What do you think?
Rate this book
我的街頭人生
「他吃盡苦頭，只不過為了生存。
這是他的故事。這是他選擇的人生。」
尚馬利‧胡戈爾當了二十多年的流浪漢，因緣際會結識了前內政部長尚路易‧德布雷，因為後者的鼓勵而決定寫下自己的生命歷程。
尚馬利的母親在他年幼時就離家，父親只好把他送到鄉下的寄養家庭。他在寄養家庭裡受了幾年虐待，終於盼到父親來接他回家，父子一起過了幾年堪稱幸福的生活。可惜好景不長，父親染上酗酒惡習，動輒毆打辱罵，尚馬利開始逃家，和幾個狐群狗黨翹課鬼混，四處偷雞摸狗，最後選擇離開父親的住處，進入孤兒院。他學了幾項技藝，並住進青年員工宿舍，打零工賺小錢。他因為喜愛畢加勒區（註：巴黎紅磨坊的所在區域），而經常流連該地，偶爾乞乞討，因而結識了可麗餅屋的老闆馬可，希望後者能在他退伍後幫忙找工作。尚─馬利當兵後仍不改本性，私逃外出喝酒，爛醉而歸，因此被關了三個禮拜。他因為腳傷提前退伍，回到畢加勒區時，馬可出門度假。無家可歸，無依無靠的尚─馬利只好又試著靠乞討過活，這樣流浪了一個月，馬可才終於回來。馬可沒有食言，在自己的餐廳裡替尚─馬利安插了一份工作，為他添購衣物，甚至讓他住進自己的大公寓裡，偶爾也會給他一點零花錢。尚─馬利盡力工作，以報答馬可，可是馬可雖然慷慨，卻不曾付過薪水。尚─馬利並不埋怨，但因為愛上一名脫衣舞孃，違反了馬可的規定把她帶回家，因此和馬可一拍兩散（而女友半年後就拋棄他），他只好又回到街頭。
在街頭落腳的日子很不好過，不僅要時時提高警覺，必要時得要自我防衛，逞勇鬥狠，不能讓地盤被搶走。對流浪漢而言，夜晚是暴力的，找到安全的地方過夜是流浪漢最大的希望，尚─馬利睡過地鐵車廂，公園，路邊，大樓樓梯口......他非法竊占過空屋，和毒蟲、妓女、幫派罪犯共處一個屋簷下，這些地方經常險象環生，因此尚─馬利總是盡可能攢到足夠的錢讓他至少能睡進某家破旅館的破爛房間裡。他也待過收容所，但是自覺在那裡尊嚴掃地，所以寧可回到街頭。後來他的生活又出現轉機，找到餐廳侍者的工作，這次有了一點薪水，而且也有了同居女友，還和女友生了一個兒子。只是正常的日子沒過幾年，和女友分手，又因為工作待遇不合理（薪資過少，工時過長，無有薪假......）而辭掉工作，幼子也被送進寄養家庭。
尚─馬利再度當起流浪漢，之後十數年就再也沒有換過身分。在街頭孤身流浪的日子裡，他結識了幾位同樣身為邊緣人的好兄弟，但是凶險無情的街頭人生讓流浪漢的生命有如浮萍，不是生離就是死別。尚─馬利成了資深流浪漢，知道哪幾個區域最有賺頭，例如香榭麗舍大道一帶。他不只靠幽默感和親切態度乞討，還會替購物、用餐的富人提供看車服務，以免車主被開罰單。許多歌手、演員、摩洛哥公主、名作家、政府官員等大人物都是他的「常客」，其中最幸運的就是參加羅伯、侯賽因（註：法國著名演員、編劇、舞台劇導演）舞台劇《賓漢》的演出（他後來也在一、兩部電影裡當過臨演），以及認識願意幫他出版本書的前內政部長。
尚─馬利雖然是個邊緣人，他卻並未與世隔絕，他不只相信上帝，也會投票，還看新聞。他後來也再次組過家庭，有了繼子和親生女兒，並依靠乞討以及社會補助將他們撫養長大，只是一旦孩子長大成人，能自立了，他又離家出走，回街上去過著憂慮明天不知道要睡哪裡的日子。
這是他的故事。這是他選擇的人生。」
尚馬利‧胡戈爾當了二十多年的流浪漢，因緣際會結識了前內政部長尚路易‧德布雷，因為後者的鼓勵而決定寫下自己的生命歷程。
