يعرف بالغول الذي يخيف الناس من اللاجئ، ذلك الغريب، فهو المسؤول عن كل المشاكل و بالتالي يحدث ان يقوم الساسة بأمننة الكثير من مصادر هموم و مخاوف الناس لاستثمارها متى ما تطلب الأمر ... كل هذا سيخلق احساس بعوز الأمن الوجودي للمجتمع و هشاشة اجتماعية متفاقمة تجاه هكذا أحداث و توسع لما يعرف بالهشاشتاريا ( و هو صنف اجتماعي جديد وضعه غاي ستاندنغ مكون من الهشاشة و البروليتاريا و يعني بأن المجتمع كما لو انه مرغم على التحرك في رمال متحركة ) و هي تقنية جديدة صُممت أنظمة الحكم الحالية عليها . و بالتالي فالامننة هي وسيلة او حيلة تهدف الى زيادة قلق المواطنين لا العكس فتظهر عضلات الساسة في حل المشاكل بدل عجزهم أو عدم رغبتهم عن حل تلك المشاكل و يتضح ذلك في قول رئيس وزراء المجر بأن كل الارهابين هم من تلك الفئة لذا كانت هذه العبارة كافية لجعل السكان تعتقد أن وراء كل مشكلة لهم يكمن المهاجر و المفارقة ان حل المشاكل تلك لا يمكن أن تكنْ عبر المهاجرين ( اصل المشكلة )!! و عليه فإن سياسة الامننة تقلل من وخز الضمير تجاه المهاجرين، فما ان يعلم الرأي العام ان المهاجرين إرهابيون حتى يظهر التحلل الأخلاقي الذي يجعلنا غير مسؤولين عن هذه الفئة غير السليمة. و في الواقع فإن الامننة تخلق إرهابيين حقيقيين في الوقت الذي يوجه الساسة أنظار العالم الى أبرياء على أنهم إرهابيين فيُفترض وفقا لبيبر باوسند التوقف عن استخدام مفردة نحن ( من سارتر ) مقابل هم ( من هيدغر ) تلك المفردات التي وُجدت لفتق اي ترابط إنساني و قد أسهمت هذه القضية في الكشف عن أكذوبة الشخص أو السياسي القوي الذي يحل المشاكل و في الواقع هو فقط المتحدث أو المتكلم لا المنجز إذ يعتقد إيمانويل كانت في كتابه ( المادة الثالثة القاطعة لسلام دائم ) في موضوع (سوف يقتصر قانون المواطنة العالمية على شروط حسن الضيافة الكلية ) ان من حق الغريب ان تتم معاملته كفرد عادي لا بشكل عدواني طالما هو موجود لفترة من الزمن فقط و لا يقوم بأي عمل سيء حيث يفترض ان يتقاسم البشر الأرض و ليس لأحد حق في جزء منها اكثر من الاخر فبالنتيجة هناك ضياع للقيم الاخلاقية التي تحكم سلوك الانسان ، و هو امر لا يتعلق بالساسة فقط ،فأن تكن اخلاقيا هو ان تميز بين الخير و الشر و تدرك مسؤوليتك فالساسة بدأت تحول موضوع الهجرة من انعدام الأخلاق الى موضوع الحد من تهديد الأمن و الإرهاب و غيرها و من خلال عرض الكتاب لعدد من الخطب السياسية و التقارير الصحفية و الاحصائية يتبين مدى شيطنة النظام الأوروبي و أسلوبه العلني و الصريح في إهانة اللاجئين و نبذهم إذ ان المشاكل التي تثيرها ازمة الهجرة تتضمن صراع اخلاقي مع الخوف من المجهول و ما قدمته تكنولوجيا المعلومات من إتاحة الفرصة للجميع للتخلص من كل ما يثير الخوف بمجرد حظره جعلت العالم يرى نفسه وفقا لوسائل الإعلام الخاصة به انه هو طرف الخير و الآخرين هم الشر الكتاب عبقري بحق و لا مجال للمناقشة في ذلك و لكن سوء الترجمة إعاق عملية القراءة و سلاستها و الكارثة ان الترجمة هي بقلم الأستاذ الكبير نجيب الحصادي و قد قرأت له كثيرا سواء ما هو موضوع أو ما هو مترجم و لم يحدث ان عانيت هكذا ، لذا أظن أن المشكلة مع طباعة النص المترجم لا الترجمة نفسها رغم ان البعض ادعى ان دار صفحة سبعة من دور النشر المميزة جدا ... لا أعرف و لكن هذه المشكلة الوحيدة في هذا الكتاب
"Obcy u naszych drzwi" to chyba najbardziej całościowe i rzeczowe ujęcie problematyki związanej z wielką wędrówką ludów i impasem pomiędzy kulturą europejską, a światem arabskim. Świetnie się czyta tą pozycję z uwagi na to, iż Zygmunt Bauman prezentuje w niej podejście umiarkowane, wyważone, a najbardziej pasującym dla mnie słowem jest chyba tutaj określenie - ludzkie. Nie podziela w żadnym wypadku jakiegoś entuzjastycznego trendu, który w ogóle nie bierze pod uwagę zagrożeń związanych z napływem uchodźców, ale równocześnie nie ulega nastrojom wieszczącym katastrofę i upadek zachodniej cywilizacji. Dwa pojęcia, które dla mnie stanowią jakby klamrę łączącą tą książkę to strach i dialog.
Strach jest narzędziem władzy, która bazując na naturalnych instynktach ludzkich manipuluje poczuciem bezpieczeństwa swoich obywateli, aby utrzymać swoją pozycję jako swego rodzaju bodyguarda, strażnika stojącego na straży przetrwania. W sumie mechanizm jest bardzo prosty. Tłumacząc bardzo pokrótce, strach jak wspomniałem jest zakodowany w naszym DNA tyle tylko, że w związku z rozmaitymi przeobrażeniami cywilizacyjnymi zmienia się obiekt w kierunku którego on wędruje Na skutek rozmaitych machinacji zostało znacznej części społeczeństwa europejskiego wmówione, że kolejnym beneficjentem naszych niepokojów i lęków będą "obcy". Cel łatwy, praktycznie bezbronny, wystarczająco zagubiony w nowym otoczeniu aby stawić realny opór, zwłaszcza że za lękiem często podąża agresja ( najlepszą obroną jest atak ) więc "chłopiec do bicia" będzie jak znalazł. Perfidna praktyka stosowana przez rządzących na Węgrzech, Polsce, a także przez chcących do tej władzy się dorwać we Francji czy USA ( patrz Donald Trump ). Kiedy lud się boi to myśli o tym , żeby się okopać i bronić i tego oczekuje od władzy, a tym samym skłonny jest wybaczyć brak rozwiązywania problemów gospodarczych po warunkiem zapewnienia bezpieczeństwa.
Dialog to alternatywa dla strachu i jedyna droga, która nas czeka w najbliższej przyszłości, bo jak słusznie zauważa Zygmunt Bauman te twierdze odgradzające się przed światem i obcymi nie mają racji bytu i to tylko kwestia czasu kiedy będziemy sobie musieli nawzajem otworzyć drzwi. Nie oznacza to jednakże wcale, że mamy się dogadywać bez kłótni, bez nieporozumień i tarć. Nikt nie będzie też zmuszony zaakceptować innego stylu życia jako swojego, a jedyne co będzie konieczne czy tego chcemy czy nie to zbliżenie tych odległych horyzontów. Nie chodzi tu o całkowite zjednoczenie czy zespolenie, a bardziej o nie zatrzymywanie procesu wzajemnego przenikania się, czerpania od siebie nawzajem, docenianie wkładu "obcych" w odnowę często zastanych już i może nawet zdegenerowanych systemów. Bez dialogu czeka nas jako ludzkość katastrofa, a czym wcześniej tą prawdę zrozumiemy i wprowadzimy w życie, tym większa szansa że nie obudzimy się z ręką w nocniku, kiedy populistyczne manipulacje zostaną ostatecznie zdemaskowane.
