Tohle byl vážně rafinovaný nápad. Tvůrci série Transgressions (ve které má prsty sám Ed McBain) dali dohromady deset novel a z těch pak složili knižní sérii, kdy v každé knize jsou tak dvě až tři novely. Pokud počítáte, že jim to mohlo hodit tak čtyři knihy, jste pěkně vedle. Vyšlo jich kolem čtrnácti. Ano, víc než je samotný počet novel. Jak je to možné? Prostě se stvořilo hodně různých kombinací, aby si každý přišel na své. Chcete v jedné knize McBaina s Oatesovou a Deaverem? Nebo spíš Kingem a Blockem? Račte si vybrat.
A já si vybral.
Samozřejmě, základní pro mě byl Donald E. Westlake: Walking Around Money - další Dortmunderova fuška. Má udělat loupež, o které nikdo nesmí vědět, že proběhla. Jenže chlápek, co mu tu práci dohodil, není zrovna braný jako kapacita, takže je třeba dát si bacha. Tohle je asi nejlepší věc ve sborníku. Jednak je tu zajímavá zápletka... a jednak potěší, že tu nejsou Dortmunder s Kelpem za idioty, ale naopak to stojí na tom, že si dovedou poradit.
Walter Mosley: Walking the Line je naopak nejslabší kousek knihy. A to jsem se celkem těšil. Jednak moc černošských autorů kriminálek není - a navíc jeho povídková knížka Proti přesile byla hodně zajímavá. I když jiná, než člověk čekal. Spíš než kriminálky to byl popis postupného šplhání právě propuštěného trestance ze dna. Povídky neměly pointu, stály spíš na atmosféře, ale překvapivě se mi líbily. Tady není ani poitna, ani atmosféra. Přišlo mi, jako by s Mosley chtěl zkusit napsat něco jako Chesterton. Stvořil Archibalda Lawlesse, profesionálního anarchistu - a s ním se hrdina noří do bizarního světa. Jenže ten svět není zase tak divný a to, co dělá, není zase tak zajímavé.
A po nejslabším a nejdelším příběhu knihy je tu McBain a jeho 87 revír: Merely Hate. Vraždy muslimských řidičů rozpoutávají vášně. Zvláště, když je na autě nakreslena modrým sprejem židovská hvězda. Je to krátký, úderný, zajímavý. Pro mě o to zajímavější, že jsem v postupném čtení McBaina někde v šedesátých letech... a tohle je rok 2005. Při tom srovnání je vidět, jak série hodně potemněla, jak svět ve starých příbězích byl vlastně docela hezké místo k životu a čím blíž současnosti začíná McBainova Isola připomínat spíš Gotham.
Čili, ve výsledku, dva příběhy ze třech. To není špatné skóre.