Pěšky mezi buddhisty a komunisty

by Ladislav Zibura, Tomski&Polanski (Illustrator)

Nešikovný mladý muž ujde 1 500 kilometrů pěšky v Nepálu a v Číně. Dějí se mu hrozné věci, ale on se jim jen směje.

Když mi byly tři, rozbil jsem si hlavu o bidet. Když mi bylo devět, rozbil jsem si hlavu o kolo, které jsem vedl do kopce. Myslím, že bych vůbec neměl cestovat, protože jsem hrozně nešikovnej. Ale stejně to dělám. Radši ale chodím pěšky, protože tak je to nejbezpečnější. Jednoduše vyrazím na cestu a čekám, co mě tam potká. Tentokrát jsem se vydal do Číny a Nepálu. V kraťasech ze supermarketu a brýlích z drogerie jsem prošel Himálaj i úplně neznámé vesnice v údolích řek. Mnohokrát jsem spal u úplně cizích lidí doma a poznával, jak se jim doopravdy žije a co jim přináší štěstí. Už na cestě jsem o nich začal psát tuto knihu. Času na psaní byl dostatek, protože ujít pěšky 1 500 kilometrů trvá docela dlouho. Jak si teď po sobě knihu čtu, myslím, že se mi povedlo vytvořit pěkné svědectví o jednoduchosti života a půvabu svobody. Jestli se chcete dozvědět něco o památkách a historii, radši si ji ale nekupujte. Kniha je jen o Číňanech, Nepálcích a jejich životě. A taky trochu o mně. Tomu se člověk nevyhne, když jde sám.

Genres: Nonfiction, Travel, Czech Literature, Humor, Audiobook, Travelogue, Biography

294 pages, Hardcover

First published January 1, 2016

About the author

Ladislav Zibura (* 15. června 1992 České Budějovice) je český cestovatel, spisovatel, novinář a copywriter.

Na Univerzitě Karlově absolvoval obor mediální studia, poté začal studoval žurnalistiku a hospodářskou politiku na Masarykově univerzitě. Působil v Českém rozhlase. Pracuje jako copywriter.

Věnuje se pěším poutím, v roce 2011 šel pouť do Santiaga de Compostela, o rok později z Českých Budějovic do Říma, Santiaga de Compostela a v roce 2014 z bulharsko-tureckých hranic do Jeruzaléma. Na kole absolvoval cestu k Severnímu moři a zpět. V dubnu 2015 začal pořádat projekce o svých zážitcích z cest. V září 2015 se účastnil soutěžního pořadu AZ-kvíz, kde svou recesistickou strategií upoutal pozornost diváků i médií. Po ukončení studií v roce 2016 se vrátil k cestování a květen, červen, červenec strávil poznáváním Nepálu a Číny. Už na cestě začal psát druhou knihu s příznačným názvem Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Kniha vyšla v listopadu téhož roku. Souběžně zahájil sérii projekcí po celé republice.

Citováno z https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladisla...

Reviews

[DaViD´82 · Rating 4 out of 5]

Zibura má co říci, škoda že to neumí říci... Ehm, napsat. Zatím. Na sociálních sítích mají jeho příběhy údernost i pointu, jenomže v knižní podobě jako by se je snažil vyšperkovat vždy nějakým tím slůvkem navíc, aby to působilo více "vhodné knihy/sofistikovaněji". O potřebě dostat do každé druhé věty vtípek za každou cenu ani nemluvě; což je škoda o to větší, že umí být i skutečně vtipný. Výsledkem je poněkud šroubovaný sloh nevypsaného autora. Přitom by stačil pořádný editor či nechat text půl roku uležet v šuplíku a pak si ho sám zrevidovat.

Každopádně jako cestopis "pro cynickou poznámku daleko nechodícího pěšího nuzáka" dobré. Jen to mohlo (a především mělo) být lepší. Skoro bych řekl, že ten jeho styl si vyloženě říká o léčbu Guyem Delislem, protože jestli mu něco nelze vyčíst, tak to že by snad neměl oko na zajímavé a netradiční zážitky/věci/osudy/osoby. A popravdě to oko má tak dobré, že to přebijí i výše uvedené výtky a vlastně to nelze nedoporučit.

