What do you think?
Rate this book
Pět amerických prezidentů, česká babička a já
- GenresNonfictionBiography
198 pages, Hardcover
First published January 1, 2005
1 person is currently reading
19 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 7 of 7 reviews
May 9, 2020
Paní Elišky si neskutečně vážím, ať už pro to, co dokázala (v Americe i u nás), pro její schopnost jemného, ale razantního vystupování nebo třeba její neskutečnou eleganci. Při osobním setkání na mě velmi dobře zapůsobila a já se skutečně těšila na její knihu. O to více jsem zklamaná.
Věděla jsem, že se s paní Eliškou na několika věcech neshodneme a byla jsem na to připravena. Těšila jsem se hlavně na zážitky z její kariéry, vtipné i smutné historky, případně připomínky k etiketě, která je jejím hlavním oborem.
Většina knihy je ale jakýsi soupis jejích přátel - u nichž nikdy nezapomene zahrnout rodokmen, profesi a jak majetní byli. Po sto stránkách jsem si připadala jako bych četla Zlaté stránky bohatých američanů. Nejšílenější se to stane, když první co víme o obou jejích nápadnících (bývalém snoubenci i budoucím manželovi) je to, jak strašně zámožní byli (případně s kolika prezidenty je pokrevně příbuzný). A samozřejmě, všichni jsou její velmi blízcí přátelé, minimálně u tří žen zmínila, že jsou nejlepší přítelkyně.
Až v poslední části knihy mě vyprávění začalo skutečně bavit - přesněji v době, kdy se paní Eliška vrátila do ČR. Kdyby takovým stylem byla vyprávěna celá kniha, nestěžuji si - motivace, vsuvky o slušném chování, zamyšlení,... přesně to, co jsem od knihy očekávala.
Nicméně zároveň se v této části vyskytovalo nejvíce názorů, se kterými rozhodně nesouhlasím.
Pokud pominu politiku, osobně se mi VELMI nelíbí názor paní Elišky na deprese. Její tatínek prý říkal, že: "Deprese je rouhání se Pánu Bohu a Haškovi si ji nemohou dovolit.", načež Eliška pokračuje: "Pokud to není nějaká zákeřná nemoc, ale věc momentální psychické kondice, stresů, nebudu podléhat lékům, které mě ve chvíli, kdy musím maximálně myslet, otupí."
Názor pana Haška jsem ještě schopná pochopit, v první polovině 20. století se tak na depresi běžně nahlíželo. To, že se ale o depresi takto vyjadřuje Eliška v 21. století mi vadí a troufám si říci, že pravděpodobně žádnou depresí neprošla. Deprese JE zákeřná nemoc a zesměšňovat ji to jen zhoršuje.
Přestože mi kniha i tak mnoho dala (ať už zamyšlení, informace nebo motivaci se minimálně zamyslet nad vlastním vystupováním), zůstává pro mne jedním z největších zklamání tohoto roku.
Věděla jsem, že se s paní Eliškou na několika věcech neshodneme a byla jsem na to připravena. Těšila jsem se hlavně na zážitky z její kariéry, vtipné i smutné historky, případně připomínky k etiketě, která je jejím hlavním oborem.
Většina knihy je ale jakýsi soupis jejích přátel - u nichž nikdy nezapomene zahrnout rodokmen, profesi a jak majetní byli. Po sto stránkách jsem si připadala jako bych četla Zlaté stránky bohatých američanů. Nejšílenější se to stane, když první co víme o obou jejích nápadnících (bývalém snoubenci i budoucím manželovi) je to, jak strašně zámožní byli (případně s kolika prezidenty je pokrevně příbuzný). A samozřejmě, všichni jsou její velmi blízcí přátelé, minimálně u tří žen zmínila, že jsou nejlepší přítelkyně.
Až v poslední části knihy mě vyprávění začalo skutečně bavit - přesněji v době, kdy se paní Eliška vrátila do ČR. Kdyby takovým stylem byla vyprávěna celá kniha, nestěžuji si - motivace, vsuvky o slušném chování, zamyšlení,... přesně to, co jsem od knihy očekávala.
Nicméně zároveň se v této části vyskytovalo nejvíce názorů, se kterými rozhodně nesouhlasím.
