Zrcadlové peklo

by Edogawa Rampo, Jan Levora (Translator), Pavel Růt (Illustrator)

Celou škálu děsů japonského hororu naleznete ve výboru z díla Edogawy Rampa (1894–1965), ve své vlasti nesmírně populárního spisovatele. Rampo založil tradici žánru suiri šósecu, což je próza odpovídající zhruba západnímu detektivnímu románu, název žánru však znamená „próza o záhadách řešených dedukcí“.
Ve výboru nalezneme fiktivní příběh muže, který údajně beztrestně zavraždil řadu lidí, povídku o vyšetřování zločinu, k jehož vyřešení detektiv použil moderních metod západní psychologie, vyprávění o muži, který se proměnil v křeslo, aby dosáhl těsnějšího fyzického kontaktu se ženami, o dvou řešeních jednoho kriminálního případu, o člověku, jenž se uzavřel do skleněné koule, jejíž povrch zevnitř tvořilo zrcadlo, a posléze i příběh nejděsivější – vyprávění o slepém vrahovi.
V pozdějších dílech se Edogawa přiklonil spíše ke groteskním a erotickým tématům – je považován za zakladatele žánru ero guro nansensu („erotický groteskní nonsens“), s nímž se v naší knize také setkáváme.

Obsah:
• Červený pokoj (赤い部屋 Akai heja, 1925)
• Člověk křeslo (人間椅子 Ningen isu, 1925)
• Vražda na kopci D. (D坂の殺人事件 D-zaka no sacudžin džiken, 1925)
• Zrcadlové peklo (鏡地獄 Kagami džigoku, 1926)
• Psychologický test (心理試験 Šinri šiken, 1925)
• Housenka (芋虫 Imomuši, 1929)
• Slepá bestie (盲獣 Módžú, 1932)

Z japonských originálů vybral, přeložil a vysvětlivkami a doslovem opatřil Jan Levora.
Obálka, ilustrace, grafická úprava a sazba Pavel Růt.

Genres: Japanese Literature, Japan, Horror, Horror Short Stories

344 pages, Hardcover

First published January 1, 1932

About the author

Hirai Tarō (平井 太郎), better known by the pseudonym Rampo Edogawa ( 江戸川 乱歩), sometimes romanized as "Ranpo Edogawa", was a Japanese author and critic who played a major role in the development of Japanese mystery fiction.

Reviews

[vi · Rating 3 out of 5]

vypožičané z knižnice v trenčíne.

zbierka detektívno - hororových poviedok, ktorá sa skladá zo šiestich krátkych príbehov a jednej dlhšej novely. kniha je pomenovaná podľa jedného z kratších príbehov "zrcadlové peklo" ktorý za mňa patrí medzi jeden zo slabších v porovnaní s ostatnými obsiahnutými. v knihe sú opakujúce sa prvky / záujem o určité témy ako : psychika, optika a všetko s ňou spojené, zrak, očné klamy, odrazy, zrkadlá, očné postihnutie a vnímanie sveta z perspektívy nevidiaceho (alebo dočasne nevidiaceho). miestami naozaj zbytočne ťahavé no veľmi detailne prostredie popisné, čo vás vtiahne do momentálnej situácie. zaujímavo podané príbehy, ktoré vám po chvíli prídu predvídateľné až do vyvrcholenia. obsahuje mnoho drastických popisov citlivých námetov ako vrážd, násilia, sexuálnych túžb a rôznych iných explicitných situácii ktoré sú prepletané absurditou kontextu a nie brané úplne vážne. od hneď na prvý pohľad zaujímavej väzby a obálky po naozaj krásne graficky aj farebne spracované, obrázkami vrstvené ilustrácie až po pútavý písací štýl inšpirovaný západnou detektívnou literatúrou kniha za prečítanie určite stojí.

[Eri · Rating 2 out of 5]

Z edukativního hlediska jsem se sezámila s 'klenoty' japonského hororu a detektivek, inspirovaných jak autorovo jméno napovída E A Poem.
Ale za jakou cenu.
Všechno podstatné o knize nutné k tomu, aby člověk měl povědomí o okolnostech, to je napsáno v doslovu.
Zbytek knihy je nechutný gore, rape, ... a velmi nezdravá BDSM reprezentace. Musela jsem se přemáhat, abych knihu dočetla. Pokud nepotřebujete literaturu 'v oboru' nebo tento typ knih nehledáte přímo, vyhněte se tomu.

