Útlá knížka, jejímž jádrem je staroněmecká pověst, je vrcholem autorova prozaického díla, jakousi rekapitulací jeho myšlenek a postulátů. Věčným tématem je zde svár reality s ideálem, kterého je ale třeba se nikdy nevzdat.
Viktor Dyk was a nationalist Czech poet, prose writer, playwright, politician and political writer. He was sent to jail during the First World War for opposing the Austro-Hungarian empire. He was one of the signatories of the Manifesto of Czech writers. Dyk co-founded a political party and entered politics. He died at age 53, leaving his many poems, plays and writings. (source: Wikipedia.org)
Jen 3,8 hvězdičky v goodreads hodnocení? To snad nemůžete myslet vážně!
Krysaře jsem přečetla jedním dechem a na konci setřela nejednu slzičku. Autor píše naprosto božsky a nadčasově a všechny ty myšlenky, které do smutného - přestože neuvěřitelně překrásného - příběhu promítl... Zkrátka něco neskutečného. Tuhle knihu by si měl povinně přečíst každý. Vážně. Kdybych mohla do konce života číst pořád dokola jenom deset knih a žádné jiné, tahle by mezi nimi na sto procent byla.
Velice rychlé, koncem poutavé čtení. Přečteno téměř na jedno posezení. Jazyk knihy je lehký, ale dokáže vytvářet také krásné lyrické, básnické obrazy. Děj je zpočátku klidný, až nečinný, ale koncem druhé poloviny se rozhodně stává velice poutavým - tajemno, zvraty, ne úplně očekávané konce. Zakončení knihy bylo strhující, neočekávaní a silné.
4,5 Jop, tak tohle se mi opravdu moc líbilo! Dyk má příjemný styl, zbytečně nic nenatahoval a i když jsem věděl, jak to celé skončí, stejně mě překvapilo, co všechno nám ve škole neřekli. Kdybych věděl to, co teď, knihu bych si určitě přečetl rychleji! :3
Líbí se mi ta náznakovost a symbolika, která se v díle vyskytuje a která z něj dělá i něco víc, než adaptaci německé pověsti s gradujícím závěrem a pointou, která otevírá interpretační dveře dokořán. I pasáže s ďáblem, kdy se nejednoznačnost a vnitřní monology projevují nejvíce, to dost ozvláštňují. Jinak je ten archetypální příběh vcelku nepřekvapivý, občas s zjednodušujícím popisem (když je někdo chytrý, napíše Dyk, že je chytrý; chápu, že je to relevantní způsob vyprávění, ale občas by stačilo zobrazit, ne komentovat). I tak jsou postavy celkem živé a pozoruhodné, jen těžko si neoblíbit zpomaleného dobráka Jörgena, kterému se směje celé město, odplaví ho proud řeky a usmrtí ve vypětí svou jedinou útěchu (drozda), ale nakonec se stejně ukáže jako jediný, kdo nepodlehne mámení idealistického světa a je ochoten konat jinak než eskapisticky. Stejně tak krysař má své tajemné, toulavé a outsiderské kouzlo, to jo. Ostatní postavy už jsou spíš takový ten měšťácký plevel, bez jehož kritiky by to na přelomu 19. a 20. století prostě nešlo. Naštěstí o ten plevel tolik nejde a je to spíš o poutu k životu díky lásce, deziluzi a přijetí denního života.
Čítate klasiku? Ja skutočne veľmi málo, ale keď mali na Knihy Dobrovsky akciu 1+1, tak som neodolala a Krysařa si objednala. Ako prvé ma prekvapilo, aká je kniha tenká. Vážne, tých 108 strán a ešte pomerne veľké písmo ma prekvapilo. Ako druhé ma prekvapilo to, ako dlho som ju čítala. Vravím dlho, ale boli to dva dni, pričom za takýto čas by som už mala prečítanú trojnásobne hrubú knihu.
Kniha, aj napriek tomu, že je štýlom prispôsobená na súčasný moderný jazyk (to je aspoň uvedené na prvej strane), aj tak to bolo ťažké čítanie. Nevedela som sa to príbehu začítať, nezžila som sa so žiadnou z postáv a celkovo... nebavilo ma to.
V mnohých recenziách na Krysařa sa spomína, aké je to úžasné a dych berúce. Možno pre niekoho iného áno, ale pre mňa nie. Škoda, pretože na niektoré úžasné knihy sa v súčasnosti zabúda, možno takou je aj Krysař, ktorý išiel mimo mňa, ale aj tak som rada, že som si knihu prečítala.
Líbilo se mi to, má to fajn romantismus vibe, dramatické scény, výraznou romantiku a taky je to sakra krátký, že jo. Takže jako maturitní četbu doporučuju! Jazyk je pochopitelný, postav není příliš, děj je jednoduchý a poutavé to je celkem taky 💛
Jedna z těch knížek, které se Vám nesmazatelně zapíšou do paměti. Dechberoucí. A taky důkaz toho, že povinná četba není jen nudná. Krysař prostě nejde přečíst jinak, než na jeden zátah.
