Průvodce smrtelníka: Prakticky o posledních věcech člověka

by Ondřej Nezbeda

Smrt je prý dnes v české společnosti tabu. To je ale přinejmenším nepřesné. Tabu se týká něčeho zakázaného, nepřípustného, my se však ke smrti vztahujeme jinak. Vytěsňujeme ji ze svého vědomí, vyloučili jsme ji z hovorů, vyhostili ze života. Podle Ondřeje Nezbedy náš vztah ke smrti vystihují spíš výrazy jako bezradnost, strach a pasivita. Možná překvapivě pozitivně laděný Průvodce smrtelníka nemá bořit tabu, nýbrž podat pomocnou ruku. Autor odpovídá na základní otázky spjaté s péčí o umírající a nevyléčitelně nemocné: jak zajistit domácí péči o nemocného, jak funguje domácí hospic, jak lze léčit bolest, co je třeba zajistit během umírání a bezprostředně poté, ale také například jak hovořit s umírajícím o jeho přáních. Věnuje se citlivým tématům, jako jsou umírání dětí nebo eutanazie. Vedle praktických rad kniha přináší řadu osobních příběhů a rozhovorů s odborníky.

„Ondřeje Nezbedu znám jako skvělého novináře s velkým osobním zápalem, svědomitostí vůči faktům a citem pro to, co je doopravdy důležité. Všechny tyhle kvality teď využil při přípravě své první knihy o smrti a umírání v Česku.“ — Petr Třešňák, Respekt

Genres: Nonfiction, Czech Literature

288 pages, Hardcover

First published November 1, 2016

Reviews

[RoseB612 · Rating 5 out of 5]

S touhle knihou to bude asi jako s eutanázií - Váš názor na ni závisí na Vaší osobní životní zkušenosti - kdo si prošel umíráním blízkého člověka z první ruky, tak bude mít jiný názor než ten, kdo byl téhle zkušenosti prozatím ušetřen. Já, jakožto člověk, který pochoval větší část své rodiny a o některé z těch milovaných lidí se ke konci staral a některé viděl vyloženě trpět, jsem z téhle knížky nadšená. Řeší se v ní totiž právě to, co bych bývala tehdy potřebovala vědět a nemusela si na to složitě přicházet sama - a nejde zdaleka jen o praktické informace (ty se mění v čase), ale především o to psychické zvládnutí situace, o ten prostý fakt, že základem je si sednout a vše v klidu a na rovinu probrat, protože mlčet je to nejhorší, co může všechny v dané situaci potkat, a pak už může být pozdě.

Člověka tahle knížka přiměje k zamyšlení nad svým životem, nad tím, jak to bude řešit v budoucnu. Mamče je sedmdesát, tchýni pětašedesát a asi vůbec není od věci si s nimi promluvit, co by chtěly a nechtěly, i kdyby jen tohle byl výsledek četby téhle knížky, tak to určitě stojí za to. A také si u ní pobrečíte, pokud nejste úplný cynik.

Z celé knížky mi nejvíc utkvěl v paměti kousek z rozhovoru s Danou Gálovou, která trpěla ALS a která v něm říká, na otázku, jak se vyrovnává se svou závislostí na ostatních: "Taky mi hodně pomohla věta naše dlouholetého kamaráda, divadelního režiséra Jana Borny, který má od revoluce roztroušenou sklerózu. Na mé zoufání, jaké břemeno naložím svou bezmocí na bedra rodině, jak je připravím o čas, který by mohli věnovat něčemu pěknému a pro sebe užitečnému, mi tehdy řekl: "Nelituj je, ono je to zušlechťuje." Mně se tenkrát úplně rozsvítilo. Uvědomila jsem si, že se na věc dívám ze špatného úhlu: nemocný není žádná oběť a pečovatel není žádný chudák. Vybavil se mi pocit hlubokého uspokojení, když jsem kdysi uspávala vykoupané a nakrmené miminko nebo když jsem později koupala svoji babičku. Pečující osoba má přetěžký úkol, obvykle jde až za hranice fyzických a psychických sil, nicméně osobnostně roste." Takže díky tati, babi, dědo a vy všichni ostatní - bez vaší ztráty a odcházení bych byla horší člověk. (A už zase brečím :-)

Kontext: Ondřej Nezbeda bude mít u nás besedu, tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych tu knížku, kterou mám doma už pomalu rok, přečetla.

