40 dní pěšky do Jeruzaléma

by Ladislav Zibura, Tomski&Polanski (Illustrator)

Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se pěšky do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu se mu podařilo ujít 1400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanout pod Zdí nářků a prožít největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, šťastných i nešťastných náhod, puchýřů a opruzenin. Těšit se můžete na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.

Genres: Travel, Nonfiction, Czech Literature, Humor, Audiobook, Travelogue, Biography

288 pages, Hardcover

First published November 2, 2015

About the author

Ladislav Zibura (* 15. června 1992 České Budějovice) je český cestovatel, spisovatel, novinář a copywriter.

Na Univerzitě Karlově absolvoval obor mediální studia, poté začal studoval žurnalistiku a hospodářskou politiku na Masarykově univerzitě. Působil v Českém rozhlase. Pracuje jako copywriter.

Věnuje se pěším poutím, v roce 2011 šel pouť do Santiaga de Compostela, o rok později z Českých Budějovic do Říma, Santiaga de Compostela a v roce 2014 z bulharsko-tureckých hranic do Jeruzaléma. Na kole absolvoval cestu k Severnímu moři a zpět. V dubnu 2015 začal pořádat projekce o svých zážitcích z cest. V září 2015 se účastnil soutěžního pořadu AZ-kvíz, kde svou recesistickou strategií upoutal pozornost diváků i médií. Po ukončení studií v roce 2016 se vrátil k cestování a květen, červen, červenec strávil poznáváním Nepálu a Číny. Už na cestě začal psát druhou knihu s příznačným názvem Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Kniha vyšla v listopadu téhož roku. Souběžně zahájil sérii projekcí po celé republice.

Citováno z https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladisla...

Reviews

[Tady je Lubošovo · Rating 3 out of 5]

Jde. Bolí ho nohy. Jde. Vyžebrá si jídlo. Jde. Vyspí se v hamace. Jde. Bolí ho nohy. Jde. Vyžebrá si jídlo. Jde. Vyspí se v hamace. Občas prohodí něco vtipného. Jde. Bolí ho nohy. Jde... a tak pořád dokola!

[Zuza]

Mimochodem, fakt není nutný do audioknih dávat zvukové efekty např. sirén, jedoucích aut a přistávajících letadel, aby se člověk furt lekal odkud se ho kdo chystá přejet.

[Michal Meško · Rating 5 out of 5]

Baví ma jazyk, akým Zibura opisuje svoje púte: chlapčensky priamy, sebaironický, so značnou dávkou predstavivosti. Ukazuje, ako cestovanie a spoznávanie iných kultúr robí človeka otvorenejším, chápavejším a bohatším, napriek (či práve vďaka) minimalistickému rozpočtu a pohybu po dvoch končatinách. Jeho prístup k neplánovanému objavovaniu miest a ľudí; branie vecí také, aké sú; tešenie sa z maličkostí ako vychladená cocacola; bytie tu a teraz, majú miestami prvky životnej filozofie. No kedykoľvek by hrozilo, že to začnete brať príliš vážne, hodí do toho humornú petardu.

[Melindaaaa · Rating 4 out of 5]

Pokud jste stejně jako já namlsaní ilustracemi v novějších Ládíkových knihách, budiž vám útěchou, že pokud vlastníte toto vydání, jste na tom s novou obálkou ještě dobře. Vnitřní krátké karikaturistické stripy mají také něco do sebe, na celobarevné a celostránkové nádherně sugestivní ilustrace nemají. Ani Ládíkova prvotina mě nezklamala a jeho pouť do Jeruzaléma byla zase jiná, než Arménie a Gruzie. Nemůžu se dočkat, až se pustím do jeho druhé knihy, kterou mám paradoxně doma nejdéle a zatím jako jediná zůstává nepřečtená :)
http://books-postcards-geocaches.blog...
90 %

[Shotgun · Rating 4 out of 5]