[Vojtech · Rating 2 out of 5]

Představte si, že by někdo z blogu, kde si občas rádi přečtete po obědě pro zasmání odstaveček nebo dva udělal knihu. Dlouhou knihu. A pak by tu knihu namluvil, měla by celých nekonečných 12 hodin. Byla by plná opakujicích se situací a méně nebo většinou vlastně spíše více trapných vtipů. Mezi kapitolami by se do zalknutí opakovaly ty stejné dvě nebo tři hrozné hudební znělky.

Takhle zhruba na mě zapůsobila Ziburova kniha. Ani nemá smysl začínat o etice jeho cestování, kdy se vždy hlavně rád zdarma nají a vyspí. Knihu si autor navíc namluvil sám, což je obecně málokdy dobrý nápad. Rozhodně doporučuji tuto knihu vynechat, času na zemi nemáme nekonečně.

[Anysha · Rating 5 out of 5]

Knižní antidepresivum. :) Někteří lidé si stěžují na přemíru vtipů, ale já ten ironický humor prostě zbožňuju, ani na jediném místě mi nepřipadal vycucaný z prstu. Zároveň kniha obsahuje i dostatečné množství faktů z historie/geografie Nepálu a Číny a příběhy obyvatel, které čtenáři umožní si vytvořit alespoň nějaký obrázek o životním stylu a úrovni dané země. Grafickému zpracování knihy dávám také jedničku.

[Jan · Rating 3 out of 5]

Zatímco z první knihy čišelo nadšení z putování, země a lidí, tady se mi jistá repetitivnost ("k někomu jsem přišel, vyjedl jsem je, připravil dítě o pokojíček a na cestě k další oběti se ztratil") už trošku zajídala.

Asi jako Ladislavovi cesta.

[Tomáš Fojtik · Rating 4 out of 5]

Vynikající cestopis Ladislava Zibury po Nepálu a Číně, který vám mnohem víc než kterékoliv jiné cestopisy přiblíží běžný život místních. Tím, že Zibura všude chodí pěšky a často se stravuje u "domorodců" má přehled o tom, jak to na nepálském a čínském venkově chodí.

První polovina knihy, Nepál, by sama o sobě byla na pět hvězdiček. Ale pak se Ladislav Zibura dostal do Číny a styl vyprávění se náhle proměnil. Pryč byla lehkost z první poloviny a zdálo se mi, že si to v Číně tolik neužíval, jako v Nepálu. A na textu se to dost odrazilo.

Přes tuto mou výhradu je kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty skvělá a velmi čtivá. Příjemný text dokreslují fantastické ilustrace, což tedy mimo jiné znamená, že v textu nenajdete jedinou fotku (ty si ale můžete najít na profilu Ladislava Zibury na Facebooku).

85%

[Vojtěch · Rating 4 out of 5]

Dle mého o něco méně vtipnější než předchozí Ziburova kniha. Přesto stále pěkně vtipné, trefné a pohodové vyprávění. Až má člověk fakt chuť se sbalit a jít...

[Ochwey · Rating 4 out of 5]

Ač cestopis, je to hlavně o lidech. O obyčejných lidech a pro ně běžných situacích, při kterých jsou vyrušeni "Američanem". To mě na tom nejvíc baví, když se můžu přenést do Nepálu nebo Číny a chodit tam noname vesničkama a vzpomínat, jak jsme takhle (i když ne pěšky) potkávali Rumuny nebo Maročany mimo turistická místa (ti rybáři u Atlantiku!!!) a situace byly dost podobné.
I když cesta do Jeruzaléma mi byla bližší. A o to víc se těším na Gruzii!

[Jakub Adamek · Rating 3 out of 5]

Knize by asi pomohl zásah editora, který by ji trochu zkrátil. Některé pasáže byly skutečně až příliš rozvláčné (to se týká zejména putování po Číně). Nicméně Ziburovi nejde upřít vypravěčský talent i smysl pro humor. A přestože spíše nesouhlasím s jeho přístupem k některým etickým otázkám, které putování po chudých částech světa vyvolává, přiměl mě přemýšlet o těchto otázkách z trochu jiného úhlu, a to oceňuji.

