What do you think?
Rate this book
Mycelium #6
Vrstva ticha
Touha ovládnout psychotroniku přivedla Lucase k Aš~šádovi. Složil slib, stal se jeho učedníkem, a tím se naprosto vydal do jeho rukou. Emocím, které od začátku byly mezi nimi dvěma, už se nedá uniknout. Jenže Lucase zároveň přitahuje most v mlhách: össenská cesta larhdökawöarů, po které kráčí celý svůj život a která ho vede úplně jinam, než kde se nachází racionální a logický systém fomalhiwské psychotroniky. Tam už Aš~šádova moc nesahá. Tam je temnota, astrální bytosti a Lodě.
V druhotných myceliálních strukturách Odrodilé se probouzí život, kterého se Církev tak děsí. Pro Lucase je to výzva. A zároveň tajemství.
Tady je jeho minulost.
V druhotných myceliálních strukturách Odrodilé se probouzí život, kterého se Církev tak děsí. Pro Lucase je to výzva. A zároveň tajemství.
Tady je jeho minulost.
528 pages, Paperback
Published September 1, 2021
9 people are currently reading
115 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 26 of 26 reviews
December 22, 2021
4,5*
První dvě kapitoly trvalo, než se člověk zase trochu zorientoval a připomněl si některé události – přece jen odstup mezi knihami byl velký a ne všichni mají čas si znovu přečíst předchozích pět dílů (nicméně aspoň zběžné připomenutí je na místě a myslím, že aby mi to všechno jednou došlo se vší parádou, dám si někdy v budoucnu opáčko). Pak už se ale obnovila předchozí myceliální spojení, hyfy obživly a vyslaly krevním řečištěm další dávku omamných látek, před jejichž účinky čtenáře nedokázal ochránit ani drüein nebo zakázaná šestá droga. A jakmile člověk vplul do tohoto známého, mírně toxického prostředí, bylo to – odpusťte mi ten patos – jako návrat domů.
To, jakým způsobem si dokázala Vilma Kadlečková omotat čtenáře kolem prstu – případně snad kolem pera či klávesnice – je věc nevídaná. Tolik postav, tolik náznaků jen pokradmu odhalovaných v protonaci, tolik odboček, že to snad ani nelze spočítat. Hluboká mystika, psychotronika, věda a víra… to všechno se snoubí už od prvního dílu na stránkách Mycelia v působivý celek. V šestém svazku už se konečně před čtenáři objevují konkrétní odpovědi na zásadní otázky. Výsledný obraz už začíná dostávat finální podobu, ačkoliv je ve hře stále několik proměnných.
Vzhledem k délce celé ságy a pak i samotné Vrstvy ticha by se nabízela otázka, zda by nestálo za to příběh zkrátit nebo aspoň rukopis trochu proškrtat. To ať vás ani nenapadne! Málokdy se stává, že by každá věta v knize měla skutečně svůj význam a nezastupitelné místo, ale u Vrstvy ticha to tak je. Vilma Kadlečková se nenechává strhnout prázdným tlacháním – každá její věta je promyšlená a dodává příběhu něco potřebného. Posouvá čtenářské vnímání Össeanů a jejich víry, utváří charaktery postav a činí je věrohodnějšími – ano, kdekdo je pěkný hajzl, ale vy ho pochopíte, odhalíte jeho pohnutky, slabiny, vyrovnáte se s tím, co udělal nebo ještě udělá a jaký to na něj bude mít dopad, a pořád vás bude bavit o něm číst. Každé slovo pomáhá vytvářet tuhle spletitou síť a spolu s ní i nevšední čtenářský zážitek, jenž Mycelium nabízí.
Hodně tomu napomáhá i malebný, poetický jazyk Vilmy Kadlečkové. Díky bohaté slovní zásobě a jisté květnatosti, která ovšem není vůbec v rozporu s děním ani v akčnějších pasážích, text plyne hladce kupředu a stránky rychle ubíhají. Celé vyprávění má spíše pomalejší tempo, díky tomu však dokážete ocenit propracovanost postav i světa a důkladně si vychutnat všechny ty drobnosti, pestré detaily, které si pro vás autorka připravila.
První dvě kapitoly trvalo, než se člověk zase trochu zorientoval a připomněl si některé události – přece jen odstup mezi knihami byl velký a ne všichni mají čas si znovu přečíst předchozích pět dílů (nicméně aspoň zběžné připomenutí je na místě a myslím, že aby mi to všechno jednou došlo se vší parádou, dám si někdy v budoucnu opáčko). Pak už se ale obnovila předchozí myceliální spojení, hyfy obživly a vyslaly krevním řečištěm další dávku omamných látek, před jejichž účinky čtenáře nedokázal ochránit ani drüein nebo zakázaná šestá droga. A jakmile člověk vplul do tohoto známého, mírně toxického prostředí, bylo to – odpusťte mi ten patos – jako návrat domů.
