Ke dnu

by Anna Bolavá

Kniha ke dnu volně navazuje na předchozí román autorky Do tmy. V době prvních mrazů na konci listopadu je v močálech na kraji města nalezeno mrtvé tělo manželky lékaře Marka Diviše. Mezi obyvateli i v regionálním tisku se začíná roztáčet kolotoč úvah, spekulací a pomluv. V nedaleké vesnici se vyklopí kamion plný drůbeže, Miluška Bartáková má kontrakce po patnácti minutách, jedenáctiletá Anička Vávrová píše referát o pohádkových bytostech, zatímco její matka Milada vypouští duši u pásu místních drůbežářských závodů. Propukají virózy, třídní schůzky, první adventní nákupy a rodinné návštěvy z povinnosti. Do staré vily na břehu řeky se po letech i se svou matkou vrací Hana Strnadová, která chce přijít na kloub dávné rodinné rozepři. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení mezi stožáry v polích za městem, někdo se marně snaží ke dnu dohlédnout, jiný je tam a ani o tom neví. Vybraná ukázka zachycuje dvě hlavní postavy příběhu – mladou vdovu Miladu Vávrovou, která pracuje jako výrobní dělnice u pásu a marně se snaží skloubit práci s výchovou své dcery Aničky. Ta nemá příliš přátel, straní se kolektivu, ale okolní močály, kam dobrovolně nevstupují ani dospělí, zná jako svoje boty. Nezajímá ji nošení prvních podprsenek, chtěla by raději umět vařit mlhu, rozpozná všechny druhy kamenů a jako jediná z ročníku dokáže chodit za školu, když se mladá nezkušená učitelka začne jejich třídě mstít.

Genres: Czech Literature, Contemporary, Magical Realism, Fiction

288 pages, Hardcover

First published May 2, 2017

About the author

Anna Bolavá (vl. jménem Bohumila Adamová, roz. Veselá) vystudovala bohemistiku na FF UK v Praze a v současné době pracuje jako redaktorka a spisovatelka. Ve volném čase chytá ryby, pěstuje červenou řepu a fotografuje. Žije střídavě v Praze a v jižních Čechách.

Reviews

[Marijana☕✨ · Rating 5 out of 5]

„Ka dnu“ me je čak i više osvojio nego „U mraku“ – sumorna atmosfera kasne jeseni, šuma, močvara, magla i likovi koji u sebi nose toliko toga.
Roman obrađuje sudbine više likova koje se prepliću i pokazuju složenost života u malom mestu. Bolavin "triler" ne nudi jasne odgovore, već dosta toga prepušta interpretaciji, u kovitlacu koji pretežno čine odnos prirode i čoveka, krivica, prošlost, pravi i pogrešni izbori, društvena dinamika i psihološke tenzije. Često nije sasvim jasno gde se završava unutrašnje stanje likova, a gde počinje stvarnost.

Diviš i Miluška su likovi koji su me zainteresovali u Bolavinoj prvoj knjizi i naročito me obradovalo što jedan deo priče stavlja fokus na njih (i želim još!).

[Zuzulivres · Rating 4 out of 5]

Dokonalá jesenná depka. Bolavá nezostáva nič dlžná svojmu pseudonymu ani v tejto próze. Avšak život má práve takúto podobu, happyendy sa nekonajú, no nádej miestami presvitá pomedzi hmlu a upršanú oblohu.
Autorkin román Do tmy sa mi páčil o trochu viac, no Ke dnu ma určite presvedčil, že si chcem prečítať aj jej ďalšie diela.