尚馬利的母親在他年幼時就離家，父親只好把他送到鄉下的寄養家庭。他在寄養家庭裡受了幾年虐待，終於盼到父親來接他回家，父子一起過了幾年堪稱幸福的生活。可惜好景不長，父親染上酗酒惡習，動輒毆打辱罵，尚馬利開始逃家，和幾個狐群狗黨翹課鬼混，四處偷雞摸狗，最後選擇離開父親的住處，進入孤兒院。他學了幾項技藝，並住進青年員工宿舍，打零工賺小錢。他因為喜愛畢加勒區（註：巴黎紅磨坊的所在區域），而經常流連該地，偶爾乞乞討，因而結識了可麗餅屋的老闆馬可，希望後者能在他退伍後幫忙找工作。尚─馬利當兵後仍不改本性，私逃外出喝酒，爛醉而歸，因此被關了三個禮拜。他因為腳傷提前退伍，回到畢加勒區時，馬可出門度假。無家可歸，無依無靠的尚─馬利只好又試著靠乞討過活，這樣流浪了一個月，馬可才終於回來。馬可沒有食言，在自己的餐廳裡替尚─馬利安插了一份工作，為他添購衣物，甚至讓他住進自己的大公寓裡，偶爾也會給他一點零花錢。尚─馬利盡力工作，以報答馬可，可是馬可雖然慷慨，卻不曾付過薪水。尚─馬利並不埋怨，但因為愛上一名脫衣舞孃，違反了馬可的規定把她帶回家，因此和馬可一拍兩散（而女友半年後就拋棄他），他只好又回到街頭。
在街頭落腳的日子很不好過，不僅要時時提高警覺，必要時得要自我防衛，逞勇鬥狠，不能讓地盤被搶走。對流浪漢而言，夜晚是暴力的，找到安全的地方過夜是流浪漢最大的希望，尚─馬利睡過地鐵車廂，公園，路邊，大樓樓梯口......他非法竊占過空屋，和毒蟲、妓女、幫派罪犯共處一個屋簷下，這些地方經常險象環生，因此尚─馬利總是盡可能攢到足夠的錢讓他至少能睡進某家破旅館的破爛房間裡。他也待過收容所，但是自覺在那裡尊嚴掃地，所以寧可回到街頭。後來他的生活又出現轉機，找到餐廳侍者的工作，這次有了一點薪水，而且也有了同居女友，還和女友生了一個兒子。只是正常的日子沒過幾年，和女友分手，又因為工作待遇不合理（薪資過少，工時過長，無有薪假......）而辭掉工作，幼子也被送進寄養家庭。
尚─馬利再度當起流浪漢，之後十數年就再也沒有換過身分。在街頭孤身流浪的日子裡，他結識了幾位同樣身為邊緣人的好兄弟，但是凶險無情的街頭人生讓流浪漢的生命有如浮萍，不是生離就是死別。尚─馬利成了資深流浪漢，知道哪幾個區域最有賺頭，例如香榭麗舍大道一帶。他不只靠幽默感和親切態度乞討，還會替購物、用餐的富人提供看車服務，以免車主被開罰單。許多歌手、演員、摩洛哥公主、名作家、政府官員等大人物都是他的「常客」，其中最幸運的就是參加羅伯、侯賽因（註：法國著名演員、編劇、舞台劇導演）舞台劇《賓漢》的演出（他後來也在一、兩部電影裡當過臨演），以及認識願意幫他出版本書的前內政部長。
尚─馬利雖然是個邊緣人，他卻並未與世隔絕，他不只相信上帝，也會投票，還看新聞。他後來也再次組過家庭，有了繼子和親生女兒，並依靠乞討以及社會補助將他們撫養長大，只是一旦孩子長大成人，能自立了，他又離家出走，回街上去過著憂慮明天不知道要睡哪裡的日子。
- GenresFrance
208 pages, Paperback
First published October 7, 2015
4 people are currently reading
122 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 16 of 16 reviews
September 5, 2021
ژان-ماری روگول، کارتن خوابی هست که بیشتر از بیست سال رو در خیابان ها گذرونده، روزی به صورت اتفاقی ژان-لویی دوبره (نویسنده، قاضی و سیاستمدار سابق فرانسوی) رو میبینه. دوبره اون پیشنهاد میده که داستان زندگی و تجربیاتش رو بنویسه تا در صورتی که خوب بود بتونن چاپش کنن. بعد از بازخوانی و مرتب سازی در نهایت کتاب چاپ میشه.
