Obšírné. Spíše se hodící pro studenty z oboru psychoanalýzy, aby chápali lépe "šablonu svého poselství". Ale pro mě to celou dobu bylo trochu jako ten joke Norma Macdonalda o sebevraždě, kde paroduje lidi co vždycky říkají o někom, kdo se zabil "já to nechápu" ("You don't? You don't know about life? How it only disappoints and gets worse and worse until it ends in catastrophe?"). Hillman by očividně dokázal napsat knihu i o jogurtovým kelímku, kde by rozebral absolutně každej atom, ale z informativního hlediska si připadám, že se tu hodně mele a vlastně nic neřekne, že to mohlo mít tak dvacet stránek a nemuselo se to točit pořád dokola jako hardbass káča. Obsah mi neseděl, styl mi neseděl, vše podstatné za stránku je pak stejně zvýrazněno kurzívou ve větě, která shrne tři, čtyři odstavce. Pro muže je život boj, je to jeho identita. Nekonečný boj o status. V čem vidím často problém na téma sebevraždy je, když se člověk identifikuje jako oběť (něco se mu stalo "...nevíme co. No to je jedno." -Krobot, Dabing Street), ale pointa je často v roli, jakou člověk přijme. Mně hodně pomohlo, když jsem slyšel, že muž nepotřebuje být šťastný, dokud má nějaký cíl, nějaký způsob, něco, za čím kráčet, nějaký smysl, který ho za něčím žene. Taky mi pomohlo přijmout fakt, a myslím si, že jsem to věděl ještě předtím, ale skvěle to shrnul Sam Hyde, že muž zkrátka musí přijmout to, že nebude většinu života šťastný, že většinu života prožije v bolesti. De facto tahle doktrína, že musíme být happy, to je pro děti a ženy a je to propaganda, která vás stáhne do mizérie. Já v to už zkrátka nevěřím, ve štěstí... a vím velice dobře, že v to nevěří, ani to neprožívá drtivá většina mužů a dost možná nejvíc ti, co to musí říkat a dokazovat nejčastěji (protože jsou nucení lhát a tím pádem jsou tlačení do zoufalství, protože nemůžou mít sebeúctu). Muž je příliš busy bojem, ať jste v té nejnuznější pozici, vždycky je vaší identitou nějaká forma boje. A ženy tlačí muže k tomu, aby takoví byli, protože jedině tímhle vybičováním se dospěje k tomu, že pro sebe získají nejlepší možnost a příležitost (k lepšímu životu a k tomu, co chtějí, což jdou dvě věci: 1. víc, 2. něco jiného). Tím chci jen říct, že mužova bojovnost, coby identita, je to, co mu propůjčuje lepší mentální štít, protože musí odjakživa odolávat vlivům, takže když se rozhodne pro sebevraždu, což v mnoha případech zcela chápu, většinou je znatelně úspěšnější, než ženy, u kterých to odráží jejich teatrálnost, která jen maskuje jejich ješitnost (reálně to často nechtějí udělat doopravdy, chtějí jen strhnout pozornost, aby je někdo zachránil, aby se někdo zajímal, což je hrozně vtipný, když si uvědomím, kolik mužů je lidem absolutně u prdele, kolik osamocených, "I KNOW YOU" -Henry Rollins). Ale často mi přijde, že akt je impulsivní, zejména u mladých (nedávno se ale i tady oběsila jedna hezká kočka, protože jí sebrali dítě ve prospěch muže), ale přesně takovým bych doporučil, stejně jako se to zmínilo i v téhle knize, kde se přirovnávala sebevražda ke spánku a přesně to je odpověď, někdy se jen potřebujete vyspat, pak se vzbudíte a nemusíte být mrtví, protože jste se včera cítili vynervovaní a rozhodli se to zabalit, dej si sprchu, jdi chrápat, shut up, nobody cares about anything anyway. Za mě život určitě není žádná výhra a je těžký najít na něm vůbec něco tu a tam... jenže, když přijmete, že prostě bolí, že prostě o tom to většinu času je, že lidi jsou falešní, že vy sami nelžete a máte integritu a jste jakž takž pracovití, že děláte malý věci, jakože ženský, nebo komukoliv, v práci pomůžete s něčím těžkým, ale vůbec o tom nepřemýšlíte, ani nevnímáte, že vám děkují... že nezašlápnete brouka na cestě, že kráčíte životem a nejste kunda, je v tom výhra, mít moct se na sebe podívat do zrcadla, protože se vsadím, že řada lidí se musí podívat a být jim minimálně na blití. A taky od toho se odvíjí i nemoc duše, sebeklam, nedostatečná sebe-otevřenost. Není to jen "potřebuješ víc sebelásky", jak ti někdo řekne, "jsem oukej, ale ty pořád mluvíš o sebelásce a pak jsi nemocná, protože tvoje kázání není založené na pravdě a pak se ti to karmicky odráží a vrací tady." Ale pokud to chcete zabalit, mělo by to mít silné odůvodnění. Je to akt, ktrerý vám přeci jen děsně rozesere karmu a za to si později děkovat nebudete, stejně jako si děkovat nebudete, že jste tím způsobili trauma všem bližním. Jak říkám, doporučuju se jít vyspat, což udělám i teď...