To, jakým způsobem si dokázala Vilma Kadlečková omotat čtenáře kolem prstu – případně snad kolem pera či klávesnice – je věc nevídaná. Tolik postav, tolik náznaků jen pokradmu odhalovaných v protonaci, tolik odboček, že to snad ani nelze spočítat. Hluboká mystika, psychotronika, věda a víra… to všechno se snoubí už od prvního dílu na stránkách Mycelia v působivý celek. V šestém svazku už se konečně před čtenáři objevují konkrétní odpovědi na zásadní otázky. Výsledný obraz už začíná dostávat finální podobu, ačkoliv je ve hře stále několik proměnných.
Vzhledem k délce celé ságy a pak i samotné Vrstvy ticha by se nabízela otázka, zda by nestálo za to příběh zkrátit nebo aspoň rukopis trochu proškrtat. To ať vás ani nenapadne! Málokdy se stává, že by každá věta v knize měla skutečně svůj význam a nezastupitelné místo, ale u Vrstvy ticha to tak je. Vilma Kadlečková se nenechává strhnout prázdným tlacháním – každá její věta je promyšlená a dodává příběhu něco potřebného. Posouvá čtenářské vnímání Össeanů a jejich víry, utváří charaktery postav a činí je věrohodnějšími – ano, kdekdo je pěkný hajzl, ale vy ho pochopíte, odhalíte jeho pohnutky, slabiny, vyrovnáte se s tím, co udělal nebo ještě udělá a jaký to na něj bude mít dopad, a pořád vás bude bavit o něm číst. Každé slovo pomáhá vytvářet tuhle spletitou síť a spolu s ní i nevšední čtenářský zážitek, jenž Mycelium nabízí.
Hodně tomu napomáhá i malebný, poetický jazyk Vilmy Kadlečkové. Díky bohaté slovní zásobě a jisté květnatosti, která ovšem není vůbec v rozporu s děním ani v akčnějších pasážích, text plyne hladce kupředu a stránky rychle ubíhají. Celé vyprávění má spíše pomalejší tempo, díky tomu však dokážete ocenit propracovanost postav i světa a důkladně si vychutnat všechny ty drobnosti, pestré detaily, které si pro vás autorka připravila.
November 29, 2021
Předpředposlední, šestý díl, pentalogie Mycelium :-D
Možná mne ani nebaví ten příběh v knize, jako ten příběh o zavilmení a redefinice pojmu pentalogie :-)))
Ale jo, chytla mne svejma sporama tadle hutná kulajda! Tento díl měl hodně vtipu a proti "ukecané" vysvětlující pětce se děj zrychlil (pro milovníky kydlení to je samozřejmě moc okecávací a málo akční, což já ale nejsem).
Možná mne ani nebaví ten příběh v knize, jako ten příběh o zavilmení a redefinice pojmu pentalogie :-)))
Ale jo, chytla mne svejma sporama tadle hutná kulajda! Tento díl měl hodně vtipu a proti "ukecané" vysvětlující pětce se děj zrychlil (pro milovníky kydlení to je samozřejmě moc okecávací a málo akční, což já ale nejsem).
Read
March 31, 20235*
Vilma Kadlečková posúva hru na manipuláciu do ďalšej roviny. K Lucasovej cynickej povahe sa pridávajú aj psychotronické schopnosti a čítanie myšlienok. Navyše sa mu podarí odomknúť všetky stratené spomienky na pravý otcov list a aj na jeho dávnu aféru s Össeankou Kamëlëmöernü. Konečne sa bližšie dozvieme aj o pohnútkach lodí a Aš~šádovho šéfa Sgena. Lucas stojí pred ťažkou voľbou. Priťahuje ho össenská cesta larhdökawöarov, po ktorej kráča celý život. Tá však protirečí Aš~šádovmu racionálnemu a logickému systému fomalhiwskej psychotroniky. Neskonale ho priťahuje temnota, astrálne bytosti a Lode. V myceliálnom vnútri Odrodilej sa totiž prebúdza život, ktorý sa Cirkvi hnusí a zároveň sa ho obáva. Po nevykonanej obete ju totiž obsadila neovládaná duša. Pre Lucasa je to výzva a zároveň aj cesta k odhaleniu tajomstiev z minulosti.
Autorka sa stále drží svojho obšírneho a komplikovaného štýlu. Väčšinu textu opäť zaberajú rozhovory a myšlienky postáv. Možno by sa dalo niečo osekať, no ktovie, či by to potom ešte stále bolo ono. V knihe, kde je hlavnou silou čítanie myšlienok, sú neustále pohľady do vnútra postáv vhodnou metódou ako ukázať, čo všetko takéto schopnosti obnášajú...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
Vilma Kadlečková posúva hru na manipuláciu do ďalšej roviny. K Lucasovej cynickej povahe sa pridávajú aj psychotronické schopnosti a čítanie myšlienok. Navyše sa mu podarí odomknúť všetky stratené spomienky na pravý otcov list a aj na jeho dávnu aféru s Össeankou Kamëlëmöernü. Konečne sa bližšie dozvieme aj o pohnútkach lodí a Aš~šádovho šéfa Sgena. Lucas stojí pred ťažkou voľbou. Priťahuje ho össenská cesta larhdökawöarov, po ktorej kráča celý život. Tá však protirečí Aš~šádovmu racionálnemu a logickému systému fomalhiwskej psychotroniky. Neskonale ho priťahuje temnota, astrálne bytosti a Lode. V myceliálnom vnútri Odrodilej sa totiž prebúdza život, ktorý sa Cirkvi hnusí a zároveň sa ho obáva. Po nevykonanej obete ju totiž obsadila neovládaná duša. Pre Lucasa je to výzva a zároveň aj cesta k odhaleniu tajomstiev z minulosti.