روگول در این کتاب از سختی هایی که در کودکی تحمل کرده میگه، از اینکه چطور کارتن خواب و گدا شده، از تنهایی، از فقر و خیلی چیزهای دیگه که کارتن خواب ها با اون درگیرن، و از اینکه چطور بعضی از فرصت ها رو در زندگی از دست داده.
کتاب نکات جالبی داشت مثل: خانواده چه نقش مهمی در تربیت فرزند و آینده اون دارند، خیلی از گداها مجبور به گدایی هستند و این کار رو نوعی شغل میدونن، خیلی های دیگه بصورت سازماندهی شده گدایی میکنن و نکته هایی از این دست که خواندنش خالی از لطف نیست.
روگول در این کتاب از سختی هایی که در کودکی تحمل کرده میگه، از اینکه چطور کارتن خواب و گدا شده، از تنهایی، از فقر و خیلی چیزهای دیگه که کارتن خواب ها با اون درگیرن، و از اینکه چطور بعضی از فرصت ها رو در زندگی از دست داده.
کتاب نکات جالبی داشت مثل: خانواده چه نقش مهمی در تربیت فرزند و آینده اون دارند، خیلی از گداها مجبور به گدایی هستند و این کار رو نوعی شغل میدونن، خیلی های دیگه بصورت سازماندهی شده گدایی میکنن و نکته هایی از این دست که خواندنش خالی از لطف نیست.
January 3, 2019
با خواندن این کتاب نگاه ما نسبت به افرادی که در خیابان زندگی میکنند، تغییر خواهد کرد.
December 12, 2021
Ty gramatické chyby jsou v překladu schválně???
July 25, 2025
همیشه از اسپینآف های سریالهای اصلی ممکن بوده بیشتر لذت ببرم تا خود اون داستان اصلی. ازینکه شخصیت اصلی و داستان برای آدمی بوده که هیچوقت ما از زندگی این نوع آدمها خبر نداریم لذت بردم و همیشه برام جذاب بوده که بدونم توی زندگی اون آدمهایی که هیچ ایدهای نداریم ازشون چی میگذره. تجربهی خوبی بود که تونستم همراه بشم توی تمام سختیها و اون ادبیاتی که دبره استفاده کرد تا نشون بده اون حجم از سختی چطوری گذرا هستن و تموم شدن براش تونست تا حدی از سختیهای زندگیم رو کم کنه
پیشنهاد میکنم بخونید🙆🏻♂️
پیشنهاد میکنم بخونید🙆🏻♂️
February 19, 2018
Un témoignage agréable à lire où le narrateur s'exprime sans fioritures ni sans tomber dans le pathos. Un franc-parler qui s'apparente un peu à celui de "La vie devant soi" de Romain Gary. D'un chapitre à l'autre, j'ai remarqué quelques redondances qui auraient pu être mieux éditées mais peu importe finalement... plus qu'une critique littéraire, ce roman mérite un applaudissement. De rencontres en rencontres, d'aléas en nouveaux espoirs, de petites joies en périls, "Une vie dans la rue" n'est pas sans rappeler "Dans la dèche à Paris et à Londres" de Georges Orwell que je vous recommande vivement.