Od prince Ládíka jsem četl už jeho novější knihu Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii, která se mi celkem líbila ale po pravdě jsem více ocenil Přípitek předkům od Wojciecha Góreckého. Po prvotině Ladislava Zibury jsem popravdě sáhl zejména proto, že jsem si chtěl odpočinout od drsných knih a tísnivé atmosféry karantény. A byl to dobrý nápad, protože Jeruzalém se mi líbil mnohem více než Gruzie. Možná to bylo tím, že v příhodách autora nebylo tolik alkoholu.
— Ohledně stylu psaní i tato prvotina má klasické atributy autorova rukopisu. tedy nadhled, humor a velmi osobní přístup. Mnohem více jsou zde popisovány předchozí autorovy poutě a to, co ho k této jeho zálibě vedlo. Moje starší vydání nemá ještě pěkné ilustrace a obálku od Tomski&Polanski, které tuto knihu posunuje o pár bodíků nahoru ale i Eva Šlosarová dokáže celkem vtipné ilustrace.
—- Putování je víceméně rozděleno do dvou částí. Víc se přiznám, mě bavilo vyprávění o cestování po Turecku, než ta část odehrávající se přímo ve Svaté zemi. Kniha se čte moc příjemně a stránky vám mizí po rukama. Sice jsem si po přečtení Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii říkal, že ty cestopisy jsou na jedno brdo a tudíž stačí přečíst jeden, tak nakonec jsem moc rád, že jsem po této knize sáhl. Pokud potřebujete odreagování nebo něco lehčího mezi dvěma knihami s drsnými reáliemi, tak vám tuto knihu bez meškání doporučím.

[Lucie Pelcakova · Rating 5 out of 5]

Ziburovu přednášku jsem si zamilovala hned na první poslech a po jeho neustálém opakování o tom, že vydává knihu, jsem se pro ni rozhodla. Ani trochu nelituju toho, že ji mám. Je plná vtipu, motivace a poučení o tom, že lidé, nehledě na náboženství, jsou dobří. Také je obohacena komiksy, ve kterých se povětšinou objevují vysvětlivky či vtipné ukázky toho, co se mu přihodilo. Doporučuju především těm, které láká myšlenka na cestování, chtějí si odpočinout či se zasmát (pozor, vtipy berte s nadsázkou a hned se neurážejte!), ale také těm, kteří jsou jen zvědaví jak to vlastně v Turecku a Izraeli vypadá.

[Zuzana Malá · Rating 5 out of 5]

Sice jsem to četla asi půl roku, ale člověk si prostě musí náladu zvedat průběžně! :D

[Markéta Forejtová · Rating 4 out of 5]

Na zvednutí nálady skvělé :) A v audioverzi se podařilo skvěle zakomponovat ilustrace, které by jinak vypadly - a to by byla věčná škoda.
4/5*

[Annie · Rating 3 out of 5]

40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem poslechla jako audioknížku namluvenou přímo Ládíkem, je to takové autentičtější s jeho hlasem:) K tomu bych řekla jenom jedno – člověk, který dělal ruchy na background by si měl jít sednout na kaktus. Je to pěkně na hovno, když posloucháte a najednou vás k smrti vyděsí hlasitý skřípění brzd a zatroubení auta.. V AUDIOKNÍŽCE omg, díky za infarkt.

[Petra | LooneyCZ · Rating 5 out of 5]

Nevím jak to ten chlapec dělá, ale píše opravdu čtivě. Kdybych měla shrnout o čem kniha je, bylo by to stručné: mladík vyrazí na pouť, jde, je mu horko, bolí ho nohy, potkává lidi. Přesto mě to bavilo a byla jsem zvědavá, co se asi stane příští den. Často jsem se zasmála nahlas, dozvěděla se pár nových věcí nebo mě některá věta donutila k zamyšlení. Zajímavé je, že Ziburovy úvahy málokdy vyzněly jako klišé. Ono se to do té knihy prošpikované sarkasmem zcela nepochopitelně hodilo. A to mě nutí znovu se ptát: Jak to udělal, že to bylo tak povedené?
Zkusím na to přijít v některé z dalších jeho knih.

