rhizomy

by Marek Torčík

Rhizomy Marka Torčíka jsou mezibytím uvnitř jazyka. Rozostřením. Vzájemnou propleteností vzpomínek a slov. Francouzský teoretik dvacátého století Gilles Deleuze rozlišuje dva druhy myšlení: rhizomatické a arborescentní (stromové). Ve své práci Tisíc plošin uvádí: „Rhizome nemá žádný začátek ani konec; je pořád uprostřed, mezi věcmi, mezibytí, intermezzo. Strom je odnož (synovství, vyrůstání z), rhizom je však spojení, aliance…“ Marek Torčík k tomu dodává: „když řeknu lehá a něha, v hlavě / hashtagy jemných nuancí / #signifier #signified // binární vztahy/rhizomy? // větná fragmentace: / slovo utterance představuje otevřený systém / neideální. rozmělněný stav / slovní entropii: “

Marek Torčík se narodil roku 1993, studuje Anglickou filologii. Své básně publikoval časopisecky. V říjnu roku 2015 získal v rámci 43. ročníku Literární soutěže Františka Halase Zvláštní cenu Klementa Bochořáka, spočívající ve vydání básnické sbírky knižně dosud nepublikujícímu autorovi. Slavnostní uvedení knihy, která vychází jako 4. svazek edice LSFH, proběhlo při příležitosti vyvrcholení 44. ročníku Literární soutěže Františka Halase v říjnu 2016 v Kunštátě.

Literární soutěž Františka Halase probíhá nepřetržitě od roku 1972 a je určena začínajícím autorům ve věku od 15 do 29 let. Cílem soutěže je propagovat mladé autory a umožnit jejich vzájemnou konfrontaci. Od roku 2012 je vyvrcholením soutěže říjnové setkání deseti finalistů, které probíhá v rámci tradičního Halasova Kunštátu.

56 pages, Paperback

First published January 1, 2016

About the author

Marek Torčík (Přerov, 1993) je český spisovatel a publicista. Žije v Praze, vystudoval Anglofonní literaturu a kulturu na Karlově univerzitě. Debutoval básnickou sbírkou Rhizomy (2016). V roce 2018 a 2020 se stal jedním z desítky finalistů v česko-slovenské soutěži Básne SK/CZ". V roce 2023 vydal románovou prvotinu Rozložíš paměť. Za ni získal v roce 2024 Cenu Magnesia Litera za prózu a Cenu Jiřího Ortena pro autory a autorky do třiceti let.

Reviews

[Lubomír Tichý · Rating 3 out of 5]

Lidé ve sbírce jako by se stále míjeli, nerozuměli si – když někdo pleje rostliny mezi kachličkami, jinde se mluví o ebole a migraci (absolutní kontrast lokální a globální skutečnosti). Hodně silně vnímám jmenované "mezibytí" v anotaci, ať už při tematizaci tělesnosti ("tady všude končí části těl / propustné hranice"), řeči či v jazykové rozkročenosti mezi jinými kontinenty. Právě cizí jazyky, společně s odbornou terminologií, dávají sbírce mnohdy jakýsi odosobnělý ráz. Subjekt mizí, objevují se výčty, pak se opět zjeví v jiné osobě. Bližší jsou mi básně, kde převažuje civilnější tón, třeba hned první báseň z botanické zahrady. A taky poslední "domovní" básně!

I.
vzbouzet se do snů jako na jaře

možná, že domov je, kam se vracíš
vidíš ho ve všech zbytcích zim –
vlhkem zprohýbaná zrcadla

vzala svou jistotu a vylila ji v pláč
když támhle za výlohou něco tiše prasklo
rozdrásala tělo do krve

vítr
se prohání domem jako po poli

chce zpřelámat kosti
chce zatáhnout věty pod povrch

ale teď už to jaksi nejde

(s. 47)