December 3, 2023
کتاب جالبی بود
دنیای بدیعی داشت، راستش حتی برام سوالشم حتی ایجاد نشده بود ولی ورود به دنیایی به این شدت غریبی جالب بود
نگارش ساده دلانهای داشت که میشه به شرایط اجتماعی نویسندهاش نسبت داد، گرچه ترجیحم نگارش قویتر و قابای تر و تمیزتریه ولی بازهم باارزش بود
شکل تروتمیز تر این کتاب یکی از کتابای جورج اوروله که اسمشو یادم نمیاد، اونوهم توصیه میکنم ولی این با دنیای امروزی تناسب بیشتری داره و کمی قابل تصور تره
دنیای بدیعی داشت، راستش حتی برام سوالشم حتی ایجاد نشده بود ولی ورود به دنیایی به این شدت غریبی جالب بود
نگارش ساده دلانهای داشت که میشه به شرایط اجتماعی نویسندهاش نسبت داد، گرچه ترجیحم نگارش قویتر و قابای تر و تمیزتریه ولی بازهم باارزش بود
شکل تروتمیز تر این کتاب یکی از کتابای جورج اوروله که اسمشو یادم نمیاد، اونوهم توصیه میکنم ولی این با دنیای امروزی تناسب بیشتری داره و کمی قابل تصور تره
This entire review has been hidden because of spoilers.
May 21, 2019
Více než dvacet let žebrá v ulicích Paříže, kam ho vyvedla spirála útěků z nefunkční rodiny. Jean-Mariovi je 47 let a žebrá na plný úvazek.
Jean-Marie Roughol (47) měl to štěstí, že po všech útrapách, které mu ale přinesl dílem osud, dílem vlastní volba, potkal bývalého ministra vnitra Jeana-Louise Debré (71). Z jejich spolupráce a také přátelství vznikla kniha označená týdeníkem L´Express jako letošní 12. nejprodávanější literární dílo ve Francii. Více než dvaceti letům na ulici předcházelo citově chudé a smutné dětství ve společnosti lhostejné matky, která místo pohlazení nabízela pro utišení obav ze samoty prášky na spaní. Naději na lepší vyhlídky nepřineslo ani umístění do pěstounské péče. Hlad, bití a týrání bylo zato na denním pořádku. Návrat otce po letech a jeho snaha napravit zameškaný čas skončila na dně otcovy láhve. Přišlo období útěků a prvních pokusů žebrání na ulici. Po několika životních zlomech a věčných návratů se Jean-Marie ocitá opět na dlažbě ulic Paříže, bez iluzí a prostředků. Jak se žije ve stínu Eiffelovy věže a tam, kam žádný průvodce turisty neláká?
"Pravá podstata člověka je skryta v jeho nitru, každý z nás si v sobě nese svůj příběh, své životní peripetie, a mě zajímá je poznat. Potkáváme málo jedinečných osobností a hodně kopií."
Když Jean-Marie Roughol jednoho večera žebral před obchodem, navrhl projíždějícímu cyklistovi, že mu, než si nakoupí, pohlídá kolo. Ten cyklista se jmenoval Jean-Louis Debré. Z následujících setkání těch dvou se mezi bezdomovcem a bývalým francouzským ministrem vnitra a předsedou Ústavní rady zrodil zvláštní důvěrný vztah. Do té míry, že první z nich, souhlasil s nápadem druhého, aby napsal příběh svého života. Svědectví sedmačtyřicetiletého „dítěte ulice“ nic nezastírá ani nepřikrášluje. Na dlažbě devatenáctého pařížského obvodu, ve kterém prožil část dětství, i na chodnících super elegantní ulice Marbeuf, zažil Jean-Marie léta bídy a strádání: první pokusy o žebrání, první lásky, první přátelství, squaterské domy, vchody a východy metra, lavičky v parku a ty nejubožejší zaplivané hotely.