[Markéta Forejtová · Rating 3 out of 5]

Bylo to vtipné, ale pak přišla Čína :D Všechno se začalo opakovat a já to chápu, ale přece jen se to dalo určitě pojmout i jinak. Ubylo zajímavostí o kultuře, přibylo hledání míst na spaní. Ještě si musím to hodnocení rozmyslet, ale rozhodně doporučuji audioknižní verzi! Sice přijdete o ilustrace, ale dostanete skvělý hudební doprovod a knihu podanou přímo od autora :)
3/5*

http://marky-books.blogspot.cz/2017/1...

[Mai Huong · Rating 4 out of 5]

#tohlebysevBrněnestalo

[Simi Gálová · Rating 5 out of 5]

parádička. Dajte mi ďalšiu!

[Tereza Frank · Rating 4 out of 5]

Další ze skvělých cestovatelských vyprávění, díky kterému nutně potřebuju navštívit Nepál!
Značka: ASAP!

[Eliska · Rating 5 out of 5]

„Vydávám se s batohem do světa, abych poznával lidi a zažíval věci. Pak o těch lidech a věcech píšu knížky. Kromě psaní a cestování taky moc rád mluvím. A tak objíždím republiku s přednáškami.“
Tuto knihu, jako ostatně všechny své knihy, ještě skvěle sám načetl a já musím říci, že při poslechu jsem měla pocit, že mi to vypráví, že jsem tam někde s ním a zažívám ty okamžiky, krátká setkání s lidmi, radosti i strasti jeho putování. Líbí se mi jazyk, jeho užívání, líbí se mi cyklus „špatná poezie“, a obdivuji autorovu odvahu a vtip.

[Rézina Dějová · Rating 5 out of 5]

Knihy Ladi Zibury na mne uz dlouho pokukovaly z polic knihkupectvi i internetovych reklam. Krasne barevne obalky opravdu funguji a zaujaly mne na prvni pohled.
Nakonec jsem si ale misto papirove knizky stahla audioknihu, jakozto dalsi ukraceni chvile pri dlouhe nemoci. Malokdy ctu knizky vicekrat, muj to-read list je na to prilis dlouhy. Ale tuhle audioknihu posloucham uz podruhe. P0roc? Zibura je skvely vypravec. Tenhle kluk z Budejc ma spisovatelsky i herecky talent a navic roztomily jihocesky prizvuk, ktery nekoho muze tahat za usi, ale pro ty moje je hudbou (audioknihu nacetl sam). :) Jeho vypraveni je protkane milou moudrosti a laskavym humorem, ktery me nekolikrat srdecne a nahlas rozesmal (a to se mi pri cteni take moc nestava). Trochu mi pripomina Roberta Fulghuma, u ktereho mi ale vsechny ty laskave lidskohrejive prupovidky uz pripadaji ponekud vykalkulovane. U Zibury, navzdory jeho mladi, nikoli. Nemuzu hodnotit kvalitu knihy jako cestopisu, protoze nemam zadne srovnani. Nicmene ve me vzbudila a nadale vzbuzuje chut hodit si na zada krosnu, zamavat prazskemu sidlisti, a vyrazit do neznama - i kdyby to melo byt jen udoli Berounky. Klobouk dolu a diky za zprijemneni dlouhych dni na luzku. :)

[Markéta · Rating 3 out of 5]

První polovina výrazně lepší než ta druhá. V posledních sto stránkách už čtenáře unaví neustávající cyklus chůze a přespávání a popisů lidí, které Zibura potkal, tak akorát krátkých, aby ničím nevystoupili z šedi zbytku. Zároveň jsem si nemohla pomoct a přišlo mi, že v Číně zvolil dost nešťastný způsob cestování. Neustále chodil po rušných silnicích plných kamionů, nikdo kolem nemluvil anglicky, měl potyčky s policií... v závěru se snaží hrát na to, jak právě cestování tam, kde žádný turista před ním nebyl, nikdo mu nerozuměl a žádné "pořádné" památky neviděl, je nejvíc smysluplné. No, nevím. Pro mě by to asi nebylo. Celkově bych ocenila, kdyby v druhé polovině místo chození a jedení bylo popisováno víc z čínské kultury či historie.
3/5

[Milushka · Rating 4 out of 5]

Když jsem četla "40 dní pěšky do Jeruzaléma", měla jsem chuť vzít chodecké hůlky a také vyrazit. V téhle knížce už mě to tak nebralo.
Knížka se četla dobře, obdivuji Ladislava s jakým nadhledem a vtipem píše o strastech a radostech svých cest. Na konci jsem cítila smutek, stesk a únavu...no však už to byl konec.
První věta:
"Pane, letíte do Káthmándú?" pronesl neznámý Nepálec směrem k bezvládnému tělu jediného bělocha v odletové hale a opatrně do něj šťouchl.
Poslední věta:
A tak, dřív než založím rodinu a povedu poklidný život v české kotlině, chci ještě kus světa procestovat.

