Když v sedmdesátých letech dvacátého století dožene správcovou zestátněného zámku dopis bývalých majitelů, netuší, co jeho otevřením spustí. Jak může jedno posmrtné přání navždy ovlivnit životy druhých, co způsobí další dopis, tentokrát s ministerskou hlavičkou, a kam až může člověka dovést snaha splnit úkol, o který byl požádán? Zádušní mše za paní Sofii a její příprava v době, která podobným aktivitám není zrovna přátelsky nakloněna, mohou mít po mnohé její iniciátory nedozírní následky....
V ostatnom čase som čítal viac kníh o normalizácii (napríklad dve z košického prostredia od dvoch rôznych autoriek Yor, Krasojazdkyňa) … a je len dobre, že také knihy vznikajú. Kniha "Zádušni mše …", ktorá si ma našla úplnou náhodou, spracúva tému na pozadí príbehu malej šľachtickej rodiny. Tá musela po vojne chvatne svoj zámok opustiť a ujsť do zahraničia. Milujúce služobníctvo zostalo a pretĺkalo sa aj tak, že sa stalo správcami opusteného zámku. Paradoxy doby. Kniha končí v podstate happy endom v roku 1990 a je celkom …
Tématem mi kniha velmi připomněla skvostnou Hubačovu inscenaci „Zámek v Čechách“. Vypravěčka i většina postav je sympatická, jen ten děj možná trochu rychle utíká, přece jen projít 40 let na slabých 160 stranách je docela škoda, osudy hrdinů by si určit zasloužily podrobnější zpracování.
Toto bola taka rychla chutovka... Jednak je to kratke, jednak to chyti a uz nepusti... Skoda len, ze sa tomu sucasnost az nebezpecne zacina priblizovat...