Tvrdý svět bez základní lidské důstojnosti, plný bídy, násilí, strachu i nečekaných kamarádství - to je příběh knihy Povolání žebrák. Vyhoření a přijetí podmínek, které snad ani nejsou k žití, do té míry, že se stanou pevnou součástí každého dne. Zároveň vězení i celý vesmír, který nemá smysl zkoušet měnit. Jeden z desítek či stovek žebráků, Jean-Marie, má žebrání za plnohodnotné zaměstnání s nejistými příjmy a okolnostmi, které nejsou pro každého.
Čtenář má možnost v čtivém podání poznat svět „za oponou“ pozlátka a normálních hodnot. Donutí čtenáře uvažovat nad tím, proč lidé na ulici přijímají svoji roli a proč postupně otupí jejich snahy patřit jinam. Je to svoboda nebo zoufalství utopené v prázdnotě či alkoholu? Jaké to je mít povolání žebrák? Zjistěte to na vlastní oči, alespoň na řádcích knihy. „Za deset měsíců obdržím peníze za autorská práva. Nechci zálohu, raději dostanu vše najednou. Až budu mít svůj byt, koupím si počítač, abych mohl dál psát knihy," řekl agentuře AFP Jean-Marie, který dál žebrá v pařížských ulicích. Těžko říct, jak jeho plány dopadnou. Ovšem tato kniha je skutečně dobrá. Ubírá se zlehka oproti tíži sdělení a v klidu se dá zvládnout na jeden zátah.
Jean-Marie Roughol (47) měl to štěstí, že po všech útrapách, které mu ale přinesl dílem osud, dílem vlastní volba, potkal bývalého ministra vnitra Jeana-Louise Debré (71). Z jejich spolupráce a také přátelství vznikla kniha označená týdeníkem L´Express jako letošní 12. nejprodávanější literární dílo ve Francii. Více než dvaceti letům na ulici předcházelo citově chudé a smutné dětství ve společnosti lhostejné matky, která místo pohlazení nabízela pro utišení obav ze samoty prášky na spaní. Naději na lepší vyhlídky nepřineslo ani umístění do pěstounské péče. Hlad, bití a týrání bylo zato na denním pořádku. Návrat otce po letech a jeho snaha napravit zameškaný čas skončila na dně otcovy láhve. Přišlo období útěků a prvních pokusů žebrání na ulici. Po několika životních zlomech a věčných návratů se Jean-Marie ocitá opět na dlažbě ulic Paříže, bez iluzí a prostředků. Jak se žije ve stínu Eiffelovy věže a tam, kam žádný průvodce turisty neláká?
"Pravá podstata člověka je skryta v jeho nitru, každý z nás si v sobě nese svůj příběh, své životní peripetie, a mě zajímá je poznat. Potkáváme málo jedinečných osobností a hodně kopií."
Když Jean-Marie Roughol jednoho večera žebral před obchodem, navrhl projíždějícímu cyklistovi, že mu, než si nakoupí, pohlídá kolo. Ten cyklista se jmenoval Jean-Louis Debré. Z následujících setkání těch dvou se mezi bezdomovcem a bývalým francouzským ministrem vnitra a předsedou Ústavní rady zrodil zvláštní důvěrný vztah. Do té míry, že první z nich, souhlasil s nápadem druhého, aby napsal příběh svého života. Svědectví sedmačtyřicetiletého „dítěte ulice“ nic nezastírá ani nepřikrášluje. Na dlažbě devatenáctého pařížského obvodu, ve kterém prožil část dětství, i na chodnících super elegantní ulice Marbeuf, zažil Jean-Marie léta bídy a strádání: první pokusy o žebrání, první lásky, první přátelství, squaterské domy, vchody a východy metra, lavičky v parku a ty nejubožejší zaplivané hotely.