První věta: "První osobní zkušenost se smrtí jsem získal až ve chvíli, kdy mi umírala babička Zdena, a nebyla dobrá."

Poslední větě: "Byla to vzácná setkání, která si nesu v sobě a která nikdy nezmizí."

[Zuza]

Tip pro všechny smrtelníky.

Obsahuje například kapitoly a rozhovory o (ne)mluvení o smrti, (domácí) hospicové péči, možnostech tzv. dříve vysloveného přání nebo třeba o eutanazii.

[Monika Havlasová · Rating 5 out of 5]

Důležitá a citlivá knížka o tématu, které se u nás nahlas moc neřeší. Doporučuji.

[lanius_minor · Rating 4 out of 5]

Kniha vhodná k prolomení tabu smrti, jak pro čtenáře, tak pod jeho vlivem pro širší okolí. A povinná četba pro všechny, kdo neznají pojem hospic. U mně si kniha vysloužila plusové body i obálkou, vyvolávající osobní vzpomínky.

[Veronika · Rating 5 out of 5]

Smrt. Každého z nás potká, ale přesto o tom česká společnost moc nemluví.

Jak tedy probíhá smrt? Kniha obsahuje návod, jak o smrti s lidmi mluvit, jak poskytnout domácí péči umírajícímu, dává vhled do fungování paliativní péče a domácích hospiců, vysvětluje co je právní instrument dříve vyslovené přání, popisuje domácí péči o umírájící děti, služby LDN. Také vysvětluje, co je rozhodnutí o ukončení léčby a dává konkrétní příklady eutanazie a asistované sebevraždy, které vyvolali kontroverzních otázky. V závěru kniha také poskytuje praktický návod, jak se postarat o osobu s Alzheimerovou chorobou ("takzvanou nemocí dvou lidí - postiženého i pečujícího"). Dává příklady, jak se s umírajícím rozloučit a jak po jeho zesnutí truchlit. A na závěr praktické tipy, jako komu a kdy je potřeba oznámit úmrtí mimo zdravotnické zařízení.

[Petr · Rating 4 out of 5]

Velice záslužná kniha, kterou bych doporučil mnohým. Oproti mému očekávání se nejedná o suchý návod a rady, ale spíše sérii osobních příběhů, rozhovorů a zkušeností, které jsou proloženy praktickými seznami faktů a postupů spojených s různými okolnostmi smrti. Myslím, že přečtení může opět na čas člověku vrátit správnou perspektivu na to, co je v životě podstatné a co ne.

[Jan jr. Vaněk · Rating 3 out of 5]

Kdepak praktické informace, těch je tam minimum a co nejvágněji – inu, Nezbeda; inu, Respekt (buďte rádi, že už nemůžu ocitovat přesně "po sedmi letech v redakci jsem vyhořel"). Takže, co zbývá? Pár kazuistik, od Hluboce Lidských™ po zajímavé, z autorovy rodiny i sponzorovaného dobrovolničení, uspořádaných poněkud chaoticky a z nemalé části už známých z webu. Ke každé kapitolce (bez toho by to nešlo) ilustrativní fotka dotyčného; sazba trochu řídká.
Upozornění na zásadní problém a záslužnou práci (zdaleka nejen) Cesty domů. Hrubé ukázání směru pro budoucí lepší autory.

[Lenka · Rating 4 out of 5]

Tahle knížka je důležitá, protože jako první (zhruba) shrnuje, jak si stojí paliativní péče v naší zemi. A bohužel v tomto směru to není pěkné počtení. O to podstatnější ale je, že tenhle text vůbec vznikl. Člověku, který se o tuto tématiku zajímá, příliš nových informací nedá, ale nováčka může pěkně nasměrovat.

[Ivana · Rating 5 out of 5]

Citlivá a pestrá kniha napísaná s ohľadom na príbehy, životy, predstavy a inštitúcie českého prostredia.
Výborne vystavaný text Ondřeje Nezbedy.
Čítajte a požičiavajte. (A do každej verejnej knižnice.)

[David Grossmann · Rating 5 out of 5]

Ondřej Nezbeda napsal čtivou a poučnou knihu o umírání v současném Česku "Průvodce smrtelníka". Věcné, zajímavé, občas trochu doják. Pro mě hodně důležitá kniha.