[Books Lucy King · Rating 5 out of 5]

A už mu zase závidím, že je chlap a může si dovolit se takhle courat po světě a lézt všem do obýváku :D ....Část Nepál byla krásná, vtipná, klidná, moc ráda bych to jednou viděla a zažila na vlastní oči, pro Nepál a Himaláj všeobecně mám už dlouho slabost. Část Číny mě lehce znervózňovala a byla taková méně sympatická, ne kvůli princovi Ládíkovi, ale kvůli samotné Číně, i tak je to kout světa, kam bych jednou ráda zavítala. Princátko nám sice nikdy moc nepíše o turistických památkách, já vlastně za celou dobu moc nevím, co se dá vlastně vidět v Nepálu a Číně kromě kopců a hromady lidí, ale svým povídáním vás tak okouzlí a nadchne, že i když víte úplné kulové (stejně tak jak princ Ládík vždy na začátku - moc doporučuje), tak to tam chcete jet objevovat a dobrovolně se ztratit a prostě užívat světa v jeho celé kráse stejně jako on. Atmosféru vám rozhodně dovede popsat a rozhodně se nasmějete.
Ano, jít se ztratit, to taky praktikuji na svých cestách a zatím se to vždy vyplatilo a člověk objevil úžasná místa, na která by se s turistickou mapou nedostal, tak doufám, že brzo budu mít zase šanci se takhle ztratit a když ne, tak se prostě vrhnu na další knihu prince Ládíka a doufat, že to brzo vyjde.

[Eva Vargová · Rating 5 out of 5]

Velmi som sa pobavila. Od smiechu mi tiekli slzy viac krat. Moj prvy Zibura. Urcite si precitam aj dalsie. Klobuk dole, autor sa zivi tym, co ho bavi, cestuje, pise a zabava ludi. Ak ho niekto hejtuje, nech si precita nieco ine, na vyber je toho na svete dost. Vela som sa naucila. Napriklad, ze Osho bol Ind, mal viacero luxusnych aut a jeho privrzenci v USA nakazili 750 ludi salmonelou.
Nepalci su velmi mili a usmievavi ludia, ktori napriek tomu, ze toho maju velmi malo, sa ochotne podelia s pocestnym.
Je neuveritelne, ze sa napriek najvacsej informovanosti aku kedy civilizacia mala stale najdu ludia, ktori sa vyberu do najvyssich hor sveta bez pripravy a nikdy nepoculi o vyskovej chorobe.

"Ve spojeni s ranem by se podle meho nazoru fraze zmizet po anglicku (tedy rychle a neocekavane) vubec pouzivat nemela. Hovorime totiz o narodu, jehoz opulentni snidane prosluly po celem svete. Zmizet rano po anglicku by vypadalo asi takhle: clovek se nacpe klobaskami, vajicky a fazolemi, precte si noviny, dopije caj a vyhledne z okna. Povzdechne si, nasadi prsiplast a pomalu schazi po schodech. Ostatne sami Britove nerikaji zmizet po anglicku, ale zmizet po francouzsku."

"Kdyz se clovek topi v bahne cesty, obvykle prijde necakane setkani, ktere ho z nej dostane. Staci jen pockat."

"Veci se deji. Problem z nich udelas, az kdys se jimi nechas nastvat."

"Mym telem projelo to zvlastni vzruseni z prichazejiceho dobrodruzstvi. Podobne volani se snazim neodmitat, protoze verim, ze iracionalni pocity maji svuj smysl. Koneckoncu ke mne neprichazeji z pekel, ale stejne jako racionalni myslenky pochazeji z mozku. Malokdy se mi stava, ze bych poslechl svou intuici a litoval toho. Ne snad proto, ze by se nikdy nepletla. Jde jen o to, ze rad opoustim diktat racionalnych uvah, protoze tak ziskavam pocit skutecne svobody. At uz potom veci dopadnou jakkoli, obvykle mam stejne ze sve neposlusnosti radost."