Zygmunt Bauman zdaje się wierzyć w siłę ludzkiej moralności, u mnie z tą wiarą jest różnie. Jedno jest natomiast pewne, jako ludzkość znaleźliśmy się w obliczu wielkiego kryzysu i powodem tego kryzysu nie są uchodźcy, ale nieumiejętność dostosowania się Europy do zmieniających się procesów społecznych na skalę globalną. Globalizacja stała się faktem, natomiast rządzący nie bardzo mają pomysł jak sobie poradzić ze współdziałaniem w celu wspólnego rozwiązywania problemów, które już dawno przestały ograniczać się do własnego podwórka. Nie mogą, a może nie chcą tego robić bo tak jak pisałem wcześniej ten oparty na strachu układ "My-oni" jest im mocno na rękę i wzmacnia ich pozycję.
Siłą książki "Obcy u naszych drzwi" jest konkret. Te niespełna 100 stron zawiera skondensowaną, pozbawioną niepotrzebnych treści analizę istotnych problemów współczesnego świata. Autor rozważa je z socjologicznego, filozoficznego, a co najważniejsze z ludzkiego punktu widzenia. Myślę, że zanim ktokolwiek wypowie się na tematy związane z uchodźcami, emigracją czy odradzającymi się ruchami o charakterze skrajnie nacjonalistycznym i rasistowskim to powinien tą lekturę potraktować jako obowiązkową. Ja natomiast jestem już pewien, że Zygmunt Bauman to kolejny autor który na stałe zagości na mojej półce.
Das Buch ist 2016 erschienen und anhand dessen muss man es vermutlich bewerten. So viele aktuelle Debatten werden in diesem Buch vorweg genommen und in schönster Klarheit erklärt. Aber weil wir schon so lange in der Welt leben, die Bauman beschreibt, wirkt es manchmal etwas redundant. Aber: Alles, was Bauman schreibt, sollte man lesen.
Доста интересна книга, макар и двойно трудна за четене поради нефокусирания стил на писане от една страна (резултат или от лош превод, или липса на редакция в оригинала - не мога да определя) и предизвикващата немалко спорове тема от друга.
Ако трябва да обобщя основната теза на книгата в няколко изречения, тя ще изглежда така:
1. Всички хора - независимо къде са родени на Земята - се ползват с човешки права. 2. Миграцията (по икономически причини или в резултат от политически трагедии) е съществувала много преди модерната епоха и е един от основните белези на глобализацията, чието съществуване не може да се избегне. 3. В резултат на силите на глобализацията и пренаселването на Земята, представата за изолирани, хомогенни и суверенни нации все повече остарява и се разминава с действителността. 3. Развитието на технологията е твърде изпреварило развитието на обществото. 5. Миграцията подпомага икономиката. 6. Отпорът срещу съвременната "миграционна криза" се крепи върху страховете на две послойки от обществото - необразованите бедни класи, които с удоволствие намират обект за презрение, когото да обвиняват за собствените си неуспехи и който предизвиква у тях чувство за превъзходство на базата на съмнителни личностни качества като националната принадлежност, както и т. нар. класа на 'прекариата' - хората, които не принадлежат към бедните класи, но чието благосъстояние в съвременната динамична и все по-неравностойно разпределяща ресурсите си икономика е несигурно. 7. Съвременната "миграционна криза" е експлоатирана от политическия елит (и от излъчените от него представители на "силния лидер" - олицетворен в Доналд Тръмп и Марин дьо Пен) за набиране на избиратели, чийто страхове и икономическо напрежение се пренасочва необосновано срещу мигрантите, а одобрението им лесно се печели чрез "секюритизиране" на проблемите - т.е. пренасянето на сложни, иначе трудно решими проблеми към сферата на националната сигурност и демонстрацията на военни "мускули" с цел създаване на илюзия за ефективност. 8. Въпросът за бежанците и икономическите мигранти е морален въпрос за човешките права и достойнство. Не бива моралната преценка да спира да функционира по отношение на тези две групи, чието единствено доказано 'престъпление' е желанието им да напуснат нетърпимите условия на дома си и да се присъединят към икономическия живот и обществото на друга държава. 9. Територията на Земята е ограничена и пътят напред е през диалог и комуникация.
Изложените точки, разбира се, са доста опростени, но покриват основните моменти от книгата. Съгласни или не със становището на автора, книгата си струва и е добър материал за размисъл.
Давам й 3.5 звезди заради дразнещия (за мен) стил на писане.
4 mü 5 mi emin olamadım fakat göçmenlik konusunu bir süredir merak ediyordum, böyle bir kitapla başladığım için şanslı olduğumu düşünüyorum. Bauman, göçmenlik konusunu tarafsız şekilde ele almış, ne sövmüş ne övmüş, kim neyi neden yapıyor açıkça yazmış. Hükümetler neden istiyor da istemiyor gibi yapıyor, yerel halk neden korkuyor, ne tetikliyor onu, göçmenler ne hissediyor, neden göç ediyor, her şey nasıl bu kadar az sayfada açıklanmış inanın bilmiyorum ama Bauman okumaya ve dinlemeye eminim.
Kitapta "moral panic" kavramı, ülkeler arası eşitsiz gelir dağılımında göçmenlerin şuanki ve olası rolleri, ve bir de göçmenlerin hisleriyle ilgili söylediği şu cümle beni çok etkiledi: "Ölüm tarlalarından kaçarak sığınak arayan insanların akını, çorak topraklardan çimlerin yeşil olduğu yerlere gitme insani arzusuyla hareket edenler."
I read this because it was recommended by an anthropology professor who understood my curiosity about forced migration issues, and certainly this is the head of the nail Bauman strikes again and again — but it's from a heavily philosophical point of view, and a bit too esoteric for me. I pulled some good notes from it, however, as this is so recently published and Bauman cites many significant players and organizations. He also verified that Paul Collier and Michael Agiers are two writers I need to check out next.
Hardly original since by now most newspapers ran multiple articles (better or worse) covering most of what Bauman wrote here.
Still it’s fairly interesting and since written very concisely it’s a quick read. Only chapter 3 doesn’t benefit from authors brevity. I just don’t know if philosophical take on source of depression should be covered as a side note.
Rozpor morálky a jednání. Politika sekuritizace, která v nás vyvolává strach, obavu o naši bezpečnost a odsouvá tak morálku do pozadí, ulevuje nám od špatného svědomí, které nám říká, že takové zacházení s lidmi, s uprchlíky, není správné. Spousta paniky na základě nepodložených informací. Možná bychom si prostě měli více ověřovat fakta, nevěřit všemu, co si někde přečteme (nebo o čem se nás kdo snaží přesvědčit, obzvlášť politici) a nenechat se strhnout panikou. Nebýt morálně slepí, nebát se mít jiný názor než většina ostatních. Nezůstat v komfortní zóně toho, že vlastně neděláme nic špatného, že se tomuto rozporu morálky s jednáním vlastně můžeme vyhnout a nechat to na "těch vyšších". Většina uprchlíků utíká ze zemí sužovaných válkou a chudobou, a jediné, čeho se dočkají, je naše nenávist, opovržení, předsudky a nedůvěra. To vše bez toho, abychom jim vůbec dali šanci. Prostě jen zkusme být... více lidští. Pozn. Co mně na knize dost vadilo, byl celkem velký výskyt chyb a hlavně někdy poněkud zvláštně a zbytečně dlouze a nepřehledně vystavěné věty. Každopádně u takové knihy tomu nepřikládám takový význam, mnohem důležitější je bezesporu ten obsahový, kterému v podstatě nemám co vytknout. Myslím si, že by si tuto knihu měla přečíst velká spousta lidí, především těch, co se lehce uchylují k radikálním a nenávistnými názorům na celou "migrační krizi", a to často bez toho, aby o ní byli opravdu a hlavně pravdivě informovaní.
Vor fast einer Dekade hat Baumann dieses Essay zu den Entwicklungen der Folgen der Migrationsströme verfasst. Das Buch bietet keine vollständige zusammenhänge Theorie, es lässt sich besser beschreiben als Fragmente vom Rande des migrations-hysterischen menschenfeindlichen Wahnsinns der sich über die nach der Veröffentlichung folgenden Jahre entwickelte. Bisweilen mindert Bauman selbst die Zugänglichkeit seiner Gedanken durch einen bildungsbürgerlichen Sprach-Klassismus der sein Essay, wie viele anderen akademische Schriften und auch diese Rezession parasitär befällt. Besonders die Ausführungen zu den Auswirkungen der digitalen Welt, klingen nicht nur zu häufig wie geschrieben von einer Person die diese Welt betrachtet nicht aber kennt und deshalb nicht wirklich versteht, sondern können auch nicht überzeugen. Dabei ist diese Wertung aber wahrscheinlich das Resultat des auf dem zeitlichen Abstand basierende Bewusstsein, dass es sich bei den beschriebenen Entwicklungen zunehmend weniger um eine momentane demokratische wie auch solidarische Regression handelt sondern um die Keimzelle des neuen Faschismus.
