Jednou jsem napsala, že Emilovi nikdy míň jak pět hvězd nedám. Takhle. Nedám, protože ho samozřejmě miluju a ňákou robotickou podivností si to u mě nerozhází, ale dopsíchkadeří, co to mělo bejt zač?!
Vždycky když Emilovi vyjde nová kniha, otevřu láhev červenýho z kategorie "výročí, oslavy a návštěva královny", vyblokuju si maximálně dva večery a ponořim se do intenzivního literárního randíčka. Uminu verzi jsem ve výsledku četla přes dva týdny. To máme 14+ dní neustálýho kroucení hlavou a třeštění očí, proč proboha čtu o robotickým sexu.
Takže ano, soužití robotické ženy s člověkem mi nesedlo. Téma mi samo o sobě nevadí, ale tak nějak jsem neporozuměla tomu, proč o tom zrovna píše Emil. Protože když robotickou linku vynechám, je to starej dobrej Emil. Přímý vyprávění, surová pražština, mudrování o všech trampotách světa, hlavně když je to nad sklenkou alkoholu, procházky Prahou, setkání s podivínama, mít chození do háku na háku, chuť bavit se s lidma a poznávat jejich příběhy, ať patří ke společenské špičce, či spodině, ňákej ten sex a kontaktáž s moudím a tak.
Nojo, asi si k nálepce "skalní fanynka" přiřadím ještě novej štítek "konzerva".