The One That Comes Before

by Livia Llewellyn

The machines have been running overtime in Obsidia's Becher District and everything seems a touch out of sync. Epoch II is about to begin and the Ministry of Obstetrics is making preparations, but whether homicidal Alex is a problem or an asset to this long-awaited transition has yet to be determined in The One That Comes Before, a novella by master Mythos author Livia Llewellyn. Cover Art by George C. Cotronis

Genres: Horror, Weird Fiction, Fiction, Fantasy

125 pages, Kindle Edition

Published May 23, 2017

About the author

I was born in Anchorage, Alaska, and spent my childhood in Tacoma, Washington. And now I live on the East Coast. I’m not quite sure how that happened….

By day I’m a secretary. I file papers, create spreadsheets, update calendars, sort papers — the usual secretarial things.

At night, I write about lonely young girls who can speak to engines, Nikola Tesla’s secret journals, long-horned demons lost in Northwest suburbia, giant biomechanical insects, mothers who are good monsters, monsters who are good mothers, lots of consensual human-&-creature sex, and even more broken hearts.

You can also find me on my website, where I talk a lot about ants (too many), coffee (too little), and cheese (never enough!).

Reviews

[Bill Hsu · Rating 4 out of 5]

This adheres more to conventional narrative and language than Llewellyn's best stories in Furnace. It's kind of Llewellyn squeezing herself into a magic realist/science fiction thriller frame. The hallucinatory ideas come thick and fast, and the environments are marvelously alien and populated with colorful and intriguing characters. This really deserves to be as celebrated as (say) China Mieville's Perdido Street Station. For the most part, Llewellyn does not overwrite or overexplain (complaints I have about Mieville, unfortunately). Details flash by in surprising places (several times I had to reread a sentence immediately, because it completely twisted a previous assumption), and so much is beautifully implied.

[Jiří Pavlovský · Rating 3 out of 5]

Pokud se vám líbily hororové povídky od Barrona či Fracassiho… nebo Tráva, předchozí kniha z nakladatelství Medusa, tak tohle bude asi něco pro vás. Podobně jako Tráva, je i tohle taková malá novelka, připomínající spíše poezii v próze. Chápu, proč si to Roman Tilcer přeložil a vydal, s jazykem se tady pracuje opravdu na plné obrátky. Kniha má ovšem i další klady – fascinující lovecraftovský svět (aneb, co by se stalo, kdyby Prastaří zvítězili, ovládli náš svět… a všechno by tak nějak fungovalo dál), zajímavou hrdinku a i dobrou výchozí situaci nastavenou hned na začátku pomocí pár mailů. Jak píše i autorka v doslovu, vzala svůj vyhazov z práce a přetavila ho do hororu (tohle přetavování je další věc, co má kniha společného s Trávou). Co mě osobně zamrzelo bylo to, že je to spíš momentka. Téma a svět, které jsou tam nakousnuté, by snesly klidně masivní román. Tady je to jen zachycení krátké situace, jednoho pracovního kancelářského dne. Sice se kolem odehrává apokalypsa, ale hrdinka zůstává spíše mimo, všechno to hrůzné plyne jen tak kolem a odehrává se někde ve sklepeních a jen málo co je tak úplně vysvětlené. Ale to asi k lovecrafťárnám patří.

[David Bridges · Rating 5 out of 5]

So Good. I read the bulk of this novella on a flight from Denver to DC. and I was completely engulfed in it the whole time. The entire book is an imaginative creation of dark fantasy dystopian world building. Much of the mood and atmosphere comes from the architecture of Obsidia’s Becher District where our main character Alex exists and is just trying to survive in its harsh environment. Llewellyn does a great job of constructing the world up around you so it feels like you are there in this city built completely of machines in the dead heat of summer. The environment is oppressive and surreal. There are hybrid human creatures integrated into society as well as monsters lurking on the periphery.

The controlling body of this world, the Ministry of Obstetrics is planning Epoch II, an evolution or transition of its city and people. Alex has a violent history and the Ministry has put a hit out on her because they feel her to be a danger to the transition. Alex, despite not having magical abilities, is perceptive and unforgivingly violent when she is in the mood to kill. Killing also puts her in the mood too if you know what I mean. Llewellyn ties in the sexual nature of killing in even when the world is ending. The story is written with a depth and poetry that Llwewlly is extremely adept at. I do not think I am capable of describing the prose in a way that you can understand without picking up the book and reading it yourself.

