(stejná recenze u všech dílů) Moc pěkná kresba, jež si držela svoji kvalitu již od začátku, což není moc obvyklé. Od druhé poloviny byla dokonce potěšení pro oko. Hlavně proto, že moji "miláčci" zkrásněli. :D Mimochodem celá upíří rodinka byla plná krasavců. :D A Liz vypadala také roztomile. Dost oceňuji rozdílný design charakterů, neboť je pak bylo snadné rozeznat. Dokonce i postavy, co se tam pouze mihly, nevypadaly úplně stejně. Pozadí vypadalo pěkně, akorát se zde více objevovalo obyčejně šedé. To mi ani nevadilo, protože to pasovalo. Panelování bylo taktéž v pořádku. Zajímavé bylo, že když někdo hovořil, viděli jsme jeho obličej či celou postavu zblízka.
Musím ocenit velmi zajímavý design různých schopností. Byl velmi unikátní, obzvlášť různé druhy magie. Především mě překvapil vzhled monster a démonů, protože zde nenacházely žádné větší skupinky typických nadpřirozených bytostí. Upíří rodinka byla jen jedna, vlkodlaci tam byli dva a víc mě jich nenapadá. Avšak i ti měli atypické talenty a částečně zevnějšek.
Upíři měli všechny zuby špičaté. To jsem snad nikdy neviděla a ani o tom nečetla. Dále měli rudé oči a černé kruhy pod očima, což mě evidentně přitahuje. :D Dokázali ovládat obvyklé schopnosti upírů. jako je například uhraničení, což jim avšak bylo k ničemu, protože to tak trochu funguje pouze na lidi, kteří se zrovna v démoním světě moc nevyskytují. :D Výjimečné na tom bylo, že se jejich zuby vyluhovaly a extrakt z nich používali ve spreji. To mi přišlo usměvné. :D Jinak ovládali strašně hustou magii, o níž jsem se již zmiňovala. Braz ještě uměl ovládat svoji krev, což mě vždy fascinuje. Stejně jako to, že dokážu mít crush na tolik postav. Chjo. :D
Vlkodlaci měli možnost se přeměnit ihned, ale ne v obřího vlka jak by se dalo očekávat. Proměňovali se doslova do vlčího muže. Nebyli nijak přitahování měsícem, popravdě ani nevím, jestli jsem tam nějaký měsíc viděla. :D
Příběh byl vcelku zajímavý a do jisté míry i originální. Jen jsem měla pocit, že se zde nic moc nedělo. Jedním z důvodů je absence záporáků, neboť tu byl pouze jeden pořádný. Sice se bojovalo proti vícero stvoření, ale ta se vždy obrátila ve spojence, a souboj s nimi neměl nikdy dlouhému trvání. Také jsem někdy nechápala jednání těch zpočátku "zlých" charakterů, neboť většina věcí by se dala vyřešit, pokud by si spolu promluvili.
Našla jsem si dalšího "miláčka" do sbírky. Zaujal mě svým vzhledem samozřejmě :D a jeho personalitou. Podal několik opravdu vtipných hlášek, které si ještě do teď pamatuji. Líbí se mi na něm, že po většinu času vypadá, že ho nic nerozhodí, ale když se poté jedná o jeho blízké, je ochotný se i obětovat. Také mě zaujala jeho inteligence, jež využíval ve všech situacích. A ta ho mnohdy i zachránila. Jen mě mrzelo, že přišel o svůj plášť, protože mu opravdu slušel. :'( :D Můžete se pokochat, jak i v nebezpečné situaci si v klidu upíjí svůj čajíček. :D
Staz mi přišel jako fajn hlavní postava. Akorát byl přirozeně nevšímavý citů ostatních a jeho otaku závislosti jsem se musela smát, jelikož znalosti věcí tohoto žánru používal při soubojích. Líbilo se mi, že díky němu se zde objevilo hodně referencí na ostatní série. Také mi vykouzlilo úsměv na tváři to, že když se pokoušel nabít super silní útok, protivník nečekal, až ho dokončí a prostě ho praštil. :D Také jsem obdivovala jeho vynalézavost například jak již u zmiňovaného spreje. :D Mimochodem sice není tak moc atraktivní jako jeho bratr, stále ale vypadá dobře. :D
Fuyumi byla také fajn hlavní hrdinka, i když se mi ze začátku zdála trochu prosťoučká. Později jsem zjistila, že to tak není, a oblíbila jsem si ji. Nakonec byla dokonce ze všech nejsilnější. :D Její představivost byla také k pokukání.