A veure a veure, la veritat és que m'esperava que fos molt més difícil de llegir, ja que fa uns mesos em va tocar llegir un capítol random d'una obra de Bauman (no recordo quina) i vaig tenir feinada per entendre de què * parlava. Comparat amb allò, això era un conte de nens. Having said that... el meu cervell està sec i m'ha costat llegir-lo, not because it was difficult but i just wasn't in the mood (més val que em posi en el mood perquè començo el màster en res i això era del màster:) ). Llavors no em pregunteu massa de l'obra perquè he entès només el general i moltes pàgines m'han entrat per un ull i sortit per l'altre, perdona'm Bauman, el que deies era molt interessant i m'agrada molt el tema i a més estic com bastant d'acord amb tu im just tired of thinking.
Simplement per això li poso 3/5 estrelles, recomano bastant si t'interessa el tema de la immigració europea actual (sempre des d'un punt de vista de col·laboració, empatia, ajuda i de welcoming).
"ثقافة الراحة التي تجعلنا لا نفكر إلا في أنفسنا تجعلنا لا نحس بصرخات الآخرين ونعيش في فقاعات صابون تظل مهما كانت جميلة (هشة)، فهي تعطي وهما زائلا و خاويا ينجم عنه شعور باللامبالاة إزاء الآخرين والحال أنها تؤدي إلى عولمة اللامبالاة. (لقد اعتدنا على معاناة الآخرين فلم تعد تؤثر فينا ولا تعنينا ولا شأن لنا بها)"
كتاب لعالم الاجتماع البولندي زيجمونت باومان (١٩٢٥ - ٢٠١٧) بعنوان " Strangers at our doors "، يعد من كتبه المتأخرة، فقد صدر عنه سنة ٢٠١٦، ككتاب تحليلي نقدي لقضايا معاصرة أسهمت في تشكيل ومفاقمة ما عرف أوروبيا أو بغربية ب "أزمة الهجرة". وقد اضطلع نجيب الحصادي بنقله إلى العربية تحت عنوان "غرباء على بابنا".
يأتي كتاب باومان هذا في ظل بروز ظواهر وأحداث رئيسية في المشهد الغربي أهما: الصعود الشعبي والسياسي لتيارات اليمين واليمين المتطرف في الغرب (أمريكا وأوروبا)، والانتخابات الرئاسية الأمريكية وبروز دونالد ترامب (اليميني، الشعبوي والغير التقليدي بأطروحاته والآتي من خارج جسم المؤسسة السياسية الأمريكية) كالمرشح الأكثر حظوظا في الفوز في الانتخابات الرئاسية الأمريكية التي خيضت سنة ٢٠١٦. علما أن ترامب قد فاز بالرئاسة الأمريكية حينها ٢٠١٧ - ٢٠٢١، (وبعدها للفترة ٢٠٢٥ - ٢٠٢٩) وأخيرا تفاقم أعداد اللاجئين غير المسبوق جراء الحروب (مثلا: احتلال أفغانستان، احتلال العراق، الحرب الأهلية السورية، الحرب الأهلية الليبية ... الخ) وزيادة تغول سياسات الإفقار الممنهج في دول العالم النامي (دول آسيا وأفريقيا وأمريكا اللاتينية.
يقدم باومان هنا رؤيته وتحليله كمراقب مطلع وعالم اجتماع غربي (عرف بنقد لمخرجات وأفكار تيارات ما بعد الحداثة) ونقده الفكري للمقاربة الغربية لموضوع اللاجئين وتعامل الغرب، الذي يفتقر للحس، الأخلاقي معهم، بداية بتوظيف سياسي أوروبا وأمريكا الانتهازيين (من تيارات الوسط واليمين بتلاوينها) لموضوع "تهديد اللاجئين على هوية واقتصاد وشكل وحضارة الغرب" توظيفا شعبويا يعتمد على استحضار الخوف الغريزي وتكثيف شعور انعدام الأمان الذي تسببت الرأسمالية النيوليبرالية الغربية، ورديفتها الاجتماعية: الليبرالية القائمة على ثقافة الفردانية وحرية الاستهلاك، واختزاله في مسألة مصطنعة تحت عنوان "أزمة اللاجئين" أو "تهديد الغرباء" ولا يهم هنا كون اللاجئين قد تم استقطابهم من الرأسمالية الغربية كأيدي عاملة (فنية وعادية) رخيصة. ولا أن الاحصائيات المتعلقة بانضباط اللاجئين قريبة (إن لم تكن أفضل من) السكان الأصليين، ولا أن أعداد اللاجئين ضئيلة وغير مؤثرة على هوية الدولة المضيفة ديمغرافيا وثقافيا إذا ما تم استيعابهم ثقافية في المجتمعات المضيفة. كل هذه الحقائق لا قيمة لها عند التيارات اليمينية الشعبوية اذا ما قورنت بحجم التكسب السياسي المبني على شيطنة المهاجرين وتجريمهم ونبذهم وجعهلم أعداء للمجتمع.
كما يطرح باومان الاشكالية الأخلاقية في المنهج الأوروبي السياسي المعاصر مستعينا بالمنهج الأخلاقي في فلسفة كانط ورؤية حنة أرندت للسياسة وعلاقتها بالمنظور الأخلاقي الاجتماعي للمجتمعات الغربية اضافة الى انتاجات مفكرين آخرين لا تقل أهمية في ارتباطها بالموضوع. فالعمى الأخلاقي المصطنع في تشييء اللجئين ونزع صفتهم الانساية وبالتالي اسقاط كل الحقوق الانسانية واختزالهم بوصم الغرباء الأشرار (الساعين لتدمير ثقافة الغرب والاستيلاء على فرص العمل القليلة المتوفرة.) كان عليه أن يضع الانسان الطبيعي "الغربي" من الشعب في حيرة وتساؤل عن أخلاقية هذه الممارسة، غير أننا نرى (أو رأينا حينها ولا زلنا) العكس تماما في ظل ظاهرة السعار الجماعي الغرائزي الذي انعكس في زيادة نسب تأييد -بحسب الاحصاءات- سياسات منع الهجرة والتضييق على المهاجرين واللاجئين. وقد يكون ذلك برأيي نابعا من مفهوم "سيكولوجية الجماهير" الشعبوية واذكاء غرائز الخوف البدائية أو عن نمط الانتاج الغربي الرأسمالي الاستعماري الحديث القائم على احتلال الاسواق الخارحية لدول العالم النامي ونهب مورادها والاستيلاء على خيراتها مع ترك مسؤولية التعامل مع الشعوب التي يتم افقارها، نتيجة سياسات النهب، لوكيل الغرب المحلي في السلطة عبر سياسات القنع والتنكيل أو الزج في البلدان المناهضة للغرب في أتون الحرب الأهلية لتغير الواقع المعادي الى واقع مهادن (أمثلة: ليبيا وسوريا) أو تغييرها بالاحتلال المباشر (أمثلة: العراق وفلسطين) ناهيك عن تدبير الانقلابات وفرض العقوبات الاقتصادية الجائرة على شعوب تلك الدول لتحرضها على الانقلاب على أنظمتها خدمة للغرب!
اضافة إلى التحليل المهم للسلوكيات الاجتماعية لمكونات الطبقات الكادحة والمتوسطة والكيفية التي تتم فيها توظيف هذا السلوكيات في كل من العالمين: الحقيقي والافتراضي (الذي خلقته وسائل التواصل الاجتماعي) وما يميز سلوك الفرد فيهما (وفي الانتقال بينهما) وفعالية (أو عدم فعالية) تلك السولكيات والمقاربات في كلا العالمين لتغيير الواقع.
وينتهي باومان بالدعوة إلى الحوار كطريق أوحد لمعالجة أزمات التي يخلقها اللجوء وأسبابه، الحوار كوسيلة انسانية وعملية وحيدة للخروج بمخرج أخلاقي يحترم انسانية كل البشر ويزيل الحواجز والعمى المصطنع بين ال"نحن" و "الآخر" وتعميم الرؤية العولمية في تعزيز الروابط والمشتركات الانسانية العالمية المتجاوزة للجغارفية والعرق والدين.