Pokud pominu politiku, osobně se mi VELMI nelíbí názor paní Elišky na deprese. Její tatínek prý říkal, že: "Deprese je rouhání se Pánu Bohu a Haškovi si ji nemohou dovolit.", načež Eliška pokračuje: "Pokud to není nějaká zákeřná nemoc, ale věc momentální psychické kondice, stresů, nebudu podléhat lékům, které mě ve chvíli, kdy musím maximálně myslet, otupí."
Názor pana Haška jsem ještě schopná pochopit, v první polovině 20. století se tak na depresi běžně nahlíželo. To, že se ale o depresi takto vyjadřuje Eliška v 21. století mi vadí a troufám si říci, že pravděpodobně žádnou depresí neprošla. Deprese JE zákeřná nemoc a zesměšňovat ji to jen zhoršuje.
Přestože mi kniha i tak mnoho dala (ať už zamyšlení, informace nebo motivaci se minimálně zamyslet nad vlastním vystupováním), zůstává pro mne jedním z největších zklamání tohoto roku.
May 15, 2017
Příjemný exkurz do jedné kanceláře Bílého domu (a později Ministerstva zahraničí) v době, kdy mu vládli různí prezidenti od Kennedyho až po George Bushe. Přestože s autorkou nesouhlasím v mnoha dílčích věcech, nelze jí upřít schopnost podávat své názory a postoje slušně a niterně - byla jsem tím skoro ohromena, protože v dnešní době se slušnost zaměňuje s politickou korektností a upřímnost s hrubostí, nevychovaností a buranstvím. Velmi se mi líbily pasáže, v nichž poukazuje na přístup skutečných osobností (vůdců) k lidem okolo: prezidenti jako Lyndon Johnson nebo i Nixon dovedli ocenit práci lidí kolem sebe, dávat jim najevo, že si toho váží. Právě takový přístup dělá ze zaměstnanců loajální a oddané pracovníky na společné věci. Podobně jako autorka věřím, že kdyby více nadřízených/politických vůdců atd. dbalo na tento respekt vůči zaměstnancům, fungovalo by vše mnohem lépe, všichni by tím jen získali.
Sama vnímám republikány jako bytostně nesympatické - konzervatismus, přepjatá víra v Boha a netolerance vůči druhým (to je alespoň můj dojem, který se tímto čtenářským zážitkem otupil a zřejmě přiblížil realitě). Přesto mnohé hodnoty, které autorka zmiňuje, beru také za velmi důležité a v tom je kniha inspirativní. Zodpovědnost sám za sebe a za společenství, v němž existuji. Nevyžadovat podporu a sedět se založenýma rukama, ale vždy sám něco tvořit, pracovat, a když něčeho dosáhnu, vracet svůj blahobyt tomu společenství - přispívat, vytvářet pracovní místa, podporovat školy atd., atd.
Stejně tak autorčina obhajoba etikety ve mně hodně rezonovala. Etiketa není zkostnatělá snůška pravidel pro snoby, aby si dovedli efektivněji dokazovat svou nadřazenost. Naopak, vše je o empatii, hladkém a pohodlném průběhu společenských styků, pohodlí a bezpečí. Kéž by byla etiketa začleněna do výuky základních škol, tak jak autorka v jedné části popisuje. Samozřejmě také více praktikována v rodinách a tím pádem i ve společnosti.
Jedinou výtku mám k opakování mnoha věcí v průběhu knihy. Je to pochopitelné, člověk se k tématům dostává z různých stran, je to jen drobnůstka. Celkově velmi příjemný zážitek, na čtení každé kapitoly jsem se těšila.
Sama vnímám republikány jako bytostně nesympatické - konzervatismus, přepjatá víra v Boha a netolerance vůči druhým (to je alespoň můj dojem, který se tímto čtenářským zážitkem otupil a zřejmě přiblížil realitě). Přesto mnohé hodnoty, které autorka zmiňuje, beru také za velmi důležité a v tom je kniha inspirativní. Zodpovědnost sám za sebe a za společenství, v němž existuji. Nevyžadovat podporu a sedět se založenýma rukama, ale vždy sám něco tvořit, pracovat, a když něčeho dosáhnu, vracet svůj blahobyt tomu společenství - přispívat, vytvářet pracovní místa, podporovat školy atd., atd.
Stejně tak autorčina obhajoba etikety ve mně hodně rezonovala. Etiketa není zkostnatělá snůška pravidel pro snoby, aby si dovedli efektivněji dokazovat svou nadřazenost. Naopak, vše je o empatii, hladkém a pohodlném průběhu společenských styků, pohodlí a bezpečí. Kéž by byla etiketa začleněna do výuky základních škol, tak jak autorka v jedné části popisuje. Samozřejmě také více praktikována v rodinách a tím pádem i ve společnosti.
