U ovom romanu autorka se bavi provokativnom temom: opisuje češku realnost iz perspektive „pobeđenih“, onih koji su bili na drugoj strani prilikom promene režima 1989. Pričajući priču o svojoj porodici, junakinja evocira, sada zaboravljen i odbačen, svet socijalizma, odrastanje u čehoslovačkom veštačkom gradu Krakovu, izgrađenom za porodice fabričkih radnika. Raskol u porodici, opredeljivanje za komunizam i protiv njega, rezultiraće razgradnjom, istom kao i u društvu. Novine koje su nastupile sa promenom sistema, junakinja vidi kao loše. Ono što je nekada uz svu materijalnu oskudnost bio duh građanske solidarnosti, izgrađivanja životnog okruženja, čvrst moral, sada je sa prodorom stranog kapitala postalo borba za bogaćenje, otimanje, strah za egzistenciju...
Presecajući diskretnim humorom i samoironijom inače ozbiljan ton pripovedanja, autorka postupno izgrađuje uverljivu, emotivno proživljenu i društveno osakaćenu sliku sveta, koja suočava ''ono nekad'' i ''ovo sad'', ušuškani socijalizam i beskrupulozni kapitalizam.
Po maturitě na gymnáziu a neúspěšném pokusu studovat Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy studovala kulturologii na Filozofické fakultě téže univerzity, později přidala i mongolistiku. V letech 2000 až 2001 pobývala v Mongolsku, kde se odehrává děj jejího prvního románu, Paměť mojí babičce, jenž autorku proslavil.
Pobývala také ve Spojených státech amerických, kde se odehrává děj její knihy Cirkus Les Mémoires.
V současnosti studuje kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v doktorandském programu. Od roku 2007 pravidelně přispívá do časopisu Respekt. Žije v Praze.
Ocenění Spisovatelčin debut Paměť mojí babičce získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku a zvítězil v anketě Lidových novin Kniha roku. Próza Umělohmotný třípokoj získala Cenu Jiřího Ortena. Hůlová získala v roce 2008 Cena Josefa Škvoreckého za román Stanice Tajga.
Chcete-li poznat mentalitu takzvaného obyčejného člověka, který udržoval při životě komunistický režim a který si nikdy nezvykl na svobodný život, protože i totalitní klec pro něj byla nebezpečným a zbytečně velkým prostorem, přečtěte si tuto knihu. Pěkný portrét frigidního ženského těla a zvrácené duše, která svou kognitivní pomalost vydává za pečlivost, neschopnost orientovat se ve změněných podmínkách za věrnost původním komunistickým ideálům a jejíž touha po policejním pořádku a mrtvolném klidu na práci ospravedlní jak fašizující pořádkumilovné bojůvky, tak dokonaný pokus o odebrání dítěte své volnomyšlenkářské sestře s cílem infikovat příbuzné geny svými prašivými egalitářskými memy, kterým kniha končí.
Velmi slušně napsaná kniha. Banální a stále číhající zlo v kolektivem posedlé duši potutelných sousedů, kteří ve svatém jménu zvrácené rovnosti a dobrými úmysly kamuflované závisti kecají do života ostatním, evokuje skvěle.
دائما للنظام القديم انصاره،فتراهم وقد تكيفوا مع الاوضاع القديمة ومحاولة اقناعهم بنظام مختلف قد تكون مهمة مستحيلة.. انقسمت هذه الاسرة الاوكرانيةبين مؤيد ومعارض للنظام الجديد في اواخر الثمانينات.. بين مخلص للنظام القديم وإن لم ير انجازاته وبين متطلع لمواكبة العصر والحضارة الغربية الحديثة.. في بعض الحالات قد يكون الاخلاص تعود او خوف من الجديد او جهل به..
Možná úplně nesouhlasím, že jde o svět po revoluci viděný "očima poražených". Hlavní hrdinka je dle mého mimo tak nějak celkově, takže bude poražená v každé době, ale nevím, jestli je tam až taková nostalgie po těch konkrétních starých časech. V románech Petry Hůlové se mi líbí, jak začínají tak nějak normálně, ale v určité fázi nastane nenápadný zlom a postupně se změní v jakousi zvrácenou fantasmagorii, což se přesně stalo i tady.
Důležité dílo pro mne jako člověka, který nezažil minulý režim. Kniha skvěle podněcuje myšlení “out of the box”. Poprvé mám pocit, že to vlastně všechno už trochu lépe chápu. Nicméně kniha není nijak extrémně čtivá a je taková pomalá a občas špatně uchopitelná. Závěr je však “bomba”. Děkuji.
proměna světa z budovatelského na kapitalistický a nakonec na multikulturně apokalyptický viděná očima mladé přesvědčené soudružky. každá doba popsaná skrze faleš fungování státu i faleš mezilidských vztahů. depresivní a beznadějný obraz světa, který drží na nohou jen upřímná víra vypravěčky v lepší zítřky.
Knížka která je v dnešní době ještě aktuálnější než v době, kdy byla napsána. Pohled do mysli tzv. vlastence je až surově přesný a po dočtení knížky se člověk stydí, že se ze začátku s postavou ztotožňoval.
Ovo jeste kritika socijalističkog društva (koji je meni prijalo i još uvek žalim za tim slobodama i moralnim vrednostima koje nam je usadilo), tako da se ne slažem sa pogledima spisateljice. Međutim, možda je Čehoslovačka drukčija priča, a i svako individualno različito doživljava sve to. Međutim, stil mi se dopao, priča jeste možda banalna, pomalo izopačena i frigidna kao i glavna junakinja,depresivna i beznadna, ali lepo ispričana.