What do you think?
Rate this book
Dowód osobisty
Dowód osobisty w Czechach otrzymuje się już w wieku piętnastu lat. Nie oznacza to bynajmniej, że od tego momentu można legalnie pić piwo czy głosować, bo do takich spraw, podobnie jak u nas, trzeba mieć lat osiemnaście. Komu zresztą miałoby zależeć na tym, żeby pić legalnie? Po co więc właściwie wydawać osobie niepełnoletniej dowód osobisty? Sprawa, przynajmniej dla bohaterów powieści, jest jasna: żeby uszczęśliwionego nim obywatela łatwiej było namierzyć. Kontrolować. Trzymać za mordę.
Bohaterowie Dowodu osobistego, najpierw wyszczekane łobuzy z ósmej „be”, potem coraz bardziej zbuntowani, wchodzący w dorosłość fani bigbitu, ostatecznie dojrzali, lecz wciąż długowłosi i niestroniący od draki faceci, nigdy nie byli ulubieńcami policji. A raczej nimi byli, ale w sposób, w jaki woleliby nie być.
Koniec lat sześćdziesiątych, lata siedemdziesiąte, osiemdziesiąte, w końcu współczesność – czy naprawdę tak bardzo się od siebie różnią? Gdzie szukać namiastki wolności w czasach jej braku? I czy w ogóle istnieją czasy, w których czujemy się wolni?
Petr Šabach, w swojej, jak uznali czescy krytycy najpoważniejszej książce, traktującej o sprawach, z których nawet jemu trudno się śmiać, po mistrzowsku snuje czasem zabawną, czasem tragiczną, jak zawsze opartą na anegdotach opowieść o odwiecznych potyczkach ze zwyczajnym człowiekiem po jednej, organami bezpieczeństwa i porządku po drugiej stronie barykady. Z charakterystyczną nostalgią i dobrodusznym uśmiechem, kolejny raz przekonuje czytelnika, że właściwie nieważne co, gdzie i w jakich czasach się pije, czy znosi. Ważne z kim.
Bohaterowie Dowodu osobistego, najpierw wyszczekane łobuzy z ósmej „be”, potem coraz bardziej zbuntowani, wchodzący w dorosłość fani bigbitu, ostatecznie dojrzali, lecz wciąż długowłosi i niestroniący od draki faceci, nigdy nie byli ulubieńcami policji. A raczej nimi byli, ale w sposób, w jaki woleliby nie być.
Koniec lat sześćdziesiątych, lata siedemdziesiąte, osiemdziesiąte, w końcu współczesność – czy naprawdę tak bardzo się od siebie różnią? Gdzie szukać namiastki wolności w czasach jej braku? I czy w ogóle istnieją czasy, w których czujemy się wolni?
Petr Šabach, w swojej, jak uznali czescy krytycy najpoważniejszej książce, traktującej o sprawach, z których nawet jemu trudno się śmiać, po mistrzowsku snuje czasem zabawną, czasem tragiczną, jak zawsze opartą na anegdotach opowieść o odwiecznych potyczkach ze zwyczajnym człowiekiem po jednej, organami bezpieczeństwa i porządku po drugiej stronie barykady. Z charakterystyczną nostalgią i dobrodusznym uśmiechem, kolejny raz przekonuje czytelnika, że właściwie nieważne co, gdzie i w jakich czasach się pije, czy znosi. Ważne z kim.
216 pages, ebook
First published January 1, 2006
18 people are currently reading
305 people want to read
About the author
Petr Šabach
41 books35 followersČeský spisovatel, známý svými humoristickými romány a povídkami. Jeho otec byl voják z povolání.
Šabach od roku 1966 studoval Střední knihovnickou školu, po 1. ročníku přestoupil na gymnázium, z něhož byl roku 1969 vyloučen, externě přijat zpět na SKŠ, kde v roce 1974 maturoval. Následovalo dálkové studium kulturologie na filozofické fakultě UK (obor absolvoval 1979).
Od roku 1974, do doby, kdy odešel na volnou nohu, vystřídal různá povolání (noční hlídač, metodik kulturního domu v Domě u Kamenného zvonu aj.). Po roce 2000 vyučoval tvůrčí psaní na Literární akademii (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého v Praze). Petr Šabach byl členem neformálního hospodského společenství Zlatá Praha.
Zemřel po krátké, těžké nemoci.