Tvrdý svět bez základní lidské důstojnosti, plný bídy, násilí, strachu i nečekaných kamarádství - to je příběh knihy Povolání žebrák. Vyhoření a přijetí podmínek, které snad ani nejsou k žití, do té míry, že se stanou pevnou součástí každého dne. Zároveň vězení i celý vesmír, který nemá smysl zkoušet měnit. Jeden z desítek či stovek žebráků, Jean-Marie, má žebrání za plnohodnotné zaměstnání s nejistými příjmy a okolnostmi, které nejsou pro každého.
Čtenář má možnost v čtivém podání poznat svět „za oponou“ pozlátka a normálních hodnot. Donutí čtenáře uvažovat nad tím, proč lidé na ulici přijímají svoji roli a proč postupně otupí jejich snahy patřit jinam. Je to svoboda nebo zoufalství utopené v prázdnotě či alkoholu? Jaké to je mít povolání žebrák? Zjistěte to na vlastní oči, alespoň na řádcích knihy. „Za deset měsíců obdržím peníze za autorská práva. Nechci zálohu, raději dostanu vše najednou. Až budu mít svůj byt, koupím si počítač, abych mohl dál psát knihy," řekl agentuře AFP Jean-Marie, který dál žebrá v pařížských ulicích. Těžko říct, jak jeho plány dopadnou. Ovšem tato kniha je skutečně dobrá. Ubírá se zlehka oproti tíži sdělení a v klidu se dá zvládnout na jeden zátah.
February 17, 2019
نویسنده ای با گدای بی خانمانی در پاریس ملاقات میکنه و مدتی با هم هم صحبت میشن و نویسنده به بی خانمان پیشنهاد میده که قصه ی زندگیش رو بنویسه.
این کتاب قصه ی زندگی ژان ماری روگول هست. از بچگیش و اینکه چه اتفاقاتی براش افتاد که کارش به گذروندن زندگیش تو خیابون های پاریس و گدایی کردن از مردم کشوند.
خوندنش باعث شد که نسبت به این جور افراد دید دیگه ای پیدا کنم. ممکنه خیلی از این آدمها در گذشته زندگیشون مثل ما یا حتی بهتر از ما بوده ولی اتفاقات
و حوادث اون ها رو به این نقطه رسونده. با توجه به شرایط فعلی جامعه ی ما، خوندن قصه ی زندگی این آدم میتونه تاثیرگذار باشه.
این کتاب قصه ی زندگی ژان ماری روگول هست. از بچگیش و اینکه چه اتفاقاتی براش افتاد که کارش به گذروندن زندگیش تو خیابون های پاریس و گدایی کردن از مردم کشوند.
خوندنش باعث شد که نسبت به این جور افراد دید دیگه ای پیدا کنم. ممکنه خیلی از این آدمها در گذشته زندگیشون مثل ما یا حتی بهتر از ما بوده ولی اتفاقات
و حوادث اون ها رو به این نقطه رسونده. با توجه به شرایط فعلی جامعه ی ما، خوندن قصه ی زندگی این آدم میتونه تاثیرگذار باشه.
January 25, 2017
Il n’y a pas grand-chose à raconter. Le titre est clair, je crois, et le livre vous prendra sans doute 2-3 heures à finir. Je suis contente d’avoir pu apprendre le récit d’une personne qui ait connu toutes ces difficultés de la vie SDF, mais il me reste beaucoup de questions. Je conseille tout de même ce livre qui n’est peut-être pas parfait mais qui pourrait aider certains à aborder un sujet difficile et à écouter l’histoire d’une personne à qui l’on ne donne pas souvent la parole.
February 8, 2024
Un témoignage nécessaire au style authentique. Ce n'est pas une étude sociologique mais il permet de comprendre quels mécanismes se mettent en marche (situation précaire et de maltraitance dès la petite enfance, absence de diplôme..triste déterminisme) et fait découvrir des aspects mal connus de la vie des SDF (squats, métro, violences nocturnes mais également amitié et vie nomade)
June 19, 2019
Tuto knihu napsal sám žebrák. Napsal zde své poznatky z ulice a celý jeho příběh. Je velice zajímavé vidět věci z jeho pohledu.