Livia Llewellyn is quickly becoming one of my favorite writers. I have not read her first collection but her last collection, Furnace, is one of my favorite collections in recent memory. If this is your first LL and you like it I strongly suggest you pick up Furnace. It was truly a mind fucking experience. I definitely recommend this to fans of Ligotti or PKD. I cannot wait to read more of this author’s work.

[Vít · Rating 4 out of 5]

Tak tohle bylo Cthulhu jak má být, jedna věc tomu ale zásadně chyběla. A to dalších cca 300 stran, do kterých bych se mohl potopit. Jinak to bylo skvělý.
Celé to halí dusivá temná atmosféra rozbitého světa, kde ale lidi chodí každé ráno do kanceláří, jako by se nic nedělo. Zejména ministerští úředníci sekají přesčasy, inu však jde o Ministerstvo porodnictví a co nevidět se má znovu narodit některý z Prastarých šílených bohů. Hlavní hrdinka Alex to ale tak neprožívá, je to takový squater pohybující se mimo systém. Jejím nejcennějším majetkem, jediným přítelem (a milencem) je poněkud zvláštní kuchyňský nůž. Ti dva okolní peklo příliš neřeší, naopak, když mají tu správnou náladu, pořádný kus k němu přidají.
Škoda, že je to jen taková novelka, z tohohle by mohla být ještě skvělá kniha.

[Monika Zedníčková · Rating 4 out of 5]

Přemýšlím, jak popsat pocity, které ve mě tato novela vyvolala. Je to těžké popsat. Prvních asi padesát stran jsem byla doslova ztracená (za to si ale můžu sama). Moc jsem se neorientovala v ději, v tom, jak ten prapodivný svět a město Obsidie funguje, co jsou zač lidé, kteří v něm žijí a jaký úkol má hlavní hrdinka Alex v tom všem, co se v knize odehrává.

Mýtus Cthulhu a Lovecraft jsou pro mě zatím pořád velkou neznámou. Možná i proto mi trvalo tak dlouho, než jsem se v příběhu zorientovala (musím dohnat mezery a toho Lovecrafta si konečně přečíst!). Když opomenu děj, který bych nejspíš nezvládla smysluplně popsat ani kdybych se sebevíc snažila, autorka ve mě svými popisy vyvolala několik nepříjemných pocitů: ze začátku to byla deprese, neznámo a zoufalství. Taková svým způsobem i bezmoc a prázdnota světa a města, o kterém Livia Llewellyn píše. Fascinuje mě, jak dokázala něco takového vymyslet a popsat. V doslovu jsem se dozvěděla, že autorka tuto novelu napsala, když její život nebyl růžový, nebyla spokojená se svou prací a potácela se sama na pomezí bezmoci. Hodně ze svých tehdejších pocitů promítla do hlavní hrdinky Alex a je to znát. Některé části jsou syrové a chvílemi i zamotané, jako bychom nahlíželi do samovolného nesmyslného plynutí myšlenek člověka, který ztratil sám sebe a zase se hledá.

Rozhodně zajímavý kousek. Doporučuju jen číst v klidu, když plně vnímáte text a nejste unavení - minimálně ze začátku se to hodí, než si zvyknete na styl psaní a lehkou depresi mezi řádky. Já jsem knihu rozečítala během pracovního týdne, když jsem byla unavená a často jsem se musela vracet a číst některé části znovu. V knize je navíc playlist sestavený samotnou autorkou, který na mě působil podobně depresivně jako kniha, ale dokonale k ní sedí!