Šabach od roku 1966 studoval Střední knihovnickou školu, po 1. ročníku přestoupil na gymnázium, z něhož byl roku 1969 vyloučen, externě přijat zpět na SKŠ, kde v roce 1974 maturoval. Následovalo dálkové studium kulturologie na filozofické fakultě UK (obor absolvoval 1979).
Od roku 1974, do doby, kdy odešel na volnou nohu, vystřídal různá povolání (noční hlídač, metodik kulturního domu v Domě u Kamenného zvonu aj.). Po roce 2000 vyučoval tvůrčí psaní na Literární akademii (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého v Praze). Petr Šabach byl členem neformálního hospodského společenství Zlatá Praha.
Zemřel po krátké, těžké nemoci.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 45 reviews
April 13, 2017
Jak to u Šabacha, czytając, czujemy się trochę jakbyśmy siedzieli wraz z nim w knajpce nad kufelkiem pilznera. Ale tym razem ten pilzner jest nieco bardziej gorzki, bo zaskakująco dużo w tej książce smutku i zadumy nad komunistyczną (i tą naszą dzisiejszą) rzeczywistością. Tak samo jednak, jak piwu goryczka nie szkodzi, tak powaga niektórych fragmentów nie kłóci się z wesołym uniwersum Šabacha, a w ciekawy sposób je uzupełnia. Lubię tę tragikomiczność „Dowodu”.
January 5, 2019
Petr Šabach, autor knižní předlohy Pelíšků, mi zatím jako spisovatel unikal. Rád jsem si ale přečetl tuto útlou knížku, na jejíž základě byl natočen skvělý stejnojmenný film. Stejně jako ve filmu jsou i zde různé neuvěřitelné historky z komunistického marasmu z pohledu mladých kluků, kteří by se nejradši jen opíjeli a balili holky, jenže neustále narážejí na šikanu tehdejšího totalitního režimu.
Na rozdíl od filmu působí historky trochu nahodile, a i když jsou zábavné, tak možná i kvůli jejich úspornosti může být trochu matoucí, co a hlavně kdy se právě stalo. Obzvlášť lidi, co toho moc o komunismu u nás neví, můžou být často mimo. Ale ve srovnání s filmovou adaptací kniha nabízí (jak už to tak bývá) hlubší pohled do problematiky a života daných postav.
Především je ale Občanský průkaz výborně napsaný. Některé příběhy jsou mrazivé, některé zarážející, některé zatraceně vtipné. Super.
Osm zakomplexovaných STBáků z deseti.
Na rozdíl od filmu působí historky trochu nahodile, a i když jsou zábavné, tak možná i kvůli jejich úspornosti může být trochu matoucí, co a hlavně kdy se právě stalo. Obzvlášť lidi, co toho moc o komunismu u nás neví, můžou být často mimo. Ale ve srovnání s filmovou adaptací kniha nabízí (jak už to tak bývá) hlubší pohled do problematiky a života daných postav.
Především je ale Občanský průkaz výborně napsaný. Některé příběhy jsou mrazivé, některé zarážející, některé zatraceně vtipné. Super.
Osm zakomplexovaných STBáků z deseti.
June 9, 2017
Pomerne oddychová kniha, ktorá však dokáže rozvíriť množstvo myšlienok o bývalom režime a jeho (ne)fungovaní. Pre priblíženie vtedajšej reality rozhodne nie neužitočné.
April 19, 2021
Rychlovka na vikend. Oddechova stylem psani a cteni ale tezka obsahem. Klasicky pohled na cunarny komunistickeho rezimu. #bancommunism ale smutnejsi je 1.5 milionu komunistu mezi cechy v 80letech a jeste vice estebaci a jejich spolupracovnici co sli proti svym.
April 28, 2024
genialni knizka, vzhledem k tomu jak drsny jsou zmineny temata knizka dokazala byt vtipna a osvezujici.
September 12, 2024
miluju a maluju
zprvu jsem znala film, který mám moc ráda a bála jsem se že mě to buď odradí od knihy či že kniha zničí můj pohled na film, ovšem ani jedno se nestalo. Bylo pěkně vidět z čeho se poskládal plot příběhu a byly tam pochopitelně věci navíc. Spousta věcí navíc.
Moc pěkný slova. Čte se to takříkajíc jak po másle. Šabach si na nic nehraje a prostě vypráví a je to jako poslouchat příběh od někoho s moc příjemným hlasem. Poslední dobou jsem jednu knihu četla klidně dva měsíce, ale Občanský průkaz nešel odložit a tak byl do týdne fuč (a důležitý kotext je že to je týden v září maturitního ročníku).
