Knižní rozhovor s historikem mapujícím temná údobí našich dějin, autortem knih Průvodce protektorátní Prahou či Krvavé finále. Pro Jiřího Padevěta je historie více, než jen sled dat a událostí. Jeho historické práce, mapující události druhé světové války v Čechách a na Moravě, dokáží z na první pohled banálního průsečíku míst a dat extrahovat konkrétní lidské osudy, často neveselé, někdy hrdinské. Autor knih Průvodce protektorátní Prahou či Krvavé finále z obyčejného a až neemocionálního popisu často hrůzných válečných událostí loví otázky po obecném smyslu lidství a tom, co dělá člověka tím, čím je. V obsáhlém knižním rozhovoru s publicistou Luďkem Staňkem Jiří Padevět vysvětluje, proč jej přitahují právě temné stíny poslední války na českém území a proč má touhu jit a dívat se tam, odkud ostatní často odvracejí zrak. Úspěšný autor, nositel ocenění Magnesia Litera, ale také nakladatel a knihkupec, navíc odhaluje, proč je fascinován dílem Karla Hynka Máchy a jakou roli podle něj hraje historie nedávná, alternativní, paralelní, ale i historie míst v životě člověka.
Ačkoliv tento žánr příliš nevyhledávám a kniha se ke mně dostala náhodně, nebylo to nakonec vůbec špatné. Zejména proto, že se Padevět skoro celou dobu hovoří o svých ostatních knihách a občas vypíchne moment, který je zajímavý a mohl v objemu Padevětova díla zaniknout. Nezbytná koloratura dětství a jinošství mi nakonec připomněla, že ho vlastně znám osobně z knihkupectví Fišer, kde on pracoval a já tam občas donesl batoh knih k prodeji. Nakonec ani osoba Luďka Staňka mi nepřišla tak nesnesitelná, jak jsem ji vnímal z jiných jeho aktivit.
V Padevětovi se štastně snoubí spisovatelská lehkost s umanutostí a snahou o historickou přesnost, ač vlastně vzdělání v této oblasti zcela postrádá. Jeho snaha o poctivý dospělý vhled do zkoumaných událostí na základě osobních mikropříběhů jejich účastníků připomíná přístup Timothy Snydera a je velmi osvěžujícím čtením pro obrobky socialistického školství, jako jsem například já.
Pokud jste od Padevěta ještě nic nečetli, budiž vám tento rozhovor chutnou návnadou.
Jiří Padevět se mi prostě líbí. Líbí se mi způsob, jakým přemýšlí, líbí se mi způsob, jakým formuluje své myšlenky. Líbí se mi prostě všechno. Navíc jsem zjistila, že je vtipný, což je příjemný bonus.
s. 41 Ale to, že si koupíš knížku a dáš ji doma na poličku vedle fotky z dovolené a vycpaného datla, z tebe lepšího člověka neudělá.
s. 12 Hodně jsem četl, hodně jsem kreslil. Naučil jsem se kreslení dokonce dřív než čtení. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli je v tom ukrytý nějaký skrytý význam, protože většina (v podstatě všechny) děti umí dřív kreslit než číst, ale na žádný jsem nepřišla. ;-)