Kdo by neznal eskapády „moderního fotra“, které Dominik Landsman zachytil ve svých úspěšných Deníčcích? Nová kniha, kterou napsal společně s blogerkou a spisovatelkou Zuzanou Hubeňákovou, se pouští na stejnou půdu, ale zpátky do doby, kdy ještě nebyl otcem. Jindřich a Nataša s ironií a černým humorem sobě vlastním popisují své seznámení, sestěhování a nakonec i početí dítěte a mezitím neodolatelně glosují rozdíly mezi muži a ženami, vztahové stereotypy, různé fáze zamilovanosti nebo nástrahy společného bydlení. Deníček moderního páru zachovává styl předchozích dílů, ale díky spoluautorství je bohatší o dva rozdílné, ale srovnatelně humorné styly. Pojďte zjistit, co se dělo předtím, než na svět přišel Čeněk!
Knihu tohoto druhu bych si nikdy nekoupila. Ale dostala jsem jí od babičky, tak jsem to přetrpěla až do konce. Asi si myslí, že žiju v moderním páru. A asi i žiju, máme hodně "krabiček" a trávíme čas jinak než naši rodiče. Ale rozhodně nejsme moderní pár v podání těchto dvou autorů.
Jindřich je prase. Nataša je naprosto příšerná ženská. Nutí Jindřicha pokládat prkénko na záchodě, nosit košili s kolibříky a obouvá ho do bot o tři čísla menší. Nutí ho trávit několik hodin v obchoďáku a koupit auto, přestože sama nemá řidičák. Vztah je kompromis, ale v podání Nataši je ten kompromis to, co chce ona. To opravdu takhle nějaký pár funguje? Že se chlap nechává takhle šikanovat? To má být ta parodie na páry? Nebo je to myšleno vážně? Asi jsem tu knihu prostě nepochopila.
Celkově ti dva na mě působili tak, že na sebe vlastně zbyli. Žádné hluboké city k sobě z té knihy nebyly cítit, prostě jenom boj o dominanci.
Proti oběma dílům Deníčku moderního fotra je tato kniha slabší. Bavila jsem se hlavně ze začátku, pak už mi přišlo, že se autoři snažili být vtipní za každou cenu a moc se jim to nedařilo. Jedna scéna méně uvěřitelná než druhá, a i když chápu nadsázku, tohle už pro mě bylo moc přitažené za vlasy. Náhled na jednotlivé situace z mužského i ženského pohledu mi po půlce knihy přišel otravný a měla jsem co dělat, abych to vůbec dočetla. Jako oddechovku pro pobavení bych doporučila spíše Deníček moderního fotra, tohle čtěte jen na vlastní nebezpečí.
Deníček moderního páru aneb jak vypadá knížka, která se píše pro peníze.
Fotrův deník jsem četla ještě když vycházel jen na blogu, bavila jsem se nad ním, bavím se i dnes nad facebookovými příspěvky, ale tohle mě fakt neoslovilo. Ženský pohled na věc mě nijak nezaujal a celkově jsem z toho měla pocit, že Dominikovi došla šťáva. Z vtipů jsem sem tam poznala jeho styl, ale většina hlášek působila utahaně, skoro až násilně, přišlo mi, že tohle téma mu moc nesedí. Jako jo, přečíst se to dalo, občas jsem se i pousmála, ale abych to zhodnotila slovy autora: „Chybělo tomu srdíčko.“
Těžká oddychovka a vlastně docela "blbá" knížka. Několikrát jsem jen kroutila hlavou na znamení nesouhlasu nad těmi genderovými klišé, ale mnohem častěji jsem se smála, až žmi tekly slzy. Když jsem pár pasáží předčítala příteli, málem jsme se smíchy až počůrali. Takže čert to vem, že to není kvalitní čtení aka Tolstoj. Je to fakt sranda a ty 4 hvězdy tomu prostě musím dát, i když mě možná dostanou do literárního pekla.
U jedničky jsem byla docela rozpolcená, dvojka mě nadchla a moderní pár je totální zklamání. Rozhodně nechci hodnotit něčí vztah, nicméně jako čtenáři mi hodně vadilo, že jsem měla v podstatě celou knihu pocit, že se ti dva ani nemaj rádi. Opakování příběhů z jednoho a pak z druhého úhlu přineslo málokdy něco nového, nebo vtipnou situaci a spíš mi to ve čtení překáželo.