February 19, 2020
Témoignage beau, sincère, mais dur et violent comme peut l'être une vie passée dans la rue.
A lire pour bien comprendre là-aussi un monde en pleine mutation
A lire pour bien comprendre là-aussi un monde en pleine mutation
February 20, 2020
شرح روزمرگی های یک گدای حرفه ای است و بنظرم بجز اینکه از زبان شخصیت گدا نوشته شده، نکته جالبی ندارد.
ترجمه روان و خوب بود.
ترجمه روان و خوب بود.
July 10, 2020
fantastique
August 21, 2016
Ceci est l’histoire comment Jean-Marie Roughol est devenu SDF et comment on survie dans la rue. A part de la dureté de la rue, le lecteur trouvera aussi des moments d’amitié et même de bonheur.
Je ne sais pas trop qu’est-ce que j’ai attendu de ce livre.
Jean-Marie Roughol n’a certainement pas eu une bonne enfance, sa mère l’a abandonné après quelques années pendant lesquelles elle l’a plutôt ignoré, son père n’a pas pu s’occuper de lui, il a été placé dans des familles différentes, dont une avec une nourrice sadique. Quand Jean-Marie avait 11 ans, son père a pu lui reprendre, mais après un moment de bonheur, les problèmes d’alcool de son père détruisent de nouveau la famille.
Et malgré tout cela (qui n’est certainement pas enviable), j’ai l’impression que qu’on aurait pu / dû pouvoir s’en tirer…
Pendant un moment de son adolescence, Jean-Marie est en fait sur la bonne voie : il commence un apprentissage, il trouve du travail, il gagne sa vie. Son plus grand problème, à mon avis, est de ne pas avoir de la famille, du réseau, personne à qui recourir en cas d’urgence. Donc, dès qu’il lui arrive la moindre chose d’imprévue, il se trouve seul et sans moyens dans la rue.
Il raconte ses premières nuits et jours dans un récit qui fait peur, parce que comme lecteur, on a l’impression que cela pourrait arriver à n’importe qui, et très vite… Même si Jean-Marie a finalement, après beaucoup d’années dans la rue, trouvé un appartement, même fondé une famille, il ne quitte jamais la rue… C’est vrai qu’après beaucoup d’années de taper la manche, il serait difficile de faire autre chose, mais je trouve qu’il a surtout très tôt, trop tôt, arrêté de chercher à faire autre chose…
Depuis quelques temps, Jean-Marie considère donc que « taper la manche » est son métier. Il raconte ses longues journées de 13 heures sur le trottoir en essayant d’inciter « les pèlerins » à lui donner une pièce. Il trouve ceux-là sympas qui lui donnent (régulièrement) de l’argent, et il a beaucoup de mépris pour ceux qui l’évitent, qui essayent même de l’ignorer.
Il déteste les gens qui lui donnent le sentiment d’être l’individu le plus bas de l’échelle, en même temps il n’hésite pas à pointer du doigt ceux qui sont plus bas que lui, à son avis, les Roms, les mendiants de l’Europe de l’Est, les drogués.
Il a aussi des opinions fortes sur la politique. Par exemple il est contre un impôt élevé pour les riches, parce que qui lui donnerait de l’argent si on leur prend tout leur argent ? En même temps, le fait que c’est le soutien social (financé par les impôts des autres, même ceux qui ne lui donne jamais de l’argent dans sa main) qui lui permet de vivre ne lui choque pas…
Je ne sais pas qu’est-ce que j’ai attendu de ce livre. Finalement, je n’ai pas l’impression d’avoir appris quelque chose que je n’aurais pu imaginer sans ce récit.
Et certainement contrairement à l’idée de ce livre, je me sens confirmée dans l’idée de donner plutôt aux organisations qui s’occupent des SDF qu’à eux directement. Même si cela me fait mériter le mépris de M. Roughol.
Je ne sais pas trop qu’est-ce que j’ai attendu de ce livre.