نقدي لطرح باومان هو أنه لم يبتعد كثيرا عن إطروحات التيارات الليبرالية الاجتماعية الغربية لرؤيتهم لمسببات المشكلة ومكامن الحل. وفيما يخص المسببات مثلا، هو لا يشير بوضوح وتفصيل إلى أن السبب الرئيس لهجرة ملايين اللاجئين هربا من الحروب في المنطقة العربية، آسيا وأفريقيا وأمريكا اللاتينية، هي سياسات الغرب العدائية الساعية لتدمير دول تلك المناطق، وزجها في الحروب أو فرض سياسات للإفقار الممنهج لتلك الشعوب تهدف لزيادة النهب المتوحش لأوروبا وأمريكا لموارد دول تلك الشعوب ضمن السياسات الرأسمالية الاستعمارية. لا زلت أذكر إلى الآن تصريح وزيرة الخارجية الأمريكية المقبورة مادلين أولبرايت عندما سؤلت في مقابلة على برنامج ٦٠ دقيقة الأمريكي، عن رأيها في العقوبات الاقتصادية التي فرضتها أمريكا على العراق والتي تسببت في وفاة نصف مليون طفل عراقي، فكانت اجابتها أن موت نصف مليون طفل عراقي ثمن تقبله أمريكا لاسقاط نظام صدام حسين. ذات العقوبات التي فرضتها أمريكا وأوربا على سوريا بحجة أنها لا تؤثر إلا على النظام لا الشعب، وبعد سقوط النظام سارعت في يد عملاء أمريكا سارعت الأخيرة برفع العقوبات عن عملائها وبحجة أن العقوبات تؤثر مباشرة على (ويصيب ضررها) الشعب"! هذه العقلية الغربية الانجلوسكسونية التي دمرت فلسطين ولا زالت، والتي دمرت سوريا والعراق وليبيا والسودان والعديد العديد من دول العالم الغير غربي عمدا وطمعا في نهب الثروات وهي على علم بما سينتج عن أفعالها تلك من دمار وموت وهجرة، لا تريد التعامل مع أعداد اللاجئين والمهاجرين رمزية (ممن شعوب تلك الدول التي دمرها الغرب بهدف النهب) بعد أن قتلتهم وشردتهم والآن تشيطنهم للتبرأ من أي مسؤولية سياسية وأخلاقية عن جرائم التي اقترفتها أيدهم. فأمريكا لم تعتذر عن القاء القنابل النووية ولا عن قتل مئات الآلاف من الفيتناميين ولا عن احتلال العراق والقائمة تطول، فكيف يستطيع باومان أو غيره اسباغ صفة "الأخلاقي" على المنظمة السياسية الغربية التي رأيناها طيلة ما يقارب السنتين تدعم حملة الإبادة الصهيونية البشعة، بل هي أبشع ما عرفه التاريخ الحديث، على الشعب الفلسطيني في غزة بالسلاح والأموال والمشاركة العسكرية والسياسية والاقتصادية والتكنولوجية والاعلامية وأن تغض الطرف عن وصف وزير دفاع الكيان الصهيوني للفلسطيين بالحيوانات التي يجب حرمانها من كل موارد الحياة كالأكل والشرب والطاقة وشبكة الانترنت ويجب أن تباد دون رادع، أو أن تدين وصف وزير آخر بضرورة ابادة الفلسطينيين بالسلاح النووي، صحيح أن تصريح وزير الثقافة الصهيوني لم يتم الأخذ به، لكنه لم تتم ادانته من الغرب أو اتخاذ اجراءات عقابية أو حتى ادانة غربية رسمية رمزية من الغرب لعذا التصريح الإبادي. بومان برأيي لم يتطرق حقيقة لأسباب المشكلة السياسية والحضارية (المشروع الامبريالي الأمريكي، مشاريع الاستعمار الغربية، الاحتلال الصهيوني ..الخ) واكتفى بيتحليل ومحاولة معالجة الأعراض (اجتماعيا وسياسيا بدرجة أقل اختزلت معالجته للأعراض السياسية عل دعوة عمومية للحوار المعولم وهو طرح روتوبي فضفاض لم يسهم في تبيانه.
كتاب يطرح تساؤلات وأفكارا مهما حول موضوع حرج وحساس كموضوع تهمييش وتشييء اللاجئين وتأثير الحالة البائسة للبروليتاريا الهشة "الهشاشتاريا" وتغول الل��برالية الرأسمالية ومخراجاتها (الفرادية وتشظية المجتمعات، سياسات السوق، ثقافة الاستهلاك للاستهلاك وغيرها) على تصاعد السياسات العدوانية الغربية في التعامل مع عذه الظاهرة.
اقتباسات:
"ويكاد أثر بث الأخبار من ساحة هذه المعركة يسبّب «هلعا أخلاقيا حقيقيا (حسب التعريف المقبول بشكل سائد، كما رصدته ويكيبيديا الإنجليزية، يحيل مفهوم الهلع الأخلاقي» على «خوف ينتاب عددا كبيرا من الناس من أن شرا ما يهدد رفاه المجتمع»)." ص٧
"والمؤسف أن مآل الصدمات أن تتحوّل إلى روتين الحياة العادية الممل - ومآل الهلع الأخلاقي أن يستهلك نفسه ويذوي عن الأنظار والضمائر ويطويه حاجب النسيان." ص٨
"غير أن ظاهرة هجرة الحشود الهائلة ليست بأي حال جديدة؛ فقد واكبت العصر الحديث منذ بدايته (وإن كانت تعدل مسارها، وأحيانا تعكسه). ذلك أن «أسلوبنا الحديث في الحياة» ينطوي على إنتاج «أناس فضلة» (أناس زائدين محليا عن الحاجة - لأنهم أكثر مما يجب ولا سبيل لتوظيفهم - بسبب التقدم الاقتصادي، أو لا سبيل للتسامح معهم [ أو تحملهم ] محليا - فهم مرفوضون بسبب الاضطرابات، والصراعات والخلافات الناجمة عن التحولات الاجتماعية / السياسية وما تؤدّي إليه من صراعات بين القوى). وفوق هذا كله، فإننا نتحمل عواقب زعزعة الاستقرار العميقة وغير المجدية التي تشهدها منطقة الشرق الأوسط والتي أعقبت السياسات والمغامرات العسكرية غير المحسوبة، وحاسرة النظر بشكل أحمق، والمؤكد فشلها التي قامت بها القوى الغربية." ص٨-٩
"غير أن هذا التدفق يعني، بالنسبة إلى القطاع الأوسع من السكان، المبتلاة أصلا بهشاشة وجودية وبمخاطر أوضاعهم ومآلاتهم الاجتماعية، المزيد من التنافس على سوق العمل، وعوزا أعمق للتيقن وفرصا أقل للتحسن وهذه حالة ذهنية متفجرة سياسيا - مع سياسيين يتأرجحون بشكل أخرق بين رغبة لا تضاهى في التعبير عن امتنانهم السادتهم أصحاب الرساميل وبين تهدئة مخاوف ناخبيهم." ص٩-١٠
"وكان طوفان اللاجئين الذين يدفعهم العنف إلى ترك أوطانهم وممتلكاتهم الأثيرة لديهم، والساعين إلى الحصول على مأوى من ساحات القتال، قد تجاوز التدفق المستمر لما يسمى بـ «المهاجرين الاقتصاديين، الذين تدفعهم الأمنية البشرية بامتياز والمتمثلة في الانتقال من تراب قاحل إلى مراعي العشب الأخضر." ص١١
"ولنا أن تقول إن سكان الدول الفقيرة والغنية، إذا تركت عملية الهجرة لمنطقها وزخمها، سوف يتصرفون على طريقة السوائل في الأواني المستطرقة. إذ محتم على عدد المهاجرين أن يزيد إلى مرحلة التوازن إلى أن تتساوى مستويات الرفاه في القطاعات «المتقدمة» والقطاعات «النامية (؟)» من الكوكب المعولم. غير أن الوصول إلى مثل هذه النتيجة سوف يستغرق عدة عقود - حتى في حال الحؤول دون عطفات المصير التاريخي غير المتوقعة." ص١٢-١٣