Poslední přidaný bonus je, že se perfektně vešla de mé zadní kapsy.
zprvu jsem znala film, který mám moc ráda a bála jsem se že mě to buď odradí od knihy či že kniha zničí můj pohled na film, ovšem ani jedno se nestalo. Bylo pěkně vidět z čeho se poskládal plot příběhu a byly tam pochopitelně věci navíc. Spousta věcí navíc.
Moc pěkný slova. Čte se to takříkajíc jak po másle. Šabach si na nic nehraje a prostě vypráví a je to jako poslouchat příběh od někoho s moc příjemným hlasem. Poslední dobou jsem jednu knihu četla klidně dva měsíce, ale Občanský průkaz nešel odložit a tak byl do týdne fuč (a důležitý kotext je že to je týden v září maturitního ročníku).
Poslední přidaný bonus je, že se perfektně vešla de mé zadní kapsy.
September 30, 2016
Partia chlapcov v 60-tych rokoch dostava svoj prvy obciansky preukaz.
O tom to ale v podstate vobec nie je. Okno do ceskoslovenskej spolocnosti v komunizme nam Sabach ponuka cez drobne perlicky zivota niekolkych chlapcov, ktorych osudy utrzkovito sledujeme az k revolucii.
S humorom a nadnesenim Sabach opisuje situaciu vyrastkov a vecnych rebelov proti systemu reprezentovanemu policajtmi. Napriek vtipu sa vsak clovek az tolko nezasmeje. Ale to je len dobre. Za mna velmi zaujimavy pocin. Taka jednohubka na vecer s hlbsim zmyslom.
O tom to ale v podstate vobec nie je. Okno do ceskoslovenskej spolocnosti v komunizme nam Sabach ponuka cez drobne perlicky zivota niekolkych chlapcov, ktorych osudy utrzkovito sledujeme az k revolucii.
S humorom a nadnesenim Sabach opisuje situaciu vyrastkov a vecnych rebelov proti systemu reprezentovanemu policajtmi. Napriek vtipu sa vsak clovek az tolko nezasmeje. Ale to je len dobre. Za mna velmi zaujimavy pocin. Taka jednohubka na vecer s hlbsim zmyslom.
July 15, 2017
Kniha je humoristické vyprávění, které vlastně není ani trochu vtipné. Příhody předkládané v krátkých příbězích porůznu propojených v člověku obcas vyvolávají nutkavou touhu zvracet nebo mrštit knihou do zdi a dál už necist o absurdní době a režimu, který i teď po skoro třiceti letech někteří vychvaluji a volají po jeho návratu. Je svědectvím o zmarenych lidských zivotech, at uz ukoncenych smrti anebo jen znemoznenych zakazy a sikanou, a to uz od puberty... Je to dobrá kniha. O špatných časech.
November 5, 2016
O téhle knížce jsem hodně slyšela, ale bohužel mě neoslovila tolik, jak jsem čekala. Možná, že film bude lepší, uvidíme. Nicméně palec nahoru za vtipné básničky! :)
December 30, 2018
Kilka tygodni temu udało mi się zdobyć niniejszą książkę w formie audiobook w czeskim oryginale. Wrzuciłem sobie go do mojego smartphone i czekał sobie jakiś czas aż przyjdzie mi ochota na kolejną czeską książkę. I ten moment właśnie nastał teraz podczas przerwy Wielkanocnej, kiedy to po raz kolejny "pooddychałem" sobie czeskim powietrzem.
Petr Sabach chyba najbardziej jest znany ze scenariusza filmowego filmu pt. "Pelisky" oraz książki "Gówno się pali". "Obcansky prukaz", czyli dowód osobisty doczekał się również ekranizacji dość niedawno. Filmu jeszcze nie widziałem, ale zwiastun naprawdę zwiastuje bardzo dobry film. Książka "Dowód osobisty" natomiast, bardziej przypadła mi do gustu niż "Gówno się pali". Wydaje się być bardziej poukładana, spójna. Zawiera też sporo informacji autobiograficznych. Jeśli wierzyć czeskim recenzjom, to właśnie a niej autor opisuje sporo wydarzeń z własnego życia, własnego dzieciństwa i młodości, aż po życie dorosłe.
