O očích se říká, že jsou oknem do duše. Ty Ankařiny připomínají pohled do zrcadla a kdo do nich pohlédne, znovu spatří své milované. Kaltská čarodějka a schovanka arcimága se naučila se svým darem žít, a už ani nepřemýšlí, zda to není spíš prokletí. Přesto se může její život ocitnout v troskách mávnutím motýlích křídel. Jakoby nestačily intriky a politické hry. Začínají se vynořovat i bezejmenné stíny dávnověku. Odkaz bytostí, kterým stačí pár kapek krve, aby proměnily zapomenuté pohádky v krutou realitu.
Tereza Matoušková patří mezi úspěšné autory nejmladší generace. Narodila se v roce 1990 a nyní žije v Praze. Vystudovala evoluční a ekologickou biologii na Masarykově univerzitě v Brně, momentálně studuje historii. Je autorkou dark fantasy světa Podmoří, který lze zařadit i do tzv. arcanepunku – subžánru fantastiky, v němž vedle sebe existují magie i věda. Všechny její dosud vydané knihy jsou zasazené do tohoto světa. V roce 2011 jí v nakladatelství Krigl vyšla novela Hladová přání, kterou Matoušková původně publikovala na internetu jako interaktivní povídku. Nakladatelství Mytago pak v roce 2015 vydalo román Vílí kruhy. V Podmoří se odehrává i příběh knihy Dětí vánice (Epocha 2016) a řada povídek.
Matoušková se ovšem věnuje i žánru new weird, zmiňme povídky Kulička hroznového vína (sborník vítězných prací ze soutěže Cena Karla Čapka Mlok 2014, Cena Karla Čapka a Nová vlna 2014), Dříme na loži z měděných drátů (bonusová povídka v knize Lenony Štiblaríkové Bratislavská bludička, Hydra 2014) či Pán krys (sborník vítězných prací soutěže New Weird Sladké sny, 2013). Text Kdo se bojí mauší (sborník nejlepších prací ze stejnojmenné soutěže Žoldnéři fantasie: Dálnice ke všem čertům, Straky na vrbě 2011) se dočkal v roce 2015 filmové podoby.
Matoušková v Brně a Praze pravidelně pořádá pro mladé začínající autory literární akce, workshopy a dílny.
Skvělý příběh, vyprávěný strohým a chvílemi až úsečným způsobem, který spolu se zajímavým námětem a ještě zajímavějšími postavami nedá čtenáři vydechnout, dokud se nedostane až na poslední stránku :-) Temná fantasy plná bezútěšnosti a hledání naděje ve světě, kde už žádná není. Kde je nutno vybrat si mezi zlem a menším zlem. Možná pomalejším, ale neúprosným a neodvratitelným.
Moc dobré rozhodnutí opustit Podmoří a vydat se do nového světa. Najednou se mi to čte mnohem lépe a mám pocit, že i když to není oproti Podmoří tak důsledně promyšlené a jedná se (nejspíš?) o jednorázovku, má to potenciál na nejlepší svižnou tuzemskou fantasy tohoto léta. Stejně však - některé pasáže by si zasloužily rozvést, mnohdy strohý a úsečný popis sice ponechává prostor čtenáři pro představivost, ale někdy mi tam pár řádků květnatějšího popisu přeci jen chybí. Nicméně celek jako takový je velmi příjemný.
První polovina mě moc bavila, ale pak mi připadalo, že se knížka mění v maraton a některé události, o kterých bych si ráda přečetla, se odbyli odstavcem nebo pouhou stránkou. Všechno se dělo moc rychle a já často nestíhala sledovat, co se děje. Kdo bojuje proti komu? Kdo umřel a kdo zůstal naživu?
Ale Válku zrcadel bych i tak doporučila těm, co mají rádi fantasy a Terezu Matouškovou.