"ففي النهاية، تؤمن النزعة القومية لهم احتراما للنفس تلاشي أو انمحق تماما، ما أنقذ «قيامة» الولايات الأمريكية الجنوبية «البيضاء» [الفقراء البيض من تطرفات كراهية ذاتية موجعة وانتحارية هو وجود زنوج دون - بشريين أنكروا عليهم حتى الميزة الوحيدة التي كان من حقهم على الأقل في أذهانهم - التباهي بها: جلدهم الأبيض. أن تكون فرنسيا (أو فرنسية) ملمح (لعله الوحيد الممكن عمليا) يضع نظراءك الفرنسيين ضمن صنف النبلاء، وأصحاب السمو، والعظماء في القمة، ويضعهم في الوقت نفسه فوق الغرباء المتشابهين في البؤس، الوافدين عديمي الدولة. ويقوم المهاجرون مقام الحضيض المستهدف المتموضع في درك أسفل – تحت الحضيض الذي خُصص لـ البؤساء من أهل البلد وألزموا به؛ وهو حضيض قد يجعل نصيب المرء أقل بقليل من الحط المطلق للشأن، وبالتالي بقليل مرارة، وعدم قابلية لأن يطاق ويحتمل. ويجب أن يُخبر المهاجرون بأنهم يعيشون في زمن مستعار، وأنهم سوف يبقون على هذا الحال - على الأقل كي يشعر الفرنسي والفرنسية، في السراء والضراء، بأنه في بيته." ص١٨-١٩
"وهناك سبب أكثر استثنائية أي يتجاوز التوجس "العادي" اللارتجالي في الغرباء للاستياء من التدفق الهائل للمهاجرين وطالبي اللجوء، وهو سبب مغر لدى قطاع مختلف من المجتمع. «الهشاشتاريا» الطالعة [precariat كلمة تجمع بين البروليتاريا والهشاشة، وتشير إلى أناس يعانون عوز الأمن وعدم القدرة على التوقع ] - التي تخشى من فقد منجزاتها وممتلكاتها ومكانتها الاجتماعية الموقرة والأثيرة، وخلافا لأرانب إيسوب، مكافئيهم البشريين، تشعر بالقنوط لأنها فقدتها أو لم تمنح فرصة الحفاظ عليها." ص١٩
"وفي حين لا نكاد نقوى على فعل أي شيء لإلجام قوى العولمة المراوغة والقصية، فإننا نستطيع على الأقل أن نصب جام غضبنا، الذي سببته وتظل تسببه لنا، بما يريحنا من كروبه، على منتجاتها القريبة منا والمتاحة لنا. وبطبيعة الحال، لن يقترب هذا من جذور المشكلة، ولكنه قد يخفف، لبرهة على الأقل، من هوان قلة حيلتنا وعجزنا عن مقاومة هشاشة موضعنا في العالم المقعدة." ص٢١
"البشرية في أزمة - ولا مخرج من هذه الأزمة إلا بتضامن البشر. وأوّل عائق في الطريق إلى الخروج من الاغتراب المتبادل هو رفض الحوار : الصمت الناجم عن الاغتراب الذاتي والانعزالية، وعدم الاهتمام والتجاهل، وبوجه عام، اللامبالاة والداعم لها في الوقت نفسه. ولهذا، بدلا من النظر مقاربة جدلية رسم الحدود من خلال ثنائية المحبة والكراهية، تلزم مقاربتها من خلال ثلاثية المحبة، والكراهية، واللامبالاة أو التجاهل." ص٢٢-٢٣
"ويمثل إثبات نية راسخة والتصميم على تحقيقها (كي نستعمل تمییز روبرت مورتن المفهومي الشهير ) الوظيفة «الظاهرية» لهذه المشاهد. غير أن الوظيفة الكامنة هي العكس تماما: تعزيز وتسهيل عملية «أمننة» الكثير من مصادر هموم ومخاوف الناس الاقتصادية والاجتماعية الناجمة عن بيئة عوز الأمن - الناجمة بدورها عن ضعف وتمزّع الظرف الوجودي الراهن." ص٣٠-٣١
"الإحساس السائد بعوز الأمن الوجودي حقيقة قاسية: لعنة حقيقية على مجتمعنا الذي يفخر على شفاه قادته السياسيين بالتخفيف المتنامي للقيود على أسواق العمل، وبجعل العمل عملية مرنة»، ولهذا فإنه سيء السمعة لكونه يشيع هشاشة متفاقمة في المواقف الاجتماعية وعدم استقرار في الهويات المعترف بها اجتماعيا - وتوسعا لا يتوقف لرتب الهشاشتاريا (وهذا صنف اجتماعي جديد، عرفه غاي ستاندنغ أساسا بالرمال المتحركة الذي يُرغم على التحرك فيها)." ص٣٢
"والحكومات ليست مهتمة بالتخفيف من قلق المواطنين، بل بتغذية القلق الناشئ عن عدم التيقن في المستقبل والإحساس الغامر والمستمر بعوز الأمن - مادام أمكن رسو جذور عوز الأمن في مواضع توفر فرص تصوير فوتوغرافية كثيرة لوزراء يستعرضون عضلاتهم، بينما تخفي عن المشهد حكاما تغمرهم مهمة أضعف من أن ينجزوها." ص٣٣
"«الأمننة» حيلة ساحر ، صممت بحيث تكون كذلك؛ وهي تكمن في تحويل القلق من مشاكل تعجز الحكومة عن التعامل معها (أو لا تتوق إلى محاولة التعامل معها إلى مشاكل يمكن رؤية يوميا وعلى آلاف الشاشات - أن الحكومة تتطلع إلى علاجها بنجاح ( وتنجح أحيانا في علاجها). ومن بين مشاكل النوع الأول، ثمة عوامل رئيسة في الظرف البشري مثل توفر وظائف نوعية، وموثوقية المكانة الاجتماعية واستقرارها، والحماية الفعالة ضد الحط الاجتماعي من الشأن، والحصانة من إنكار الكرامة – كل محددات الأمن والرفاهة التي تعجز الآن الحكومات، التي وعدت ذات مرة بالتوظيف الكامل والأمن الاجتماعي الشامل، عن التعهد بحلها، ناهيك بحلها بالفعل. وضمن مشاكل النوع الثاني، تقوم الحرب ضد تآمر الإرهابيين على أمن عموم الناس الجسدي، وممتلكاتهم الأثيرة لديهم بدور رئيس - أساسا بسبب فرصتها في تغذية وتعزيز شرعية القوى وآثار جهود تجميع الأصوات لفترة طويلة قادمة ففي النهاية، يظل الانتصار النهائي في تلك الحرب مآلا بعيد المنال ( ومشكوكا فيه كليا)." ص٣٣-٣٤
"وقد نجازف بتخمين أن تكثيف الخوف، حين يصاحب بخصم محدد، مرئي ومحسوس، أبقى من المخاوف المتفرقة، والمبعثرة، والعابرة ذات الأصل المجهول. وقد يثبت، بشكل معكوس، أنه نوع مرض من الخبرة فما أن نقرّر أن ثمة مهمة يلزم القيام به ونشرع في القيام بها، حتى تكون لدينا، شئنا أم أبينا، مصلحة في تضخيم أهمية ما نحن على وشك القيام به، وبالتالي، مصلحة في تضخيم حجم المقاومة التي سوف نواجه وكلما كانت مهمتنا ملحة وصعبة، كنا أكثر فخرا وشعورا بجدارتنا بالثناء؛ وكلما بدا العدو أكثر قوة ودهاء، تسامت المكانة البطولية لدى من يجرؤون على شن الحرب عليه. لا غرو إذن في أن تصادق الأغلبية المطلقة من المستطلعين المجريين على الحكم بأن هناك قوى خارجية تعمل وراء الهجرة الهائلة." ص٣٦
"وأخيرا، تعين سياسة الأمننة» على التلطيف من حدة وخز الضمير - التي تؤلم المتفرجين - جرّاء مشاهدة مستهدفيها الذين يعانون؛ فهي تقود إلى تحلل أخلاقي» من قضية المهاجرين (أي استثناءهم واستثناء ما فعل بهم من التقويم الأخلاقي). فما أن يوضعوا في الرأي العام ضمن صنف الإرهابيين المحتملين، حتى يجد المهاجرون أنفسهم خلف نطاق ووراء حدود المسؤولية الأخلاقية - وفوق هذا كله خارج فضاء الرحمة ودافع الرعاية. والحال أن كثيرين من الناس، حين يتدربون على سياسة الأمننة» سوف يمتنون - عن دراية أو بدونها - لتحللهم من مسؤولية مصير التعساء، ومن ضغوطات الواجب الأخلاقي الذي كان لزاما أن يوجع المتفرجين. وهذا بالنسبة لكثيرين، عن دراية أو بدونها، مدعاة للامتنان للساسة مستعرضي عضلاتهم، أصحاب الخطب المتوعدة." ص٣٧
