Deníkové záznamy z let 1941–1945 popisují každodenní život v terezínském ghettu tak, jak ho viděla a prožívala mladá dívka – česká Němka židovského původu.
Deníky byly napsány v těsnopisném záznamu sudetskou němčinou. Přeloženy byly až v 60. letech. Představují autentický historický materiál značné hodnoty. Popisují každodenní boj o přežití, bolest, naději i beznaděj. Jsou působivé zejména svou velmi „civilní“ podobou.
Terezínský deník Evy Roubíčkové je nejen svědectvím o osudu konkrétního člověka, ale současně autentickým historickým materiálem, přibližujícím život v ghettu. Zachycuje popravy v počátečním období existence ghetta, vlny transportů odvážejících židovské vězně na Východ, tzv. zkrášlování ghetta před návštěvou delegace Červeného kříže a jiné. Stejně tak zde nalezneme svědectví o každodenních starostech a nemnoha radostech vězňů, zejména však o represích a tragédiích, které především určovaly ráz života v terezínském nuceném společenství. Deník též přibližuje niterné pocity mladého člověka konfrontovaného s tragédií svých nejbližších a perzekucí celé židovské komunity. Terezínský deník je unikátním historickým pramenem a výpovědí statečného člověka, která by neměla být zapomenuta.
This was pretty good, quite detailed. It covers events from the time Eva got her deportation notice until Theresienstadt was liberated. Eva was fortunate compared to most of the residents of Theresienstadt. She had a good job in the garden (which made her exempt from deportation, for the most part) and this Aryan guy kept giving her food -- enough for herself and seven other people to live on.
Unfortunately for the reader, Eva stopped writing her diary for the four-month period during which time her boyfriend and her parents were deported to Poland. I would have liked to have read her emotional reaction during this time and how she coped, but she said she was too distraught to keep up her diary. She resumed it in January 1945, but the later entries were very short and dry.
A worthy contribution to the Holocaust diaries collection. It includes several photos of Eva and her family.
Unikátny denník Evy Mändelovej, neskôr Roubíčkovej, ktorý si písala takmer počas celého pobytu v Terezíne, kde bola od jesene 1941 až do konca vojny. Eva mala šťastie a prežila a svojím jednoduchým ale úprimným štýlom prináša pohľad na život v Terezíne so strasťami i drobnými radosťami mladej ženy. Ženy, ktorá nestrácala vieru a energiu zbytočným horekovaním, ale pracovala a robila čo mohla, aby zachránila seba i svojich blízkych. Bez nejakých zbytočných okolkov, jednoducho deň po dni - presne tak, ako písala aj svoj denník.