Новое средневековье

by Nikolai Berdyaev, Николай Бердяев

Николай Бердяев:
Три этюда, объединенные в этой книжке, были написаны в разное время в течение последних полутора лет. Они не только внутренно едины, но в них повторяются и развиваются основные мысли в новой связи. "Размышление о русской революции" и "Демократия, социализм и теократия" написаны по преимуществу в критической форме и имеют своей целью вскрытие отрицательных начал. "Новое средневековье" написано в форме положительной, и в этом этюде я пытаюсь наметить возможные пути выхода из мирового кризиса. Мысли мои будут поняты верно, если они будут поняты динамически. Всякое статическое их понимание всегда будет ложно. Меня интересуют судьбы человеческих обществ в движении.

Genres: Philosophy, Russia, Nonfiction, History, Politics

76 pages, Unknown Binding

First published January 1, 1924

About the author

Nikolai Alexandrovich Berdyaev was born at Kyiv in 1874 of an aristocratic family. He commenced his education in a military school and subsequently entered the University of Kiev. There he accepted Marxism and took part in political agitation, for which he was expelled. At twenty-five he was exiled from Kiev to the north of Russia and narrowly escaped a second period of exile shortly before the Revolution. Before this, however, he had broken with Marxism in company with Sergius Bulgakov, and in 1909 he contributed to a symposium which reaffirmed the values of Orthodox Christianity. After the October Revolution he was appointed by the Bolshevists to a chair of philosophy in the University of Moscow, but soon fell into disfavour for his independent political opinions. He was twice imprisoned and in 1922 was expelled from the country. He settled first in Berlin, where he opened a Russian Academy of Philosophy and Religion. Thence he moved to Clamart near Paris, where he lectured in a similar institution. In 1939 he was invited to lecture at the Sorbonne. He lived through the German occupation unmolested. After the liberation, he announced his adhesion to the Soviet government, but later an article by him published in a Paris (Russian) newspaper, criticising the return to a policy of repression, was tantamount to a withdrawal of this. He died at Clamart March 24, 1948.

Reviews

[Mz · Rating 3 out of 5]

https://www.fractalart.gr/o-christian...

[kurp · Rating 5 out of 5]

Doskonałe! Chwilami nieco niedzisiejsza, ale warto czytać całość, bo w ogólnym rozrachunku zadziwiająco aktualna. Niektóre myśli, jak choćby kwestia utopii (kto tak naprawdę był w historii utopistą i jaki świat dziś zbudować łatwiej), nabierają dziś nowych znaczeń. Sama koncepcja Nowego Średniowiecza (nie w prymitywnym, ale właśnie bierdiajewowskim rozumieniu) nad wyraz aktualna. Przydałby się kolejny Lech Jęczmyk, który przyłożyłby tę koncepcję do świata za oknem, żeby pokazać, jak bardzo jest celna.

[David Šír · Rating 3 out of 5]

Základní čtení pro kohokoli, kdo chce pochopit současné Rusku a zvláštní ideologii lidí typu Putina a Dugina, kombinující sovětský odkaz s křesťanským fundamentalismem, Foucaultem a post-civilizačním anarchoprimitivismem. A skrze to vůbec zeitgeist dneška, protože co se děje v Rusku se v obměnách děje po celém světě, kdy (bohužel) ultrakonzervatismus je jediná dostupná "avantgarda" doby a my se řítíme hlouběji a hlouběji dolů do pekla nového středověku. Pokud nic jiného, Berďajev byl neuvěřitelně lucidní "prorok", jeho texty nezněly nikdy aktuálněji než dnes; a jsou vynikající k pochopení motivací dnešních mladých lidí k tomu, proč se stávají "neoreakcionáři", džihádisty, apod., jak je možné že pro 4chanovou generaci je konzervatismus punk.

Berďajev byl marxista který prozřel když pochopil že marxismus je stejně reakční jako všechny ostatní formy myšlení modernismu; pozitivní program se kterým přišel je šílený (teokratická diktatura), nicméně kritika demokracie a západní metafyziky silná. Hned ze začátku, kdy ukazuje (psal v roce 1924) rozkad dualismů definujících modernitu - např. progresivismu/reakcionářství, kdy v době zániku antiky a pádu Říma bylo obhajování "progresivního" antického racionalismu reakčnější než křesťanství (antickým racionalismem považované za tmářství, které přesto ukazovalo cestu ven z ontologické krize). Berďajev tvrdí, že dnes se nacházíme ve stejné ontologické krizi základů, racionalismus, individualismus a demokracie selhaly, protože nedokázaly člověku dát přesah v pozitivním smyslu, jen jej čistě negativně osvobodit od starého, aniž by stvořily cokoli nového. Po Osvícenství tak vstupujeme do Noci ve které je nutné znovu redefinovat všechny metafyzické souřadnice znovuprozkoumáním hlubin vědomí. V době gradujícího rozkladu starých souřadnic myšlení a hodnot se otevírá přístup k odkrytým a nehlídaným základům psychiky a podstaty života; nová doba je "mystická". Neustále zdůrazňuje, že po konci modernity neplatí staré pojmenování a protiklady, doba přerodu je dobou chaosu a zmatku, ztráty jakékoli jistoty.

"V čase soumraku, po západu slunce, ztrácejí všechny tyto formy jasné obrysy. Člověk se ocitá tváří v tvář tajemství života, před samotným Bohem, a noří se do univerzalistické, kosmické atmosféry."
"Duše středověku je duší noci, kdy se rozpoutávají živly a síly."