Tematem przewijającym się przez "Dowód osobisty" jest właśnie dowód osobisty. Pamiętam jak nawet w Polsce Ludowej i już Trzeciej Rzeczpospolitej dowód osobity był ważnym dokumentem. Sam się cieszyłem jak odebrałem mój, jeszcze w postaci zielonej książeczki. Teraz dowód osobisty budzi nadal emocje. Nie musi być wydawany w miejscu zamieszkania oraz nie musi zawierać adresu zameldowania. Z tym zameldowaniem to też zawsze były ciekawe historie. Także, temat dowodu osobistego, jest dośc ciekawy i sporo anegdot się może z nim wiązać. Petr Sabach podchwycił ten temat.
Różnica między Polską a Czechosłowacją i dzisiaj Republiką Czeską jest taka, iż u naszych południowych sąsiadów, za czasów komunizmu jak i dzisiaj, obowiązuje, teoretycznie, obowiązek posiadania dowodu osobistego już od piętnastego roku życia. Do dziś obowiązuje to prawo i na stronie ministerstwa spraw wewnętrznych udało mi się znaleźć informację która to potwierdza.
Petr Sabach uzyskał dowód osobisty wraz ze swoimi szkolnymi przyjaciółmi w połowie lat 60tych, w czasach twardego komunizmu. Wtedy dowód osobisty przekazywano piętnastolatkom podczas wielkiej, pseudo ceremonii, która była wykorzystywana do komunistycznej indoktrynacji młodzieży. Nasz bohater wraz z kompanami nie robił sobie z tego wiele. Wręcz mieli sporo ubawu podczas ceremonii rozdania dowodów osobistych, przy czym podpadli aparatowi bezpieczeństwa. Nasz bohater wielokrotnie był zatrzymywany przez funkcjonariuszy policji za brak posiadania dowodu osobistego, lub też za brak chęci pokazania go funkcjonariuszowi.
Autor opisuje co dekadencka młodzież robiła ze swoimi dowodami osobistymi. Standardem było wyrywanie jednej specyficznej strony z książeczki. Dla dekadenckich poetów dowód osobisty w momentach natchnienia służył jako miejsce gdzie można było zapisać wiersze.
W książce sporo jest anegdot z lat 60tych, 70tych, 80tych, ale również z lat 90tych. Nasz główny bohater ma coś ze Szwejka. A okładka gdzie pałka policyjna zderza się z kuflem piwa świetnie pasuje do niektórych momentów opisanych w książce. Nie brak jest w książce żartobliwych momentów, ale z drugiej strony, autor jasno daje do zrozumienia jak straszna była dyktatura komunistyczna i często zwykli, niewinni ludzie, nawet dzieci stawali się ofiarami reżimu. Nawet względem dzieci reżim był bezlitosny.
Czytając notatkę biograficzną o autorze przeczytałem informację, że zmarł w zeszłym roku we wrześniu. To smutna informacja. Myślę, że jest jednym z ważniejszych pisarzy którzy dokumentowali w swojej twórczości życie zwykłych ludzi podczas reżimu komunistycznego. Stąd uważam twórczość Petra Sabacha za dość ważną. Zostało to też docenione i jego książki już dziś należą do kanonu lektur w czeskich gimnazjach.
Petr Sabach chyba najbardziej jest znany ze scenariusza filmowego filmu pt. "Pelisky" oraz książki "Gówno się pali". "Obcansky prukaz", czyli dowód osobisty doczekał się również ekranizacji dość niedawno. Filmu jeszcze nie widziałem, ale zwiastun naprawdę zwiastuje bardzo dobry film. Książka "Dowód osobisty" natomiast, bardziej przypadła mi do gustu niż "Gówno się pali". Wydaje się być bardziej poukładana, spójna. Zawiera też sporo informacji autobiograficznych. Jeśli wierzyć czeskim recenzjom, to właśnie a niej autor opisuje sporo wydarzeń z własnego życia, własnego dzieciństwa i młodości, aż po życie dorosłe.
Tematem przewijającym się przez "Dowód osobisty" jest właśnie dowód osobisty. Pamiętam jak nawet w Polsce Ludowej i już Trzeciej Rzeczpospolitej dowód osobity był ważnym dokumentem. Sam się cieszyłem jak odebrałem mój, jeszcze w postaci zielonej książeczki. Teraz dowód osobisty budzi nadal emocje. Nie musi być wydawany w miejscu zamieszkania oraz nie musi zawierać adresu zameldowania. Z tym zameldowaniem to też zawsze były ciekawe historie. Także, temat dowodu osobistego, jest dośc ciekawy i sporo anegdot się może z nim wiązać. Petr Sabach podchwycił ten temat.