[yo JP · Rating 4 out of 5]

"Alex, Alex, nejsi ty žena mého života?" (po scéně, kdy poprvé použila svůj nůž, respektive oba jeho konce, jsem se zamiloval) Haha. Ok, teď už vážně, druhá publikace Medusy a začínám sledovat jistou tématickou vystředěnost, která byla avizovaná (sexuální fetiše začínají být pestré). To, že je to v podobě krátkých novel, jelikož času mám málo, je něco pro mě a tak když se dostanu k textu tohohle ražení, mám to do pár dnů a čtu s upřímným zaujetím, nehledě na to, jak to se mnou souznělo, protože mám v šuplíku taky jeden, roky trvající koncept, který má stejný záměr a chce být realizován podobným způsobem, z podobného koutu (mé) duše. Livia mě překvapila touhle nekompromisní vizí, ač jsem si párkrát řekl, že ten svět, kde se na jednu stranu dodržuje administrativa, ale zároveň dochází k bezhlavému vražednému mučení, mi k sobě nějak nesedí, jako kdyby to bylo utkáno ze dvou nesourodých částí... ale tohle vše je pak v pár stranách objasněno v doslovu, který dost nechá zaklapnout některý dílky dohromady. I ten soundtrack sedl. Skvělá práce, Filtře! Publikovat podobný texty, mě po opětovném čtení některých mých výplodů přiměje si říct, hele, není to s tebou tak špatný, JP, je nás tu víc.

[Tracy · Rating 4 out of 5]

This book further cemented how much I enjoy Llewellyn’s writing. This book is different from the short story Wasp and Snake I loved, but some things remain the same and if I hadn’t known the author, I would’ve pegged it as hers.

I love a great female protagonist and Alex certainly is one. She makes zero apologies for the life she lives. The world crafted here is dark and bizarre and I wasn’t sure exactly what was happening from time to time. That’s okay, because the trust was built and I just enjoyed the ride. Will definitely look for more from this author.

[Cameron · Rating 5 out of 5]

Llewellyn's prose is ice cold, as it is tender and fleshy. This book is stifling, you really fell the heat and claustrophobia of Obsidia; a city swathed in rotting machinery and bits of untold magic. I adore the vagueness of this book. You never really know what anything is or does or occurs; fully, that is.

"When she holds up her hands against the world, the only thing that happens is nothing."

"Millions of people right outside the district are also going to die tonight, an ouroboros of carnage rising in their place."

[Andrew Monson · Rating 5 out of 5]

I’ve never really read this genre before, so I wasn’t sure what to expect with the writing and since I don’t really have anything else to base it on all I’ll really say is that the writing was good, the descriptiveness was intense in a good way, but the editing was very poor. There were several typos and a few continuity errors. But it was a fun read!

I chose to read this book because I happened to give Ms Llewellyn a ride to the airport (I’m a rideshare driver). After a perfectly delightful conversation (and a very generous tip!), I knew I had to buy this book and support her work. I’m glad I did!

[Shaxx · Rating 4 out of 5]

Na lovecraftoviny já slyším, takže Ta, co jde první, mi nesměla ujít.
Neliterární plusy - uhrančivá obálka, součástí je odkaz na soundtrack vytvořený přímo autorkou pro tuhle knihu, který k tomu fakt sedne.
Literární plusy - kromě obsahu samotného musím vyzvednout překlad, který je vážně skvělý.
Jedná se o novelku krátkou, víceméně jen shrnutí jednoho pracovního dne kancelářské krysy, který neskončí běžnou rutinou, aneb z práce rovnou domů utěšit se kapkou alkoholu, který pomáhá doklepat večer, přežít ráno, protlouct se dnem a opakovat, aneb program alkoholika ztrhaného životem. Což Alex je. Přežít práci, dostat výplatu, pomazlit se s lahvinkou a opakovat. Takové ty klasické životní problémy. Jo a na pozadí ubíhá svět, kde se probouzejí Prastaří, kolegové mají žábry, oplývají magií a Alex je nicotný človíček v divokém světě. Celé to působí skoro až humorně a zároveň reálně - svět a prachy se prostě točí dál, ať se děje, co se děje.
Takový poznatek, spíš jen pro mě, ale tahle kniha pro mě pulzovala barvami, zejména šedou, rudou a odstíny zelené. Šedý začátek, depresivní prostředí a ubohý život hlavní hrdinky, rudá pro krev a vnitřnosti, které se valí pryč z lidských schránek a zelená...zelená pro ten kosmický horor, který přichází a mačká svět, dokud z něj jako z modelíny nevytvoří jeho novou podobu.
Alex je neotřelá hrdinka, která má zajímavý vztah se svým kuchyňským nožem a která si svá tajemství nechá jen pro sebe, její aura je zosobněním frustrace, hněvu a zejména zuřivosti, která si občas najde cestu na povrch a pak to končí unikajícími tělními tekutinami. Ačkoliv se ocitá ve středu menší apokalypsy, celkem komicky je celá katastrofa upozaděna jako otravná kulisa a pro Alex je highlightem dne, že se může urvat ze řetězu a dát svým kolegům, co proto.
Na konci knihy autorka vysvětluje, jak novela vznikla a co posloužilo jako předloha, je to hezky doplňující zajímavost.
Takže Ta, co jde první, nezklamala a může se uvelebit v mojí lovecraftovské knižní sbírce :)

