Chvála oportunismu

by Marek Toman

Marek Toman (* 1967), prozaik, básník, překladatel a diplomat, zvolil ve svém posledním románu nečekaného vypravěče – barokní Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze. Je to románový hrdina pevně usazený a pyšný, i když disponuje velkou přizpůsobivostí. Z pohledu konformisty budova komentuje okolní dění, jak se dotýká jejího postavení a účelu, a s tím zaznamenává i zlomové okamžiky českých dějin od svého vzniku až do současnosti. Její zdi hostily obrazárnu a lazaret, kasárna, útulek pro chudé, úřad říšského protektora pro Čechy a Moravu i ministerstvo zahraničních věcí. Zvláštní pozornost věnuje palác osobě Jana Masaryka a snaží se ze své kamenné paměti vydolovat co nejvíce vzpomínek, náznaků a stop, jež by vysvětlily ministrův tragický skon pod okny jeho úředního bytu. Černínský palác však disponuje i city a po věky je nucen konfrontovat svůj poněkud vojácky omezený a koženě mužský pohled na svět s tolerantní milosrdností protilehlé Lorety, v jejíž city doufá. Svou pýchu pak poměřuje s přímočarým plebejstvím blízkého hostince U Černého vola. Postava tak neobvyklá, jako je barokní palác, se ke všemu vyslovuje s otevřeností prostou politické korektnosti, a tak čtenářům s humorem připomíná i prvky omezenosti a blbství, jež jsou zasuty v hlavách každého z nás.

420 pages, Hardcover

First published January 1, 2016

About the author

Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992–1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 je pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu. Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou (1996) a Samův pád (1999). Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů (2000). Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu (1998). Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek (2004).

Reviews

[Brodolomi · Rating 3 out of 5]

Tematski je roman zanimljiv. U središtu je pitanje smrti Jana Masarika, ministra spoljnih poslova i sina onog poznatijeg Masarika, odnosno, da li je Jan izvršio samoubistvo ili su ga komunisti ubili izbacivši ga kroz prozor Černjinski dvorca. Toman insistira na ubistvu, ali težište i nije na istrazi zločina koliko u pokušaju da se Masarikov život i smrt razmotri u širem kontekstu češke istorije, političkih ideja o vladavini i kurvinskoj prirodi diplomatije

Ideja da dvorac bude pripovedač u romanu mi je bila sasvim suluda, što je kod mene uvek plus jer me sulude stvari raduju, ali prve stranice su me ubedile da realizacija „suludosti” i nije po mom ukusu. Pripovedački glas dvorca Černjinski mi je bio odbojan. Mogu da svarim što barokni lepotan iz 17. veka govori kao savremnik i tviteraš, ali mi je teže da svarim njegovu karikatualnu koncepciju. On je iritatni, jednodimenzionalni, naporni seronja, što ostaje do kraja romana, a takve je uvek naporno slušati/čitati. Posebno su mi bili odbojni delovi kada dvorac priča sa okolnim zgradama i ljubavna zavrzlama sa crkvom Loretom. Nepotrebno i roman ne bi ništa izgubio da se tih, sveukupno 150 stranica, iseklo.

Da, i pošto sam prošle godine gledao i češki film o Masariku, mogu da primetim da je Jan bio daleko zanimljivija osoba nego što i taj film i ovaj roman uspevaju da ga dočaraju.

[RoseB612 · Rating 3 out of 5]

Když nemůžete knížce věřit, tak je to problém. A tím nemyslím cílené pohrávání si s čtenářem, ale nevěrohodnost základní premisy knihy. A to se mi stalo u téhle knížky - palác jako vypravěč je jistě zajímavá myšlenka (alespoň je jak odůvodnit vševědoucího vypravěče), ale pro mě jednoduše nefungovala, přišlo mi to jako stylistická manýra bez hlubšího pozadí, prostě jsem to Černínu nevěřila (třeba ta romance s Loretou mi nesedla vůbec).

Toman se pokusil napsat tak trochu apokryfní dějiny českých zemí za posledních pár století a místy je to opravdu zajímavé čtení, i ten náhled na Jana Masaryka není jen prvoplánový a ten na odiv stavěný oportunismus Černínu je také občas osvěžující, ale to prostě nestačí. Na autorovi je poznat, že prostředí má zmáknuté - ostatně na MZ pracuje - a to včetně "drbů", některé z nich opravdu pobaví, ale ani to nemůže text utáhnout.

Takže zajímavý nápad, se kterým jsem se ale celou knihu nesžila; náhled na národní dějiny, který jsem v podobných intencích už četla několikrát; postava Jana Masaryka, která prostupuje celou knihou a jako leitmotiv zabírá asi až příliš mnoho místa (nebo jsem o tom už četla až příliš) - celkově tedy průměrné tři hvězdičky, nebylo to špatné, ale čekala jsem víc (už jen proto, že je to Torst).

Kontext: Knížku mám doma už nějakou dobu, ale sáhla jsem po ní až díky Masarykovi (film) - přiznávám bez mučení.

První věta: "Kdo, když ne já? Kdy, když ne teď?"

Poslední věta: "Jan Masaryk se právě zastavil napůl cesty mezi Hradem a palácem, protože jeho smutné oči přilákala okna Marciina domu v Loretánské ulici."