Różnica między Polską a Czechosłowacją i dzisiaj Republiką Czeską jest taka, iż u naszych południowych sąsiadów, za czasów komunizmu jak i dzisiaj, obowiązuje, teoretycznie, obowiązek posiadania dowodu osobistego już od piętnastego roku życia. Do dziś obowiązuje to prawo i na stronie ministerstwa spraw wewnętrznych udało mi się znaleźć informację która to potwierdza.
Petr Sabach uzyskał dowód osobisty wraz ze swoimi szkolnymi przyjaciółmi w połowie lat 60tych, w czasach twardego komunizmu. Wtedy dowód osobisty przekazywano piętnastolatkom podczas wielkiej, pseudo ceremonii, która była wykorzystywana do komunistycznej indoktrynacji młodzieży. Nasz bohater wraz z kompanami nie robił sobie z tego wiele. Wręcz mieli sporo ubawu podczas ceremonii rozdania dowodów osobistych, przy czym podpadli aparatowi bezpieczeństwa. Nasz bohater wielokrotnie był zatrzymywany przez funkcjonariuszy policji za brak posiadania dowodu osobistego, lub też za brak chęci pokazania go funkcjonariuszowi.
Autor opisuje co dekadencka młodzież robiła ze swoimi dowodami osobistymi. Standardem było wyrywanie jednej specyficznej strony z książeczki. Dla dekadenckich poetów dowód osobisty w momentach natchnienia służył jako miejsce gdzie można było zapisać wiersze.
W książce sporo jest anegdot z lat 60tych, 70tych, 80tych, ale również z lat 90tych. Nasz główny bohater ma coś ze Szwejka. A okładka gdzie pałka policyjna zderza się z kuflem piwa świetnie pasuje do niektórych momentów opisanych w książce. Nie brak jest w książce żartobliwych momentów, ale z drugiej strony, autor jasno daje do zrozumienia jak straszna była dyktatura komunistyczna i często zwykli, niewinni ludzie, nawet dzieci stawali się ofiarami reżimu. Nawet względem dzieci reżim był bezlitosny.
Czytając notatkę biograficzną o autorze przeczytałem informację, że zmarł w zeszłym roku we wrześniu. To smutna informacja. Myślę, że jest jednym z ważniejszych pisarzy którzy dokumentowali w swojej twórczości życie zwykłych ludzi podczas reżimu komunistycznego. Stąd uważam twórczość Petra Sabacha za dość ważną. Zostało to też docenione i jego książki już dziś należą do kanonu lektur w czeskich gimnazjach.
July 30, 2018
Máničky vymýšlejí, jak rozdrtit klouby režimu, který jim nedovolí poslouchat alba Jimiho Hendrixe, píší obscénní“ básničky na stránku třináct svých občanských průkazů, aby skrytě pokořili a ponížili ty, kteří se smějí akorát tomu, když „nepřátele režimu“ vlastnoručně oholí dohola a zkopou dokulata. Po dětském naivním vzdoru, který umožňoval růst hodnot a osobní statečnosti, ačkoli děti netušily, co je po nevinném žertu s občankou může potkat, s věkem přichází vzdor uvědomělý, když zabarikádovaný hlídač odmítá vpustit příslušníky do objektu, protože „nemají povolení“ - s vědomím, že na tomto místě, opět, skončil. Modrej policajt, žlutej policajt, hodnej policajt, policajt analfabet, policajt surovec, policajt šikanátor, tajnej policajt. Jak chlapci zjišťují, komunismus je především lidská zoo, ve které se osel mění v krále, lev v šaška a kůň v chladnokrevného mstitele bez důvodu. Vystřízlivění v archivech spolupracovníků Stb je pak hořkou tečkou za dobou, jejíž ústřední logika a bezpečí spočívaly v absolutní nedůvěře v kohokoli. A přesto přese všechno Šabach vzpomíná s láskou. Upřímná nostalgie a autentičnost jeho vyprávění buduje schizofrenii ve čtenáři, který by za žádnou cenu nechtěl komunismus prožít, na druhou stranu by dal všechno za to, aby zakusil ryzost a syrovost boje o kousek prostoru k vlastnímu žití uvnitř černo-humorného šabachovského socialistického vesmíru.
„Pod tmavočervenými jeřabinami
pijeme beer u stánku s uzeninami.
Zástupce pro týl šlápl na běláska,
všechno jsem propil, pivo je má láska.
Na břehu řeky roste tráva ostřice,
u stánku s buřty došla v noci hořčice.