Autorka sa stále drží svojho obšírneho a komplikovaného štýlu. Väčšinu textu opäť zaberajú rozhovory a myšlienky postáv. Možno by sa dalo niečo osekať, no ktovie, či by to potom ešte stále bolo ono. V knihe, kde je hlavnou silou čítanie myšlienok, sú neustále pohľady do vnútra postáv vhodnou metódou ako ukázať, čo všetko takéto schopnosti obnášajú...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
January 2, 2022
Autorka jako by chtěla celou knihu vysvětlovat, proč k docházelo v minulých dílech k událostem tak, jak proběhly, a že vznik Supermana provází silné porodní bolesti. A užívala si narážky na filmový průmysl, antiku, ekologii aj., ale vždy jen na chvíli, ve které se to hodí. Až vlastně v závěru došlo na akci, na kterou čtenář čekal. Ale líbí se mi složitost vztahů, propletenost různých zájmů, ukázka lhaní mocných, odkazy na iluzi naší objektivní reality (májá?), synchronicitu událostí, prosazování silných mentálních modelů... Zkrátka nic není takové, jaké čekáme, a nejdůležitější věci se odehrávají vskrytu.
October 22, 2024
Začínám mít pocit, že na tuhle sérii nemám dost velkou paměť ani mozkovou kapacitu. 🤣 Mycelium je opravdu skvělé, propracované, užívám si intriky, politikaření, ale ta rozvětvenost mi upřímně dělá už docela problém. A to čtu knihy s kratším rozestupem než většina ostatních fanoušků.
January 16, 2024
Treba čítať!
July 2, 2025
Pořád to miluju. Každý díl je prostě skvělý 😍
October 3, 2021
Dlouhé čekání na další díl způsobilo, že ze začátku bylo složité vzpomenout si na některé dějové linky. Hlavně tedy u vedlejších postav. Nicméně to, že jsem si před šestkou znovu nepřečetla předchozí díly bylo ve výsledku docela zajímavé. Hodně se zde na události, již diskutované, nahlíží očima dalších postav a mozaika se doplňuje úseky děje, na které si hlavní hrdina teprve postupně vzpomíná. Moc se těším na závěrečné dva díly.
March 5, 2022
Tak jsem nakonec knihu, na kterou jsem si těšil kdovíkolik let, místo za jednu noc přečetl za dva měsíce. Dojmy jsou smíšené - a sám si říkám, jestli je to přísně vzato problém knihy, nebo čtenáře. Možná spíš to druhé, ale popravdě to nedokážu jasně rozlišit.
Takže co mě opět nadchlo a v čem Kadlečková nemá v české fantastice konkurenci: představivost a skutečně pestrý, živoucí, dýchající svět; skvěle vykreslené postavy, které strhnou čtenáře do příběhu (s výjimkou Aššáda, ten je prkenný a naprosto nezajímavý, příliš dokonalý, vlastně spíš ženská než mužská postava, resp. dokonalý muž viděno ženskýma očima?); sci-fi/fantasy prvky, které jsou mimořádně nápadité, imaginativní víc, než co lze najít ve sci-fi jinde, navíc jsou často ryze originální (žádné prefabrikáty, jakými se to hemží ve fantasy); ALE PŘEDEVŠÍM na mnoha místech mistrovský, imaginativní, básnický jazyk vršící trsy dechberoucích metafor, které jsou tak bezprostřední, že nepopsatelný svět psychotroniky jimi ožívá a je představitelný. A samozřejmě, je za tím cítit velká erudice autorky na poli filozofie, velká sečtělost a neotřelý způsob uvažování.
Tohle všechno pokračuje nezměněné z předchozích dílů. Proč mi tedy tentokrát trvalo tak dlouho ten svazek přečíst?
1) dlouhá doba mezi vydáním pátého a šestého dílu. Ať už má jakékoliv příčiny, důsledkem je, že jsem si vážně nevybavoval, co je to aiö a kdo je Chloe.
2) překombinovanost zápletky. Jistě, ve své podstatě je to politický thriller a tohle se od toho očekává, ale já nejsem čtenář politických thrillerů a Kadlečkovou čtu pro fantastiku, ne pro intriky, plány v plánech mnoha různých mastermindů, jejichž konečným důsledkem patrně je mít politicky navrch. Jednak je v kombinace s bodem 1) nemožné se vyznat v tom, kdo měl jaký plán, jednak mi vlastně nezáleží na tom, jestli lidé ovládnou Össe nebo Össe Zemi.
3) Aššád... je prostě nudný.