[Tereza Frank · Rating 5 out of 5]

Myslím, že Láďovu tvorbu fakt nelze nemilovat.

Všechny jeho knihy jsou vtipné, zábavné a jejich čtení je vážně jedna velikánská radost.

Touha po cestování na papíře jest ukojena! Už nyní se těším na další knihu!

[Pavel · Rating 4 out of 5]

Namlsán Ziburovými živými vystoupeními jsem se začetl do literární verze jeho poutí. Zatímco Ziburova představení jsou regulérním komediálním stand-upem, jeho kniha je opravdu... no, literaturou. Dokonce tu ani nejsou žádné fotografie. Láďa Zibura sází na své vyprávěcí schopnosti a ty určitě nepostrádá.

I v knize je Zibura vtipný, ale také tu poměrně detailně popisuje dny své cesty. Ve zkratce jde o nudu (ale zábavně popsanou), pár podivných setkání a desítky přátelských lidí, kteří mu aktivně nabízejí jídlo, pití a ubytování.

Na rozdíl od vystoupení se ale se Láďa Zibura hodně dělí o své pocity a myšlenky. Nestylizuje se do nějakého experta a guru - naopak se vtipně shazuje - ale beze studu zdůrazňuje svůj pozitivní přístup k lidem a ke světu.

Ladislav Zibura je menším zjevením, protože zastává hodnoty a názory, které jsou v české společnosti často odmítány, ale prezentuje je s velkou pokorou a bez patosu. A dělá dobrý fóry.


Dávám osm vyhladovělých poutníků z deseti.

[Martasek · Rating 3 out of 5]

Bohužel tento autor asi nebude úplně můj šálek čaje. Bavila jsem se na začátku a ke konci, ten prostředek už byl takový monotonní. Možná by bylo lepší ho nečíst najednou. Kdo ví.
Ale jako velké plus bych dala představení nám neznámé kultury lidi úplně z jiného úhlu pohledu.
Možná si od něj další knihu přečtu, ale až za nějaký ten čas.

[Ivka_s_knihou · Rating 5 out of 5]

No jistě, samozřejmě už přemýšlím nad tím, jak si uspořádat dovolenou na rok 2018 a dát Izrael a Jordánsko. *headdesk* Tu knihu mi byl čert dlužnej.

[Vojtěch · Rating 4 out of 5]

Psáno s lehkostí, svěže a rozhodně. Vyprávěno s citem, ale přesto živě. Skvělá audiokniha i příběh (jen tedy ten hudební doprovod mi někdy lezl krkem).

[Veronika · Rating 4 out of 5]

Až jsem sama nečekala že mě takhle kniha pobaví.

[Sára · Rating 5 out of 5]

epický trip

[Milushka · Rating 4 out of 5]

Všichni čtou Ziburu, proč? Vzala jsem si v knihovně jediný výtisk, který nebyl půjčený. Jen si to prolistuju a hned vrátím... tak nic, musím číst:-)

Vtipné i k zamyšlení, u titulku "O pouti bez cukrové vaty" jsem si musela přešlápnout, než mi to došlo:-)
První věta:
Neprozkoumat za celý svůj život svět, do kterého jsme se narodili, je podobně divné, jako si neprohlédnout právě použitý toaletní papír.
Poslední 2 věty:
Navíc jsem na světě objevil jedno místo, kde neexistují starosti, nenávist ani zubaři. Je to svět samotný, když ho procházíte pěšky.

[Liberius · Rating 5 out of 5]

Ladislav Zibura je dnes tak trochu v ČR celebritou. Jen považte, napsal knihu, byl na "pokecu" u Krause, účastnil se AZ kvízu a psala o něm asi všechna naše mainstreamová média. A jen tak mimochodem, svými přednáškami pravidelně vyprodává slušně velké sály. Co víc si přát? Snad jen trochu času a klidu, protože Láďova kniha je dosti návyková...