[Dominika · Rating 3 out of 5]

**audiokniha**

Vzhledem k tomu, jak jsou tyhle knížky populární, jsem asi čekala trochu víc. Cesta sama o sobě je docela zábavná, nepředpokládám, že by z ní šlo příběhově vyždímat víc. Je potřeba se naladit na volné plynutí cesty, je pravda, že čtenář si živě představí, jaké je to např. spát všude možně. Joo a za mě není potřeba nutně nacpat vtip do každé druhé věty :) a co už vůbec není potřeba, nacpat u audioknihy skoro za každý odstavec hudební znělku. Ze začátku je příjemná, ke konci má posluchač chuť si při ní prostřelit hlavu 😁

[Pavel · Rating 4 out of 5]

Zibura se vrací. Teda, už se spisovatelsky vracel před nějakým tím pátkem, ale já si teprve teď přečetl jeho druhou knížku. Stejně jako u "jedničky" (40 dní pěšky do Jeruzaléma) se i zde vyplatí vidět jeho stand up (tentokrát jsem viděl naživo a skoro non stop jsem se smál) i přečíst si knihu o stejném výletu. Kniha je také vtipná, ale jde mnohem více do hloubky a Ladislav nám tak dává více nahlédnout do své křehké duše nesmělého zmatkáře. Jinými slovy vidíme, že na cestách i dost trpí.

Co Ladislav říká na dané země nebudu prozrazovat, ale rozhodně je čtenářům originálním způsobem představuje a nijak zvlášť při popisování nespěchá, a tak skoro budete mít pocit, že jste si to jeho cestování prožili s ním. Jen vás tedy nebudou tolik bolet nohy a prázdný žaludek.

První kniha v Jeruzalémě byla možná o něco zábavnější, ale i v Číně a Tibetu ukazuje Zibura, že je nejen dobrý chodec, ale také i inspirativní spisovatel.


Sedm prasknutých puchýřů z deseti.

[Kačaba · Rating 2 out of 5]

Potřebuji od cestopisu, aby mě namotivoval k několikadennímu tripu (třeba v horách), kde by mi klidně hrozily mastné vlasy a strach z bubáků v noci. Zibura to nedokázal. Jeho dobrodružství se skládalo z "Láďa papá", "Láďa nemá kde spát", "Láďa má kde spát". Nic mi to nedalo (ani skrz informace o prostředí, v němž se pohyboval), nepřišlo mi to ani vtipné, ani asi dobře napsané. Nudila jsem se.

A to audio. Cením, že si to autor chtěl namluvit sám, ale není profesionální narátor, takže... Navíc text se skládal ze spousty mikroinformací, za každou následovala znělka. Přísahám, že někdy byla delší než mikroinformace. Ke konci knihy už mě doháněla k nepříčetnosti.

[Daniel · Rating 4 out of 5]

Od začátku mě Ladislav uchvátil svým humorem suchým jak instantní Pinot Gris a tak mě bylo možné vídat v pražské MHD uculujího se nad knihou, za což jsem občas sklízel pohledy svou ohnivostí úměrné mému nezakrývanému provinění.

Nepálem jsem se pročetl rychleji, než by Láďa řekl dal bhat a určitě s větším nadšením. V Číně už to malinko ztrácelo dech, jelikož se náplň jednotlivých dnů často opakovala, ale vysvětlení je nasnadě. Čína. Kopie... Repetitivnost je myslím tamější komodita číslo jedna.

Každopádně vřele doporučuji a padajícím pandám zdar.

[Kateřina Valová · Rating 4 out of 5]

Rozkošná vtipná oddychovka s přesahem, milými sluníčkářskými myšlenkami a kulturními odkazy. Čte se to samo, člověk se u toho pobaví, pookřeje, dozví se jen tak mimochodem spoustu zajímavostí o cizí kultuře, pokochá se krásnými ilustracemi (obrázkovými i slovními), a tak nějak je prostě rád, že je rád. Ideální čtení na dlouhé (pod)zimní večery.