[Eliska · Rating 4 out of 5]

Depresivní, temné až bezútěšné, skvěle napsané, velmi silné a bolavé. Ano, takto na mě působí kniha Anny Bolavé o maloměstě, jeho obyvatelích, jejich strachu, úzkostech, někdy už i s náznaky psychických poruch. Autorce se podařilo do této knížky nahustit všechno špatné, s čím se lze nejen v maloměstě setkat (tam je to jen víc vidět) – hloupého novináře, který může jen uškodit, neochotné až zlé zdravotní sestry, šílenost při slevách v obchodním centru, neskutečnou práci u pásu při zpracování drůbeže, nešťastný život starých částečně dementních lidí, složitost života samoživitelky a k tomu temnou podzimní přírodu, mlhu, močál a řeku. Na rozdíl od románu Do tmy, který byl vlastně jen jednou linkou z jihočeského maloměsta, se zde objevuje hned několik významných postav, které nám svůj příběh vyprávějí. Každý z nich má nějaký ten svůj více či méně dobře schovaný strach, který ovlivňuje jeho život. Jen mi vadí, že některé linie, nejsou vysvětleny a dokončeny. Věřím tedy, že se to, co nebylo řečeno, dozvíme v příští knize. Vážně to není pohodové čtení.

[Hana Kubikova · Rating 5 out of 5]

Nevím, jak to ta Anna Bolavá dělá, ale svého čtenáře dokáže spolehlivě poslat do tmy i ke dnu. Opravdu se mi málokdy stane, že by mě čtení dostalo do tak stísněné a depresivní nálady… Všudypřítomná mlha, chlad, hniloba, plíseň, kašel, bolest. Vztahy, ve kterých toho zůstává spoustu nevyslovitelného, vztahy, ve kterých vyřčené nefunguje. Hororová atmosféra smradlavého masokombinátu, podzimních a zimních močálů a vábivě nepřátelské řeky. Ke dnu mě nadchlo, Ke dnu mě vyždímalo.

[Bouquiniste · Rating 5 out of 5]

Anna Bolavá je fantastická, drásavá, vťahujúca!
Kniha Do tmy bola hypnotická vo svojej monotónnosti, Ke dnu má väčší záber aj spád, je ako riava, ktorá vás strhne.
Mám ďalšiu najobľúbenejšiu spisovateľku, už je to raz tak.

[Lucia Hurajová · Rating 4 out of 5]

Rozhodne stoji za precitanie. Autorkin styl je strhujuci rovnako ako rieka ktora podmyva krajinu okolo maleho mestecka plneho temnych nastrah…a pritom den strieda den a tma strieda hmlu…

[Prerazmišljavanje - Katarina Kostić · Rating 5 out of 5]

Trileričnija od prve, dinamičnija, zato mi stoji na 4,5/5. Jedva čekam da čitam sledeću!

[Klára Eliášová · Rating 4 out of 5]

Bolavá je srdcovka. Do tmy mě odrovnalo na půl roku. Neskutečná sžíravá, gradující a až apokalyptická atmosféra a sběratelský mamon hlavní hrdinky působily jako úplné zjevení. Po dlouhém těšení na druhou knihu o to víc bolí přiznat, že Ke dnu na mě nefungovalo stejně. Oproti osvěžující sevřenosti prvotiny se najednou příběh tříští mezi velké množství ne úplně sympatických postav. Což by nevadilo, hrdinka Do tmy byla taky evidentní psychopatka, ale tak nějak divně ji člověk prostě chápal a žil její posedlost s ní. Ke dnu kolem mě bohužel svým způsobem úplně nezaujatě proplulo a ani ta opět dokonale popsaná podzimní nálada s mlhou a vůní listí všude okolo a pár silných momentů to nedokázaly plně vyvážit.

[Zuzana Stefanides · Rating 5 out of 5]

Boľavé a geniálne. Už prvá jej kniha, Do tmy, mi prišla skvelá, ale Ke dnu, to ešte prekonala. Autorka vie tak dokonale opísať ľudské pochody a psychiku, že aj keď sa v knihe zas až tak veľa nedeje, neviete sa odtrhnúť. Príbeh sa odohráva na malomeste a vďaka brilantnosti, ktorou píše, tam na chvíľu bývate s nimi. Miestami deprimujúce, miestami dychberúce, každopádne skvelé do poslednej bodky.

