Риб'яча кров

by Jiří Hájíček, Їржі Гаїчек, Ірина Забіяка (Translator)

Хтось боїться привидів у дитинстві, а когось привиди дитинства переслідують ціле життя. Гана їде додому, в маленьке село на березі Влтави у Південній Чехії, де не була багато років, із нею в гаманці — список із дванадцяти імен. Вона врешті наважилася дати раду своїм спогадам і стосункам, задавненим почуттям і образам, пробачити й попросити пробачення. Дитячі згадки відтворюють історію, типову для сільських районів Чехословаччини у 80-х роках минулого століття: її родина і село — серед багатьох зруйнованих швидким поступом соціальних змін та індустріалізації. Ті крихітні світи зникли майже непомітно, але багатьом їхнім вихідцям не дає спокою відлуння старих історій, аж поки їх не докажуть до кінця.

Genres: Czech Literature, Fiction, Novels, Contemporary

352 pages, Hardcover

First published January 1, 2012

About the author

Jiří Hájíček vyrůstal na venkově, kde po vysokoškolských studiích také několik let pracoval v zemědělství. Od konce devadesátých let žije v Českých Budějovicích. Debutoval sbírkou povídek Snídaně na refýži (1998), v roce 2001 vyšla jeho novela o hledačích vltavínů Zloději zelených koní. Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž. Za román Selský baroko (2005) získal cenu Magnesia Litera za prózu. Jeho dosud poslední román Rybí krev (2012) byl oceněn Magnesií Literou 2013 jako Kniha roku. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely Zloději zelených koní, román Selský baroko byl přeložen do angličtiny, italštiny, chorvatštiny a maďarštiny, překlad románu Rybí krev se připravuje v Bělorusku, Bulharsku, Makedonii a Polsku.

Reviews

[Veronika · Rating 5 out of 5]

Nechci, aby to vyznělo blbě, ale jak mohl tohle napsat chlap? Tahle otázka se mi honila hlavou vlastně celou dobu, co jsem knihu četla. Kniha je perfektně napsaná, opravdu jsem až nechápala, jak může muž psát tak sugestivně příběh z pohledu ženy. Příběh mě nadchnul, hltala jsem každou stránku a prožívala každou událost, která se ve vesnici stala. Opravdu skvělý styl psaní, jsem nadšená a určitě to není můj poslední Hájíček.

[Rézina Dějová · Rating 4 out of 5]

Hvězdičky dávám za atmosféru, ne za zápletku. Vcuclo mě prostředí jihočeského venkova v 80. - 90. letech, kterou jsem sama zažila, krajina kolem Temelína a Hněvkovic, kterou mám křížem krážem proježděnou na kole, ale i realistické použití jihočeského nářečí, tak jak si ho pamatuju. Zasáhlo mě postupné odcizování rodin a starých přátel, úzkost dětí z despoticky konzervativního rodiče, přelévání sympatií a antipatií uvnitř party lidí dospívajících na vsi. Silná kniha se slabším příběhem, který pravděpodobně udělá největší dojem na čtenáře narozené v 60. - 80. letech.

[Petra | LooneyCZ · Rating 5 out of 5]

Ze všech Hájíčkových knih, co jsem zatím četla, byla tahle pro mě jednoznačně nejsilnější. Ačkoli díky prolínání časových linií člověk leccos vytuší dopředu, stejně jsem hltala stránky, abych se dozvěděla, jak to bylo dál.
Hlavní linie příběhu, která se točí kolem Hany, její rodiny, vztahů, starých křivd, dospívání, přátelství a jedné dopravní nehody, by mě asi zdaleka tak nezasáhla nebýt událostí "na pozadí". Výstavba Temelína, nebo spíš bourání vesnic, které ji provázelo, bylo tím hlavním důvodem proč jsem při čtení střídavě zažívala návaly vzteku a smutku. Kniha mě taky přiměla si o vysídlených obcích zjistit trochu víc, googlovala jsem a prohlížela fotky. A zase mi bylo úzko. Ačkoli Hana v roce 1993, protestující proti atomu s partou radikálů, už mě trochu svým chováním štvala, nakonec jsem jí ty zkraty odpustila. Na jednu mladou holku toho bylo prostě moc.
Rybí krev je zkrátka kniha, kterou budu muset pár dní rozdýchávat.
P. S. Větu ze strany 213 si musím poznačit: "Tímhle výnosem soudu se můj táta, kterej je čtyřicet let mrtvej, může vrátit do rodný vsi, která už dvacet let neexistuje, protože ji zbourali kvůli jaderný elektrárně..."