Jedinou výtku mám k opakování mnoha věcí v průběhu knihy. Je to pochopitelné, člověk se k tématům dostává z různých stran, je to jen drobnůstka. Celkově velmi příjemný zážitek, na čtení každé kapitoly jsem se těšila.
September 17, 2021
Opäť raz som (asi) nebola cieľovou skupinou...
Podľa názvu knihy som si myslela, že budem čítať práve o práci pre amerických prezidentov, no to tvorilo tak pätinu celej knihy. O českej babičke som sa síce dočítala, ale podstatné z názvu knihy je "a já", pretože kniha je iba autobiografiou.
Skôr však o živote významnej Češky v Bielom dome sme sa dočítali o tom, kto mal koľko peňazí, kto bol aký zámožný, kto urobil honosnejší a väčší večierok vo Washingtone. V kapitolách o "nových českých začiatkoch" som si aj tak prečítala len o tom, kto z Američanov (a akí boli zámožní) pani Haškovej pomohol pri presťahovaní sa späť do Česka... Obsahuje niekoľko pekných myšlienok, ale na 250 strán je ich skrátka málo.
Knihu som čítala viac ako dva mesiace a napokon som nejednu kapitolu preskočila... neodporúčam.
Podľa názvu knihy som si myslela, že budem čítať práve o práci pre amerických prezidentov, no to tvorilo tak pätinu celej knihy. O českej babičke som sa síce dočítala, ale podstatné z názvu knihy je "a já", pretože kniha je iba autobiografiou.
Skôr však o živote významnej Češky v Bielom dome sme sa dočítali o tom, kto mal koľko peňazí, kto bol aký zámožný, kto urobil honosnejší a väčší večierok vo Washingtone. V kapitolách o "nových českých začiatkoch" som si aj tak prečítala len o tom, kto z Američanov (a akí boli zámožní) pani Haškovej pomohol pri presťahovaní sa späť do Česka... Obsahuje niekoľko pekných myšlienok, ale na 250 strán je ich skrátka málo.
Knihu som čítala viac ako dva mesiace a napokon som nejednu kapitolu preskočila... neodporúčam.
November 2, 2017
A very inspirational and interesting book, where one can get to know more not only about Eliška’s life itself, but you can also take a closer look at the White House and learn a lot about the former US presidents. Definitely recommend!
February 4, 2019
Celkově je to zklamání. Člověk se probírá výčtem důležitých postav, který působí samoúčelně. Ve výsledku se v tom ztrácí obsah. Takhle to funguje asi 2/3 knihy. Zbyde z toho jakýsi rychlokurz reálií USA po válce.
No a pak se dostaneme zpátky do Česka a ke kořenům. Tady je to z nemalé části obhajoba osobních postojů a vlastní politické angažovanosti. Odlišnost názorů paní autorky mi nevadí, jen mě zaráží nekonzistence. To, co je v nedávném americkém politickém životě kritizováno, je v českém prostředí akceptováno.
No a pak se dostaneme zpátky do Česka a ke kořenům. Tady je to z nemalé části obhajoba osobních postojů a vlastní politické angažovanosti. Odlišnost názorů paní autorky mi nevadí, jen mě zaráží nekonzistence. To, co je v nedávném americkém politickém životě kritizováno, je v českém prostředí akceptováno.
September 29, 2022
Kniha se čte dobře a je relativně jednoduše podaná. Líbilo se mi, že jsem si zopakovala posloupnost amerických prezidentů a jejich příslušnosti a trochu si přiblížila jejich osobnost.
Ale asi jsem očekávala méně popisování té dokonalé společnosti, ve které se paní Hašková Coolidge pohybovala. Přijde mi také, že autorka píše tak nějak "americky" akorát v češtině. Myslím si, že v angličtině by mi to možná sedělo víc. Cca 3.5 hvězdy
Ale asi jsem očekávala méně popisování té dokonalé společnosti, ve které se paní Hašková Coolidge pohybovala. Přijde mi také, že autorka píše tak nějak "americky" akorát v češtině. Myslím si, že v angličtině by mi to možná sedělo víc. Cca 3.5 hvězdy
May 22, 2018
Knihu si stojí za to přečíst, i když člověk úplně nesdílí její názory.
Displaying 1 - 7 of 7 reviews