"و حسب بيير باوسند من المنتدى الاشتراكي، تشير دراسة جديدة أجرتها الهيئة الاستشارية الاستخبارتية جماعة سفيان» أن «داعش» جندت حتى الآن ما يقرب من ٥٠٠٠ مقاتل ينحدرون من شعوب دول أعضاء في الاتحاد الأوروبي» (اثنان فحسب ممن قاموا بهجومات باريس لا يقيمون في أوروبا). فمن هم هؤلاء الشباب الذين يهربون من أوروبا كي ينضموا إلى جماعات إرهابية ويخططوا للعودة بعد الحصول على تدريب على الإرهاب؟ تقول إجابة باوسند المؤسسة على أبحاث جيدة وحجج قوية: أغلب الغربيين الذي ينضمون إلى «داعش» يأتون من خلفيات محرومة. وقد كشفت دراسة جديدة أجراها مركز بحوث بيو» عن أن ألوف الأوروبيين عانوا بشكل غير متناسب من المشاكل الاقتصادية التي حدثت مؤخرا في بلدانهم ... وفي مواجهة هذا التحدي، غالبا ما يعتبر الشباب الأوروبيون أنفسهم ضحايا القدر». ومثل هذا الحرمان السائد من الحقوق في أرجاء المجتمع يفسر إلى حد ما غواية الإحساس بالأهمية. والسيطرة الذي تغرسه "داعش" في نفوس أنصارها." ص٣٩
"شبح يطارد أراضي الديمقراطية: شبح الرجل القوي» (أو المرأة القوية). وكما يقترح روبرت رايش في «دونالد ترمب وتمرد )Donald Trump and the Revolt of the الطبقة القلقة (Anxious Class ) كان هذا الشبح (الذي تمثل في هذه الحالة في دونالد ترمب." ص٤٧ *الانتخابات الرئاسية ٢٠١٦ ووصول دونالد ترامب
"ثلثا الأمريكيين عاجزون عن تأمين نفقات حياتهم. ومعظمهم قد يفقدون وظائفهم في أي لحظة." ص٤٧
"وللخروج من مأزق الطبقة القلقة» (أو، كي نستخدم مفهوم استحدثه غاي ستاند نقع، للخروج من رتب «الهشاشتاريا سريعة التورم - على ضفتي الأطلنطي)، لدينا أكثر من سياسة بديلة. من بينها التعويل على رجل قوي؛ والسياسة البديلة الأخرى هي التعويل على شعب قوي." ص٥٠
"وكنت في دراستي في البحث عن السياسة (In Search of Politics)، قد علقت على رؤية باختين أن الخوف الكوني هو «الطراز البدائي من القوة الدنيوية، الأرضية التي أعادت تشكيل طرازها البدائي بحيث أصبح خوفا رسميا، خوفا من القوة البشرية وإن لم تكن قوة بشرية تماما، اختلقه الإنسان لكنه يتجاوز ��لقدرة البشرية على المقاومة»."ص٥١
"من التهديد الذي يستعصي التعامل معه - لأنه ناء بشكل لا متناه ولا سبيل لاختراقه - استحضر طلب عملي، وبالمقارنة طلب سهل بشكل خادع للامتثال للوصايا المعبّر عنها بطريقة يمكن فهمها. وما أن نزلت الأرض، أعاد أهل الحل والعقد تحويل الخوف البدائي إلى رعب الانحراف عن القاعدة؛ تحويل تراجيديا كونية فوق بشرية إلى مهمة وواجب إنساني بامتياز؛ أي تحويل الخوف والارتعاش الناجم عن طلاسم مشيئة الله بغورها الذي لا يسبر إلى وصايا تأمر بتتبع الأحكام والأوامر التي جمعها وقننها مفوضوه -المتحدثون باسمه القائمون على خدمته الذين يسعون على الأرض." ص٥٢
"والشبح الذي يحوم فوق مجتمع من المؤديين المحتملين بمرسوم هو رعب أن يجد المرء نفسها معيبا - عاجزا وغير فعال - ورعب آثاره المباشرة - فقد احترام النفس وعواقبه المحتملة الخذلان والنبذ والإقصاء. وبوصفهم مولدي الخوف الرسمي، يظل شاغلو المناصب مشغولين في تعزيز عوز اليقين الوجودي الذي نشأ عنه الشبح ويعاد توليده باستمرار؛ ذلك أنهم يتوقون إلى القيام بكل شيء ممكن لجعل الشبح محسوسا ومصدقا - أي «واقعيا» - بقدر الإمكان؛ ففي النهاية، الخوف الرسمي لدى رعاياهم هو ما يبقيهم في السلطة. ولكن في مجتمع مسحوق في شكل كتلة من المؤديين الفرديين (مرغمة على التظاهر بأنها تعوّل على نفسها) في وسع شاغلي المناصب أن يتطلعوا إلى الركون بشكل متزايد علينا - نحن متدربيهم بالمجان، فاقدي الأمن والاستقرار، والحماية، الذي يعيشون حياة متشظية في مجتمع يعززون تشظيه ويعيدون إنتاجه كل يوم." ص٥٨-٥٩
"واليوم، «الأقلية الوطنية» النمطية في معظم البلدان التي تستقبل مجرات، عبارة عن أرخبيل يتألف من جزر صغيرة، بدلا من أن يكون كتلة متساوقة. مرارا وتكرار، فيما يضيف هسبوم، «يبدو أن حركات الهوية الإثنية ردود أفعال ضعف وخوف، ومحاولات التشيد حواجز لإبعاد قوى العالم الحديث ... وما يغذي مثل هذه الاستجابات الدفاعية، أكانت ضد مخاطر حقيقية أم متخيلة، توليفة من الحركات السكانية الدولية حيث تظل تحولات اجتماعية سياسية أساسية فائقة السرعة وغير مسبوقة» تميز عصرنا؛ «إذا كنا نعيش في مجتمع حضري، فإننا نواجه غرباء رجالا ونساء اجتثت جذورهم يذكروننا بهشاشة أو جفاف جذور أسرنا»." ص٦١-٦٢
"التاريخ هو معلم لحياو." ص٦٢
"أن المجتمعات الفاشلة التي تضع آمالها في منقذ ما، رجل (أو امرأة) عناية إلهية، إنما تبحث عن شخص قومي بشكل راسخ، وعنيف ومولع بالعراك: شخص يعد بقفل الكوكب المعولم، وإرتاج أو بالأحرى كسر الأبواب التي فقدت منذ زمن مفاصلها ، بحيث تغدو عديمة النفع." ص٦٢
"والخطيئة التي لا تغتفر للديمقراطية، في عيون عدد متزايد من المستفيدين المفترضين منها، هي فشلها في الإيفاء بوعودها، وبحثها عن عذر عن هذا الفشل في صيغة ليس ثمة بديل»، التي تعني ما كان لنا أن نقوم إلا بما قمنا به»؛ فمفهوم «البرلمان»، في النهاية ، مشتق من parler (الذي يعني التكلم»، أو «التحدث») - وليس الإنجاز». وتكمن جاذبية دور الأقوياء أو القويات في تعهدهم بالإنجاز - على الرغم من أن إنجازهم الوحيد في الوقت الراهن هو الكلام والتحدث - كما تكمن في حقيقة أن ما يميلون إلى الكلام والتحدث عنه هو أنهم يستطيعون أن يقوموا بشيء مخالف، أي أن هناك بديلا وأنهم هم هذا البديل؛ وأخيرا، تتأسس قوى الأقوياء والقويات المغرية على كون كل هذه التعهدات والادعاءات تظل بمنأى عن الاختبار." ص٦٤-٦٥
Strangers at Our Door, as a sociological work, has as its central thesis, that a present crisis in the world today, how the mass migration and disruption crisies present an opportunity to show solidarity and express a common humanity. Bauman argues that now is precisely not the time to wall off ourselves with a fear and anxiety that cannot be satiated. I am most familiar with Bauman's work of about 17 years ago, Liquid Modernity, where he described the condition of post modern man as liquid, not rooted and fearfully uncertain. He applies some of the thinking in that work to this long essay, to show how a way out of being liquid, or uncertain without roots, is to reject fears of the other. That a real consequence of today's world, where the world's events and information are available in a variety of instant ways, is that the hearer and reader are more easily manipulated. This does nothing but quench his deepest desire of safety and security, based on fear.