Láďa (omlouvám se za to familierní oslovení, ale přijde mi to lepší, než neustále opakovat "autor", apod.) je člověk z Budějovic, který se ve svých 18 letech zcela oddal poutnické vášni. Sbalit si raneček nejnutnějších věcí, obout slušné pohorky a vyrazit k vytčenému cíli po cestě, na níž se víceméně jen improvizuje. Ideál středověkého křesťanského poutnictví naroubovaný na svět 21. století. Láďa takto navštívil pěšky Řím, obligátní Santiago, ale veřejně známým se stal až po velkolepé cestě do Izraele. Je to možná trochu škoda, protože z naší země pochází poutníků více, ale širší veřejnost o nich neví. Možná čeká poutnictví podobná renesance jako třeba donedávna dost upozaďovaný běh (i když spíše asi ne, poutnictví narozdíl od běhu neskrývá takový komerční potenciál, poutníci jsou totiž tak trochu pankáči :)).


Co je na knize asi nejlepší, je její bezprostřednost a autenticita spojená s dobrým smyslem pro humor. Láďa líčí příhody s velkým nadhledem a na svůj mladý věk (v době poutě 22 let!) píše až s pozoruhodnou vyrovnaností. Knihu v tomto případě asi lze jen těžko oddělit od svého autora, Láďa je totiž stejně jako jeho dílo člověkem odhodlaným, nepodléhajícím svírajícím předsudkům, člověkem s duší dobrodruha.


40 dní pěšky do Jeruzalema (i když jich v podstatě bylo "jen" 39 :)) je knihou, která vám o Turecku a Izraeli a o "duši" tamních obyvatel poví nesrovnatelně víc, než "zasvěcené" články mnoha "taky odborníků" na soužití kultur, islám a židovství. Ony texty totiž nezřídka pocházejí z pera lidí, kteří inkriminovaná místa nikdy nenavštívili, nebo s místními nikdy neformálně nemluvili, ale o to razantněji paušálně odsoudili všechny obyvatele na úroveň primitivních barbarů.

Ne, Láďovi nikdo hlavu neuřezal, nikdo jej nenutil konvertovat k víře (jen někteří muslimové jej upřímně politovali, že má tak krutého Boha, když jej v příšerném horku posílá na pouť přes centrální Turecko :)), naopak, až na vzácné výjimky se setkal s tradiční vřelou pohostinností tamních obyvatel, kteří mimochodem z našeho hodnotového hlediska žijí dost často v tvrdé chudobě.


Pro mě osobně byly nejzajímavější pasáže z Jeruzaléma, mohl jsem tak aspoň oprášit své vzpomínky a porovnat mé zážitky s Láďou. Troufám si ale tvrdit, že kniha je vhodná i pro jedince, kterým podobný způsob cestování moc neříká. Nahlédnout "pod pokličku" jiných světů je přece odedávna sen mnoha malých kluků, kteří jsou tu Marcem Polem, tu Livingstonem. Četba je to navíc velmi příjemná, plná osvěžujícího humoru. Za pozitivní zmínku stojí určitě i doprovodné komiksové stripy, jen těch fotografií tam mohlo snad být více... Absenci snímků ale snad nahradí Láďovi relativní časté cestovatelské přednášky (tzv. diáky).

[Ondřej Puczok · Rating 4 out of 5]

Audiobooky mnoho neposlouchám, ale už když se ke mě dostala možnost konečně se podívat na zoubek pěší pouti Ládíka Zibury, řekl jsem si proč ne. Původně jde stejně o přednášky, tak to přeci nemusí být špatné. A rozhodně nebylo :) Jsem člověk škodolibý a rád se směju. Kniha je tak přesně pro mě, neboť autor je dosti sebekritický a nevynechá jedinou příležitost si do sebe šťouchnout, nějak se shodit a ještě se sobě vysmát. Nu asi už odhalil co platí na tu českou duši :D Každopádně kromě této linky je pouť zajímavá, autor se snaží i o přesah (v dnešní době hodně cením všechny ne/nápadné poznámky a odkazy na dobrotu všech lidí bez ohledu na jejich rozdíly...) a prostě mě to bavilo... Jen bych tedy jako nadšenec do map ocenil trasu pouti. Některá města a názvy jsem si googlil a přišlo mi, že se musel Láďa dosti motat, nebo má zmatek v denících :D Ale to už je asi součást knihy...