Jean-Marie Roughol n’a certainement pas eu une bonne enfance, sa mère l’a abandonné après quelques années pendant lesquelles elle l’a plutôt ignoré, son père n’a pas pu s’occuper de lui, il a été placé dans des familles différentes, dont une avec une nourrice sadique. Quand Jean-Marie avait 11 ans, son père a pu lui reprendre, mais après un moment de bonheur, les problèmes d’alcool de son père détruisent de nouveau la famille.
Et malgré tout cela (qui n’est certainement pas enviable), j’ai l’impression que qu’on aurait pu / dû pouvoir s’en tirer…
Pendant un moment de son adolescence, Jean-Marie est en fait sur la bonne voie : il commence un apprentissage, il trouve du travail, il gagne sa vie. Son plus grand problème, à mon avis, est de ne pas avoir de la famille, du réseau, personne à qui recourir en cas d’urgence. Donc, dès qu’il lui arrive la moindre chose d’imprévue, il se trouve seul et sans moyens dans la rue.
Il raconte ses premières nuits et jours dans un récit qui fait peur, parce que comme lecteur, on a l’impression que cela pourrait arriver à n’importe qui, et très vite… Même si Jean-Marie a finalement, après beaucoup d’années dans la rue, trouvé un appartement, même fondé une famille, il ne quitte jamais la rue… C’est vrai qu’après beaucoup d’années de taper la manche, il serait difficile de faire autre chose, mais je trouve qu’il a surtout très tôt, trop tôt, arrêté de chercher à faire autre chose…
Depuis quelques temps, Jean-Marie considère donc que « taper la manche » est son métier. Il raconte ses longues journées de 13 heures sur le trottoir en essayant d’inciter « les pèlerins » à lui donner une pièce. Il trouve ceux-là sympas qui lui donnent (régulièrement) de l’argent, et il a beaucoup de mépris pour ceux qui l’évitent, qui essayent même de l’ignorer.
Il déteste les gens qui lui donnent le sentiment d’être l’individu le plus bas de l’échelle, en même temps il n’hésite pas à pointer du doigt ceux qui sont plus bas que lui, à son avis, les Roms, les mendiants de l’Europe de l’Est, les drogués.
Il a aussi des opinions fortes sur la politique. Par exemple il est contre un impôt élevé pour les riches, parce que qui lui donnerait de l’argent si on leur prend tout leur argent ? En même temps, le fait que c’est le soutien social (financé par les impôts des autres, même ceux qui ne lui donne jamais de l’argent dans sa main) qui lui permet de vivre ne lui choque pas…
Je ne sais pas qu’est-ce que j’ai attendu de ce livre. Finalement, je n’ai pas l’impression d’avoir appris quelque chose que je n’aurais pu imaginer sans ce récit.
Et certainement contrairement à l’idée de ce livre, je me sens confirmée dans l’idée de donner plutôt aux organisations qui s’occupent des SDF qu’à eux directement. Même si cela me fait mériter le mépris de M. Roughol.
May 31, 2016
Un témoignage poignant d'un homme qui pourrait un jour être vous et moi.
Le style d'écriture n'est pas toujours parfaitement plaisant, quelques fautes d'orthographe restent dissimulées par ci par là, mais au final cela ne fait que rajouter ce côté Humain au livre.
Il est toujours intéressant d'avoir les ressentis de ces personnes que l'on peut croiser chaque jour au détour d'une rue et que l'on n'ose pas forcément aborder, de ces personnes que, parfois malgré nous, nous transformons en fantôme.
Le style d'écriture n'est pas toujours parfaitement plaisant, quelques fautes d'orthographe restent dissimulées par ci par là, mais au final cela ne fait que rajouter ce côté Humain au livre.
Il est toujours intéressant d'avoir les ressentis de ces personnes que l'on peut croiser chaque jour au détour d'une rue et que l'on n'ose pas forcément aborder, de ces personnes que, parfois malgré nous, nous transformons en fantôme.
Displaying 1 - 16 of 16 reviews