[yo JP · Rating 3 out of 5]

Námětům definitivně vévodí paranoidně plíživá povídka 'Člověk křeslo' (dybbuk plánuje vydat pod názvem 'Lidské křeslo'), což je slušnej bizár, nejdříve je nutno říct, že příběh začíná tím, jak spisovatelka Jošiko vyprovodí manžela do práce a pak si začne číst dopisy, které jí chodí od mladých začínajících autorů, v jednom se muž svěřuje se svým zločinem. Muž se prezentuje jako neskonale ošklivý, rád vytváří nábytek. Rozhodne se vyrobit mistrovské dílo, křeslo, do kterého je zároveň schopen vlézt a udělat si tam tak akorát místo pro sebe a menší zásoby, následně křeslo nechá zanést do místa, kde si ho objednali, spolu se sebou - aby mohl prožívat životy ostatních s nimi, zatímco v noci se plíží ven po místě okolo netušících spících. Je to bizár, skoro jako když Max Green mluví o tom, že jeho ruce jsou nebezpečná zbraň. Z pointy člověka, co je už tak nějak paranoidní sám o sobě, musí mrazit v zádech, dost možná pak začnete přemýšlet i nad vlastním nábytkem (tahle povídka mě k autorovi už dříve přivedla). Nicméně, tenhle soubor je více reprezentativní a dává náhled do tvorby Edogawa Rampy (McKváka) a tak jediné další podobné schizárny se dají spatřit nejspíš v 'Zrcadlovém pekle', kde muž tvoří komplexní labyrint zrcadel a optických iluzí, čímž se dovede na hranici šílenství a jakous takous možná v 'Housence', kde je vegetativní veterán šikanován vlastní ženou. Zbytek mi připadal spíše jako takové různé detektivní variace, slušné určitě, protože nejedou detektivky v tradičním slova smyslu, ale už ne tolik zajímavé samy o sobě, protože styl je celkem typicky japonsky minimalistický (a pro někoho mdlý) a nijak nepřekvapí, jsou to náměty samy o sobě, co dělají show, ale určitě i velmi zajímavě graficky zpracovaná kniha, úlet vazba, ilustrace a modrá barva písma. 7/10

[Martin · Rating 4 out of 5]

Edogawa Rampo je v českých luzích a hájích docela neznámý a trochu nechápu proč. V Japonsku jsou jeho povídku a novely slavné, byly mnohokrát zfilmovány a “animovány”. Je jedním ze zakladatelů japonské verze detektivních románů a erotického groteskního nonsens. A je to asi moje krevní skupina. V porovnání s ostatními detektivkami je Edogawa takový japonsky úchylný. Prostě mňam.

Tahle sbírka obsahuje šest povídek a jednu novelu - Slepá bestie. Bohužel novela, která zabírá skoro půlku knihy, je asi nejslabší. Je hrozně roztahaná a končí velmi neuspokojivě. Se zbývajících šesti povídek to jsou dvě, které mě zaujali nejvíc.

Člověk křeslo je velmi skvěle napsaný a gradovaný příběh, která je přesně o tom jak se jmenuje ta povídka. Postupně rostoucí pocit neuvěřitelnosti a znechucenosti vyústí ve skvělý závěr, kdy vlastně ani mi ani hlavní hrdinka netuší jestli se jí někdo doopravdy neschovává někdo pod zadkem.

Další povídka - Housenka byla docela síla. Kombinace znechucení, izolace, týraní a sexuality je prostě znechuceně namixovaná. Prostě fuj, ale pětihvězdičkové fuj.

Edogawa mě zaujal a pokusím se najít jeho další (asi anglické) překlady.

Ještě poznámka k doslovu. Jan Levora tam má pěknej překlep, kde vliv na Edogawovu spisovatelskou dráhu připisuje Morganu Freemanovi (předpokládám, že to měl být R. Austim Freeman - autor anglických detektivek a ne slavný herec). Ale alespoň si to nespletl s vrahem Arthurem Phillipem Freemanem.

[Nuri · Rating 4 out of 5]

whatever bro had when he wrote it, i want some too

[Šimon · Rating 5 out of 5]

4,5⭐️