What do you think?
Rate this book
Мелница за мумии
В мрака на новогодишната нощ на 1866 г. комисарят Дурман настъпва... труп. Това е началото на серия от убийства, всяко от които ще бъде извършвано в деня, в който се чества определен светец, и в синхрон с начина, по който е загинал той.
Като ни повежда из потайностите на стара Прага, чешкият хит „Мелница за мумии” (спечелил най-голямата литературна награда в страната, „Магнезия Литера”) описва на скорост една вече далечна епоха с целия й блясък, сласт и… гастрономия. Затова не се учудвайте, че комисарят Дурман е повече в кръчмите и публичните домове, отколкото в полицейското управление. Порядъчно влюбен, той е обещал на любимата си да се оженят веднага след като разкрие сериен убиец. Но труповете се множат. Апетитните куртизанки, с които го среща съдбата – също...
„Мелница за мумии” е и криминален, и приключенски, и гурме роман, който извайва образа на Прага от втората половина на XIX век. И не на последно място – това е гротеска, игра с обстоятелствата, шеметна разходка из фантазията на автор, сравняван в Чехия с Нийл Геймън.
Разтворете „Мелница за мумии” и ще се убедите в това сами!
Като ни повежда из потайностите на стара Прага, чешкият хит „Мелница за мумии” (спечелил най-голямата литературна награда в страната, „Магнезия Литера”) описва на скорост една вече далечна епоха с целия й блясък, сласт и… гастрономия. Затова не се учудвайте, че комисарят Дурман е повече в кръчмите и публичните домове, отколкото в полицейското управление. Порядъчно влюбен, той е обещал на любимата си да се оженят веднага след като разкрие сериен убиец. Но труповете се множат. Апетитните куртизанки, с които го среща съдбата – също...
„Мелница за мумии” е и криминален, и приключенски, и гурме роман, който извайва образа на Прага от втората половина на XIX век. И не на последно място – това е гротеска, игра с обстоятелствата, шеметна разходка из фантазията на автор, сравняван в Чехия с Нийл Геймън.
Разтворете „Мелница за мумии” и ще се убедите в това сами!
320 pages, Paperback
First published February 4, 2014
26 people are currently reading
560 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 117 reviews
August 14, 2015
POZOR, TATO RECENZE OBSAHUJE VÝZNAMNÉ SPOILERY
Lahůdka. Opravdová lahůdka. Petr Stančík se stal králem české prózy. Jeho Mlýn na mumie je koncert smyslnosti, burlesknosti, poživačnosti a schopnosti užívat si života. Hlavní hrdina - komisař Durman - si vás okamžitě získá a vy budete číst stejně poživačně, jak on užívá života. Stančík v této knize spojil několik skvělých esencí. Humor, fantazii, rozkoš. Rozkoš jazykovou, rozkoš gastronomickou i rozkoš sexuální. Některé pasáže jsem si četl opakovaně a pokaždé jsem z nich byl nadšený. Tedy, toto platí o první polovině knihy. Ta druhá polovina knihy je výrazně slabší. Stančík odhodil zábrany a Durmana táhne do jedné větší absurdity za druhou. Dialog s mrtvým králem z úvodu příběhu jsem ještě snesl. Ale rozhovor s mandragorou? Tajný řád založený Karlem IV, jehož současným šéfem je Karl Marx? Durmanova pouť za podezřelým do Mexika, kde shodou náhod vyvrátí Maxmiliánovi jeho sen o propojení Mexika s Egyptem jakýmsi kanálem? A tak bych mohl pokračovat dál. Nicméně, ta kniha je jednoduše geniálně napsaná. Fantasmagorie z druhé poloviny Stančíkovi rád odpouštím, protože čist tuto knihu byla skutečná rozkoš. Z málokteré knihy jsem byl tolik unešený a z málokteré knihy budu čerpat nadšení pro knihy jako takové tak dlouho, jako z Mlýnu na mumie.
Hodnocení: 90%
Lahůdka. Opravdová lahůdka. Petr Stančík se stal králem české prózy. Jeho Mlýn na mumie je koncert smyslnosti, burlesknosti, poživačnosti a schopnosti užívat si života. Hlavní hrdina - komisař Durman - si vás okamžitě získá a vy budete číst stejně poživačně, jak on užívá života. Stančík v této knize spojil několik skvělých esencí. Humor, fantazii, rozkoš. Rozkoš jazykovou, rozkoš gastronomickou i rozkoš sexuální. Některé pasáže jsem si četl opakovaně a pokaždé jsem z nich byl nadšený. Tedy, toto platí o první polovině knihy. Ta druhá polovina knihy je výrazně slabší. Stančík odhodil zábrany a Durmana táhne do jedné větší absurdity za druhou. Dialog s mrtvým králem z úvodu příběhu jsem ještě snesl. Ale rozhovor s mandragorou? Tajný řád založený Karlem IV, jehož současným šéfem je Karl Marx? Durmanova pouť za podezřelým do Mexika, kde shodou náhod vyvrátí Maxmiliánovi jeho sen o propojení Mexika s Egyptem jakýmsi kanálem? A tak bych mohl pokračovat dál. Nicméně, ta kniha je jednoduše geniálně napsaná. Fantasmagorie z druhé poloviny Stančíkovi rád odpouštím, protože čist tuto knihu byla skutečná rozkoš. Z málokteré knihy jsem byl tolik unešený a z málokteré knihy budu čerpat nadšení pro knihy jako takové tak dlouho, jako z Mlýnu na mumie.