[Gianni · Rating 4 out of 5]

Sangue di pesce racconta i trent’anni in cui la storia piccola di una comunità rurale della Boemia interseca quella della transizione dal regime comunista della ex Cecoslovacchia.
È la narrazione della diaspora forzata dei membri di una comunità contadina, dispersi dall’esproprio legato alla costruzione di una centrale nucleare che cancella interi paesi dalla carta geografica. Insieme vengono lacerati i legami, i ricordi, la solidarietà. La rivoluzione di velluto non ferma la costruzione della centrale e conferma che il “velluto” serve solo ad ammorbidire il cambio di casacca.
Il fulcro della storia è Hana che tra l’adolescenza e l’età adulta cerca di ricomporre una famiglia disarticolata; Hana, anche se ribelle e testarda, è profondamente radicata nella comunità e nel territorio, e cerca di tenere insieme affetti, identità e gustizia diventando la bandiera della difesa dei diritti, sino a pagare la sua coerenza con l’allontanamento per molti anni. Hana e le sue amiche sono ragazze-donne vitali, indipendenti, combattive, anche se in modo diverso, e rappresentano il reale cambiamento, al contrario dei maschi che incarnano la continuità, sia in ambito affettivo che sociale. Sullo sfondo, la costruzione della centrale è il detonatore che accelera la disgregazione e atomizzazione della comunità e, allo stesso tempo, rappresenta anche la continuità tra il vecchio e il nuovo regime.

[Jitka · Rating 3 out of 5]

Mé druhé setkání s Hájíčkem a opět mě nepřesvědčil. Námět rozhodně zajímavý, má to pár hodně silných pasáží (např. násilné vysídlení staré sousedky nebo veškerá setkání otce se synem), ale prostě mi tak úplně nesedí jeho styl. Připomínalo mi to dívčí románky Stanislava Rudolfa, které jsem kdysi tak ráda četla. Pro mě to mělo málo šťávy, celé to působilo strašně povrchově. Navíc mi vadí ta jeho neustálá opakování - ani bych nespočítala, kolikrát si hlavní hrdinka "přetáhla přes hlavu svetr", nebo někdo přišel "ve svátečních montérkách", nemluvě o tom, že v celé knize se prakticky jí jenom polévka.

[Юра Мельник · Rating 3 out of 5]

Дорослішання і демонстрація жаги до соціальної справедливості це, звісно, гарне полотно для драматичного сюжету. Однак не варто уникати увагою тих, кого тоталітарна влада позбавила права навіть на дорослішання.

[Lucie B. · Rating 4 out of 5]

Nemůžu se rozhodnout mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, protože Rybí krev se mi velmi líbila. Až mne překvapilo, jak moc mne ta kniha pohltila. Ale nakonec si myslím, že je to kniha jen na jedno přečtení. Mám pocit, že značná část toho kouzla spočívá v tom, jak se před vámi příběh odvíjí a vy chcete neustále vědět, jak to bude dál. Nenechte se mýlit, není to žádný akcí nabitý thriller, je to mikropříběh jedné rodiny/party kamarádů/vesnice na pozadí větších událostí. Ale právě ta všednost, absence velkých hrdinů a přetrvávající nenaplněnost, která se projevuje v setkáních "po letech" je zajímavá, čtivá a vede k zamyšlení. Třeba o tom, co zapříčiňuje, že je člověk v životě šťastný. Kam se ztrácí sny z mládí. S jakou lehkostí přetváříme krajinu kolem sebe. Nebo kolik životů převrátí naruby jedna elektrárna. Mohu jen doporučit.

[V · Rating 4 out of 5]

Vím, že to byla zkrácená verze, ale i tak se mi Hanin příběh moc líbil. Kdysi jsem to zkoušela poslouchat a nějak jsem to pak odložila, asi nebyl čas nebo co, ale teď jsem to zvládla během chvilky (no jo, taky na úkor tý knížky na olympiádu) a stálo to za to. Musím si v dohledné době přečíst i celý román. :)

[Lenka · Rating 5 out of 5]

Tolik bezmoci.

Ke konci už jsem Hanu sice trochu nesnášela, navíc celou knížku nosí v podstatě jen svetr a/nebo vaťák a jí polívku nebo chleba, ale jinak je ta knížka skvělá.

Jo a prej je to napsaný jihočeskym nářečim. Což je teda trošku fake, protože se tam jí sýr a ne sejra :((

[Gift · Rating 4 out of 5]

Ještě než jsem Rybí krev otevřela, byla jsem smířená s tím, že se mi kniha moc líbit nebude. Nechala jsem se ovlivnit ne moc nadšenými komentáři a faktem, že jsem si vůbec nepamatovala, proč jsem knihu kdysi zanesla na můj to-read seznam. O to víc jsem byla překvapena, jak mě Hájíček chytl. Ono to tak většinou bývá. Když to člověk nejméně čeká, může být jedině pozitivně překvapen.