[Jana Jůzlová · Rating 3 out of 5]

Druhá kniha malého nakladatelství Medusa, které provozuje překladatel Roman Tilcer. Četla jsem i tu první – Trávu Anyi Martin –, a pokud mám podle obou těchto vzorků soudit, nakladatelství se zjevně rozhodlo soustředit na vydávání neotřelých, silně osobních výpovědí frustrovaných žen, maskovaných jako fantastika, v malém formátu vhodném na cesty. Což teda vůbec není špatný koncept – co bude příště?
Tráva se mi líbila víc. Hrdinka, její situace a spousta zeleně… U Té, co jde první je můj hlavní problém asi v tom, že navzdory desítkám, ba stovkám hodin odehraných deskovek z lovecraftovského světa ve skutečnosti nejsem vůbec lovecraftovec a všichni ti „prastaří“, temná božstva a monstra a tak podobně mi přijdou vlastně legrační… To by tady mohlo být i výhodou, nacházíme se ve světě, který monstra již ovládají, ale člověk přesto musí jít v pondělí do nenáviděné práce, což tomu světu dodává sympatickou nadsázku, jenže celé to působí dojmem úvodní části něčeho většího. Napsat to větší už ale nebyl záměr autorky, která se pouze chtěla vypovídat ze své frustrace z práce. Trochu škoda, ale i tak pobavilo.

[Lou · Rating 5 out of 5]

Alex lives alone in a tenement, she has certain troubles like drinking too much and also feels she is..”spending the prime of her life trapped in a cubicle, feeling her will to live bleed away.”

Is it going to be a challenging day at work?
She only has the simple task of duplicating books and grimoires with spells.

As the day unravels Alex notices a few changes in the city with a little primordial gloom, a vastation and Obsidian magic at work.

This was an intriguing little reading escape with some great storytelling elements with a very different Obsidian, forged with the potent protean voice of Livia Llewellyn, bringing alive Alex in loneliness and feelings in a prism of living needing escaping.

Review with excerpts and other works @ https://www.more2read.com/review/few-works-more-with-livia-llewellyn/

[Toney Baus · Rating 5 out of 5]

I read the author's short story 'Bright Crown of Joy' in the collection "Children of Lovecraft" first and enjoyed both that and "The One That Comes Before" immensely.

This tale gives us a view of a world gone most of the way to Lovecraftian hell already and is suitably grim. Am I clinically depressed if I see too many parallels between the author's world and our own? In particular, the enormous gulf between the powerful and the weak in the novel feels familiar.

The start is a series of imaginary e-mails that do a great job of both foreshadowing and evoking the machinations of an authoritarian state.

Llewellyn does a great job of bringing her antihero "Alex" to life with brutal humor and moments of keen observation. It is a testament to great writing because I became invested in Alex's fate even though she is, to paraphrase Disney's "Aladdin," 'A dark person on a dark night with a dark purpose.'

May we please have a sequel?

[lili.darknight · Rating 4 out of 5]

Na stránkach je ostrým perom pochmúrne písané o niečom, čo sa podobalo svetu príšer, no pritom chutilo po skutočnosti. O svete, kde je Alex, no pokojne vlastne ktokoľvek z nás. Niekto, kto každý deň vstáva, plný bezmocného hnevu. Hnevu, ktorý nás núti pokračovať, lebo ho nemáme voči komu obrátiť. Hnevu proti systému. Proti svetu. Proti práci. Proti všetkým. Ktorý v nás vrie, no zároveň zbytočne. Lebo sa miesi s beznádejou a bezútešnosťou. Že to môže byť horšie. A možno aj nie, ktohovie.

