k želvě jsem přišla od fialek a dost jsem se těšila. krátké příběhy se dobře četly, klouzala jsem po jedné stránce za druhou a na krátké chvíle se ztrácela v povídkových světech, které se bořily a přecházely v další jen co se vybudovaly. řekla bych, že většinu povídek prostupují opakující se témata dusivého československého socialismu, vězení útlého mládí a naproti tomu pokročilého stáří a bezčasí fyzické dospělosti a s ní spojené těžké osamělosti. v naprosté většině povídek spolu s těmito motivy vystupuje smrt. a ačkoliv si myslím, že je dobře tato témata detabuizovat, chvílemi už jsem toužila po něčem jiném, svěžejším, možná ne tolik tradicionalistickém. často jsem narážela na stereotypní zabedněné československé nekorektnosti a to mě trochu vytrhávalo z povídkových světů. mou pozornost nejvíc upoutaly poslední dvě povídky: zředěné zlo a ví to rýže ze tvé spíže. možná to bylo vymanutí se z okovů opakujících se zajetých témat a nebo mě možná přitahovalo zvláštní zlo, které v sobě určité postavy z těchto povídek měly. bylo to pro povídky daniely fischerové netypické a paradoxně to je to, co posledním povídkám dalo nádech, který jsem počala v průběhu čtení sbírky postrádat.