Nad tichou zemí vrčí netopýři,
šel jsem na jedno - už mám v sobě čtyři.
Na nebi měsíc jako koláč s tvarohem,
koupím si láhev rumu v krčmě za rohem.
Takhle už chlastám od minulý středy,
dostanu nejspíš žaludeční vředy.“
Policajt položil občanskej průkaz vedle sebe, zatížil ho pro jistotu rukou a Alešovi povídá: „Na střední školu, ty grázle, zapomeň! Ty už si dostudoval! Všichni, jak ste tu, ste dostudovali!“ poťouchle se usmál. „Ty, ty, ty i ty ste, mládenečkové, dostudovali! My dobře víme, co to znamená mít poškozenou stránku třináct! Jste nepřátelé socialistickýho zřízení!!!“
„Spolužačce
Nosit pětky denně domů
nemusí být zlozvykem,
zvláště přihlédnu-li k tomu,
že je nosíš pod trikem...“
„Člověk by řek, že když se někdo doví datum svýho konce s přesností plus minus několika měsíců a spočítá si, jak strašně málo mu zbejvá, tak že všechno zabalí a třeba jen tak celý dny kouká do zdi, ale ono je to spíš naopak. Protože spousta lidí, co prokouká svůj život do zdi nebo do televize, to dělaj s pocitem, že jsou málemže nesmrtelný a že času je dost, kdežto ty, co vědí, že není, zrychlej na maximum. A to byl Míťův případ. Ne že by se předtím nějak flákal, ale teď najednou žil snad stokrát rychlejc, než žil kdy předtím.“
„Husákovy oči se zvětšovaly v závislosti na tom, jak mu přibejvalo dioptrií, takže připomínaly oči tvora, kterej loví spíš v noci, a jeho mlaskavé patlavé řeči, způsobený padající zubní protézou (mluvil, jako by si na něčem neustále pochutnával), nerozuměl už vůbec nikdo.“
„Pod tmavočervenými jeřabinami
pijeme beer u stánku s uzeninami.
Zástupce pro týl šlápl na běláska,
všechno jsem propil, pivo je má láska.
Na břehu řeky roste tráva ostřice,
u stánku s buřty došla v noci hořčice.
Nad tichou zemí vrčí netopýři,
šel jsem na jedno - už mám v sobě čtyři.
Na nebi měsíc jako koláč s tvarohem,
koupím si láhev rumu v krčmě za rohem.
Takhle už chlastám od minulý středy,
dostanu nejspíš žaludeční vředy.“
Policajt položil občanskej průkaz vedle sebe, zatížil ho pro jistotu rukou a Alešovi povídá: „Na střední školu, ty grázle, zapomeň! Ty už si dostudoval! Všichni, jak ste tu, ste dostudovali!“ poťouchle se usmál. „Ty, ty, ty i ty ste, mládenečkové, dostudovali! My dobře víme, co to znamená mít poškozenou stránku třináct! Jste nepřátelé socialistickýho zřízení!!!“
„Spolužačce
Nosit pětky denně domů
nemusí být zlozvykem,
zvláště přihlédnu-li k tomu,
že je nosíš pod trikem...“
„Člověk by řek, že když se někdo doví datum svýho konce s přesností plus minus několika měsíců a spočítá si, jak strašně málo mu zbejvá, tak že všechno zabalí a třeba jen tak celý dny kouká do zdi, ale ono je to spíš naopak. Protože spousta lidí, co prokouká svůj život do zdi nebo do televize, to dělaj s pocitem, že jsou málemže nesmrtelný a že času je dost, kdežto ty, co vědí, že není, zrychlej na maximum. A to byl Míťův případ. Ne že by se předtím nějak flákal, ale teď najednou žil snad stokrát rychlejc, než žil kdy předtím.“
„Husákovy oči se zvětšovaly v závislosti na tom, jak mu přibejvalo dioptrií, takže připomínaly oči tvora, kterej loví spíš v noci, a jeho mlaskavé patlavé řeči, způsobený padající zubní protézou (mluvil, jako by si na něčem neustále pochutnával), nerozuměl už vůbec nikdo.“
May 19, 2025
Kniha Občanský průkaz je předlohou jednoho z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Už z toho důvodu neměla cestu k mému srdci snadnou, jelikož jsem vše neustále přirovnávala k filmu.