Nový středověk podle něj znamená definitivní ztrátu zájmu o politiku, veřejnou sféru, apod. (totální deziluze a ztráta důvěry ve všechny moderní ideologie), indiference vůči demokracii, která byla vždy jen fraškou a formální pseudosvobodou, kdy (podobně jako ve středověku) se centrálními znovu stávají "duchovní" otázky. Touha po novém středověku je podle něj pokračováním a naplněním (ne jen negací) moderny; je naplněním svobody s pozitivním obsahem, kterým je 'revoluce vědomí'. Vědomí, gnóze a kosmická transcendentalita jsou centrální problémy nového středověku.

"Pro středověk bylo životní nutností to, co novověku připadá jako zbytečný přepych."
"Války už nebudou ani tak národní a politické, jako spíš duchovní a náboženské" (viz už dnes ISIS).

To všechno dává smysl hlavně dnes s nástupem digitální techniky, umožňující spojit lidi úplně jiným způsobem než to dělaly trhy a národní státy (takže nový nástup "cechů" jako forem organizace - Berďajev je mimochodem silně proti kapitalismu i národnímu státu); a neuro- posthumanistické technologie, mezi kterou už dnes patří psychedelické a jiné drogy, "transcendentálně" měnící vědomí, odhalující lež moderního racionalismu v "kosmickém" vědomí, odhalující gigantický potenciál pro nové vědomí nalézející se v neuronech. Nové vědomí a "co uděláme s lidským mozkem" skutečně bude hlavní otázka nadcházející doby. Tzn. pokročilou neurovědou umožněné zásahy, mimo drog také technologie typu přímé mozkové stimulace umožňující měnit vnímání a myšlení, kontrolovat vědomí či vyvolávat dost možná libovolné stavy (až neurověda zmapuje celý(?) mozek a umožní jej ovládat), přímé mind2mind propojení, post-symbolická přímá afektivní komunikace, světy ve virtuální realitě, atd atd atd. To všechno dá "duchovní" otázky, byť v "materiálním" slova smyslu (rozhodně jiném než stará teologie, přesto v mnoha podstatných rysech stejné), jako centrální otázku. Pokročilá technologie je stejná jako magie:

"Pro nástup nového středověku je typický rovněž nástup teosofických učení, zájem o okultní nauky a obrození magie. Věda sama se navrací ke svým mystickým kořenům a brzy se definitivně projeví magická povaha techniky. Náboženství a poznání se znovu setkají a dostaví se potřeba náboženské gnose. Opět se dostáváme do ovzduší zázraků, novověku tak cizímu ... Opět vzkypí spory o tajemství Boží".

Že historie postupuje jako spirála a dnes se dostáváme do období v mnoha ohledech připomínající středověk je fakt. Otázka je co z toho člověk vyvodí. Berďajev je ultrakonzervativec, a už jen z jeho jazyka ("zvrácení" racionalisté apod.), že všechno staví jako boj Krista a Antikrista, je jasné že v téhle nové konstelaci jsou lidé jeho typu nepřáteli svobody a života. Je zajímavé, že jako příznivec teokracie přiznává anarchismu jistou pravdu - a skutečně středověk byl plný "anarchistických" spirituálně-heretických komun, které ale byly oficiálními teokraciemi v rámci boje proti Antikristu likvidovány v brutálních genocidách. Stejně tak může člověk z anarchistického úhlu ocenit Berďajevovu kritiku demokracie, existenciální kritiku vyprázdněnosti západního racionalismu a metafyziky, aby ale tím líp chápal, proč v rámci konstelace přicházející po Západě - v novém středověku - je s lidmi typu Berďajeva (neoreakcionáři, alt-right, džihádisté) ve stavu války - pokud si nezaloží vlastní izolované komuny a nebudou se míchat do ostatních, kteří teokracii a ultrakonzervativní moralismus nechtějí.

[M · Rating 3 out of 5]

Interesting essay about a coming new "religious", "irrational" world, a new "middle ages." Some Maistrian notes perhaps??? Contact with the Bolshevik revolution, woman's role in the new age and the Tyutchev citations that tie this new period to the force of "twilight", "night."

"В предчувствии ночи нужно духовно вооружиться для борьбы со злом, обострить способность его различения, вырабатывать новое рыцарство. Прилив растет и быстро нас уносит / В неизмеримость темных волн... / И мы плывем, пылающею бездной / Со всех сторон окружены..."

[Mike_msc · Rating 5 out of 5]

Назвав наступающее время средневековьем автор был несколько оптимистичен

[Zuza Augustyniak]

nie mnie oceniać, aczkolwiek ciekawa perspektywa

[Dariusz Płochocki · Rating 4 out of 5]

"Kaźda rewolucja jest ohydna. Każda rewolucja jest nieudana. Nigdy w historii nie było udanych rewolucji."
Wyprawa z Bierediajewem w lata 20 rosyjskiej myśli emigracyjnej to zmierzenie się z dziełem tak bliskim Spenglerowi, a jednocześnie tak mocno nacechowany, myśleniem teologiczny, prawosławnym. Wielu sprowadza jego sławny esej o Nowym Średniowieczu, że chce jego powrotu, widać mało kto dokładnie go czyta... Wielu widziało gloryfikacje rycerstwa, które madchodzi od strony faszyzmu, ale to jest jego krytyka, pokazuje faszyzm, jako drugą stronę komunizmu, kolejny projekt humanizmu, u skraju nowożytności, której widać już koniec.

[Steve · Rating 3 out of 5]

First section on the Renaissance is very interesting - the rest is somewhat dated.

[Grigory · Rating 4 out of 5]

Бердяев часто ошибается в предсказании мелких деталей, но очень верно прозревает что-то важное.