Hodnocení: 90%
January 11, 2017
„Młyn do mumii” to lektura tak niezwykła, tak nietypowa i ekscentryczna sama w sobie, że wcale nie dziwią nagrody krytyków i uwielbienie czytelniczej publiczności. Petr Stančík wykreował kryminalny thriller w duchu XIX-wiecznych ‘penny dreadfuls’, pulpowych, lekkich historyjek z dreszczykiem, skupiających się na szczegółach morderstw, na śledztwie i na samych zwyrodnialcach. Nie można również nie wspomnieć o niezastąpionym czeskim humorze, którym miejscami tryska ta lektura. Jeśli dodamy do tego czysty ekscentryzm, z radosnym, libertyńskim usposobieniem głównego bohatera, to otrzymujemy powieść sycącą, upojną, pełną niepodrabialnych smaczków, której akcja pędzi po praskich uliczkach, a wciąga jak ten diabelski młyn do mumii. Nic tylko dać się ponieść i wycisnąć do cna.
Wspaniała bezsenna lektura tak dla fanów dziwności, osobliwości, czeskiej literatury, jak i porządnych kryminałów z thrillerowym dreszczem to tu, to tam.
Wspaniała bezsenna lektura tak dla fanów dziwności, osobliwości, czeskiej literatury, jak i porządnych kryminałów z thrillerowym dreszczem to tu, to tam.
December 31, 2017
Stihla jsem to dočíst v roce 2017!!! Lidé byli nerudní, neodpovídali na pozdrav a kopali do pejsků. Tohle je klenot. Miluju Stančíkovu jazykovou hravost. Nejdřív v Jezevci Chrujdovi a teď i trochu dospěleji. V Mlýnu na mumie se v jazyku 19. století vyšetřují vraždy poštovních doručovatelů, žere a šuká. A je to fantasticky zábavné.
July 22, 2015
Teda to byla ale čtivá chujovina. Aneb číst vo mrdání a jídlu je sice sympatická kombinace, ale jak to nedělám sama, nebaví mě to.
May 29, 2014
Mlýn na mumie je na poli české literatury jako zjevení. Takhle si představuju práci s mým milovaným jazykem! Je to legrační, je to chutné, je to vzdělané. Historii Stančík přesně nepopíše, ale svoje představy popíše dokonale. Tolik cizích a přitom roztomilých slov, která ve skutečnosti nejsou cizí, jsem dlouho neviděla :D Příběh není tak hloupý, jak by mohl být, ač linie není zcela typická.
Mně se to prostě líbilo a rozhodně Mlýn na mumie řadím mezi své velmi oblíbené knížky. Neznám nic lepšího, než humor, který není čistou srandou pro srandu, ale nabízí i něco navíc. Je pravda, že Stančík asi tak trochu žere sám sebe, ale troufám si říct, že si to může dovolit. A navíc je to požitkář, a tak je to můj kámoš!
Mně se to prostě líbilo a rozhodně Mlýn na mumie řadím mezi své velmi oblíbené knížky. Neznám nic lepšího, než humor, který není čistou srandou pro srandu, ale nabízí i něco navíc. Je pravda, že Stančík asi tak trochu žere sám sebe, ale troufám si říct, že si to může dovolit. A navíc je to požitkář, a tak je to můj kámoš!
January 19, 2018
Czytając tę książkę bawiłem się przeważnie świetnie. Choć wyrazy, które mi przychodzą do głowy a propos tej książki to: schematy, klisze, stereotypy. Ta powieść to taki lekko surrealistyczny kryminał osadzony w XIX-wiecznej Pradze. I akcja odbywa się wg schematu: wydarzenie, obiad, piwo, seks w różnych konfiguracjach. Problem, że nawet seks i surrealizm są tu stereotypowe i schematyczne, choć zabawne. Tak czy inaczej - to nie jest wybitna książka. Za tydzień zapomnę, o czym była; za dwa, że w ogóle ją czytałem. Ale czytałem z przyjemnością.
January 23, 2016
Jednoznačně nejvíce mne v knize bavily úvodní moudra fiktivního řádu ORDO NOVI ORDINIS. Příběh pražského policisty, který tvoří děj knihy byl jen taková příjemná přidaná hodnota. Snad jen těch úchylných jmen postav by mohlo být méně nebo by mohly být méně nápadné. Dále pak už následují jen pozitiva a sociální jistoty.
Děj knihy je spíše jen záminkou pro prezentaci podivných faktů, politickou a sociální satiru, přehlídku gastronomických a sexuálních libůstek a divokou jízdu historickou Prahou s několika epochálními výlety pana detektiva mimo město, mocnářství i kontinent.
Okrajově kniha připomíná Stoletého staříka, jen náš komisař díky tomu, že je mnohem mladší, tak více souloží a častěji navštěvuje bordely a také Stančík je na rozdíl od Švéda vtipný. A to opravdu často.