[Pečivo · Rating 3 out of 5]

Milada s Pavlínou a Ilonou na výletě v obchoďáku bylo asi největší literární utrpení za poslední dobu. Za svoji předchozí knížku dostala paní autorka Magnesii a teď přichází s dalším příběhem maloměstských osudů a dramat. A já bych radši odešel, ale nemůžu, protože sedím na záchodě a ještě nejsem hotovej. A to bych pak měl hnědý trencle.

Ke dnu je atmosférou velmi podobná předchozí knize ale i tady bohužel deprese nepřesáhne level 2, což není moc. Autorka by si přála tak level 7, ale takhle to nefunguje. Já bych taky chtěl menší svaly, ale to prostě je proti přírodě. Kniha je líbivá na první dobrou a i tady si myslím, že to bude časem film s Geislerovou a Vilhelmovou a nejedna pani si u toho při žehlení popláče.

6/10 protože chápu, že asi nejsem cílová skupina paní autorky. Ale to je její chyba, ne moje. Na knize nebylo napsaný "Peči, nekupuj si to", když sem si ji kupoval.

Poznámka pro natáčení literárních klobouků: žehlička.

[Quanti · Rating 4 out of 5]

Hodně rozpačitá jsem. Je to trochu něco mezi Soukupovou a Hájíčkem, ale není to ani jeden. Neuspokojuje to moji touhu po klimaxu, navíc se mě hodně dotýká osud Milušky (a to, že vlastně ani konkrétně nevíme, co a proč se stalo). Na druhou stranu hodně sugestivní vypravování, v Řečovicích jako kdybych po dobu čtení žila (zmixovala jsem si je ze severočeských Třebenic, polabských vesnic v okolí Kouřimi a zastrčených košířských vil), taky postavy se mi jen tak z hlavy nevytratí... rozhodně (pro mě) o hodně lepší než Do tmy, ale, mňof, prostě mi do těch pěti hvězdiček něco chybí. S přečtením nicméně neuděláte chybu a já se už teď těším na nějaké to příště.

[Sorrow (Hanka the bookworm) · Rating 3 out of 5]

Román Ke dnu volně navazuje na autorčin debut Do tmy, který byl v roce 2016 ověnčen Magnesií Literou. O kvalitách knihy jistě svědčí už jen fakt, že i podruhé se Bolavá objevila mezi nominovanými (2018), nicméně nominaci neproměnila. Oproti prvotině ohledává širší plejádu charakterů, z nichž vlastně nikdo není hlavní postavou. Zápletka tak stojí zejména na dynamice mezi nimi – ze směsice roztodivných obyvatel maloměsta lze jmenovat např. matku tvrdě pracující v masokombinátu, její tak trochu smradlavou dceru, podivnou neurotickou ženu navracející se do místa svého dětství nebo lékaře, jehož žena byla nalezena mrtvá a jehož milenka má zanedlouho přivést na svět dítě. Podobně jako v knize Do tmy má i tento román silnou atmosféru. Odehrává se v předadventním čase a ze stránek doslova čiší sychravé počasí, mystické mlhy i vlhkost bažin. Bolavé se do poměrně jednoduché linie příběhu daří vklínit důležitá témata vztahu matky a dcery, pocitů samoživitelky s nedostatkem financí, vztahů na maloměstě, kde každý zná každého a má o něm svůj názor, rozdílů mezi privilegovanou a středostavovskou třídou nebo (ne)vyrovnání se s následky potratu v rámci rodiny. Jazykově poměrně standardně odvyprávěné příběhové linie přetínají lyricky vyznívající pasáže Hany (ženy, která se do města navrací se svou nemocnou matkou), takže kniha ve výsledku působí stylisticky zajímavě, a přesto velmi přístupně. Byť tedy román nabízí v podstatě vše, co od kvalitního titulu čekám, nemohla jsem se v průběhu čtení ubránit pocitu, že je toho v jedné knize přeci jen trochu moc. Jednotlivá témata mnou spíše proplula a nezarezonovala zdaleka tolik jako v debutu Do tmy, který je v podstatě monotematický a monocharakterový. Tentokrát z nižšího hodnocení viním i audioknihu, kterou trochu nešťastně namluvili Miroslav Táborský (toho sice mám ráda, ale nehodil se mi k atmosféře příběhu) a Simona Postlerová (ta mi nesedí obecně, což je samozřejmě moje subjektivní vina). Domnívám se, že by bylo vhodnější zvolit pro stěžejní obsah ženský hlas, určitě bych se nezlobila třeba za Anitu Krausovou, která fenomenálně namluvila právě předchozí knihu, nebo celou škálu herců, z nichž by každý propůjčil hlas jiné postavě. Na závěr už snad jen pro formu dodám, že určitě není třeba číst Ke dnu až po Do tmy, ale není to na škodu.

