Druhý český prezident Edvard Beneš je českou společností počátku 21. století nazírán rozporuplně. Na jedné straně je vnímám jako pokračovatel představ T. G. Masaryka, jeho politiky československého státu jako středu Evropy mezi Východem a Západem, na druhé straně však v posledních letech převažuje jeho negativní hodnocení za jeho kontroverzní kroky spojené s Mnichovem roku 1938, s postoji za druhé světové války, především v jeho otevření cesty pro nerovnou spolupráci se SSSR, jež ve svým důsledcích vedla k omezení demokracie, a v neposlední řadě s Benešovým přístupem k řešení únorové krize roku 1948. V českém povědomí tak Edvard Beneš vystupuje jako evropský politik, jenž svými postoji otvíral ČSR nové politické obzory. Spolu s tím se ale stále více objevují názory, že v klíčových okamžicích zklamal a že jeho činy vedly k erozi demokracie v letech 1938–1948. Všechny tyto otázky na pozadí evropské i domácí politiky zkoumá přední francouzský bohemista Antoine Mares. Ve své knize zvolil příkladný biografický přístup, jenž odhaluje Edvarda Beneše nejen jako praktického politika, ale i jako sociologicky uvažujícího teoretika. Předností Maresovy knihy je odstup, který jako francouzský historik vůči československému prezidentovi uplatňuje, nadhled nad nacionálně pojímanými problémy. Kontroverze soudobé české historiografie jsou mu cizí. Na místo schémat nabízí svébytný pohled, ukotvený v dobových pramenech, jenž mu ve svém důsledku umožnil sepsat vskutku originální biografii druhého československého prezidenta.
Kniha je zajímavá tím, že jde o pohled na Edwarda Beneše očima zahraničního historika, který není při psaní svázán ohledy na nějaké módní trapné české resentimentální vlny.
Nevím, jestli to bylo způsobeno už autorovým stylem, kterého se překlad jen držel, nebo se nepovedl samotný překlad, ale věty v (e)knize mi přišly často zašmodrchané, občas jsem měl problém poznat, kde je podmět věty, někdy mi věty přišly nesmylné a protiřečící si a/nebo přeložené bez znalosti historického kontextu. Škoda.
Přesto jsem si z knihy odnesl dojem, že Beneš udělal pro Československo víc, než jsem mu byl ochotný přiznat, a současně mi přišlo, že sub specie aeternitatis obětoval svůj soukromý život politickým, diplomatickým a národním chimérám 20. století. Zajímalo by mě, jestli si i roce 1948 po abdikaci E. Beneš myslel, že opakované křísení českého státu stálo za jeho zdravotní potíže a rychlé "opotřebování se", když jeho život skončil zrovna ve chvíli, v níž Hitlerův bič střídala Stalinova knuta. Už jen proto, že musel z minulosti vědět a do buducna vytušit, jak si oba donucovací nástroje ráda půjčuje stejná skvadra oportunistických kreténů, kteří za německý nacionalismus i sovětský internacionalismus dosadili jedinou nesmrtelnou ideologii, kterou je vlastní prospěch za každého režimu. A jak můžeme vidět i dnes, stejná skvadra se stihla i rozmnožit a přivést na svět stejně nadané potomstvo, které českou vlaječkou v profilu formuje a manifestuje svůj vrozený, konstantní a všechny státní, národní i humanistické hranice snadno překračující duševní kreténismus. Recenze je záměrně nediplomatická, abych si od diplomatického lavírování v knize ulevil :)
Beneš pohledem zvenku. A trochu jinak. Práce, kterou odvedl před vznikem Československé republiky byla titánská. Beneš se s republikou narodil a s ní taky zemřel.
A jsem zase tam, kde jsem byla, než jsem začala číst tuto knihu. Beneše a jeho působení v tak historických meznících našich dějin nelze nikdy jednoduše hodnotit a přiřadit jim černobílé rozhřešení. I z tohoto důvodu se mi líbí proslov Václava Havla z roku 1994 v Sezimově Ústí, který ač nebyl nekritickým obdivovatelem Benešovým, dokázal nás přinutit přemýšlet nad tím, jak bychom se v dnes nepředstavitelných situacích zachovali my. Bohužel i tato kniha ukazuje, že projekt Československo neměl šanci od samého počátku své existence. Vždy byl a bude někdo, kdo nám přinejmenším bude dosti výhrůžně klepat na dveře. Troufám si tvrdit, že germánské nebezpečí skutečně nadobro pominulo, u toho divokého východoslovanského bych si tak jistá nebyla...
Unikátní popis Benešova politického příběhu optikou francouzského historika. Autor nahlíží jak profesní tak osobní rovinu prezidentova života a odvozuje z nich jeho motivace, postoje a argumenty, na základě kterých se rozhoduje v klíčových chvílích let 38 a 48. Francie byla od vzniku ČSR jejím nejbližším partnerem. I to je z knihy patrné.
"At tak ci onak, dve veci jsou jiste: za prve, ze nas druhy prezident byl velky muz, ktery se zaslouzil o nas stat, a za druhe, ze to byla postava, kterou dejiny nekolikrat postavily pred dilemata tak tezka, jak tezke byly ony samy. Vyrovnavat se proto s Benesovymi ciny znamena vyrovnavat se se samotnou krutosti dejin". (V. Havel u prilezitosti 110. vyroci Benesova narozeni)