Děj knihy je spíše jen záminkou pro prezentaci podivných faktů, politickou a sociální satiru, přehlídku gastronomických a sexuálních libůstek a divokou jízdu historickou Prahou s několika epochálními výlety pana detektiva mimo město, mocnářství i kontinent.
Okrajově kniha připomíná Stoletého staříka, jen náš komisař díky tomu, že je mnohem mladší, tak více souloží a častěji navštěvuje bordely a také Stančík je na rozdíl od Švéda vtipný. A to opravdu často.
December 13, 2018
Toto je zvláštna kniha. Má to kus z Eca, kus z Kulhánka, kus zo Sapkowskeho, kus aj z Brdečku, ale z ničoho to nemá úplne dosť. Okrem teda Prahy a môjho aktuálneho druhého domáceho hoodu, takže ma to bavilo ešte o kus viac. Ako hovoril Hemingway, write drunk, edit sober. Tu to občas vyzerá, že k tomu druhému nedošlo, lebo absolútne bravúrne pasáže občas prerušia nepochopiteľne slabé a odfláknute miesta, že som sa až čudoval, ako sa to mohlo stať. Ale ak máte radi Prahu a trochu temnoty, odporúčam 11 prstami z 10.
July 20, 2017
Fantasticky zacatek, prima prostredek, akorat ke konci se to cele tak podivne rozplizlo.
March 3, 2019
Takže… je to fakt opulentní. Je to taková temnější a sexuálnější verze Adéla ještě nevečeřela, nebo cimrmanovských her. Hrdina pátrá po tajemných vraždách, ale spíš chodí po Praze, klábosí s Nerudou či Smetanou, pije pivo, dlabe a souloží. Prostě, typický český policista.
Moje žena, která knihu četla jako první, mě varovala, že to je v podstatě o procházkách, jídle a sexu… přičemž ty první dvě věci zase tak moc nemusím a ta třetí tam rozhodně není moc zábavná. A měla pravdu. Zvláště s tou třetí věcí. Pokaždé, když komisař zamířil do bordelu (což bylo zhruba každou pátou stránku) útrpně jsem zasténal. Chápu, nebyla televize, nějak se lidi před první světovou bavit museli, ale fakt je ten sex takový hodně… český. Plný natřásajících se zadnic, naběhlých údů a kyprých tvarů. A pořád se opakující. Co se týče jídla, tak se přiznám, že tenhle typ, plný tuku, vnitřností, morku a jiných lahůdek, není úplně moje parketa… a procházky nesnáším i v reálu, natož v literatuře.
Zbytek příběhu je k sobě jen tak ledabyle přidělán vyschlou izolepou, drží jen silou vůle. A samozřejmě barvitým stylem, který evokuje staré časy. Sice je tam na začátku nějaká detektivní zápletka, ale postupně jí autor opouští, až na ní skoro zapomene. A pokud se něco vyřeší, spíše náhodou, protože detektiv není zrovna nejinteligentnější a čtenář je často dost před ním.
V čem je kniha silná, jsou detaily. Jak zábavné popisy, tak filozofické hospodské diskuze a zábavné nápady, které se v knize objevují. Je tam hezké to přirozené zapojení nadpřirozena, jako něčeho obvyklého. Je to svět, kde člověk bere za normální, že ho pronásleduje démon, že v antikvariátu může koupit magické předměty a anální kopí, kterým byl zavražděn kníže Jaromír. Kde co Čech, to geniální vynálezce či filozof.
Přijde mi, že menší plocha Stančíkovi sedne lépe. Tady chybí zajímavý příběh, který by to táhl, základní děj stojí na opakování jedení a přirážení, na konci se to celé už úplně rozpadne - a člověk to přežívá hlavně díky přísunu zajímavých postřehů, pěkných vět, historických detailů a jiných bizarností.
Moje žena, která knihu četla jako první, mě varovala, že to je v podstatě o procházkách, jídle a sexu… přičemž ty první dvě věci zase tak moc nemusím a ta třetí tam rozhodně není moc zábavná. A měla pravdu. Zvláště s tou třetí věcí. Pokaždé, když komisař zamířil do bordelu (což bylo zhruba každou pátou stránku) útrpně jsem zasténal. Chápu, nebyla televize, nějak se lidi před první světovou bavit museli, ale fakt je ten sex takový hodně… český. Plný natřásajících se zadnic, naběhlých údů a kyprých tvarů. A pořád se opakující. Co se týče jídla, tak se přiznám, že tenhle typ, plný tuku, vnitřností, morku a jiných lahůdek, není úplně moje parketa… a procházky nesnáším i v reálu, natož v literatuře.
Zbytek příběhu je k sobě jen tak ledabyle přidělán vyschlou izolepou, drží jen silou vůle. A samozřejmě barvitým stylem, který evokuje staré časy. Sice je tam na začátku nějaká detektivní zápletka, ale postupně jí autor opouští, až na ní skoro zapomene. A pokud se něco vyřeší, spíše náhodou, protože detektiv není zrovna nejinteligentnější a čtenář je často dost před ním.
V čem je kniha silná, jsou detaily. Jak zábavné popisy, tak filozofické hospodské diskuze a zábavné nápady, které se v knize objevují. Je tam hezké to přirozené zapojení nadpřirozena, jako něčeho obvyklého. Je to svět, kde člověk bere za normální, že ho pronásleduje démon, že v antikvariátu může koupit magické předměty a anální kopí, kterým byl zavražděn kníže Jaromír. Kde co Čech, to geniální vynálezce či filozof.