[Veru Březinová · Rating 5 out of 5]

Zibi je PAN spisovatel. Jeho cesta je neuvěřitelná, ale mě nejvíce bavil styl psaní. Doporučuji všem, které baví chytré a vtipné příběhy.

[Anna Koňaříková · Rating 5 out of 5]

Během čtení jsem měla neustálou chuť na rýži a čaj. Čtivé, vtipné, zajimavé. "Každý z nás může být Kryštofem Kolumbem a bádat širým oceánem zcela zapomenutých vesniček." Tak!

[Cheryl · Rating 2 out of 5]

Kniha o putování do Jeruzaléma se mi líbila velmi a po přednášce samotného autora, kterou jsem navštívila loni na podzim bylo jasné, že sáhnu i po druhém dílu.
Přiznávám, že jsem mírně zklamaná. Při čtení o "prvním" putování jsem se smála skoro na každé stránce, bavilo mě to a líbilo se mi poznávat cizí zem z úplně jiné stránky. U této knihy jsem se nebavila skoro vůbec - ano, našlo se několik vtipných pasáží jako setkání se svérázným nepálským šerpou, cesta za pandami a podobně, ale na knihu, co má skoro 300 stran je to málo. Přišlo mi, že se nudil a nutil i sám autor - navštívené země ho příliš neoslovily (Nepál vůbec ne, Čína o něco více) a kniha byla napsaná proto, jaký úspěch sklidila jeho prvotina.
Z knihy si odnáším především to, jak autor hledal nocleh, obchod s pivem nebo rodinu, u které by se mohl najíst.

[Lubos Elexa · Rating 3 out of 5]

Musím sa priznať, že s autorom nezdieľam ani snahu vyžierať cudzích ľudí, ani šetriť za každú cenu, ani "dovolenkovať" niekde, kde ma môže zabiť aj voda. Oproti ceste do Izraela sa už zlepšil, takže tu nie je toľko ód na jedlo zdarma, ani na bolesť nôh. Najmä v prvej polovici, potom v Číne sa to už zhoršilo, najmä pri obsedantnom pozorovaní súkromnia iných ľudí. Diví ma jeho prekvapenie nad snoriacimi policajtmi, pretože pokiaľ by sa situácia otočila, v našich podmienkach by otrhaného cudzinca hnali aj vidlami, nie to volali naňho políciu. Na druhej strane, na rozdiel od viacerých iných recenzentov, mne humor neprišiel násilný, práve naopak, často som sa bavil. Ale básničky nemusím, a Fica už vôbec nie...

[Dragell · Rating 4 out of 5]

Vtipný a netradiční cestopis o jednom odvážlivci, který pěšky prošel Nepál a Čínu. Opravdu netradiční dobrodružství díky tomu, že nenocuje v hotelech, ale spoléhá na hvězdné nebe či pohostinnost lidí - protože přeci jen tak se nejlépe pozná zdejší kultura. Díky jazykové bariéře se Ladislav Zibura občas připlete do situací, které jsou ať už více či méně milé. Jediné, co mi příběh lehce kazilo, byl cyklus Špatné básně, které byly místy nevhodné.
Posloucháno audioknižně - velmi se mi líbí, že si autor audioknihu namluvil sám a je tak opravdu osobitá.

Recenze: http://dragell.cz/ladislav-zibura-pes...

[Ivana · Rating 4 out of 5]

Láďa Zibura je vypravěč každým coulem. Hrozně by se mi líbilo najít v sobě tu odvážnou holku, která si sbalí pár švestek a vyrazí do hor a s prázdnou lahví od vody obráží čínské rodiny. Já jako vysoká blondýna bych se možná ocitla ještě na více rodinných fotografiích obklopena malými Asiaty než Ladislav.

Tohle povídání je prostě krásně úsměvné a byť ke konci už trochu opakující se, i tak skvělé.

[Simone · Rating 3 out of 5]

Úsměvné a velmi poutavé čtení, které člověku přibližuje hlavně lidi a jejich způsob života.
Mnohem lepší než Zibiho první kniha! Styl psaní a snaha o humor už není násilná a nehraničí s trapností. Bavilo mě to a v téhle korona-době bych ho doporučila všem, kterým je doma trochu úzko ;)
Ještě mám two more to read!