Úplně nevím, jak mám knihu hodnotit, tak hvězdičky doplním později.
Nicméně kniha splnila svůj účel: pobavila mě. Občas jsem se smála i nahlas. Nejvíc mě bavilo číst si o stejné situaci ze dvou různých pohledů - z mužského a ženského. Jeden toho druhého shazoval neskutečným způsobem. Někdy mi ty situace připadaly až moc absurdní a na sílu, ale brala jsem to s nadsázkou.
To je asi hlavní: jít do toho s tím, že je to sranda. Nebrat nic vážně. Jelikož bychom jinak vymřeli, protože už by žádný chlap nechtěl být s ženou a žádná žena s chlapem 😅
Ze začátku super a vtipné. Ke starému dobře známému fotrovu stylu se přidalo osvěžení v podobě nového, zatím neokoukaného, stylu Natašina. Užívala jsem si scény kolem seznamování, rande v luxusní restauraci a spoustu dalších, jenže časem to nějak prostě vyčpělo. Stý vtip na podobné bázi už prostě nebude nikdy tak vtipný jako těch prvních třeba 20. A tak se mi z jasně pětihvězdičkové oddechovky postupně stala kniha tříhvězdičková Čtvrtou hvězdu ale nakonec přidávám za to, jak skvěle byla načtena audiokniha, která některé situace díky projevu interpretů dělala ještě vtipnější, než jak by vyzněly pouze v textové podobě.
Dobře, asi to není zrovna můj šálek kávy - žiji v jiných představách, že muži a ženy mezi sebou mají jiný vztah. Na druhou stranu toto jsou typicky české myšlenky o párech. Ale abych jen nehanila, protože i v této knize se nacházejí postřehy ze života. Zasmála jsem se, ale čekala jsem víc. Přišlo mi to trošku nereálné, nebo možná doufám, že nereálné. Do moderního fotra se pustím, jelikož jsem na to slyšela lepší ohlasy než na pár :-)
uz teraz lutujem Cenka, ak si niekedy precita akych neschopnych, nevtipnych a nesympatickych idiotov urobili zo seba jeho rodicia, aby z nas, fanusikov humoru moderneho fotra vytrieskali peniaze.
Oddechová literatura, pro zahnání podzimního splínu ideální. Celkově mě více bavily kapitoly psané Dominikem Landsmanem - styl vyprávění mi přišel zábavnější a postava hrdiny mi byla sympatičtější... během knihy čím dál tím více. Zatím co na začátku jsem měla stejné sympatie k oběma dvěma hrdinům, ženská hrdinka mi připadala čím dál protivější a přiznám se, že některé úseky, psané z jejího pohledu, jsem nakonec přeskakovala.
Jak jsem už uvedla, jde o nenáročnou knihu. Svůj cíl, kterým je především pobavení čtenáře, jistě plní. K některým částem (například k návštěvě jasnovědkyně z pohledu muže) se ráda někdy vrátím znovu.
Takhle jsem se už dlouho nezasmál. Svérázný styl a nekorektní humor Dominika Landsmana v podání v podání skvělého Filipa Švarce mě několikrát smíchy rozsekal. Začátek byl nejlepší, pak příběh trochu ztratil spád, ale tak je to asi i ve vztazích - bouřlivé období střídá klidnější soužití.
Perspektiva stejné situace z pohledu obou protagonistů přišla vhod, protože jsem si v tom přehánění na jednu i druhou stranu dokázal lépe představit, jak situace nejspíš doopravdy proběhla.
Někdy mi vyprávění svou absurditou připomělo styl povídek Šimka a Grossmanna, akorát ve vulgárnější verzi. Bavil jsem se také hovorovou slovní zásobou.
Dočteno poněkud předčasně... knížka pro mě skončila na straně 109. Dál už jsem číst nemohla, protože jsem měla pocit, že při dalším čtením by mi mohl “vytéct mozek ušima”. Tohle opravdu ne. Už u Deníčků moderního fotra jsem měla chvílemi pocit, že autor se snaží být vtipný za každou cenu, ale tady to předčilo všechna má očekávání.