Přijde mi, že menší plocha Stančíkovi sedne lépe. Tady chybí zajímavý příběh, který by to táhl, základní děj stojí na opakování jedení a přirážení, na konci se to celé už úplně rozpadne - a člověk to přežívá hlavně díky přísunu zajímavých postřehů, pěkných vět, historických detailů a jiných bizarností.
June 29, 2021
Mistyczny porno-gastro thriller - wzmianka na okładce, po której już wiedziałam, że musze po to sięgnąć. Czy słusznie i czy było to tego warte? I tak i nie.
Jest to zdecydowanie jedna z najdziwniejszych książek, jakie przeczytałam w tym roku, o ile nie w całym życiu. Jeśli zastanawiacie się, o czym jest, to odsyłam do pierwszego zdania i jest to dokładnie ta kolejność. Najwięcej jest porno, potem trochę gastro, a thriller robi za tło. Chociaż muszę przyznać, że sprawa kryminalna sama w sobie jest naprawdę niezła i osobiście mocno ubolewam nad tym, że jest jej tak mało i nie stanowi większej części fabuły, ale sama się prosiłam.
Część gastro również daje radę, bo możemy poznać wiele typowo czeskich smakołyków, co prawda z czasów XIX-wiecznych, ale większość z nich brzmi współcześnie i gdzieś tam obiła mi się uczy, także jeśli jesteście ciekawi jak na przykład przygotowywano rybę nie mając kompletnie dojścia do mięsa, to książka ta odpowie na Wasze pytanie.
No i zostaje część porno. O ile to na początku było nawet zabawne, bo tam wszyscy są... delikatnie mówiąc... zdeprawowani, o tyle po czasie robi się męczące, nużące i momentami niesmaczne. Ja ją pochłonęłam na dwa podejścia, więc może w tym też tkwi mój błąd, że zwyczajnie było tego za dużo naraz, ale nie wiem, czy chciałabym dłużej z nią obcować.
Śmieszne jest to, że ta książka zdobyła najbardziej prestiżową czeską nagrodę literacką – MAGNESIA LITERA W KATEGORII PROZA. Nie mam pojęcia, na jakiej zasadzie w Czechach przyznają nagrody literackie, ale czy moim zdaniem jest to książka warta nagrody literackiej? Hm, na pewno jest nietuzinkowa i oryginalna w swoim istnieniu, tego nie mogę jej odmówić, ale nie mogłabym jej polecić z czystym sumieniem. No chyba, że macie zryta bańki i szukacie czegoś... innego, to owszem, zapraszam, ale robicie to na własną odpowiedzialność.
Tak na kilka dni po jej przeczytaniu nie wspominam jej źle, nie krzywię się na jej myśl, raczej mnie to bawi i jestem raczej pośrodku, jeśli o nią chodzi. Dziwny twór :).
Jest to zdecydowanie jedna z najdziwniejszych książek, jakie przeczytałam w tym roku, o ile nie w całym życiu. Jeśli zastanawiacie się, o czym jest, to odsyłam do pierwszego zdania i jest to dokładnie ta kolejność. Najwięcej jest porno, potem trochę gastro, a thriller robi za tło. Chociaż muszę przyznać, że sprawa kryminalna sama w sobie jest naprawdę niezła i osobiście mocno ubolewam nad tym, że jest jej tak mało i nie stanowi większej części fabuły, ale sama się prosiłam.
Część gastro również daje radę, bo możemy poznać wiele typowo czeskich smakołyków, co prawda z czasów XIX-wiecznych, ale większość z nich brzmi współcześnie i gdzieś tam obiła mi się uczy, także jeśli jesteście ciekawi jak na przykład przygotowywano rybę nie mając kompletnie dojścia do mięsa, to książka ta odpowie na Wasze pytanie.
No i zostaje część porno. O ile to na początku było nawet zabawne, bo tam wszyscy są... delikatnie mówiąc... zdeprawowani, o tyle po czasie robi się męczące, nużące i momentami niesmaczne. Ja ją pochłonęłam na dwa podejścia, więc może w tym też tkwi mój błąd, że zwyczajnie było tego za dużo naraz, ale nie wiem, czy chciałabym dłużej z nią obcować.
Śmieszne jest to, że ta książka zdobyła najbardziej prestiżową czeską nagrodę literacką – MAGNESIA LITERA W KATEGORII PROZA. Nie mam pojęcia, na jakiej zasadzie w Czechach przyznają nagrody literackie, ale czy moim zdaniem jest to książka warta nagrody literackiej? Hm, na pewno jest nietuzinkowa i oryginalna w swoim istnieniu, tego nie mogę jej odmówić, ale nie mogłabym jej polecić z czystym sumieniem. No chyba, że macie zryta bańki i szukacie czegoś... innego, to owszem, zapraszam, ale robicie to na własną odpowiedzialność.
Tak na kilka dni po jej przeczytaniu nie wspominam jej źle, nie krzywię się na jej myśl, raczej mnie to bawi i jestem raczej pośrodku, jeśli o nią chodzi. Dziwny twór :).