Bauman, a Jewish Pole and insurgent against NAZI Germany in his youth, and later sociology professor in England, wrote this penultimate book (he died in January of 2017), as a commentary on the rise of populist nationalist political forces that are gaining increasing power in the western world. In Strangers at Our Door, he show that one negative solution that many seek to social and cultural insecurity is the ideal of the 'strong - man', whether in politics or culturally, who is certain and who can speak and act against those outside while being a place of ease in a time of what he call moral panic.
His writing can be very complex and at times, quite flowery. His points are made as someone trying to cram everything he knows into his argument to make it as compelling as possible. This work may lose some readers in this attempt. But as an extended argument that a moral panic led by an failing to know who we are and our place in a throwaway and rapidly changing time, this is well worth considering and thinking deeply over.
Bana göre bu kitabın en önemli tarafı göçmenlik/mültecilik meselesini küreselleşmenin beraberinde getirdiği birtakım dönüşümlerle birlikte oldukça geniş bağlamda değerlendirmesi. Göçmenlere yönelik algı, günümüz toplumlarının deneyimlediği prekaryalaşma serüveniyle ilişkili olarak ele alınıyor. Göç meselesi tartışılırken hep yakınılan şey söz konusu olguyu daha işlevsel kılacak politikaların yokluğudur. Bauman göçmenliği küresel bağlamıyla değerlendirirken bu politikaların neden oluşturulamadığının da cevabını veriyor. Siyasilerin göç sürecini ve göçmenlere yönelik nefret söylemlerini nasıl yönettiği, sahip oldukları otoriteyi güçlendirmek için nasıl kullandıkları da kitapta incelikli işlenmiş mevzulardan birkaçı. Yalnızca göç meselesine dair değil toplumsal dönüşüm ve otoritenin işleyişine dair de ufuk açıcı nitelikte bir eser.
Tanti concetti interessati, uno di questi, trattato nell'ultimo capitolo è quello della doppia residenza:
" viviamo in due diversi modi: <> e <>...tra i due mondi non ci sono frontiere segnalate, nè uffici immigrazione, spesso riusciamo essere in entrambi i mondi allo stesso tempo. Nel mondo offline sono controllato, devo obbedire, sono minacciato, nel mondo online sono io al comando, sono il manager della situazione, nel primo io appartengo, il secondo mi appartiene. L'online mi offre la promessa di una liberazione dai disagi, nessuna scelta è definitiva, irreversibile, il mondo offline è eterogeneo, richiede scelte continue.
"Confidare nell'onnipotenza di un uomo forte, aggiunge Reich, è un sogno da allucinazione"
Davanti allo schermo la morale si addormenta. Morale altro concetto fondamentale trattato nel testo, citando Kant. Oltre ai concetti di società della stanchezza, della prestazione, disciplinare.
" Tutti i poteri terreni traggono alimento e forza dalla rielaborazione della paura cosmica in una sua variante costruita e artificiale (ufficiale) " cit. Bachtin e ancora " le leggi offrivano risposte, affinchè si smettesse di fare domande"
" In una società polverizzata (...) i potenti inclinano a contare sempre più su di noi, loro praticanti non pagati (...)relegati a condurre una esistenza frammentaria in una società la cui frammentarietà essi alimentano e riproducono quotidianamente. "
Titoli citati da approfondire:
- La società della stanchezza, Byung- Chul Han - La solitudine del cittadino globale Baumann
Bauman bu kitabında adından da anlaşılacağına göre göç ve göçmen sorununun Avrupadaki yankılarını kendi eleştirel üslubu ele alıyor. Zenofobik, ırkçı ve göçmen karşıtı söylemlerin kaynağı olarak, prekaryalaşan ve bireyselleşen akışkan modern toplum üyelerinin yaşadıkları belirsizliği, güvensizliği ve bilinmezliği ve bu belirsiz koşulları oy deposu olarak görüp, istismar etmeye çalışan aşırı sağcı yada ulusalcı siyasetçileri işaret ediyor. Göçü ve göçmenliği dünyanın, insanlığın sıradan bir gerçeği olarak kabul ediyor. Özellikle ülkemizin de yaşadığı ve yaşamaya devam ettiği göç, göçmen, mülteci sorunu göz önüne alınırsa, halihazırda mevcut olan yabancı düşmancılığına ve ırkçılığa varan dilin nasıl ortaya çıktığına, insanların kapılarına dayanan yabancılara neden yan gözle yaklaştıklarına, ahlaki ilkelere rağmen duyarsızlaşmanın nasıl savunma mekanizması olarak kullanıldığına dair değerli gözlemler ve tespitler içeriyor.
книгата е полезна и доста лека и добре обяснена. четенето се затруднява от непреведени думи като секюритизация, рекрутира. За съжаление тези, които ще имат особена полза да я прочетат - не четат книги.
,,Naujienų srauto iš ,,mūšio lauko” transliavimas šiandien arti to, kad sukeltų ,,moralinę paniką” (visuotinai priimtu šio fenomeno apibrėžimu, kuris pateikiamas angliškoje Wikipedijoje, ,,moralinė panika” – tai ,,baimės jausmas, slindantis tarp didelės grupės žmonių, kad kažkoks šėtonas grasina visuomenės gerbūviui”), prof. Zygmuntas Baumanas, ,,Nepažįstamieji prie mūsų durų” (1, “Migration Panic and its (Mis)uses”).
,,Jėgos naudojimas tiek prieš migrantus, tiek prieš vietos, kurioje migrantai yra apgyvendinami, gyventojus, įtampą vargu ar sumažins. Tai tik didins žmonių pyktį ir pasipriešinimą, todėl labai svarbu tinkamai komunikuoti ir bandyti suprasti vieniems kitus, mažinti visuomenės įtampą ir nerimą. Deja, žmogaus teisių ar tolerancijos diskursai daugelyje Europos šalių yra nustumiami į šoną ir tampa ne tokie aktualūs šiuolaikiniam europiečiui. Užleidžiama vieta diskursams apie saugumą, tačiau žmonių netolerancija ypač didėja tuomet, kai jie jaučiasi esą pavojuje, praradę kontrolę. Lietuviams kaip ir kitiems europiečiams tampa vis sunkiau išlikti solidariems su kitų žmonių iššūkiais, skausmu, jausti atsakomybę vieniems prieš kitus.
Padidėjusi įtampa visuomenėje neišvengiamai veikia ir tuos migrantus bei pabėgėlius, kurie jau susikūrė pamatus Lietuvoje, kurie čia dirba, mokosi, galbūt išmoko lietuvių kalbą ir kurie visom išgalėm bando čia įsitvirtinti ir oriai gyventi. Mano kolega iš Tadžikistano pasidalino, kad labiausiai dabar bijo dėl savo paauglės dukros, nes jaunos merginos vien dėl jų išvaizdos ir šiuo metu padidėjusios įtampos visuomenėje pradėjo susilaukti grasinimų, siūlymų vykti atgal į savo šalį. Lietuvos musulmonų bendruomenės taip pat pasijuto labiau stigmatizuojamos.
Čia jau ilgiau gyvenančių pabėgėlių bendruomenės supranta tiek lietuvių, tiek stovyklose gyvenančių žmonių nerimą ir teigia, kad niekas nepalieka savo namų be rimtos priežasties. Ekonominės ir politinės priežastys taip pat gali būti rimtos, griaunančios žmonių gyvenimus ir skatinančios ieškoti galimybių dirbti ir oriai gyventi kitose šalyse.