Vlastně ani nevím, co mě na této knize tak zaujalo. Jsem po-revoluční ročník, tudiž se u mě melancholie nekonala. Zároveň jsem rozená Pražanda, vesnici znám jen z víkendů u prarodičů a z prázdninových výletů. O Temelínu jsem začala více přemýšlet také až s mým přestěhováním se do zahraničí a s rodiným prostředím hlavní představitelky jsem se setkala spíš z povzdálí. Tak proč jsem se od Rybí krve nemohla odtrhnout? Příběh moc akční není. Vlastně se skoro vůbec nic neděje. A stejně se Hanino vyprávění (až na krátký úsek těsně před koncem) četlo úplně samo. Úspěch celé knihy tedy přičítám především její atmosféře, která byla postavena na zprostředkování dojmů, chutí a vůní. Co se mi na Hájíčkovi ovšem líbilo nejvíce, je jeho klidný, nevtíravý styl. Nesnaží se zaujmout akční zápletkou nebo excentričností jeho postav. A to je mi vždy velmi sympatické.

Rybí krev mě zaujala, potěšila, ale nenadchla. Poloviční hvězdičku tedy přidávám za závěr, kterým u belestriky přikládám velký význam. Tento byl velmi povedený. Hlasitý smích na konci vždy potěší.

4,5*

PS: Mohl by mi někdo, prosím, vysvětlit grafické zpracování obalu? Celký příběh čekám na vysvětlení významu kreslené panenky a oblaků ve stylu Kolja a ono nic.

[Ema Mele · Rating 3 out of 5]

Bavilo mě to víc než Dešťová hůl. Zánik jihočeských vesnic kvůli výstavbě elektrárny a marný boj starousedlíků s jadernými větrnými mlýny je v mých očích silnější námět než zmíněné katastrální drama.
Je to dobře napsané, děj má logiku, postavy motivaci i vývoj, ale mně tam prostě chybí ještě něco navíc. Něco, co by líčení milostných a rodinných vztahů na pozadí chladicích věží pozvedlo někam výš, dodalo tomu - nevím - hloubku nebo trochu šmrncu?
Ale možná je to prostě jen tím, že téma "osudový vztah k rodné hroudě" neumím docenit. Nikdy jsem neměla pocit, že mě nějak zásadně ovlivňuje, kde měl nebo neměl můj prapraděda statek a co tam dělal nebo nedělal a už vůbec nevím, proč by mě to mělo zajímat u fiktivní postavy. Ano, oslovuje mě to trauma vyvlastnění, ale jít až kamsi do dávné historie a řešit, jestli jsem po přeslici spíš vorař, nebo po meči rolník... Proč?

[Dymbula · Rating 4 out of 5]

Přesvědčivý příběh z vesnice, zbytku světa a z pohledu holky. Z Hájíčkových knížek se mi Rybí krev zatím líbila nejvíc.

[Mojca Rudolf · Rating 5 out of 5]

Neprivlačen naslov, zelo privlačna knjiga, se je že velikokrat izkazalo. No, ta knjiga je res odlična!
Hana se po petnajstih letih vrne v domače kraje. Mesec dni bo skrbela za očeta, ki okreva po operaciji. Oče živi v stanovanjskem bloku v Budjevicah. Pa ni bilo vedno tako. V Hanini mladosti so živeli v vasi. Pa vendar: napredek zahteva spremembe. Zaradi gradnje jedrske elektrarne Temelin mora izginiti šest vasi. Boj, ki ga bijejo prebivalci proti tej odločitvi je izgubljen že vnaprej. Hana opisuje prav ta čas. Njeno mladost. Prijateljstva. Ljubezni. Starše in brata.
Ko bitko, kot ena zadnjih prebivalk v vasi, v hiši svojega fanta, dokončno tudi ona izgubi, se pretrgajo tudi vse vezi, saj Hana potem potuje po svetu, od kraja do kraja, ne da bi se lahko kje ustalila. Zdaj, ko se vrne, pa gre tudi na popotovanje do vseh oseb, ki si jih je napisala na listek. Oseb, ki so ji veliko pomenile, a kot so izginili domačije, sadovnjaki, čebelnjaki in reka, ki je tekla skozi vasi, so izginile tudi povezanosti iz mladosti.
Roman malce spominja na knjige Alene Mornštajnove, celo na Ferrantejevo neapeljsko zbirko. Vsekakor sem sama zelo padla v opisane dogodke. Tudi s kančkom žalosti ob razmišljanju o prav tem napredku, ki zahteva žrtve, ki si jih ljudje niso izbrali sami, temveč so bili v to prisiljeni. Vsi sprememb ne prenesejo ravno najbolje. Ni le selitev iz domačije, kjer si živel, kmetoval in živel z naravo, je mnogo več in prav to izjemno dobro pisatelj zajame prav v knjigi Ribja kri (no, naslova do konca nisem razvozlala...)