August 21, 2020
Nie była to łatwa lektura dla wegetarianki 😅 Ilość dziwnych i obrzydzająco wstrętnych smakołyków pojawiających się na kartach książki przyprawiała mnie momentami o cofkę, tym bardziej, że Stančik pisze o żarciu z czułością i namiętnością równie wielką, co o chędożeniu. Płynie ta książka mięsem dosłownie i w przenośni. Jest żywa, lepka od sosów i wydzielin i bardzo sugestywnych opisów. Przede wszystkim jest szalona i szalenie śmieszna. Surrealistyczny umysł Stančika wydaje się nie mieć żadnych granic, każdy pomysł jest niespodziewany i zaskakujący, przede wszystkim zaś kompletnie odleciany. Bardzo kojarzyły mi się z Przygodamj Barona Munchausena, chociaż Douglas Adams pewno też by się nie powstydził. Do tego bezpruderyjne, a momentami wręcz wyuzdane poczucie humoru, że śmiejesz się i jednocześnie łapiesz za głowę. Bezrożec podobał mi się bardziej, ale Młyn to też rozrywka pierwszej klasy. Zostaję fanką ❤️
May 8, 2015
Jsem nadšená, knížka se přesně vsunula do mé aktuální nálady a naprosto mě dostala. Vtipná tak, že jsem byla neustále v pokušení něco z ní lidem kolem sebe předčítat. Literární perlička, která útočí na všechny smysly. Neurvale zábavná, tělesná i duchovní, napínavá i lenivá, chutná i nechutná (učesaná neučesaná, chtělo by se dodat). Připomíná místy Váchala, místy Brdečku s Lipským. Detektivní zápletka navnadí spolehlivě a co na tom, že komisař má velice intuitivní a pro čtenáře současných superdetektivek nepříliš deduktivní styl vyšetřování. Zápletka je v tomto případě jen kostřičkou, která je ovšem obalena tunou prvotřídního masa. Po dočtení Mlýnu na mumie mám potřebu přečíst vše, co autor kdy napsal, i kdyby to mělo být srdce vyryté do školní lavice. Jedinou chybu kniha měla, při jejím čtením jsem měla neustále hlad a chuť na vychlazený žejdlík (a vůbec i jiné chutě).
November 25, 2018
Tohle je jízda. Nikdy by mě nenapadlo, kolik se dá na kostru vyšetřování vražd ve staropražských kulisách naroubovat popisů žrádla a sexu. (Je to zhruba půlka knížky, možná i víc.) Fascinující. Všechna ta jména. Prostě boží :D Literu naprosto schvaluju, i když nechápu. To byla imho dost odvaha :)))
June 28, 2020
Ретко останувам беспомошен пред книгите. „Мелница за мумии“ во издание на Македоника Литера е можеби една од најчудесните, неверојатни книги од мојот живот. „Мелница...“ е онаа приказна која што не знаејќи си ја барал низ целото свое постоење, од откритието на огнот до оваа летна квечерина под небо со анемични облаци.
January 13, 2016
Keď som čítal túto knihu stále som jedným okom pokukoval po chladničke. Stančíkova kniha je obžerstvom. Dekadentnou hostinou v pražských uliciach,ktoré sú opísané tak,že máte chuť hneď po tom,čo spucujete chladničku,ísť na Malú stranu a zablúdiť do nejakej hospody a dať si jedno dve tri. Dávno som nečítal nič tak dobré. A tlačia sa mi na jazyk len samé gastronomické metafory.Slovenská literatúra zomrela už dávno,no česká žije a keď budú vychádzať takéto knihy, budeme z nich všetci priberať. Samozrejme,že literárne
September 13, 2019
Konec mě zklamal, ale jinak jsem se do 3/4 knihy skvěle bavila.
August 7, 2019
Celou dobu četby jsem si říkala, že to je jasných 5, že to směřuje ke grandióznímu konci, však to má 400 stran, na tom se dá leccos vystavět! A on ty uspokojivé konce (pro běžné čtenáře) Stančík vůbec neumí. V Nulorožci to ještě nebylo tak znatelné, přeci jen se jedná o kratší knihu, ale Mlýn na mumie začne poměrně monstrózně a mysterióznost úspěšně buduje, ale rozplétá příliš pomalu.
To se Stančíkovi nedá vyčítat, je to jeho styl. Má milion drobných odboček, které nedávají smysl samy o sobě (mluvící mrtvola v mohyle, kterou cukrovarník mele kvůli čištění cukru) ani v kontextu příběhu (půlroční cesta do Mexika a zpět). Pokud si člověk užívá detailně popsané scény opulentních hostin (kačena nadívaná husou, ta nadívaná křepelkou, a to vše proložené nádivkami z vajec jednotlivé drůbeže) nebo animálního sexu (s prostitutkami, hospodskými, uklízečkou, náhodnou selkou na ulici), pobaví se. Popisy těchto dvou kratochvílí komisaře Durmana zabírají odhadem tak polovinu knihy a děj dopředu neposunou. S tím se opravdu čtenář musí smířit, pokud ne, Stančík není nic pro něj.