[Simone · Rating 4 out of 5]

Tahle depka se mi líbila moc! Až tak, že jsem téměř zapomněla jít do práce, jak moc jsem chtěla dočíst posledních 50 stran.
Vyprávění vás hned na počátku strhne do hlubin. A vy fandíte (skoro) všem postavám, aby (konečně) nalezly cestu ke světlu.
Pro mě tedy mnohem zajímavější čtení než předchozí novela Do tmy.

[Ochwey · Rating 4 out of 5]

Nevím, proč ke mně knížky z knihovny furt chodí v opačném pořadí, takže už se těším na Do tmy. Další dost dobrá knížka od české autorky, i když jsem se ze startu ztrácela v postavách (proč mají všichni podobná jména? Milada, Miluška... Nebo jsem možná jen byla v odpočinkovém dovolenkovém režimu :D).

[Kristýna Huclová · Rating 3 out of 5]

Trochu jsem k tomu byla nedůvěřivá vzhledem k negativní reakci na Do tmy v kruhu ABC, ale mě to bavilo. Vlastně ze všeho nejvíc jsem v tom viděla takovej jihočeskej horor. Hororová nemocnice, horor u pásu s kuřaty (nepochybně stejně působivé, ne-li ještě o něco působivější, ztvárnění jako od s.uhlové), bažiny v mlze, kde se skrývá kdovíco, dvě vyšinutý stařeny, rozpadlej barák na samotě, tíživý rodinný tajemství. A navíc je to dobře napsaný. Takže vlastně vůbec nevadí, že nic nakonec není polopaticky rozuzleno a je na čtenáři, co si vybere.

[Veronika Matuscinova · Rating 5 out of 5]

toto je pre mna. podivno, podozrenie, hroza a hnus. cesky magicky realizmus (moj nazor).
po tom, ako som pochopila, kto je kto, sa to rozbehlo. sceny boli casto velmi dramaticke a nechutne. po dlhom case som mala to stiahnute srdce a zaludok.
vraj volne pokracovanie knihy, no tak idem pohladat prvu.

[Tady je Lubošovo · Rating 4 out of 5]

Prosté příběhy několika žen podaných tak originálně a zajímavě, že nebudete moct přestat číst. Autorce se podařilo spojit Bábovky a Žítkovské bohyně, aniž by musela opisovat. Skvělá práce.

[Livia Vozaryova · Rating 3 out of 5]

Po knihe Do tmy som sa strasne tesila na Ke dnu, ale nech som sa akokolvek snazila, kniha ma az tak nezaujala.
Dejova linia okolo Aničky a Milady (dcery a matky), bolo nieco na co som sa celu knihu sustredila a co ma pohanalo aby som ju dokoncila.