A části, které pochází z pera autorky? Myslím, že její další tvorbu asi hned tak vyhledávat nebudu.
Je mi líto, zvládnu hodně, ale tohle je moc i na mě.
Vraťte mi někdo 3 dny mého života, protože tohle bylo naprosto neskutečně trapné, šovinistické, condescending (nenapadá mě vhodný český ekvivalent), na sílu a cringe čtení. Jak Jindřich, tak Nataša byli někde na škále nesympatičtí – naprostá prasata – chovanci ústavu pro duševně choré, a to urážím jak prasata, tak chovance ústavu pro duševně choré. Nečtěte to, fakt to za to nestojí. Zasmála jsem se možná dvakrát a i to dost křečovitě…
Tohle jsem si vážně užíval. JE to sice střelené, sprosté a nekorektní, ale opakovaně jsem se u toho zasmál. Nečekejte skutečné události, spíš sbírku stereotypů, vyhnaných v jednotlivých příhodách do krajnosti. Ale o to líp se to čte (v mém případě poslouchá). Některé jazykové obraty jsou prostě perly.
Poměrně krátká kniha, čtivá a nenáročná, vhodná pro chvíle, kdy se chcete jen zasmát a vypnout hlavu. Autoři místy hodně tlačí na pilu a snaží se být vtipní za každou cenu, ale naštěstí se jim to většinou daří. V půlce knihy jsem přemýšlel, jestli ji má vůbec cenu dočíst. Jsem rád, že jsem to nevzdal. Dobrá oddychovka.
Rozhodla jsem se, že tuhle knížku dočítat nebudu. Fotra mám ráda, ale po dvou kapitolách Deníčku moderního páru je mi jasné, že tohle prostě není pro mě. Knížku jsem předala manželovi, třeba to najde úspěch alespoň tam. Knížky, které nedočtu, nehodnotím, ale po dvou kapitolách bych to neviděla ani na jednu hvězdičku.
Věčné hyperboly/zveličení situací.. bylo to trochu ohrané, ale určitě místy humorné.
Chápu že se kniha někomu absolutně nelíbí - celkově je potřeba brát knihu s odstupem a uvědomit si že jde jen o humor:) pro mě je to taková oddechovka..
2 hvězdy, šli by i 3 kdybych se pousmál častěji než každých 40 stránek, a kdyby zde bylo kapku méně stereotypů.
V průběhu knihy jsem se zasmála asi třikrát, což je podle mě docela slabé na to, že se má jednat o humoristickou knihu. Ty mužsko-ženské extrémy ne, že by byly dotaženy do extrému, ale byly napsány takovým způsobem, že to bylo neuvěřitelné a vůbec to vlastně podle mě nevystihlo pojetí vztahu a spolužití páru.
První kapitoly audioknihy mi moc neseděly ale, pak to vzalo rychlý obrat a například věta “ oznámil jsem ve dveřích kartářce, že už jí nepotřebujeme, protože budeme chodit ke Gandalfovi” mne fakt rozsekala.
Deníčky moderního fotra mě bavily, Továrna na debilno mě bavila, ale tohle je opravdu velmi zvláštní knížka, ve které byly vtipné přibližně tři věty, jinak to s vtipem a sakrasmem předchozích knih nemá nic společného. Škoda.
Profil Dominika Landsmana sleduji a velmi se u něj bavím, ale napsat tímto způsobem celou knihu mi moc nesedí. Z až příliš nuceného vtipu mi bylo spíše nepříjemně. Říkala jsem si, proč ti lidi spolu tedy vlastně jsou, když jsou si navzájem tak protivní.
Velký průměr. Nešlo mi to číst jako celek, takže jsem to četla spíš mezi ostatními knihami a to po kapitolách. Části, které ukazují a zesměšňují klasické stereotypy, mě nebavily. Ale kapitoly, které měly nějakou vlastní myšlenku, byly super.
Tak tohle mělo do vtipnosti deníčků moderního fotra hodně daleko. Jednak vyprávění Nataši je nafouknuté do úplně pitomých, až trapných rozměrů, v rámci poslechu audioknihy je navíc i přednes místy neposlouchatelný. Sem tam jsem se něčemu zasmála, celkově je to ale hodně slabé.