Komisař Durman, hlavní postava, je podle mě trochu odrazem autorových přání. Mladý úspěšný policista, který v poslední chvíli naskakuje na vlak, na deset metrů ustřelí pistolí špičku doutníku a milují ho všude, kam přijde. Tam jí a klátí ženské. Má samozřejmě drobnou vadu, má trochu bříško, necítí bolest (je to vada?) a podle mě je psychopat. Je to nachlup stejný typ hrdiny jako inspektor Lavabo v Nulorožci. Takový, který si po jídle dojde do bordelu a hned z něj jde bez výčitek za svou snoubenkou. Který zastřelí podezřelého z rozmaru.
Chvílemi román připomíná Šifru mistra Leonarda, ale vzápětí ji shazuje v konverzaci s mluvící rostlinou. Stančík dává jasně najevo, že se nic nesmí brát vážně a čtenář si ničím nemůže být jistý.
Je to čtivé, zábavné, chvílemi trochu repetitvní a rozhodně ne příliš smysldávající. Ale je to osvěžující styl a od Stančíka si rozhodně ráda zase něco přečtu.
To se Stančíkovi nedá vyčítat, je to jeho styl. Má milion drobných odboček, které nedávají smysl samy o sobě (mluvící mrtvola v mohyle, kterou cukrovarník mele kvůli čištění cukru) ani v kontextu příběhu (půlroční cesta do Mexika a zpět). Pokud si člověk užívá detailně popsané scény opulentních hostin (kačena nadívaná husou, ta nadívaná křepelkou, a to vše proložené nádivkami z vajec jednotlivé drůbeže) nebo animálního sexu (s prostitutkami, hospodskými, uklízečkou, náhodnou selkou na ulici), pobaví se. Popisy těchto dvou kratochvílí komisaře Durmana zabírají odhadem tak polovinu knihy a děj dopředu neposunou. S tím se opravdu čtenář musí smířit, pokud ne, Stančík není nic pro něj.
Komisař Durman, hlavní postava, je podle mě trochu odrazem autorových přání. Mladý úspěšný policista, který v poslední chvíli naskakuje na vlak, na deset metrů ustřelí pistolí špičku doutníku a milují ho všude, kam přijde. Tam jí a klátí ženské. Má samozřejmě drobnou vadu, má trochu bříško, necítí bolest (je to vada?) a podle mě je psychopat. Je to nachlup stejný typ hrdiny jako inspektor Lavabo v Nulorožci. Takový, který si po jídle dojde do bordelu a hned z něj jde bez výčitek za svou snoubenkou. Který zastřelí podezřelého z rozmaru.
Chvílemi román připomíná Šifru mistra Leonarda, ale vzápětí ji shazuje v konverzaci s mluvící rostlinou. Stančík dává jasně najevo, že se nic nesmí brát vážně a čtenář si ničím nemůže být jistý.
Je to čtivé, zábavné, chvílemi trochu repetitvní a rozhodně ne příliš smysldávající. Ale je to osvěžující styl a od Stančíka si rozhodně ráda zase něco přečtu.
March 20, 2019
Sériové vraždy aranžované nikoli dle sedmera hlavních hříchů (jako ve Walkerově Se7en), ani dle čtvera živlů (jako v Brownově Andělech a démonech), ale podle svatých mučedníků jsou příběhovou kostrou, z níž se vyvařuje morek, na kterém si pochutnává komisař Durman se svým Alterem Egonem v kulisách staré Prahy.
Dochuceno židovskou mystikou, fantaziemi stoletého staříka vyskakujícího z okna, zkazkami barona Prášila a hrabalovským pábením, jako třeba když komisař s hospodě s Janem Nerudou mudrují, proč je na světlém i tmavém pivu pěna vždy bílá: Pára je přece taky vždycky bílá, ať už stoupá z jitřní rosy anebo z čerstvě vysraného hovna.
Dochuceno židovskou mystikou, fantaziemi stoletého staříka vyskakujícího z okna, zkazkami barona Prášila a hrabalovským pábením, jako třeba když komisař s hospodě s Janem Nerudou mudrují, proč je na světlém i tmavém pivu pěna vždy bílá: Pára je přece taky vždycky bílá, ať už stoupá z jitřní rosy anebo z čerstvě vysraného hovna.
April 22, 2017
Nádherná hra se slovy. Při čtení jsem měla pocit, že některé věci cítím, chutnám, vidím. Občas se mi sbíhaly sliny nad barvitě vykreslenými jídly. Zajímalo by mne, jestli ty kombinace vůbec existují. Magický realismu po česku. Takový prasácký Haruki Murakami s láskou k jídlu a všem jiným požitkům. Jednu hvězdu ubírám za dějovou linku. Miluju detektivky a po této stránce to dost kulhalo.
Každopádně doporučuji ke čtení.
Každopádně doporučuji ke čtení.
August 2, 2016
Myslím, že tato kniha musí lidem připadat buď jako naprostá hovadina, nebo jako naprosto geniální. Absurdní a fantasmagorická kombinace Garcíi Márqueze, Miloše Urbana a Járy Cimrmana, vtipná a jazykově brilantní, kterou člověk prostě přečte jedním dechem. Jenom nesmí očekávat, že se příběh bude nějak logicky odvíjet a někam posouvat.