PS: Jediné, co mě tedy na audiobooku vadilo, byly neuvěřitelné znělky audioilustrací a infoboxů. To by se přeci vlezlo na konec kapitol a bez nutnosti toho všeho klinkání a břinkání...

[Kateřina · Rating 3 out of 5]

Možná jsem to měla vzít opačně a nečíst první Ziburovu knihu jako poslední. Musim tomu nechat, že mě místy opravdu pobavila, nejednou se zasmála nahlas a neomrzel se mi ani koncept. Stránku po stránce mě ale otravovalo množství nechutně machistických a nevhodných poznámek na adresu zúčastněných žen a dívek. S ohledem na předmluvu k novému vydání z roku 2020 se ale snažim samu sebe opít rohlíkem a věřit tomu, že autorova omluva, za “pasáže postrádající jistou pokoru”, neb knihu napsal v jednadvaceti, se vztahují i na tyhle veskrze trapný pasáže.

[Quanti · Rating 3 out of 5]

Co říct. Ládík se snaží být vtipný, občas mu to jde, občas mu to nejde, celkově na mě působí jako člověk, co se rád poslouchá, což není vyloženě charakterová vada... No, i když... Nicméně, na zabití času dobrý, do Výzvy jako cestopis taky, vyloženě nelituju, ale kdybych si to nepřečetla, tak se taky nic nestane.

[Dragell · Rating 5 out of 5]

Dokonalé vyprávění jedné dlouhé pouti bez mapy se všelijakými trampotami, které autor bere s nadhledem a humorem sobě vlastním. Takový odpočinkový humorný cestopis, vřele doporučuji.

Recenze:
http://dragell.cz/ladislav-zibura-40-...

[Cheryl · Rating 4 out of 5]

Od knihy jsem neměla žádná velká očekávání; obvykle nejsem nadšená tím, co sklidí velký ohlas.
Do vyprávění jsem se zabrala velmi lehce (v tomto případě se mi nechce úplně mluvit o ději, neboť tady cestu napsal sám život) a mnohokrát jsem se musela smát.
Občas jsem váhala nad tím, zda je Zibura pěkně nezodpovědný floutek, který hazarduje se životem (dopředu se neseznámil s podrobnostmi o městech, která bude procházet), ale vzápětí se mi zdál jako velmi rozumný člověk, když v kostce popisoval, jak svou cestu projednával s ambasádou.

Nemůžu mluvit o tom, že bych z knihy vyčetla nějaké poselství nebo se nadchla pro pěší poutě a už si balila vlastní batoh a plánovala velkolepou cestu. Ale můžu mluvit o tom, že styl psaní byl velmi přímý a poutavý. Líbily se mi netradiční postřehy z cest - opravdu nedržíte v ruce "klasický" cestopis, který by Vám popisoval výhledy na horské masivy/rozhlehlé pláně nebo památky. Tohle je prostě popis cesty a všeho, co se na ní událo - bez příkras. S tím dobrým i zlým. Moc oceňuji autora za to, jak otevřeně přiznal, že občas cesta stála za starou bačkoru a on měl náladu pod psa - věřím, že takové chvíle má občas každý a leze mi nervy, když se někdo mermomocí snaží dokázat, že to tak není a všechno a vždycky je báječné. Samozřejmě nemůžu mluvit o tom, že by se Zibura na své cestě nějak litoval či výrazně trápil - on prostě přizná, že to občas není snadné, vysvětlí proč to tak a je zároveň vtipným způsobem poukazuje na to, jak se z takové mizérie vylízat. Často jsem se smála (a přiznám se, že někdy to bylo dost škodolibé).
Myslím, že svůj zážitek z knihy mohu shrnout do slov "odpočinkové a vtipné čtení".