Překvapivě ti bylo skvělé na povinnou četbu😁. Dobře se mi to četlo, ale nepřečetla bych si to znovu no a nezapadlo mi to do sebe, aka nepochopila jsem konec až z poznámky editora či co v tom mém vydání knihy (jiném než tom to, já tam měla i obrázky) a mělo to pointu. Jakoby doporučuji. 3,8⭐
I was honestly unsure about rating this book at first, because it has always been kind of an "OK" read for me and not much more. Then I had a debate with my literature teacher (much love to her, she's an angel) and a few of my classmates and it changed completely. The depth of this book! What happened to "hi", "good day", "my name is"? And the fact that the first thing we can question is the literal first/second sentence of the novel, right at the start, for us to ponder about! There are so many easter eggs that one can miss, and I can't wait to read it again and see something new. That's it - it's the kind of novel that you can read over and over again, and it still feels like the first time. (Faustus's (presumably the Faust from "Faust" by Goethe) cameo was my favourite part, loved that guy in his own book, loved him there)
Jsou knihy, které člověku utkví v paměti a jen tak ho nepustí. Jakmile jsem vzala Krysaře do ruky, jako bych se zastavila v čase. Před očima se mi objevil obrázek mě samé, sedící v přeplněné tramvaji na cestě do školy, hltající Viktora Dyka a zapomínající na svět kolem sebe. Bude to už dobrých 15 let a já stále mohu cítit to nadšení, které jsem při čtení cítila. Až jsem se sama sebe ptala, jestli je to dobrý nápad se do knihy znovu pustit. Kolem Krysaře jsem si nevědomky vystavěla jakousi modlu, kterou by mé dospělé já mohlo hodně rychle zbořit. My dospělí jsme ovšem nepoučitelní.
Viktor Dyk je do dnešního dne pojem, přestože málokdo zná více děl z jeho tvorby. Abych byla upřímná, docela mě překvapuje, že Krysař nakonec získal nejvíce ohlasu. Povídka je to totiž nejen krátká, ale i velmi jednoduchá. Dyk si vypůjčil starou německou pověst a zasadil ji do trochu reálnějšího prostředí. V jeho Krysaři se bohatí občané města úspěšně věnují politice, duševně postižení jsou nejen na okraji společnosti, ale i pravidelným terčem posměchu a mladé ženy nečekají na svou životní lásku, ale vybírají si svého vyvoleného samy a to i v případě, že je vyvoleným jen na několik společně strávených nocí. A přesně za tento „lidovější“ přístup k bájnému příběhu byl Dyk (napříč politickým spektrem) oslavován. Chválen byl i za nenačinčanou volbu jazyka a rychlý spád příběhu. Mnozí právě v této jednoduchosti našli nejen krásu, ale i hloubku. Mé mladší já ji našlo. Mé dospělé bohužel nikoliv.
Příběh se mi i tentokrát líbil, ale na některých místech mi přišel nedořešený. Dyk měl mnoho zajímavých nápadů, které ovšem pouze nastínil a nedotáhl zcela do konce. Z mého pohledu by povídce prospělo, kdyby měla alespoň o 20 stránek víc. Navíc jsem přesvědčená o tom, že před 15 lety jsem se zamilovala nejen do Dykova krysaře, ale do kombinace všech českýck krysařů, kteří tehdy byli k vidění a slyšení. Velký dojem na mne tehdy udělalo Landovo muzikálové zpracování, které dodnes umím nazpaměť. Vizuálně mě zaujala i filmová, experimentální varianta. I tu měl na svědomí Landa. Něco mi tedy říká, že když jsem četla Dyka, před očima jsem neměla jeho hubeného, emočně probuzeného krysaře, ale ramenatého, nemluvného a respekt budícího krysaře, který nakonec svou Agnes zachrání. Není asi žádným překvapením, do koho se mé pubertální já tehdy platonicky zamilovalo. A abych byla upřímná, krysařova postava má v mém srdci dodnes své místo. Z toho důvodu si myslím, že jsem přeci jen udělala dobře, když jsem se do Krysaře pustila podruhé. Za prvé jsem dokázala více ocenit brilantní konec, který Dyk vykouzlil. A za druhé jsem našla víc potěšení v reálnějších postavách a připomenutí si, že život není pohádka.
Koľká to krása z pera absolútneho majstra českého jazyka. Milujem Dykovu poéziu a milujem aj jeho prózu. Milujem jeho hru slov a silu jeho myšlienok. Český jazyk je tu ako obraz do rámu, nádherný, poetický, pestrý, každá veta je ťah štetcom a čeština nikdy nebola krajšia ako na knižnom plátne Viktora Dyka (a samozrejme v Gellnerových básniach). Spolu s tak známym dejom tu slovom kreslí úžasný príbeh lásky a utrpenia, ktoré so sebou prináša. Hneď mám krajší deň.
Tohle bylo opravdu milé překvapení. Ze začátku jsem byla trošku rozpačitá, ale vzhledem k tomu, jak kraťoučký celý příběh je, se rozpačitost brzy vytratila a já si užila příjemné čtení s koncem, po kterém mi je maličko ouzko.
Já se hrozně nemůžu rozhodnout, jestli se mi ta knížka líbí. Ona mě při čtení zas tak moc nebaví, ale je na ní něco zvláštního, co se mi hrozně líbí a čím je výjimečná. Téma a hlavní myšlenka jsou velmi originální a kniha má co nabídnout jak jazykem, tak myšlenkami.
Knížku jsem četla jako maturitní četbu a docela mě bavila. Četla se rychle a příjemně. Líbila se mi konečná pointa, která člověka donutí se nad příběhem zamyslet.
Kul att läsa!! Mysig fast hemsk såklart, gillade att det var mycket bilder i boken. Slutade med en analys av berättelsen skriven av översättaren, samt lite orientering i tjeckisk och centraleuropeisk litteratur runt 1910 vilket var intressant! Köpte i Prag i somras, saknar :’)