4) Mnoho prostoru se věnuje postavám nižšího řádu, které snad budou důležité v budoucnu, ale... zde to působí až nastavovaně. Zde Sofie a Fiona.
5) Vlastně mě při čtení dost zarazilo, jak utilitárně se v knize autorka i postavy staví k věcem jako osvícení, zázrak, absolutno... jako by důležité/zajímavé nebyly samy o sobě, ale pouze skrze své důsledky. Pořád mě ten cynismus zaráží, uráží a dráždí, ale chápu, že je to součástí východisek celé série a má to zřejmě být protijed na fanatismus, proti kterému se kniha vymezuje.
Takže co mě opět nadchlo a v čem Kadlečková nemá v české fantastice konkurenci: představivost a skutečně pestrý, živoucí, dýchající svět; skvěle vykreslené postavy, které strhnou čtenáře do příběhu (s výjimkou Aššáda, ten je prkenný a naprosto nezajímavý, příliš dokonalý, vlastně spíš ženská než mužská postava, resp. dokonalý muž viděno ženskýma očima?); sci-fi/fantasy prvky, které jsou mimořádně nápadité, imaginativní víc, než co lze najít ve sci-fi jinde, navíc jsou často ryze originální (žádné prefabrikáty, jakými se to hemží ve fantasy); ALE PŘEDEVŠÍM na mnoha místech mistrovský, imaginativní, básnický jazyk vršící trsy dechberoucích metafor, které jsou tak bezprostřední, že nepopsatelný svět psychotroniky jimi ožívá a je představitelný. A samozřejmě, je za tím cítit velká erudice autorky na poli filozofie, velká sečtělost a neotřelý způsob uvažování.
Tohle všechno pokračuje nezměněné z předchozích dílů. Proč mi tedy tentokrát trvalo tak dlouho ten svazek přečíst?
1) dlouhá doba mezi vydáním pátého a šestého dílu. Ať už má jakékoliv příčiny, důsledkem je, že jsem si vážně nevybavoval, co je to aiö a kdo je Chloe.
2) překombinovanost zápletky. Jistě, ve své podstatě je to politický thriller a tohle se od toho očekává, ale já nejsem čtenář politických thrillerů a Kadlečkovou čtu pro fantastiku, ne pro intriky, plány v plánech mnoha různých mastermindů, jejichž konečným důsledkem patrně je mít politicky navrch. Jednak je v kombinace s bodem 1) nemožné se vyznat v tom, kdo měl jaký plán, jednak mi vlastně nezáleží na tom, jestli lidé ovládnou Össe nebo Össe Zemi.
3) Aššád... je prostě nudný.
4) Mnoho prostoru se věnuje postavám nižšího řádu, které snad budou důležité v budoucnu, ale... zde to působí až nastavovaně. Zde Sofie a Fiona.
5) Vlastně mě při čtení dost zarazilo, jak utilitárně se v knize autorka i postavy staví k věcem jako osvícení, zázrak, absolutno... jako by důležité/zajímavé nebyly samy o sobě, ale pouze skrze své důsledky. Pořád mě ten cynismus zaráží, uráží a dráždí, ale chápu, že je to součástí východisek celé série a má to zřejmě být protijed na fanatismus, proti kterému se kniha vymezuje.
March 22, 2023
Recenziu na audioknihu pre Fandom.sk napísala Valéria Scholtzová:
Vilma Kadlečková posúva hru na manipuláciu do ďalšej roviny. K Lucasovej cynickej povahe sa pridávajú aj psychotronické schopnosti a čítanie myšlienok. Navyše sa mu podarí odomknúť všetky stratené spomienky na pravý otcov list a aj na jeho dávnu aféru s Össeankou Kamëlëmöernü. Konečne sa bližšie dozvieme aj o pohnútkach lodí a Aš~šádovho šéfa Sgena. Lucas stojí pred ťažkou voľbou. Priťahuje ho össenská cesta larhdökawöarov, po ktorej kráča celý život. Tá však protirečí Aš~šádovmu racionálnemu a logickému systému fomalhiwskej psychotroniky. Neskonale ho priťahuje temnota, astrálne bytosti a Lode. V myceliálnom vnútri Odrodilej sa totiž prebúdza život, ktorý sa Cirkvi hnusí a zároveň sa ho obáva. Po nevykonanej obete ju totiž obsadila neovládaná duša. Pre Lucasa je to výzva a zároveň aj cesta k odhaleniu tajomstiev z minulosti.