Europiečių egzistencinę kito baimę puikiai perprato autokratinių režimų, tokių kaip Baltarusijos, Turkijos, Rusijos, vadovai ir ėmė tai naudoti prieš pačius europiečius, norėdami juos įbauginti, jais manipuliuoti, gauti materialinės ar politinės naudos. Tikroji problema nėra iš svetur atvykstantys užsieniečiai ar migracijos procesai, kurie visada vyko ir vyks. Autokratiniai režimai ir mūsų pačių egzistencinė baimė, solidarumo ir vieningumo jausmo trūkumas žvelgiant į šiuolaikinio pasaulio realybę, vieningos migracijos politikos ir sprendimų Europos Sąjungoje stoka – visa tai dabar naudojama prieš mus pačius.
Ivanas Krastevas (bulgarų politologas ir filosofas, savo knygoje „After Europe“) teigia, kad dažniausiai jaučiame baimę ne dėl konkrečios situacijos, bet dėl savo pačių įsivaizdavimo, kad griūna „mūsų taip pažįstamo pasaulio“ moralinė tvarka, o tai skatina mus tapti priešiškus užsieniečiams, bijoti, kad užsieniečiai pakenks mūsų gerovės valstybių sistemai, istorinei kultūrai. Šias baimes taip pat skatina Europoje paplitusi islamofobija ir bendra nežinomybės baimė.
Pasak Krastevo, Europoje sparčiai atgimstant nacionalistiniams jausmams ir judėjimams, migruojantys žmonės vertinami labai skirtingai – pabėgėlis ir turistas yra tarsi du skirtingi globalizacijos veidai: vienų šalys labai trokšta ir skatina jų atvykimą siekdamos ekonominės naudos, kitų aktyviai baidosi.” (NARA.lt, ,,Ne migrantų, o solidarumo krizė”)
,,Mūsų žmogiškumas yra krizėje, ir vienintelė išeitis iš šios krizės – mūsų kaip žmonių solidarumas”,– Zygmuntas Baumanas.
„Vienintelė menkutė, beviltiška, romantiška atsvara nihilizmui yra filotopija ir fotofizika“,– savo knygoje „Būtis ir pasaulis“ rašė Arvydas Šliogeris. Jei filotopija – tai meilės tam tikrai vietai šiapus horizonto apmąstymas, tai laikas po truputį tapti filotopais.
J. Meko, kurio kūryba pasižymi filotopine žiūra, eilėraštyje „Medžių šakose“ skleidžiasi akimirkos unikalumas: „Medžių šakose / paukšteliai gieda. / Stoviu ir klausaus, / ir ašaros rieda. // Niekad nemačiau aš / tokių medžio lapų. / Niekad negirdėjau / tokių paukščių giedant“ .
”Estos nómadas (que no lo son por elección propia sino por el veredicto dictado por un destino cruel) nos recuerdan de manera irritante, exasperante y hasta horripilante la (¿Incurable? ) vulnerabilidad de nuestra propia posición y la fragilidad endémica de ese bienestar nuestro que tanto nos costó alcanzar" . Y además, ”tenemos la humana (la muy humana) costumbre de culpar al mensajero”. La migración no es un problema, una crisis del sistema sino tan sólo un producto de este. El problema está más profundamente enraizado y afecta tanto a las personas que migran como a las que no. Políticas de poner muros (físicos o no) a los migrantes no es más que una política de lavarse las manos que se cobra la vida y la dignidad de muchos. El Papa Francisco condena está política y nos insta a frenar la «globalización de la indiferencia».
La movilidad de personas no es algo nuevo. No es necesario remontarse, sin embargo, a los orígenes nómadas de nuestra especie para probar esto sino que podemos acudir a los inicios de la modernidad desde los cuales el modelo socioeconómico imperante ha producido «personas localmente superfluas» que necesitaban desplazarse de distintas formas y en distintas durecciones. La migración masiva, como plantea el autor, no va a remitir pronto, como tampoco lo harán las fuerzas que la provocan. Este afluencia hacia países «desarrollados» genera reacciones en sus poblaciones que mal empleadas y promovidas por políticos y medios de comunicación generan pánico y rechazo hacia los migrantes. Este rechazo viene movido por distintas causas y se genera de manera distinta en diferentes sectores sociales.
Se han popularizado la securitización del Estado y los medios para llegar a ella aunque no lleven a una seguridad real sino a incrementar su propia popularidad y la de los dirigentes que la imponen por apaciguar un sentimiento de inseguridad crónica. Está política de securitización sirve tanto a políticos como a terroristas que buscan reclutar nuevos miembros como a nosotros mismos, para acallar nuestros remordimientos mediante la adiaforizacion que hace que tanto los migrantes como lo que se les hace se abstraiga de una cuestión moral.
La transformación del «miedo cósmico» (el miedo inherente al ser humano de lo inconmrnsurablemente grande) en «miedo oficial» (una réplica artificiosa del último) sirve a los intereses de los poderes fácticos. Debido a la a individualización y los mandatos en una «sociedad de rendimiento».se abandona a los individuos con sus propios recursos limitados ante problemas de origen social y se les culpa en caso de que (cómo es previsible) estos recursos no sean suficientes. Además, ha cambiado la naturaleza de las fuentes de ese «miedo oficial» ahora vuelven a ser inalcanzables como en los orígenes del miedo cósmico y ante ellas nos hemos vuelto sordos y mudos. De tal manera que ese miedo cósmico suscitado por la creciente interdependencia es respondido con la búsqueda de algún hombre o mujer fuerte de carácter "agresivamente”nacionalista.
Pero necesitamos no eso (el racismo es un síntoma, no una solución) sino una consciencia cosmopolita porque vivimos en una tribu global, nos guste o no
Bauman opět trefně: "... nám - přihlížejícím - politika "sekuritizace" pomáhá předem potlačit výčitky svědomí, které vyvolává pohled na trpící terče; vede k "adiaforizaci" problematiky migrace (vynětí migrantů a toho, co jim je činěno, ze sféry morálního hodnocení). Jakmile jsou ve veřejném mínění začleněni do kategorie potenciálních teroristů, sami se ocitají mimo sféru morální odpovědnosti - a je jim do ní zakázán vstup - a zejména mimo prostor soucitu a nutkání pečovat. Skutečně, mnozí lidé ovlivnění politikou "sekuritizace" jsou rádi - ať vědomě, či nevědomě - že nemusejí nést odpovědnost za osud nešťastníků, stejně jako byli zbaveni tlaku mravní povinnosti, která by jinak přihlížející trýznila. Za tuto úlevu jsou - ať vědomě, či nevědomě - mnozí lidé vděční. Komu? Evidentně politikům, kteří vedou tvrdé řeči. (...) Celkovým dopadem těchto a podobných obvinění, pomluv a křivých obvinění (zpravidla chabě - pokud vůbec - podpořených fakty) je v prvé řadě dehumanizace příchozích (jejich zařazení, záměrně nebo bezděčně, do kategorie Homini sacri - tj. slovy Giorgia Agambena, lidí zbavených jak laického, tak náboženského významu a hodnoty). Dehumanizace dláždí cestu k jejich vynětí z kategorie legitimních držitelů práv a vede, s děsivými důsledky, k přesunutí migrační otázky ze sféry etiky do sféry bezpečnostních hrozeb, prevence kriminality a trestního práva, udržování pořádku a celkově stavu pohotovosti, který je obvykle spojován s hrozbou vojenské agrese a válečného stavu. (...) Kant věřil, že mravní vědomí, schopnost rozpoznat dobro od zla, je vlastní všem lidem, protože každý člověk je schopen racionálně uvažovat. Nebyl si ale jistý tím, že to vědomí nutně vede k morálnímu jednání... (...) Problémy generované současnou "migrační krizí", které ještě zhoršuje migrační panika, patří do kategorie toho nejsložitějšího a nejkontroverznějšího; v nich kategorický mravní imperativ vstupuje do přímé konfrontace se strachem z "velkého neznáma", ztělesněným masami cizinců za branami. Impulzivní strach vyvolaný pohledem na cizince nesoucí nevyzpytatelné nebezpečí se pouští do boje s morálním nutkáním vyvolaným na lidské utrpění. Morálka, jež se snaží přesvědčit vůli, aby uposlechla její příkaz, bude sotva kdy stát před větší výzvou; a úloha vůle, jež si zacpává uši před příkazy morálky, bude sotva kdy nesnesitelnější."