Válka zrcadel je pro Terezu Matouškovou experimentem s novým světem i stylem vyprávění (totiž ich-formou). Co zůstává je typický zhutnělý text, který nedá čtenáři vydechnout, neplýtvá slovy a díky množství smlčených odkazů a informací dopřává prostor přemýšlivému čtenáři, který knihu čte pozorně a nemá v hlavě pícninu. I tak text na těch správných místech ponechává prostor rovněž čtenářově vlastní fantazii. Stejně jako v autorčině románech ze světa Podmoří i zde rádi věříme, že spletitost uspořádání a vztahů, které zde panují, zdaleka přesahuje možnosti jednoho svazku. Takřka by se sneslo srovnání s komplexností Herbertovy Duny nebo Martinovou Hrou o trůny. Román přesto nesklouzává k nepřehlednému popisu mocenskách pletich a sítí mezi jednotlivými frakcemi. Spíše klouže po povrchu a vhodně toto podhoubí využívá k ilustraci elementárníc vztahů a pnutí mezi jednotlivci a národy. Orientální ladění světa naštěstí Matouškové neslouží jako prvoplánová pouťová atrakce, kterou by zúročovala přívalem hedvábí, turbanů, šavlí, minaretů a zapálených vodních dýmek. Zde se klade důraz zejména promyšlený příběh zkoumající odlehlá zákoutí lidskosti a jejích mezí. Orientální jména a reálie jsou pouhou příjemně zvolenou tapetou, která zapřísáhlým milovníkům Hry o trůny umožní si na chvíli odpočinout od kyrysů a cimbuří. Humanistická témata jsou zde bezpochyby jádrem pudla. Množství vysvětlení, které by Matouškové vyprávění o Zrcadlech, krvavých mázích a Soumraku připouštěly, je nepřeberné. I pokud tyto prvky nebudete pitvat jakožto metafory a vysvětlení hledat nebudete, zůstává hluboký příběh o světě, jehož pravidla a uspořádání se hroutí díky zpupnosti nemnohých. Zpupnosti, která zvládla navzdory nejisté budoucnosti pro všechny, ať už mocné či ubohé. Kolem a kolem: dobrá práce
Čo sa dá knihe skutočne vytknúť, je asi len záver. Tri štvrtiny románu vás pripravujú na to, že Ankara sa stretne v neľútostnom boji o záchranu sveta so svojou protivníčkou, čarodejnicou a taktiež zrkadlom Ksenyou. Veď už samotný názov knihy zvádza čitateľa na očakávanie takéhoto súboja. Taktiež z deja vyplýva, že dôjde ku krutému zápasu s tajomným vládcom Pustiny, Pánom mien. No všetko je inak. Záver preto pôsobí ako nedotiahnutý, ako by bol písaný pri nedostatku času na podrobnejšie rozuzlenie zápletky, čo čitateľovi prinesie isté sklamanie. Ale ani nečakané ukončenie príbehu neuberá na čitateľnosti. Autorka si v podstate nechala otvorené zadné vrátka, aby sa mohla k príbehu ešte niekedy vrátiť a dopísať to, čo zostalo nevypovedané, prípadne vyjasniť osudy niektorých ďalších postáv, ktoré sa dejom mihli dostatočne výrazne na to, aby sa o ne čitateľ neprestal zaujímať. Mimochodom, ostalo záhadou, prečo sa postavy volajú napr. Yekaterina a Ksenya. Je zrejmé, že autorku inšpirovala ruská mytológia, ale prečo sú ruské mená v knihe napísané s anglickým prepisom?
Otvorený koniec a tiež to, že nie vždy existuje riešenie problémov a záchrana zakaždým neprichádza ako mihnutím zázračného prútika, je niečo, čo prinúti čitateľa premýšľať. Válka zrcadel dokazuje, že aj vo fantasy románe sa dá inšpirovať skutočným životom a napriek tomu mu to neuberie na jeho sile...
Svižný dobrodružný příběh, který vás zavede do mnoha koutů nové země - tentokrát se totiž nepodíváme do Podmoří. Hlavní hrdinka není žádný klaďas, naopak umí ostatním pěkně zavařit, ovšem když se objeví problémy s krvavou magií, která láká puklinami děsivá stvoření, musí se jim vydat na stopu.
Líbivá temná atmosféra vás dostane stejně jako fantasy prvky, které autorka do knihy zakomponovala. Škoda jen, že se nerozepsala více, tahle kniha by si to jistě zasloužila.
Velmi temný fantasy příběh, ale i přesto jsem si ho docela užila. Tenhle nevšední příbĕh donutí propadnout beznadĕji nejednoho borce, co si myslí, že už četl všechny dĕsivé a temné příbĕhy. Čeští autoři jsou v tomhle ohledu nepřekonatelní, aspoň podle mého názoru.