Autorka sa stále drží svojho obšírneho a komplikovaného štýlu. Väčšinu textu opäť zaberajú rozhovory a myšlienky postáv. Možno by sa dalo niečo osekať, no ktovie, či by to potom ešte stále bolo ono. V knihe, kde je hlavnou silou čítanie myšlienok, sú neustále pohľady do vnútra postáv vhodnou metódou ako ukázať, čo všetko takéto schopnosti obnášajú...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
Vilma Kadlečková posúva hru na manipuláciu do ďalšej roviny. K Lucasovej cynickej povahe sa pridávajú aj psychotronické schopnosti a čítanie myšlienok. Navyše sa mu podarí odomknúť všetky stratené spomienky na pravý otcov list a aj na jeho dávnu aféru s Össeankou Kamëlëmöernü. Konečne sa bližšie dozvieme aj o pohnútkach lodí a Aš~šádovho šéfa Sgena. Lucas stojí pred ťažkou voľbou. Priťahuje ho össenská cesta larhdökawöarov, po ktorej kráča celý život. Tá však protirečí Aš~šádovmu racionálnemu a logickému systému fomalhiwskej psychotroniky. Neskonale ho priťahuje temnota, astrálne bytosti a Lode. V myceliálnom vnútri Odrodilej sa totiž prebúdza život, ktorý sa Cirkvi hnusí a zároveň sa ho obáva. Po nevykonanej obete ju totiž obsadila neovládaná duša. Pre Lucasa je to výzva a zároveň aj cesta k odhaleniu tajomstiev z minulosti.
Autorka sa stále drží svojho obšírneho a komplikovaného štýlu. Väčšinu textu opäť zaberajú rozhovory a myšlienky postáv. Možno by sa dalo niečo osekať, no ktovie, či by to potom ešte stále bolo ono. V knihe, kde je hlavnou silou čítanie myšlienok, sú neustále pohľady do vnútra postáv vhodnou metódou ako ukázať, čo všetko takéto schopnosti obnášajú...
Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...
January 17, 2025
Pořád mám u Mycelia zejména pocit, že je strašně zbytečně roztahané. Spousta informací se různě opakuje a série bobtná a bobtná.
Líbí se mi postupné odhalování záměrů a plánů jednotlivých frakcí. Obecně se mi líbí i vývoj různých postav (ač jsou často nesnesitelně protivné). Dokážu ocenit i zajímavé koncepty, se kterými se nešetří.
Vadila mi zejména první polovina knihy, která se táhla jak smrad. Opakování informací, zbytečně rozpitvané vztahy jednotlivých postav. Prostě spousta balastu, který nemusel být. Druhá půle sice lepší, ale také žádný zázrak. Přeci jen jsem čekal sci-fi, ale tohle je spíš těžké fantasy. Psychotronika je v tomto díle už vykreslená plně jako magie prakticky bez pravidel, z hlavního hrdiny se stal Superman křížený s Harry Potterem.
V tuhle chvíli už sérii asi nevzdám, ale rozhodně nesdílím většinové nadšení. Myslím, že Mycelium má stále co nabídnout. V jádru jsou kvalitní myšlenky a základ dobrého sci-fi. Bohužel se to v záplavě vztahů, nekonečných introspekcí i psychotronické magie dost ztrácí.
Líbí se mi postupné odhalování záměrů a plánů jednotlivých frakcí. Obecně se mi líbí i vývoj různých postav (ač jsou často nesnesitelně protivné). Dokážu ocenit i zajímavé koncepty, se kterými se nešetří.
Vadila mi zejména první polovina knihy, která se táhla jak smrad. Opakování informací, zbytečně rozpitvané vztahy jednotlivých postav. Prostě spousta balastu, který nemusel být. Druhá půle sice lepší, ale také žádný zázrak. Přeci jen jsem čekal sci-fi, ale tohle je spíš těžké fantasy. Psychotronika je v tomto díle už vykreslená plně jako magie prakticky bez pravidel, z hlavního hrdiny se stal Superman křížený s Harry Potterem.
V tuhle chvíli už sérii asi nevzdám, ale rozhodně nesdílím většinové nadšení. Myslím, že Mycelium má stále co nabídnout. V jádru jsou kvalitní myšlenky a základ dobrého sci-fi. Bohužel se to v záplavě vztahů, nekonečných introspekcí i psychotronické magie dost ztrácí.
November 6, 2021
Šestá kniha. Už teď přetahujeme o jeden díl (původní pentalogii), ale... tentokrát mi to vůbec nevadí. Věcně se toho (vzhledem k počtu stránek) zas tolik nestane, informační vydatnost je ale mimořádná. Mycelium se už natolik rozrostlo, že na pár místech vyrašily první plodnice.
Přiznám se, že na začátku jsem byl ztracený v postavách i v příběhu. Přestávka od pátého dílu dala prostor rozbujení vrstvy ticha a zapomnění. Naštěstí je znát, že autorka už má dopsáno a tak s každou kapitolou pouze zahušťuje namísto další expanze. S výhledem na vydání posledních dvou dílů v příštím roce není možné se netěšit na pokračování a zakončení. Vidím velký potenciál na pět hvězdiček už v příštím díle.
Přiznám se, že na začátku jsem byl ztracený v postavách i v příběhu. Přestávka od pátého dílu dala prostor rozbujení vrstvy ticha a zapomnění. Naštěstí je znát, že autorka už má dopsáno a tak s každou kapitolou pouze zahušťuje namísto další expanze. S výhledem na vydání posledních dvou dílů v příštím roce není možné se netěšit na pokračování a zakončení. Vidím velký potenciál na pět hvězdiček už v příštím díle.