June 14, 2015
Autor ma talent na neotrele myslenky, ale jejich slozeni dohromady do knihy nelahodi me predstave o knize. Vse se zda nastavovane a zaplnujici za ucelem popsat papir. Myslenky se kvetnate prolinaji, ale cil je nejasny. Pres nekolik pokusu zustava nedoctena......
April 19, 2020
To bylo divné. Ale tak jako hezky divné, zábavně divné. Zvláštní jazyk, historie, fantasmagorie, úchylky chuťové i sexuální. Jen v poslední třetině už to lehce ztratilo tempo, hlavní příběh se trochu ztratil a konec malinko rozmáznul. Přesto se mi to líbilo. Neobvyklé a čtivé.
May 21, 2015
Geniální, co víc k tomu napsat. Nepopsatelné, svižné, promyšlené a nápadité.
February 4, 2017
„Młyn do mumii Petra Stančíka jest bez dwóch zdań dziwaczną lekturą , wręcz groteskową – pełną absurdów, karykaturalizmu, atmosfery dziwności i komizmu wplecionych w wątek kryminalny, w którym nie brak też romantycznych akcentów. Nie trafi ona do każdego czytelnika – na pewno nie do takiego, który stroni od rubasznych, pornograficznych scen, bądź nie lubi, gdy rzeczy realne mieszają się z tymi nierzeczywistymi. Dla mnie była lekkim wyzwaniem, które co prawda ukończyłam pozytywnie, ale którego ponownie się już zapewne nie podejmę.
Cała recenzja dostępna na moim blogu, zapraszam: http://magicznyswiatksiazki.pl/mlyn-d...
Cała recenzja dostępna na moim blogu, zapraszam: http://magicznyswiatksiazki.pl/mlyn-d...
May 27, 2015
Hlavním hrdinou Mlýnu na mumie je pražský policejní komisař Leopold Durman vyšetřující sérii bizarně brutálních vražd v přelomovém roce 1866. Přesto MNM není ani detektivkou ani historickým románem. Více než kriminologická a historická fakta se tu častují opulentní hostiny a sexuální orgie, nad jejichž vynalézavostí (zejména co do metaforických popisů) se vzrušuje nejvíce čtenářova bránice. Takže pokud bychom měli potřebu někam MNM zařadit, nejlépe mu bude v sousedství humoristických románů, protože tento prvek jako jediný důsledně prostupuje všechny výrazové vrstvy a vzbuzuje ani ne tak smích (a že povedených vtipů je tam nemálo) jako skutečnou radost a potěšení z četby. Stančíkova satira tepe modernu a pokrok (přestrojuje současné civilizační nešvary do historických kostýmů), k čemuž se gründerská éra dlouhého století dokonale hodí, paroduje žánrovou literaturu, kterou úspěšně předstírá, utahuje si z konspiračních teorií a "ecovsko-brownovského" modelu jejich zpracování, zřejmě se vysmívá také sám sobě, nejvíce ze všeho však s neuvěřitelnou bravurou nádherně "hanobí" jazyk český. Jeho poezie je prostopášná, nespoutaná, sprostá, exkluzivní, hravá, svobodná a objevná, přesto ji dokáže autor držet na uzdě akorát tak, aby svým kolotáním neprotrhla románovou kůži poetiky (formální výstavby), jako je tomu (účelově) u Viana, Huysmanse, Klímy nebo Váchala, které mi to neodbytně připomíná. Kdybych to měl popsat stančíkovským obratem, řekl bych, že jeho kniha je jako dobře prorostlý bůček, jež při pečení neprská. Díky správné konzistenci literárního masa, se tak všechny bláznivé narativní eskapády mohou nakonec v plné síle své svaloviny vrhnout do... čekáte kolosální finále? Vlastně ani ne, závěr je trochu jiný, než čekáte. Pochopitelně, musí se tu definitivně zbořit iluze "bestsellerového" psaní, což např. pro mne představuje skvělé vyvrcholení, ač v opozici k předchozímu ryku tak jemné a více nostalgické. Stančík se s námi ještě loučí laskavým připomenutím druhé esenciální šťávy každého dramatu, černé žluči tragédie, bez které by byl každý humor bezzubý. Naštěstí tou tragédií, jsme vlastně my sami.
November 10, 2014
Tohle se opravdu povedlo! Neskutečně jsem se bavila, děj se s dalšími a dalšími stránkami stává bizarnější a šílenější, dovedený až k absurdnosti. Dochází zde k míchání několika žánrů, které Stančík s nadsázkou překračuje, ne však za účelem devalvace. Dějem se prolíná nespočet narážek, metafor (namátkou postava Leopolda Sacher-Masocha, císaře Maxmiliána I., Egona Altera, řád Ordo Novi Ordonis.) Stančík dává komisaři Durmanovi do vínku nejen neohroženost, ale také příklon k světským radostem v podobě dobrého piva (že bych nakonec dala tomu jantarovému moku přeci jen šanci?), jídla a nevázaného sexu. A těm světským radostem autor dává v knize nevídaně mnoho prostoru. Že jste ještě neslyšeli o jehněčím srdíčku nadívaném do jedné komory frikasé z jater a do druhé z brzlíku nebo o dezertu zvaném morkový květ? Pište si:
"Z hovězích kostí vyškrabaný morek se zlehka opeče, utře s mandlemi, medem a třešňovicí tak silnou, že hoří. Kostičky nakrájené žemle se osmaží na másle a nechají nasáknout smetanou. Vrazí se do toho žloutky, špetka skořice, vanilky a citrónové kůry. Ze všeho se ušlehá krém, z krému se vytvarují květy a pečou v troubě do zlatova. Upečené květy se zasunou do stonků z vydlabaných kostí a popráší tlučeným cukrem."