Ale veru, je to vlastne desivé. Desivé realistickým spôsobom, že keby do našej dimenzie dorazilo nejaké to monštrum, pokojne aj to špagetové, asi by sa nedočkalo očakávanej reakcie. Lebo v porovnaní s tým slepým hnevom a prázdnou bezmocnosťou je to prípadné monštrum len ďalším utorkom. Len je škoda, že v tom skutočnom živote nemáme schopnosti ako taká Alex. Alebo takú voľnosť. To by možno ten bezmocný hnev niekam aj mohol uniknúť.

[Slezadav · Rating 4 out of 5]

Velmi zajímavá kniha, ke které je pro mě velmi obtížné napsat komentář. Začíná téměř všedně, ale postupem času, se kapitolu za kapitolou stává temnější, fantastičtější, neuvěřitelnější a šokující.
Moderní lovecraftovina příjemně ozvláštněná svým zasazením do zcela fádního korporátního života. Hlavní hrdinka Alex si rozhodně získala mé sympatie, jakkoliv morbidně to může působit. Velmi jsem jí přál možnost vypustit svou frustraci nekontrolovaně ven.
Škoda, že kniha byla tak krátká a nebyl moc prostor dozvědět se více o městě Obsidii nebo okolním světě. Nicméně velmi podobně jsem si představoval Lovecraftův svět ponechaný vlastnímu osodu a znovu objevený po několika desetiletích.
Rozhodně velmi zajímavá knížka, kde může být náročnější, aby se čtenář neztratil. Také rozhodně není pro každého, ale fanoušky Lovecrafta a celého weird směru tahle jednohubka rozhodně potěší.

[Jim · Rating 1 out of 5]

DNF/skimmed/read twenty-words-per-page... this was awful awful AWFUL... absolutely no idea what was going on at any point in the narrative... it felt like this was a companion piece to a book/story that i have never read or hasn't been published... no world-building... main character is a lazy trope of tough troubled sarcastic female badass (and to note, i don't like lazy MALE character tropes either)... lame... some sort of Cthulhu myth-thing going on, maybe? fantasy-noir? dystopian-thriller-crime pastiche? seriously, this was a total pile... i loved "Engines of Desire" and this seems like it was written by someone else entirely... ugh...

[Logan · Rating 4 out of 5]

For all of its cosmic horror setting and worldbuilding, this novella is ultimately a very human story. Alex doesn't fit in anywhere; at work, in society. She's alone, and for all that she would have you believe she prefers it that way. But Alex, like all of us, nearly breaks when she has the tiniest taste of feeling she's found her place in the fabric of the universe and has it ripped away. Despite elements of magic, eldritch horror, and no small taste of corporate horror, to me this story is ultimately about how much we all long to be a part of something.

[Rudolf Kremers · Rating 5 out of 5]

This was stunning.

Superb prose, fantastic worldbuilding - trickling just enough weirdness and important facts at a time to keep excitement levels high, fantastic imagination, unflinching, surprisingly strong human observations, spot on erotica content ... and all in a perfectly tidy novella/novelette package.

Author immediately followed.

[Juls Chori · Rating 2 out of 5]

Just wtf. I liked the world the author presents, but the plot and the development, both of the story and the characters, felt like a dream, without real context nor explanation. If the book had been longer, with more detail and depth, it could have been have been really good. I’ll give another chance with longer things, but i’m skeptical. Sadly, it felt like a waste of time.

[Tomáš Drako · Rating 4 out of 5]

Tak toto bola silná mala novela.
Autorka vyborne a originálne pracuje s kosmickym zlom a všelijakými vecami čo si navymyšlal ujo Lovecraft.
Ale tu ma dvojnásobne mrzí že to je len taká útla knižka.
Hlavná hrdinka a jej svet by si isto zaslúžila niečo.. no.. väčšie. ....

[jaroiva]

Na tohle zkrátka nemám buňky, čtu to pořád dokola, vracím se v textu, a pořád nechápu, o čem to vlastně je.
Nebudu hodnotit, fakt jsem se snažila, ale jako by to bylo svahilsky.

[manka · Rating 3 out of 5]

To bylo poměrně zvláštní...

[Tomasz · Rating 5 out of 5]

Damn near perfect story of imperfect "human" beings in a most definitely highly imperfect future. With knife sex, when it veers full tilt into body horror (trigger warning, but then what else would body horror be, if not a solo on triggers?).