A to by pak člověk mohl být zklamaný. Co se podobnosti týče, kniha se ničím nezabývá tak do hloubky jako film, zato nás ale zavede mnohem dál, až do autorovi dospělosti. Ze začátku poznáváme scény, které ze zpracování na plátno známe, ovšem poměrně rychle jich začne ubývat. Je ale potřeba s odlišnostmi mezi knihou a jejím filmovým zpracováním počítat.
Kniha je autorovým návratem do doby dospívání, doby, kdy se lidé zdravili soudruhu a sen každého teenagera byli deska od Zeppelinů a dlouhý háro. A jak výborně nám nastiňuje, jaké to tehdy bylo! Ačkoliv vypráví dost nesouvisle a zmatečně - většinou jde o pouhé útržky vzpomínek - zvláštním způsobem se mu daří celou tu socialismem prosáknutou společnost popsat lépe než nějaké historické či odborné texty.
Proč tedy Občanský průkaz nedostal všech pět hvězdiček? Především příliš nezasahoval do hloubky charakterů postav. Vnímala jsem, že oproti filmu, kde máme životy čtveřice přátel výborně zakomponované do příběhu, kniha vzhledem k tomu, že vše vnímáme pouze ze strany pana Šabacha, neposkytla v podstatě žádný pohled zhora. Neměli jsme tedy možnost zamilovat si nějaké postavy, trpět spolu s nimi, radovat se z jejich úspěchů - vlastně jsme toho o nich příliš nevěděli.
Abych to zkrátila - je to výborná kniha, kterou by si měl každý přečíst už jen díky možnosti zjistit, jaké to tehdy v naší zemi opravdu bylo. Jen jsem nejspíš až moc afektovaná na svůj oblíbený film, abych se přenesla přes fakt, jak málo prostoru mé oblíbené postavy v knize dostaly.:)
A to by pak člověk mohl být zklamaný. Co se podobnosti týče, kniha se ničím nezabývá tak do hloubky jako film, zato nás ale zavede mnohem dál, až do autorovi dospělosti. Ze začátku poznáváme scény, které ze zpracování na plátno známe, ovšem poměrně rychle jich začne ubývat. Je ale potřeba s odlišnostmi mezi knihou a jejím filmovým zpracováním počítat.
Kniha je autorovým návratem do doby dospívání, doby, kdy se lidé zdravili soudruhu a sen každého teenagera byli deska od Zeppelinů a dlouhý háro. A jak výborně nám nastiňuje, jaké to tehdy bylo! Ačkoliv vypráví dost nesouvisle a zmatečně - většinou jde o pouhé útržky vzpomínek - zvláštním způsobem se mu daří celou tu socialismem prosáknutou společnost popsat lépe než nějaké historické či odborné texty.
Proč tedy Občanský průkaz nedostal všech pět hvězdiček? Především příliš nezasahoval do hloubky charakterů postav. Vnímala jsem, že oproti filmu, kde máme životy čtveřice přátel výborně zakomponované do příběhu, kniha vzhledem k tomu, že vše vnímáme pouze ze strany pana Šabacha, neposkytla v podstatě žádný pohled zhora. Neměli jsme tedy možnost zamilovat si nějaké postavy, trpět spolu s nimi, radovat se z jejich úspěchů - vlastně jsme toho o nich příliš nevěděli.
Abych to zkrátila - je to výborná kniha, kterou by si měl každý přečíst už jen díky možnosti zjistit, jaké to tehdy v naší zemi opravdu bylo. Jen jsem nejspíš až moc afektovaná na svůj oblíbený film, abych se přenesla přes fakt, jak málo prostoru mé oblíbené postavy v knize dostaly.:)
May 20, 2022
Během začátku jsem si říkal, že Šabach, kterého si občas dám, je vlastně takovým pokračovatelem hrabalovské poetiky, ač přeci, očividně, spadající do éry "za komančů", která se dost lišila, stylem, mentalitou, od jaksi prvorepublikového, nostalgičtějšího B.H.,.. ale přesto je to pořád zpětné ohlédnutí, mapující obyčejného českého člověka svojí doby, jaký byl. A o to víc mě potěšilo, že tahle myšlenka toho post-hrabalovství, byla zmíněna jak v samotné knize, tak později i Šabachem v rozhovoru okolo toho, jak 'Občanský průkaz' psal, co ho k tomu vedlo, jak to dal dohromady, že Hrabal byl jeho "guru" a "nikdy se ani nepřiblížil k jeho ponožkám". Trefně řečeno. Je to více méně to, co jsem si sliboval a nedostal u Placákova 'Fízla'. OP je pořád odpočinkovější četba. Neurazí, ale rovněž taky ani nějak zvlášť nenadchne.