January 12, 2022
Dlouholetá odmlka v sérii Mycélium již malomyslné vedla o obavám, zda se dočkají uzavření ságy, vtipálky k sázkám, zda další díl vyjde Kadlečkové dříve než G. R. R. Martinovi. Malomyslní ještě nemají vyhráno, ale vtipálci již vědí, že Kadlečková Martina porazila, když v poslední čtvrtině loňského roku vyšla Vrstva ticha, se svými 528 stranami vůbec nejtlustší svazek z dosud vydaných. Mezera mezi vydáním pátého a šestého dílu pravda byla dlouhá pět let a od vydání prvního svazku (Jantarové oči) již uplynulo let osm a nejsme dosud na konci, neboť se zdá, že dějová linka bude uzavřena až dalšími dvěma svazky (Zakázané směry a Program apokalypsy). Dílo tedy dosti narostlo z plánované pentalogie, autorka navíc pro názvy děl musí sahat už jinam než mezi posvátné houby össeanské pětice, ale zdá se, že Össeané mají na skladě stále hub dost a dost a autor obálek Tomáš Kučerovský, zdá se, si dokáže poradit s problémem vyrůstajícího pavoukovce na přibývajících budoucích obálkách, držících si svou vysokou výtvarnou kvalitu a přitom žánrové v tom nejpravějším slova smyslu.
Recenzent, ze zákulisí informován o připravovaném vydání šestého dílu, využil předchozí doby k přečtení předchozích svazků Mycélia, aby si tak oživil znalost díla a jeho struktury a mohl prakticky hned začít šestým svazkem, což je postup, který každému, kdo naposledy četl pátý díl v roce 2016, jen doporučuje, pokud si ovšem čtenář neukládá vědomosti do protonace, neboť s navazováním jinak bude mít patrně problémy, děj začíná přesně tam, kde předchozí svazek (Hlasy a hvězdy) skončil.
Vrstva ticha není v žádném případě nastavovanou kaší mezipříběhu a pokud o vrstvách mluvíme, můžeme si z děje prozradit, že čtenářova znalost pozadí se výrazně posune vpřed: nyní již víme, kdo způsobil Lukasovu amnézii z Össe a proč, odkryje se mnohé tajemství Hildebrandtovy rodiny, setkáme se poprvé s wëtrëïgaes a změnou vesmíru, která je nese, snad známe již celý text otcova dopisu a ano, také zemře několik postav. Mimořádně hluboce se nám odkryje dosud nejasný a těžko pochopitelný vztah mezi Gerdou a Össe (prozradit si můžeme, že starším partnerem není ten, který je mocnější). V centru pozornosti je stále Lucas a Aš~šád, respektive jejich vztah, nyní již žáka a učitele, postupně více místa dostává Julie Lothová a nové centrum psychotroniky v bývalém Lunaparku Luna, kupodivu i velekněz Aöhrlëmëgerl má prostoru více než dost a dozvíme se tak hodně o sgenech. Příběh Odrodilé (ex Zelené lastury) je až hororový a představa „volné“ Lodi je čtenáři patrně nyní již spíše děsivá, než žádoucí, scény z její paluby jsou jedny z nejpozoruhodnější a emočně nejvypjatější. Zato vztah Aöhrlëmëgerla a „starého Hildebrandta“ je jiná kapitola, která některými svými aspekty leckterého čtenáře popudí (pravda, podobný motiv se již objevil v předchozím díle). Jako v předchozích dílech platí, že leckteré postavy chybějí či ustupují do pozadí, zde je to zejména případ Sofie, který odkrývá dobře vztah argia~luů k warghírům (který, mimochodem, je řešen v obou verzích Na pomezí Eternaalu).
Kadlečková je zkušená a vypsaná autorka a desetiletí práce na Mycéliu je prostě vidět, nejde o rychle načrtnutou šablonu vycpanou papírovými postavami, ale každá věta byla zjevně přepsána, zvážena a zase znovu.
To, co na povrchu je příběh o mimozemšťanech a houbách, je ve své hloubkové struktuře ještě něčím navíc: příběhem svobody, moci a povinnosti. Lucas, na začátku první knihy sebevědomý vysoce inteligentní hejsek je v tomto dílu někým jiným, ale jeho proměna je zcela uvěřitelná, pochopitelná, ač dost možná ne chvalitebná. Aš~šád, pokud bychom mluvili o druhé nejvýznamnější figuře, je také už někým jiným, než býval, ale zde se nám spíše otevřely vrstvy jeho osobnosti, než že by se měnil sám. Postavy Vilmy Kadlečkové nikdy nebyly černobílé, zde se ale ke škále šedivých odstínů (některé bělejší, jiné černější) stále více přidává podivná barva kosmických hub (pokud vedle Kadlečkové využijeme i Lovecraftovu poetiku), která dodává další rozměr. Střídání postav umožňuje čtenáři měnit svou perspektivu.