[Romana · Rating 4 out of 5]

Je to spíš 3,5 *. Atmosféra z toho přímo stříká, popisné pasáže tu patří k tomu nejlepšímu. Ale děj je spíš takový... neděj.

[Kateřina Petrusová · Rating 5 out of 5]

Hodně čtivě psaná deprese plná mlhy a nádherných slovních obratů ♥

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

Líbilo, ale zas až tak strašně depresivní jako ostatním, mi to ani nepřišlo. Byl to asi samozřejmě záměr skloubit depresivní zimní období, podivné lidské osudy, trochu mystiky stoupající z bažin a náznak tajemství z minulosti. Spíš jsem musela přemýšlet o způsobu, jakým tahle kniha zvláštně navazuje na Do tmy. Tam se všechno odehrává v plném létě, kdy všechno kvete a voní, vedro střídají dramatické bouřky- hlavní hrdinka přitom žije všemi těmi přírodními jevy aniž by lidi a jejich vztahy vnímala jinak než jen okrajově a z donucení. Jako správný kontrast se tahle druhá kniha obrací právě na to okolí (i když později, bez Anny a trochu jinak), navíc v době, která je nejdepresivnější v roce, všechno je umrtvené chladem, věčnou tmou a mlhou, takže jediné, co je v pohybu jsou lidi, jejich dramatické osudy a vztahy.
V těch všech kontrastech mi nakonec přišlo zajímavé, že většina hlavních postav (no dobře, Miluška asi teda ne) bere život tak, jak je, a nakonec si v něm to "něco", co mu za život stojí, najde; lásku, bažinu, stereotypní práci v drůbežárně. Protože ono se to třeba nějak přežene, stejně jako tohle roční období a nějak zase bude. No a tak to ostatně opravdu je, že.

[Zbyněk Hubínka · Rating 3 out of 5]

Tři hvězdy v rámci tolerance jiných čtenářů... vlastně čtenářek, tohle není vůbec pánská záležitost. Připomnělo mi to první díla Evy Kačírkové, ale jen v syžetu -- tolik bezvýchodnosti si lze vybavit snad jen vzpomínáním na poslední normalizační léta. Absence kladných dospělých postav, totální negace na každém kroku, podlost, malost, sviňáctví, ubohost, to vše podbarveno abnormální psychikou hrdinek. Vesnice zlých bláznů. Jakoby se podařilo prolongovat Husákovo ticho o třicet let. Doufám, že to vše je jen autorská hyperbola, protože žít v takovém společenství je na kulku do hlavy nebo na co nejrychlejší útěk.

Vazby na přečtené: paralely s Hájíčkem by tu byly, ale ne tak bezútěšně záporné. Dokážu si přesně v tomto světě představit Kmínkovo É Ú Té Há a opilce čekající na smrt, protějšky vlastních zlých žen. Je to vlastně jakási plíživá apokalypsa vyčerpáním. A to mám podzimní nečas rád...

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Volné pokračování knihy Do tmy, které nás opět zavede do městečka Řečovice. Tentokrát sledujeme hned několik osudů a tajemství. Osudy postav se kříží a praskají jako dráty elektrického vedení mezi stožáry v polích za městem…

Styl psaní autorky mě opět moc bavil. Neskutečně čtivé, pravdivé, občas tajemné a temné. Ve spoustě postav se najdete, budete jim fandit, budete s nimi dýchat. Zajímavé a těžké osudy, které se zde promíchávají a nedají Vám spát. Spousta věcí je v knize zahalena tajemstvím a je jen na čtenáři, jak si domyslí, že to vlastně bylo….

První kniha Do tmy se mi však líbila víc. V této knize mi možná vadilo moc postav. Raději bych jich tam měla méně, ale jejich osudy vzít ještě více do hloubky.

[Jana · Rating 3 out of 5]

Ta maloměstská dramata mne skutečně nezaujala.