[Lucie B. · Rating 4 out of 5]

Ladislav Zibura několikrát zmiňuje, že největším nepřítelem cestovatele jsou jeho očekávání. Já bych dodala, že u čtenáře to platí zrovna tak. A je těžké nemít očekávání, poté, co si člověk Ladislava Ziburu několikrát poslechne v různých rozhovorech nebo sleduje jeho příspěvky na sociálních sítích. Pak otevře knihu a zjistí, že se mu nečte zrovna lehce a že to rozhodně není čtení, které zhltne naráz.

V čem byl problém? V podstatě v ničem, kromě již zmíněných očekávání. Cestopisy a zápisky z cest čtu jen velmi málo, a proto mne forma poněkud zaskočila svojí vleklostí a opakováním. Jednoduše - není to román, příběh negraduje, nemá zápletky. Ale vnímám to jako důsledek formy, nikoliv jako nedokonalost autora. Když jsem své dojmy ze čtení diskutovala, dostala se ke mě i zajímavá myšlenka, že Zibura (ať už vědomky nebo nevědomky) vlastně dokonale navodil tempo samotné pouti - její určitou jednotvárnost a opakování (dní, zážitků...).

A proč to tedy číst? Zibura neputuje po oblíbených turistických destinacích, popisuje setkání s obyčejnými lidmi, chůzi kolem dálnic a dokáže k tomu všemu přistupovat s otevřenou myslí a zajímavě to přenést do knihy. Autor i čtenář postupně dochází k závěru, že lidé jsou si všude na světě dost podobní a že cesta do Turecka či Palestiny neznamená jistou smrt rukou zlotřilého muslima (což pro některé bude jistě rozčilující myšlenka). Za největší klady však považuji Ziburův jazyk a vtip. Po velmi dlouhé době se mi stalo, že jsem měla z knihy radost po stránce jazykové, že mne těšily některé obraty či užití slov. No a milý humor, kterým se autor směje především sám sobě, podle mého názoru především stojí za současnou oblibou Ladislava Zibury.

"Řidička mě vysadila na checkpointu - právě tam prý leží ony slovutné lázně. Usměvavé vojačky mi daly ledově vychlazenou vodu a popřály příjemnou koupel v moři, na něž měly dokonalý výhled. To ale na mém rozhodnutí nemohlo nic změnit. Po pár minutách se vojačkám naskytl pohled, na který nepochybně vzpomínají dodnes. Vyzáblý mladík si odložil krosnu, strhal ze sebe oblečení, odlepil všechny náplasti a pak se dlouze fotil na samospoušť. Zničehonic odložil fotoaparát a kulhavě se rozběhl vstříc k moři. Po pár krocích se mohutně odrazil, při dopadu uklouzl na kamenech a skácel se do vody. Sotva z ní vytáhl hlavu, údolím se rozhlehl strašlivý, až nelidský řev. Mladík se po čtyřech odbelhal z moře na pláž a začal se zběsile polévat vodou. Pak vyčerpán padl na kameny a těžce oddechoval. Přesně tak vypadal má vysněná koupel. Nejslanější moře světa totiž krvavé puchýře a odřeniny, které pokrývaly celé mé tělo, změnilo v rozžhavené železo."

[Natalie Krecmerova · Rating 4 out of 5]

4.3 stars! I actually had a lot of fun while reading this book about traveling to Jerusalem!

It is a book about a 22 y.o. Ladislav Zibura who packed his whole life into 12 kilograms, threw his backpack on his back and decided to walk to Jerusalem. Without a map and orientational sense, he managed to walk 1400 kilometers across the country of Turkey and Israel to experience the greatest adventure of his life.

I can say I loved this book! It was very very funny and I felt like I was walking with him all this way. Also now I know many new informations about those countries. I can say, I would translate this book in English immediately!

