Operace mé dcery

by Stanislav Rudolf

Příběh vtěsnaný do pouhých dvaceti čtyř hodin je citlivou psychologickou sondou do života rodiny, kterou postihl nečekaný zvrat dosud spokojeného soužití. Po dopravní nehodě, při níž jsou zraněny matka s dcerou, se znenadání odkrývají skutečnosti, které neměly být nikdy odhaleny. Jak se vyrovná milující otec s faktem, že dcera není jeho? Jak zareaguje matka, které jde o život dítěte i o lásku svého muže? Dá se lež prominout?

240 pages, Hardcover

First published January 1, 1980

About the author

Český prozaik a filmový scenárista. Od dětství až po dospívání žil v Železnici nedaleko rodiště.

Narodil se v Jičíně, maturoval na jičínském gymnáziu, vyučil se i promítačem filmů. Po maturitě se hlásil na filmovou fakultu AMU, nebyl však přijat a proto vzal nabídku do Výzkumného ústavu rozhlasové a televizní techniky v Praze, kde pracoval tři měsíce. Rozhodl se vystudovat Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Potom působil jako učitel v Chrašticích u Písku, kde se také oženil, a v Lázních Bělohrad. Do roku 1960 studoval na Vysoké škole pedagogické v Praze češtinu. V letech 1961 - 65 přednášel českou literaturu a teorii literatury na Pedagogické fakultě UK v Brandýse nad Labem. Stal se redaktorem Pionýrských novin, kde poznal práci pionýrských oddílů a na cestách za reportážemi poznal i různé osudy dětí. Ty ho později inspirovaly ke psaní knih pro děti.

Od roku 1970 pracoval jako redaktor v časopise Květy, kde zůstal až do roku 1977. V letech 1977 - 82 žil jako spisovatel z povolání. V roce 1983 se stal vedoucím 4. dramaturgické skupiny Filmového studia Barrandov. Díky své práci, ale zároveň i cestovatelské vášni navštívil řadu cizích zemí, jako například bývalý Sovětský svaz, Egypt, Tunisko nebo Francii.

Reviews

[Štěpán · Rating 1 out of 5]

Začít číst tuhle knihu byla kardinální chyba. Ostatně, kdo by taky nechával kvalitní literaturu v knihobudce, žejo. Příběh otce Dušana strhaného zjištěním, že jeho dcera Milena (kterou nazývá Milenkou, slizkej pokus o wordplay asi) vlastně není jeho a Dušanovy následné pouti po tom, s kým ho žena vlastně tenkrát podvedla. Popis pseudodetektivní stezky městem N. se prolíná s mnohými popisy toho, kdo podvádí svojí manželku, nebo manžela. Což by i mohlo být fajn, jenže mezerami mezi písmenky prosakuje, předpokládám autorův, dost hnusný smrad sexismu. Dušana podvedla manželka, tak se soustředíme na to, jak je Dušan ublížen, o manželčiných pocitech ani slovo. Pan doktor Cholenský chrápe s pacientkou, která má mimochodem osobnostní hloubku poprsí s nohama, stejně jako všechny ostatní ženské postavy, a proto se soutředíme na to, jak doktora vlastně sere jeho manželství, takže za to stejně může jeho žena. No a slečna pacientka je samozřejmě taky vyobrazená jako kráva, protože sice má taky manžela, ale ten za nic nemůže a ona je prostě sexuchtivá bestie, jak ji, mám pocit, autor v jedné pasáži sám nazývá. Hnus hnus hnus, odporný. Na blitkách tohohle rázu by se neměl plýtvat papír.