Fanservice mě v tomto případě ani moc nevadil, neboť se tam neobjevoval často a většinou to bylo nenásilné. Avšak v některých případech mě to otravovalo a musela jsem se sama sebe ptát, jestli to bylo opravdu nutné.
Naštěstí se zde nevyskytl žádný milostný trojúhelník, protože Fuyumi a Staz se k sobě krásně hodili. Za případný třetí bod považuji když už Wolfa. Bell a její láska mi přišla jako hrozná výplň příběhu a tudíž ji nepovažuji za žádný milostná zájem. A ke všemu mi Fuyumi připadala více hlavní hrdina příběhu než Staz. Avšak by mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby byl souboj o Fuyumi mezi Stazem a Wolfem...
Fuyumi a Staz byli hrozně roztomilý pár. I když jim opravdu hodně dlouho trvalo, než se dali dohromady. A to měli tolik romantických a sladkých momentů. Řekla bych, že je to především Stazova chyba, neboť ten byl v tomhle ohledu zpomalený, a tak si neuvědomoval své pocity. Například jak hrozně moc žárlil, když si Fuyumi začala povídat s Wolfem. Vypadal při tom roztomile. :D
Vyskytl se tu velmi zajímavý způsob jak řešit problémy a získávat informace. S tímto samozřejmě přišel Staz, jenž používal jako návod k výhře mangu. Takže jsme několik kapitol sledovali, jak čtou všemožná díla, aby věděli, jak porazit hlavního záporáka. Nakonec došli k závěru, že musí trénovat. Wtf!?? Tyhle kapitoly byly úplně zbytečný. Teda policajti se pokoušeli najít speciální kytaru, ale stejně se hned vědělo, že to asi nevyjde. Chjo.
S ukončením celého příběhu jsem velice spokojená. Ze začátku jsem se bála, že to bude klasické "domyslete si, co by se stalo," naštěstí se to nestalo. Neboť konec tohoto příběhu jasně ukazuje slibnou budoucnost. Mimochodem poslední souboj vypadal super cool. Především Fuyumi mě mile překvapila. A Brazovi to na tom trůnu fakt sekne. Ke všemu když má zpátky svůj plášť. :D
Obálky vypadají překrásně. Především se mi líbí, že každá vypadá jinak, a i přesto k sobě ladí. Vzory v pozadí jsou pěkné, totéž platí i o postavách.
Extrait : Je ne sais déjà plus trop ce que je pensais du tome précédent, c’est dire combien cette série parvient à vite sortir de mon esprit. N’espérez pas de moi que je retiens plusieurs noms de personnages, surtout parmi les récents ajouts. L’auteur étant clairement un fan de Dragon Ball, j’imagine que le combat en arène sera un peu comme dans la série, mais en moins bien… Pour le reste, on continue de stagner côté Staz, mais côté Akim, les choses semblent bien avancer, pareillement côté Wolf Daddy… Encore une fois, à quoi sert ce protagoniste inutile ?