Jednoznačne u mňa najhoršia kniha roka. Žiaľ,dievčatá,ktoré ju čítali predo mnou (v knižnej štafete) mi naznačovali,že to bude ťažké čítanie. Ja som optimista(len čo sa kníh týka) a vrhla som sa na ňu s nádejou, že samozrejme preháňali. Škoda, že nepreháňali! Naozaj! Toto bolo ťažké čítanie alebo príliš jednoduché(?) neviem :\ Knižka má len 220 strán,no prvú tretinu som absolútne nevedela o čo ide,nechápala som čo sa deje, netušila som kam príbeh povedie. Zvláštne bolo, že meno hlavnej hrdinky som si všimla až na strane 32. Dovtedy ani spomenuté nebolo(alebo som ho len neregistrovala, čo pochybujem). V druhej tretine knihy ma zaujali niektoré bojové scény,ale aj keď ma zaujali, ich zmysel mi nejako stále unikal. No a posledná tretina knihy bola... Bola X(
Autorka píše toho strašne veľa. Veľa myšlienok, veľa krátkych viet. Používa celkom pekné slovné spojenia, len mi nejako zmysel tých slov unikal. Častokrát som mala pocit, že čítam v poľštine alebo ruštine a nechápem čo čítam (pritom po poľsky a rusky neviem). V češtine čítam bežne. Vôbec mi to nerobí problém. Radím sa medzi československé deti, takže čeština je ako môj rodný jazyk- neberiem ho ako cudzí,ale táto kniha bola rozhodne písaná V CUDZOM JAZYKU. Tiež nechápem ako môže mať také skvelé hodnotenia na Booxy alebo Databáze kníh- samé päť a štyri hviezdičky... Chápem, že sa niekomu môže páčiť čo mne nie,ale na túto knihu by som potrebovala preklad. Ja dávam jednu hviezdičku(nie je to pamätná chvíľa, pár som ich už dala) a to za obálku, za snahu autorky napísať skvelú fantasy (ale naozaj len za snahu) a všetky jej úspechy, ktoré sú v knihe spomenuté. Ja jej to neberiem, môže mať svojich fanúšikov, no úprimne, ja sa už doslova budem báť siahnuť po nejakej inej knihe s menom Terezy Matouškovej, čo ma celkom mrzí, keďže si veľmi rada prečítam slovenskú, prípadne českú tvorbu. Rada týchto autorov podporím, no ak sa ešte raz náhodou dostanem ku knihe tejto autorky, bude to len naozaj s malou dušičkou. Som z toho smutná, že som bola v knihe taká stratená a vôbec mi nesadla. Musím ale priznať, že hlavná hrdinka a jej schopnosť meniť výzor, podľa toho,koho ľudia, s ktorými sa stretáva, chcú vidieť, je geniálna(fuha! Tak táto veta sa mi podarila XD)
Epický a temný príbeh plný akcie, napätia a zaujímavých zvratov. Dokonca som mala o čom aj premýšľať. Čo sa teda pokazilo? Ten svet. Zaslúžil by si trochu viac pozornosti, viac vysvetľovania. Veľmi som totiž nepochopila jeho fungovaniu - alebo tomu, aké národy tam vlastne žijú a čo robia. Okrem toho to bol vážne zážitok.
Přes trochu pubertálně vyvzdorovaný začátek mne příběh i styl vyprávění pohltil a linie otcovského vztahu se Zafarem prolínající celou knihou byla navzdory okolnímu ději uklidňující.
Road story o dozrávání dívky, která je předurčena svými schopnostmi účastnit se klíčových událostí při boji o záchranu světa. Ten je podle zkratek a nedovysvětleností mnohem větší a zajímavější - v autorčině hlavě. Ta moje zejména v 3/4 knihy dost tápala, když se snažila podle popsaného spojit události, místa a postavy do smysluplného celku. Vlastně mě to i dost štvalo. Každopádně za tím nevidím nezkušenost, ale spíš neochotu naplno se vzdát vedlejších linií a snahy o politikaření, případně snahu posunout děj až moc rychle dopředu. Když je to o cestě hrdinky a řešení potíží na konkrétních místech, je čtení strhující a super (včetně obrazomalebných scén). Jakmile se do toho začne zaplétat něco abstraktnějšiho, líčení přesunů nebo syrovější popis občanské války, skřípe to. Rád bych si přečetl z toho samého světa další a učesanější knihu. (Nemám moc ponětí, v jakém stavu se aktuálně nachází mladá česká fantastika, takže možná je to na poměry českých autorů mnohem lepší)
Dočteno. Chtělo se to pořádně obrnit, protože pohádkový příběh tu rozhodně nenajdete. Tereza Matoušková vyniká vytříbeným stylem psaní, takže věrohodně, syrově realisticky popisuje nejen zánik světa, ale i nejhorší stránky lidského charakteru. Temná atmosféra beznaděje se vine příběhem, ale o to víc zasvítí drobet naděje a schopnosti soucitu. Ankara vyrůstá v bezútěšném světě, její schopnosti jsou vzácné, je tedy osamělá a stává se nástrojem mocných. Na své cestě snad konečně najde sama sebe, protože jak ona, tak její nejbližší budou o osud lidstva bojovat do posledního dechu. Začátek Války zrcadel je na můj vkus moc zrychlený, sledujeme Ankařino dospívání a mnoho informací a intrik začne dávat smysl až postupem času. Ale vyplatí se počkat si. Konec je netypický a svým způsobem originální. Pokud si vaše sympatie Ankara pro svou cynickou skořápku nenajde, vřelý a srdečný Zafar určitě.
Místy příjemné ironické a dvojsmyslné. Ale jinak... jsem poněkud zklamaná. Přišlo mi to uspěchané, všechno nacpane do 200 stran. Obsáhlý svět, který tak nějak přetéká knihu, a tak jsem měla problém se do něho ponořit. Dialogy pěkné, ale mnohem víc bych ocenila delší popisy. Nezvykla jsem si v tom světě, sotva poznala hromadu postav... Nebylo to špatné, ale i tak jsem z toho prostě zklamaná.
Válkou zrcadel se autorka posunula mílovými kroky kupředu a čtenáři předkládá kvalitní dílo kořeněné svým osobitým stylem psaní a humorně morbidními hláškami. Po krátkém rozjezdu, kdy se seznámíme s hlavní postavou Ankarou, následuje neskutečná porce akce, beznaděje a deprese. Prostě skvělé!