February 16, 2021
Panebože, to byla taková POHODA! Vážně! Tato tenoučká knížečka je prostě hrozně pohodová a oddechová. Je psaná nespisovným jazykem, což někoho může bít do očí, ale mně to bylo celkem blízké, takže jsem s tím neměla problém. Jako většina Šabachových knih, i tahle je svým dějem zařazena do totalitního režimu tehdejšího Československa. Do toho přidejte mladé puberťáky, kteří právě obdrželi občanský průkaz. Sledujeme tedy partu kamarádů a jejich tehdejší pohled na svět (aneb je mi všechno vy-víte-kde). Prostě pohoda, žádný stres. Sice to vypadá jako bezstarostná knížka bez myšlenky, ale věřte mi, že tehdy to jednoduché nebylo (a to jsem taky teenager). Děsně mě bavily básničky jednoho z kamarádů hlavního hrdiny. Všechny byly naprosto skvělé. Bohužel, ke konci už mě to začalo trochu nudit, nějak mě ty historky přestávaly bavit. Ale jinak doporučuju. Oddechové čtení, vážně.
December 4, 2023
watched the movie first and absolutely loved it, finding differences between the book and what did the director decide to include is so entertaining. great for understaning and realizing what was happening during the totalitarism in the czechoslovakia since it's written from the first person point of view although the autor tells the story with a portion of humor so it's not that depressing, it's still very touching
November 26, 2022
[audiokniha]
Autobiografická kniha Petra Šabacha. Od klukovských let se v opozici vůči všudypřítomnému komunistickému marastu protloukal, jak to jen šlo. Tahle klukovská část je opravdu skvělá. Ale ke konci knihy děj skáče kupředu mílovými kroky skrze střípky ze života hlavního hrdiny, které často dělí mnoho let. Bohužel tak kniha trochu ztrácí dech a působí dost natahovaně.
Autobiografická kniha Petra Šabacha. Od klukovských let se v opozici vůči všudypřítomnému komunistickému marastu protloukal, jak to jen šlo. Tahle klukovská část je opravdu skvělá. Ale ke konci knihy děj skáče kupředu mílovými kroky skrze střípky ze života hlavního hrdiny, které často dělí mnoho let. Bohužel tak kniha trochu ztrácí dech a působí dost natahovaně.
May 4, 2024
krutej, smutnej, lidskej pribeh. fakt je strasny co se v ty dobe delo a jak bylo s lidma zachazeno. libi se mi delsi zpracovani oproti filmu. libi se mi jazyk, kterym je knizka psana. tak mladisky, tak lidsky a uprimne a zaroven tahle jiskra nevyprcha ani v petrove dospelosti. musim ale priznat, ze jsem se obcas celkem ztracela v postavach a jejich vztahu k petrovi, protoze tam byla rec fakt o hodne osudech.
November 21, 2017
Vyborne napsane. Tohle by mela byt povinna cetba.
December 27, 2017
perfektní!miluju tuhhle knížku,protože přesně ukazuje realitu komunismu.realitu toho jaké to bylo a jaké to ještě znovu může být.
July 5, 2019
Za mě super kniha, která nám ukazuje to, co mi jsme (naštěstí) už nezažily a co (doufejme) už ani nezažijeme.
Jsem ráda, že jsem po ní v rámci četby k maturitě sáhla a rozhodně ji doporučuji.
Jsem ráda, že jsem po ní v rámci četby k maturitě sáhla a rozhodně ji doporučuji.
December 13, 2019
čtivé a vtipně psané vyprávění o dospívání v totalitě, kde se prolínají standardní radosti a strasti dospívání se střety s tehdejším systémem. Povinná četba
February 25, 2022
Zajímavá knížka, ale film byl lepší
May 19, 2022
4,5 ✨
October 28, 2022
Drsný, smutný, dobrý. Komunistický svině.
April 13, 2023
To bylo skvělý
August 4, 2023
Nejsem cílovka takže občas jsem něco nepochopila :)
Film je úplně jinej a asi o něco lepší
Film je úplně jinej a asi o něco lepší
March 14, 2024
story 10/10
characters 10/10
written 7/10
read in a day
characters 10/10
written 7/10
read in a day
July 19, 2024
Okay book. Nothing special. I read it quite comfortable in 2 days. We will see if I will take it into my maturita list.
Displaying 1 - 30 of 45 reviews