Snad jediná výtka je vůči dějové lince právě s Aöhrlëmëgerlem ‒ je obtížné si představit, že ekvivalent papeže se prostě sebere a vydá na cestu, na jakou se vydal össenský velekněz ‒ pasáže s ním jsou stejně dobře napsané jako ostatní, jen jsou prostě méně uvěřitelné než jiné (je ale třeba říci, že bez nich bychom o číhající sgenovi věděli mnohem méně), obdobné výhrady měl recenzent k postavě mladé velekněžky. Jistou výhradu lze mít i vůči oné kosmické změně: ta se musí odehrávat na fantastickém obřím prostoru o průměru desítek, ba více světelných let, je těžké si představit jakoukoliv sílu než výslovně božskou, která by ji dokázala způsobit… ale pravda, scény u hranic změny jsou spektakulární a v leckterém okamžiku dokonce i mimořádně humorné (že Kadlečkové humor není cizí ví čtenář povídky o karwilových bobulích velmi dobře, kdo četl i Přemysla, ví, že to nebylo nijak výjimečné ač leckdy dříve, pravda, mívala sklon k patosu (tím dosti trpěla nedokončená fomalhiwská trilogie).
Kadlečková šestým dílem prokázala, že koruna a žezlo (snad z mycelia) královny české kosmické opery jí sedí na hlavě i nadále naprosto pevně a nepochybně. Nejen pro barvitost a originalitu svého světa, ale hlavně pro nepochybné literární kvality, které dílo má, takže je potěšením je číst.
Recenzent, ze zákulisí informován o připravovaném vydání šestého dílu, využil předchozí doby k přečtení předchozích svazků Mycélia, aby si tak oživil znalost díla a jeho struktury a mohl prakticky hned začít šestým svazkem, což je postup, který každému, kdo naposledy četl pátý díl v roce 2016, jen doporučuje, pokud si ovšem čtenář neukládá vědomosti do protonace, neboť s navazováním jinak bude mít patrně problémy, děj začíná přesně tam, kde předchozí svazek (Hlasy a hvězdy) skončil.
Vrstva ticha není v žádném případě nastavovanou kaší mezipříběhu a pokud o vrstvách mluvíme, můžeme si z děje prozradit, že čtenářova znalost pozadí se výrazně posune vpřed: nyní již víme, kdo způsobil Lukasovu amnézii z Össe a proč, odkryje se mnohé tajemství Hildebrandtovy rodiny, setkáme se poprvé s wëtrëïgaes a změnou vesmíru, která je nese, snad známe již celý text otcova dopisu a ano, také zemře několik postav. Mimořádně hluboce se nám odkryje dosud nejasný a těžko pochopitelný vztah mezi Gerdou a Össe (prozradit si můžeme, že starším partnerem není ten, který je mocnější). V centru pozornosti je stále Lucas a Aš~šád, respektive jejich vztah, nyní již žáka a učitele, postupně více místa dostává Julie Lothová a nové centrum psychotroniky v bývalém Lunaparku Luna, kupodivu i velekněz Aöhrlëmëgerl má prostoru více než dost a dozvíme se tak hodně o sgenech. Příběh Odrodilé (ex Zelené lastury) je až hororový a představa „volné“ Lodi je čtenáři patrně nyní již spíše děsivá, než žádoucí, scény z její paluby jsou jedny z nejpozoruhodnější a emočně nejvypjatější. Zato vztah Aöhrlëmëgerla a „starého Hildebrandta“ je jiná kapitola, která některými svými aspekty leckterého čtenáře popudí (pravda, podobný motiv se již objevil v předchozím díle). Jako v předchozích dílech platí, že leckteré postavy chybějí či ustupují do pozadí, zde je to zejména případ Sofie, který odkrývá dobře vztah argia~luů k warghírům (který, mimochodem, je řešen v obou verzích Na pomezí Eternaalu).
Kadlečková je zkušená a vypsaná autorka a desetiletí práce na Mycéliu je prostě vidět, nejde o rychle načrtnutou šablonu vycpanou papírovými postavami, ale každá věta byla zjevně přepsána, zvážena a zase znovu.
To, co na povrchu je příběh o mimozemšťanech a houbách, je ve své hloubkové struktuře ještě něčím navíc: příběhem svobody, moci a povinnosti. Lucas, na začátku první knihy sebevědomý vysoce inteligentní hejsek je v tomto dílu někým jiným, ale jeho proměna je zcela uvěřitelná, pochopitelná, ač dost možná ne chvalitebná. Aš~šád, pokud bychom mluvili o druhé nejvýznamnější figuře, je také už někým jiným, než býval, ale zde se nám spíše otevřely vrstvy jeho osobnosti, než že by se měnil sám. Postavy Vilmy Kadlečkové nikdy nebyly černobílé, zde se ale ke škále šedivých odstínů (některé bělejší, jiné černější) stále více přidává podivná barva kosmických hub (pokud vedle Kadlečkové využijeme i Lovecraftovu poetiku), která dodává další rozměr. Střídání postav umožňuje čtenáři měnit svou perspektivu.