Thank you, prince Ládík, for this book full of great humor and great adventures! Can’t wait to read more of your books very soon.:-)

[TheVampireBookworm · Rating 4 out of 5]

Kdyby mi někdy někdo řekl, že přečtu knihu, ve které hlavní hrdina po čtyřicet dní jenom jde vedrem a nic se tam prakticky neděje, tak bych se mu asi vysmála. No a vidíte, o jeden bohatě ilustrovaný cestopis později musím přehodnotit své priority.
Kromě hezkých obrázků je kniha nabitá třeskutým humorem, který se po určité době začne sice zdát spíše nuceným a prvoplánovým, ale kdo ví, co se doopravdy honí hlavou člověku s permanentním úplalem, takže to tak prostě člověk musí přijmout. A i když se mi celkově styl knihy zdá lehce nedozrálý, asi to nemohu mít autorovi za zlé, protože když to otočíme a koukneme se na knihu očima dvaadvacetiletého jinocha, který to všechno napsal, tak to vskutku není špatný počin k odstartování kariéry.

[Evr · Rating 1 out of 5]

Knihu jsem začala číst na jaře, když začala karanténa a já měla před maturitou. Říkala jsem si, že to bude super, že když zrovna nemůžeme vycestovat, že si přečtu Ziburu a budu se cítit, jako kdybych cestovala s ním. Zpočátku jsem byla z knihy nadšená. To jak popisoval ochotu lidí, co dělal, na jakých různých místech spal, jaké potkal lidi atd.
Postupně mě to ale začalo nudit, to jak se dny neustále opakovaly - pořád šel, spal tam a tam, nezajímavé rozhovory s lidmi atd.
Začala jsem přeskakovat tyto nezajímavé úseky, hlavně abych to dočetla, protože i když mě to přestávalo bavit, měla jsem takové nutkání to prostě dočíst. Ke konci knihy se to tak nějak zlepšilo a já na chvíli se zaujetím začala číst dál. Pak ale přišel den D, kdy došel do svého cíle a já najednou byla docela zklamaná.
Závěrem chci říct, že jsem ráda, že jsem se k Ziburovi dostala, že jsem měla možnost si přečíst jednu z jeho knih, ale myslím, že to asi stačilo. Tyto knihy budou důležité hlavně pro Ziburu, který si tímto bude připomínat chvíle na cestách, na které už nezapomene. Nám to možná tak přiblíží kulturu, lidi, přírodu atd. daného prostředí.

[Natalililina · Rating 5 out of 5]

Princa Ladika sledujem na IG aj FB, a keďže mi jeho príspevky prišli vtipné riskla som to aj s jeho prvotinou v druhom vydaní :) kniha nesklamala, práve naopak. Bola som veľmi milo prekvapená a dosť som sa nasmiala. Knižka je krásne ilustrovaná. Ja už som si medzičasom kúpila ďalšiu, tak sa už teraz teším kam sa vydám peši najbližsie ;).
Odporúčam, možno sa s Láďom trochu nachodíte, ale stojí to za to :))

[Lubos Elexa · Rating 4 out of 5]

Miestami stereotypné (ale čo už čakať od putovania), no v zásade aj vtipné. Autor sa sústredí na cestu, úmyselne niektoré jej časti neplánuje, ba až sa takmer vyhýba pamiatkam (s výnimkou Istanbulu a častí Izraela). To mi chýba pri cestopisoch, hoci niekto by možno knihu takto nenazval. Asi by som sa snažil minimálne jazykovo pripraviť na (očakávane) jazykovo menej zdatnú krajinu. Ale asi aj to je súčasť adrenalínu. No už asi viem, prečo neputujem. Som príliš pohodlný, veta "najlepšia mapa je tá zadarmo" nie je pre mňa a asi by som, napriek očividne obrovskej pohostinnosti domácich Turkov/Kurdov, nemal odvahu/gule na to, dívať sa cudzím ľuďom do dvora kvôli jedlu a prístrešku. Získal som však iný pohľad na niektoré životné hodnoty a niektoré etniká.