Ale jasně, rozumím, že někteří z vás budou raději žrát ty srajdy Ládi Hrušky z mikrovlnky za pět minut!
Na začátku kriminální zápletka kolem sériového vraha vyústí trochu netradičně v existenciální údiv nad brutalitou války. Vřele doporučuji milovníkům gastronomie a porna!
"Z hovězích kostí vyškrabaný morek se zlehka opeče, utře s mandlemi, medem a třešňovicí tak silnou, že hoří. Kostičky nakrájené žemle se osmaží na másle a nechají nasáknout smetanou. Vrazí se do toho žloutky, špetka skořice, vanilky a citrónové kůry. Ze všeho se ušlehá krém, z krému se vytvarují květy a pečou v troubě do zlatova. Upečené květy se zasunou do stonků z vydlabaných kostí a popráší tlučeným cukrem."
Ale jasně, rozumím, že někteří z vás budou raději žrát ty srajdy Ládi Hrušky z mikrovlnky za pět minut!
Na začátku kriminální zápletka kolem sériového vraha vyústí trochu netradičně v existenciální údiv nad brutalitou války. Vřele doporučuji milovníkům gastronomie a porna!
April 23, 2017
Podle názvu to vypadá na béčkový horor, ale ve skutečnosti se jedná o pornograficko-gastronomickou mysticko-historickou detektivku. Odehrává se v období Národního obrození v Praze a hlavní postava je dekadentní detektiv, který miluje jídlo a bordely. Všechno je to navíc psáno nádherným květnatým jazykem, takže na ty ježky pečené v jílu a morkové květy sypané cukrem máte i chuť. Je to úchylné, extrémně čtivé a skvěle historicky vyrešeršované. Nová česká literární vlna má grády.
August 16, 2016
Dobře, Petr Stančík je trochu prasák. Ale tak kouzelný, že mu to nebudete mít za zlé a u všech těch sexuálních eskapádách hlavního hrdiny se budete potutelně usmívat.
Myslím, že česká literatura už dlouho neměla tak návykového mluvku. Mlýn na mumie je jako potkat v hospodě neznámého chlápka, který plácá a plácá a vy si až ráno uvědomíte, že jeho bezuzdnému a zábavnému tlachání nasloucháte celou noc.
Poslouchát je ale v tomto případě důležité slovo, Mlýn na mumie jsem měl v telefonu jako audioknihu. A jsem si jistý, že pro mě to byla ta nejlepší varianta, protože nevím, jestli bych tuhle knížku dokázal číst. Stančíkova představivost je epická, jeho znalosti encyklopedické a co neví, to si ještě lépe vymyslí. Ale někdy je toho prostě moc. Příběh je tu vlastně navíc, detektivka je jen zástěrka. Nemyslím, že by Stančík nedokázal napsat pořádný román nebo výbornou detektivku. Některé pasáže jsou velmi dramatické a například honička ve vlaku si v ničem nezadá s výbornými thillery. Podle mě jen prostě nechtěl, což mi přijde škoda. Pokud by udělal ten krok dál, bylo by to jednoznačně za pět hvězd.
Takhle mám za sebou čtyři stovky stran dobré zábavy, ovšem bojím se, že na ni za chvíli zapomenu. Tak jako na toho chlápka v hospodě, který byl sice na jednu noc výborný společník, ale důvěrný vztah jste si k němu nikdy nevybudovali.
Myslím, že česká literatura už dlouho neměla tak návykového mluvku. Mlýn na mumie je jako potkat v hospodě neznámého chlápka, který plácá a plácá a vy si až ráno uvědomíte, že jeho bezuzdnému a zábavnému tlachání nasloucháte celou noc.
Poslouchát je ale v tomto případě důležité slovo, Mlýn na mumie jsem měl v telefonu jako audioknihu. A jsem si jistý, že pro mě to byla ta nejlepší varianta, protože nevím, jestli bych tuhle knížku dokázal číst. Stančíkova představivost je epická, jeho znalosti encyklopedické a co neví, to si ještě lépe vymyslí. Ale někdy je toho prostě moc. Příběh je tu vlastně navíc, detektivka je jen zástěrka. Nemyslím, že by Stančík nedokázal napsat pořádný román nebo výbornou detektivku. Některé pasáže jsou velmi dramatické a například honička ve vlaku si v ničem nezadá s výbornými thillery. Podle mě jen prostě nechtěl, což mi přijde škoda. Pokud by udělal ten krok dál, bylo by to jednoznačně za pět hvězd.
Takhle mám za sebou čtyři stovky stran dobré zábavy, ovšem bojím se, že na ni za chvíli zapomenu. Tak jako na toho chlápka v hospodě, který byl sice na jednu noc výborný společník, ale důvěrný vztah jste si k němu nikdy nevybudovali.
Displaying 1 - 30 of 117 reviews