Sbírka Daniely Fischerové přináší šestatřicet mistrně pointovaných povídek. Vyprávějí o lidských vztazích, o náhodě, o lásce nešťastné i šťastné, o té první i o té poslední. Sedmici příběhů delších následuje řada mimořádně stručných. Fischerová umí vystavět členitý děj na co nejmenší ploše. V řadě rozhlasových miniher prokázala dovednost v několika minutách na jediné silné situaci ukázat složitý obraz života. Některé z povídek se blíží anekdotě, jiné přinášejí jisté tajemství, ale všechny jsou zakotveny „tady a teď“, v dnešní realitě a lidské věrohodnosti. Jejich postavy nám budou blízké, protože jejich strasti a radosti sami známe. Autorka osobitým stylem a bohatým jazykem úročí celoživotní zkušenosti s lidmi i s literaturou.
Spisovatelka a dramatička Daniela Fischerová (narozena 13. 2. 1948 v Praze) absolvovala v roce 1971 studium scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU. Od roku 1972 působila ve Filmovém studiu Barrandov, v letech 1973-74 jako odpovědná redaktorka nakladatelství Orbis a poté ve svobodném povolání. Je členkou výboru Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Vyučuje obor Tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého, jako pedagožka působila externě na DAMU.
k želvě jsem přišla od fialek a dost jsem se těšila. krátké příběhy se dobře četly, klouzala jsem po jedné stránce za druhou a na krátké chvíle se ztrácela v povídkových světech, které se bořily a přecházely v další jen co se vybudovaly. řekla bych, že většinu povídek prostupují opakující se témata dusivého československého socialismu, vězení útlého mládí a naproti tomu pokročilého stáří a bezčasí fyzické dospělosti a s ní spojené těžké osamělosti. v naprosté většině povídek spolu s těmito motivy vystupuje smrt. a ačkoliv si myslím, že je dobře tato témata detabuizovat, chvílemi už jsem toužila po něčem jiném, svěžejším, možná ne tolik tradicionalistickém. často jsem narážela na stereotypní zabedněné československé nekorektnosti a to mě trochu vytrhávalo z povídkových světů. mou pozornost nejvíc upoutaly poslední dvě povídky: zředěné zlo a ví to rýže ze tvé spíže. možná to bylo vymanutí se z okovů opakujících se zajetých témat a nebo mě možná přitahovalo zvláštní zlo, které v sobě určité postavy z těchto povídek měly. bylo to pro povídky daniely fischerové netypické a paradoxně to je to, co posledním povídkám dalo nádech, který jsem počala v průběhu čtení sbírky postrádat.
Dokonalé povídky plné námětů z zamyšlení. Ne všechny se mi líbily, někdy se mi o nich nechtělo přemýšlet. Které mě obzvlášť zaujaly: https://milyctenarskydenicku.blogspot...
Kniha výjimečně dobře vystavěných krátkých povídek. Většina se mi opravdu líbila, pouze v pár případech jsem měla pocit, že řemeslná preciznost ubrala příběhu na lehkosti. Jako zhuštěný přepínač na jiné myšlenky fungují dokonale. I po pár stránkách je na dlouho o čem přemýšlet.
Velmi různorodý mix postav, námětů, dějišť a témat, který mi vyloženě sedl. Povídky jsou vesměs krátké, vypointované a tzv. "vědí, co chtějí". Přímočaré, zábavné, často i k zamyšlení, místy úžasně trhlé. Velmi příjemné překvapení.