S’il y a un personnage dont j’apprécie le design, c’est Dozy, j’aime bien sa bouille. Même s’il ressemble aux méchants dans Pokémon suivant l’angle. Le fait que son pouvoir consiste juste à chanter et qu’il pense bien chanter est assez simple, mais drôle. En plus, il semble réellement puissant puisqu’il met à terre celui réputé pour être le plus puissant (bon après, ça enclenche son mode berserk). Je ne suis pas surprise de voir qu’ils sont justes des électrons libres impossible à contrôler. Le but est de parvenir à les faire se battre ensemble contre Akim dans l’espoir d’une éventuelle victoire. S’ils perdent, celui-ci deviendra juste encore plus puissant en prenant des parties de leurs corps. Je ne sais pas trop ce que ça va donner les concernant, mais au moins, Wolf Daddy parvient à gagner du temps pour tout le monde. Après, en tant que lectrice, je me doute bien qu’ils ne vaincront pas Akim, car c’est Staz ou Wolf qui doivent y parvenir. Peut-être qu’ils auront au moins l’utilité de vaincre les sbires d’Akim, car je pense que ce sont eux qui vont les affronter et pas le boss final lui-même. Ce que n’avais pas prévu l’ancien roi, c’est qu’Akim en profite pour parler de la fameuse liste au monde des démons, même si personne ne veut de lui, personne ne peut vraiment le virer non plus (ça me fait penser à un autre dirigeant tient). Tout ça pour dire que l’on va sûrement avoir un ou deux tomes centrés sur un premier lot de combat entre la liste noire et les sbires d’Akim pour ensuite avoir encore une sorte de pauses et le final (la série ayant 17 tomes, on est loin de la fin tout de même).
De son côté Akim continue de faire mumuse avec des bouts de corps et créé un troisième compagnon qui semble encore plus puissant que les deux autres. C’est pour cela que je pense que ses sbires combattront en premier et les personnages de la liste, comme ils sont trois de chaque côté. Comme ils obéissent à ses ordres sans réfléchir, ils pourraient être redoutables dans un combat en groupe. Pour Staz et Wolf, l’entraînement continue et je trouve que c’est surtout une bonne blague comme partie. On essaie de glisser l’évolution de Bell notamment avec Staz, mais comme toujours ça sert à rien et ça n’avance pas. Pareillement avec Fuyumi d’ailleurs. Le seul qui évolue réellement dans le lot c’est Wolf, notamment depuis sa rencontre avec sa mère. Je ne suis pas sûre de voir une réelle différence après leur entraînement, savoir esquiver n’est pas une compétence en soi, surtout face à Akim… Mais bon, encore une fois, c’est eux qui devront le battre je suppose, donc ils trouveront bien un moyen de réussir avec une évolution sortie de nulle part. Vu qu’une certaine série fait partie intégrante de l’imagination du protagoniste, il fera peut-être une coloration dans l’espoir de devenir plus fort, ou bien un implant capillaire. Oui, j’en rigole mais en même temps, il n’y a rien de bien bon dans la série à mes yeux. Il y a quelques années je serais passée outre, mais là je n’y parviens vraiment pas.
Das ist Band 12 der "Blood Lad" Reihe von Yuuki Kodama. Das Cover ist jetzt nicht wirklich mein Fall, denn obwohl 2 meiner Lieblingscharas sich darauf befinden finde ich die Maske absolut gruselig. Erinnert mich an einen Clown.
Die Demon Colors sind ja lustig. Die frühere Elite die jetzt fast in Rente sind, dennoch ist es erstaunlich wie viel sie noch drauf haben. Aber die Schwarze Liste finde ich wirklich äußerst interessant, die sind alle so unterschiedlich das ich mich jetzt schon frag wie man daraus eine Einheit machen soll. Akim ist total durchgedreht, total größenwahnsinnig, wobei ich mir ja sicher bin das er einen Schwachpunkt hat, denn dieser hat jeder. Bell ist ja soooo ulkig, bin gespannt wie es mit ihr und Staz weitergeht, denn er rafft ja so überhaupt nichts.
I've wanted to continue reading this for years. I had stumbled on this one when I was a teenager, read a few chapters and placed it on hold for another time. This was the time and I am a bit disappointing in my self as well as the manga. I expected most more, I guess this was when I liked everything I read and horrid taste hehe. The premise was good in a way but there were so many introductions and then main (true) antagonist of the series takes basically the whole manga from the point he is introduced. And the ending could have been better.
Beaucoup de références à Dragon ball ça fait toujours plaisir. La scène qu'akim crée devant une caméra comme cell, le papy génial qui rappel tortue génial.
Continua entrenamiento que ahora incluye a Bell como entrenadora Akimu accede a no atacar mas el país de los monstros por 3 semanas, pero por error la ayudante conejita encuentra a Pati, un niño monstro que todos esperaban mantener oculto de Akimu, parece que esto quizá de pauta a algo interesante.
Regular tomo de pausa, pero con un interesante evento.