Snad jediná výtka je vůči dějové lince právě s Aöhrlëmëgerlem ‒ je obtížné si představit, že ekvivalent papeže se prostě sebere a vydá na cestu, na jakou se vydal össenský velekněz ‒ pasáže s ním jsou stejně dobře napsané jako ostatní, jen jsou prostě méně uvěřitelné než jiné (je ale třeba říci, že bez nich bychom o číhající sgenovi věděli mnohem méně), obdobné výhrady měl recenzent k postavě mladé velekněžky. Jistou výhradu lze mít i vůči oné kosmické změně: ta se musí odehrávat na fantastickém obřím prostoru o průměru desítek, ba více světelných let, je těžké si představit jakoukoliv sílu než výslovně božskou, která by ji dokázala způsobit… ale pravda, scény u hranic změny jsou spektakulární a v leckterém okamžiku dokonce i mimořádně humorné (že Kadlečkové humor není cizí ví čtenář povídky o karwilových bobulích velmi dobře, kdo četl i Přemysla, ví, že to nebylo nijak výjimečné ač leckdy dříve, pravda, mívala sklon k patosu (tím dosti trpěla nedokončená fomalhiwská trilogie).
Kadlečková šestým dílem prokázala, že koruna a žezlo (snad z mycelia) královny české kosmické opery jí sedí na hlavě i nadále naprosto pevně a nepochybně. Nejen pro barvitost a originalitu svého světa, ale hlavně pro nepochybné literární kvality, které dílo má, takže je potěšením je číst.
August 26, 2022
Spousta spousta vysvětlování, proč kdo co udělal (a jak) v předchozích dílech. Místy to působí promyšleně a opravdu je tam ten "ahaa moment", často to působí trochu kostrbatě a moc se mi těm motivům nechce věřit.
Ke konci se věci začnou hýbat, takže hned skáču na další díl - dost mě zajímá kam autorka ten příběh dovede!
Ke konci se věci začnou hýbat, takže hned skáču na další díl - dost mě zajímá kam autorka ten příběh dovede!
December 13, 2021
Kniha je taková sušší, více se vrací do minulosti, akce je méně. Ale to se mi líbí.
Spousta věcí se vyjasňuje, konečně se pořádně dozvíte, co jsou vlastně Lodě a jejich Duše. Lukáš si vzpomene na vše, co ani nevěděl, že zapomněl. A Sofie se dozví, co by možná ani vědět nechtěla.
Spousta věcí se vyjasňuje, konečně se pořádně dozvíte, co jsou vlastně Lodě a jejich Duše. Lukáš si vzpomene na vše, co ani nevěděl, že zapomněl. A Sofie se dozví, co by možná ani vědět nechtěla.
December 15, 2021
Rozhodně nejslabší díl série. První půlka chvílemi k nepřežití. Druhá půlka knihu naštěstí zachránila. Autorka by si měla zajít na psychoterapii a dořešit svůj vztah s bratrem a otcem, aby jej pak nemusela v knize do nekonečna omílat.
August 31, 2024
Po veeelmi dlhej pauze pokracujem s touto perfektnou seriou. Takze mi trosku trvalo kym som si osviezila co sa stalo na konci poslednej knihy. Ale tato kniha mi prisla asi najslabsia. Vyhoda ze ma cakaju dalsie casti a nemusim teraz dlho cakat.
November 1, 2021
Začátek byl trochu zdlouhavý, ale ten konec stal za to… ale doufám, ze v příštím díle se Kamele vzbudí. A taky by mě zajímalo, kam se vyvine Sofie, která se úplně zalyka nenávisti…
This entire review has been hidden because of spoilers.
Currently reading
November 4, 2021Popravdě už si moc nepamatuji o co běží, takže začátek poněkud pomalý a v tápání, ale to si sedne :)
January 12, 2022
Verdikt: Přehlasovaná houbová brilantnost.
January 18, 2022
Hmm zacina mi to uz pripadat trosku zdlouhavy, aspon, ze na konci uz se neco delo, ale na to jak dlouho to prepisovala, mi nektery pasaze uz prisly takovy zmateny a jak uz jsem psal, zdlouhavy ;)
March 18, 2024
Spousta řečí, málo akce
May 12, 2024
pravdepodobne moja najobľúbenejšia časť zo série mycelium. už sa teším na vyvrcholenie!!
July 14, 2024
Supiš pupiš.
June 28, 2023
Trochu jsem se šestého dílu bála, ale zbytečně. Všechno (včetně názvu) dává smysl a kvalita rozhodně neklesá.
Ale podobně jako mi v nějakém z předchozích dílů vadily opakované hádky Lucase se Sofií a Fionou, které byly pořád stejné, tak tady bylo něco podobného s Lucasem a Aš~šádem. Ano chápu, že to Lucas pořád NECHÁPE, ale číst po paté úplně stejnou řeč je trochu otravné.
Ale podobně jako mi v nějakém z předchozích dílů vadily opakované hádky Lucase se Sofií a Fionou, které byly pořád stejné, tak tady bylo něco podobného s Lucasem a Aš~šádem. Ano chápu, že to Lucas pořád NECHÁPE, ale číst po paté úplně stejnou řeč je trochu otravné.
May 7, 2022
Skvělé rozplétání klubka zauzlovaných příběhů, perfektní pokračování naznačených souvislostí a stále není hlavní linka ukončena...
Displaying 1 - 26 of 26 reviews