[Eva Staněk · Rating 3 out of 5]

Listopadový podivný příběh. Útržky lidských bolestí na malém městě. Spoustu nedořečeného. Pocit neúplnosti.

[Zuzu the Bookaholic · Rating 4 out of 5]

Poznate ten pocit, ked vas kniha absolutne pohlti a spamatavate sa z nej pol roka? Tak taka bola Do tmy. Ke dnu je volne pokracovanie a je to kniha tajomna, tmava a hmlista. Na rozdiel od Do tmy, ktora bola majstrovsky spracovanym pribehom jednej osoby, v Ke dnu autorka odhaluje pribehy viacerych ludi z ceskeho malomesta s ich starostami, chudobou fyzickou i dusevnou, samotou a (bez)nadejou. Pribehy vhodne doplnuje popis prostredia - zima, mraz, tma, hmla, bahno v mocaloch a smrad masa. Proste skvela jesenna depka 😅. Vyhradu mam k nedokoncenym dejovym liniam, dufam vsak, ze si tym autorka pripravovala podu pre dalsie pokracovanie. Tesim sa!

[Tamara Leontievova · Rating 3 out of 5]

Pekne napísana kniha o škaredých ľuďoch. Do tmy sa mi páčilo viac, v tejto sa rozohralo na môj vkus príliš veľa príliš obyčajne nesympatickych osudov, oceňujem ale temný humor, ktorý presvitá celou touto, v tomto prípade pre mňa trocha silenou, bezutesnostou. Trocha mi vadilo sklzavanie do českej filmovej drámy, obrazy boli veľmi živé, ale človek sa fakt niekedy musel krotiť, aby si tam nepredstavoval scény z kurva hosi gutentag v hororovom setupe. Páči sa mi nedopovedanost, páči sa mi prístup k postavám, ktoré nešetrí. Na druhej strane mi chyba láska k ľuďom, no sama si vravím, že veď si ju nezaslúžime, takže vlastne ok.

[Michaela · Rating 4 out of 5]

nikdy jsem o postavách v románu neměla zároveň tak jasnou a nejasnou představu, autorka umí s vyprávěním pracovat fakt důmyslně a zároveň úplně přirozeně

[Aneta · Rating 4 out of 5]

Bolavá me bavi. Vice postav nez v Do tmy, vice nezodpovezenych otazek. Ale atmosfera vykreslena dokonale.

[Anna · Rating 4 out of 5]

3,5

Z knížky Ke dnu jsem hodně rozpačitá. Člověk se nemůže ubránit srovnání s Do tmy, které bylo úžasně sevřené, apokalyptické a směřující k nevyhnutelnému. Ke dnu je naopak, hlavně ze začátku, velmi roztříštěné mezi (na můj vkus) příliš mnoho postav. Depresivní nálady je docíleno "drsnějšími" prostředky. Maloměstského hnusu, kolem kterého Do tmy jen rychle projíždělo na kole, se nalokáme plnými doušky.

Moje hlavní výtka ale směřuje k vykreslení mezilidské a institucionálního zla - Strachovická nemocnice hrůzy stojí na zlých sestrách, chybějícím vybavení a strachu pacientů. Reálné zlo v institucích stojí na pevně nastavených mechanicky fungujících systémech, které drtí lidi - pacienty i personál.
I interakce se řemeslníkem hodně bila do očí. Mnohokrát jsem jednala s řemeslníky, většina jich byla fajn a ochotná. Ale také jsem se nechala okrást, pohádala se, zaplatila evidentně předraženou cenu, skončila s nepovedenou prací... Nikdy, nikdy mi ale ani ten nejprotivnější řemeslník neřekl: "A mě už k tomu laskavě nikdy nevolejte, co si vo sobě myslíte, to v životě nepochopím. Tohle si na svědomí nevezmu (...) A ukládám si vaše číslo. Nezvedat!!!" Takhle prostě řemeslníci, zvlášť na malém městě, nejednají.