-Pripeljala sem ti jabolka za štrudelj.
Vidiš to. Včasih smo jabolka obirali na svojem vrtu, zdaj pa jih ata hodi kupovat v samopostrežno.-

[TheVampireBookworm · Rating 5 out of 5]

Otvírat staré nezahojené rány musí být bolestivé, pokud jste ten, kdo si je dobrovolně rve, ale pokud jste jen přihlížející, tak to zas tak strašné není - ba naopak, vy z toho vykřešete alespoň nějaké to zabavení v autobuse, práci nebo kde vůbec čtete.
Jsem ráda, že jsem se k této knize dostala, protože je z krajiny mně nejbližší, takže když se v příběhu objeví nějaká oblast (která dnes ještě existuje, někteří z nás jsou porevoluční děti), mohu si tam dosadit konkrétní obrázek, a ne jen generickou scenérii česky vzhlížejícího města nebo vesnice jak to můj mozek dělá vždy, když se děj odehrává ve městě, které jsem nikdy nenavštívila. Ale to je vám konkrétně asi fuk, co? Důležitější je asi příběh a forma, než umístění v jižních Čechách.
Ačkoliv je autor podle jména muž, hlavní hrdinka je žena, čehož jsem se trochu bála, protože dostat se do hlavy druhého pohlaví nejde jen tak někomu, ale Hájíček to zvládl. Vystřídal soudobou časovou linii s retrospektivou, aby to mělo šťávu, dal tam zamotané a nelehké příběhy lidí z vesnic, které dnes již na mapě nenajdete a nakonec si připravil ještě jedno rozlučkové překvapení, abyste si nemysleli, že je to jen sentimentální nostalgický příběh, ženy, která se vrací do Čech po x letech, aby navštívila všechny důležité postavy svého předchozího života. Líbilo se mi, jakým stylem to bylo napsáno a že postavy nebyly vykresleny černobíle, ale dokázaly se někam posunout.
Určitě se nenechte zastrašit tloušťkou knihy, protože se to čte prakticky samo. ;-)=

[Dolceluna ♡ · Rating 2 out of 5]

Un titolo ambiguo per un romanzo triste e sciapo.
L’originale non lo so e questa volta non l’ho cercato, ma forse il sangue di pesce potrebbe riferirsi a un’immagine di naturalezza guastata e sacrificata.
Del resto, è questo che i personaggi del romanzo vivono. Siamo infatti all’inizio degli anni ’80 e una serie di paesini della campagna boema ricevono la brutta notizia che verranno nientemeno che spazzati via da una diga artificiale necessaria alla costruzione di una grande centrale nucleare. Di conseguenza, molti abitanti, per lo più contadini e gente semplice, sono costretti a lasciare le loro case e a trasferirsi altrove, dando l’addio a una vita salutare e confortante…fra di loro c’è la famiglia della protagonista, Hana. Il fratello è un ribelle difficile, il padre un autoritario di poche parole, la madre una figura buona ma non incisiva. Hana finirà per opporsi al destino che li schiaccia, ma sarà una battaglia inutile…e lei finirà per emigrare del tutto all’estero, cambiando vita e aspettative.
Lo stile del romanzo è asciutto, forse troppo, e a causa di questo, la storia, che tratta temi molto importanti (quali il legame dell’uomo con l’ambiente e il senso di appartenenza) lascia poco dietro di sé, per quanto si lasci leggere, fino alla fine, senza difficoltà.
Sarà che amo uno stile più di pancia, ma non mi sento di consigliarlo.

[Ovečka · Rating 5 out of 5]

Jsem překvapená jak moc mě to vzalo, musím souhlasit s jedním komentářem, jak něco tak citlivého mohl napsat chlap?🙈Hájíček ovládá nádherně umění vyprávění i umění pomlk (že by Argosan?), atmosféra jihočeského venkova a místních vztahů za mě byla naprosto strhující a o tom tématu by se MĚLO mluvit. Přijde mi hrozně smutné, že se Hanka poté prakticky už nebyla schopná usadit. Vztah vesničanů k jejich chalupám, gruntům, zahradám a předkům, kteří ve stejných domech zili generace pred nimi, je popsán dokonale.

[Jevhenija Syvulja · Rating 4 out of 5]

4.5
Překvapivě dobrá kniha, dotažená zápletka, nic prvoplánového, čte se sama! Na léto ideální, upřímně jsem od Hájíčka čekala další shit! Magnesia Litera oprávněná, hodně mile mě překvapilo, že hlavní hrdinka byla žena, Hájíček ji dokázal popsat se všemi pocity a neduhy, byla mi dost sympatická a všechno jsem jí věřila. Myslím si, že lepší knihu už od něj nepřečtu, i když ještě dám šanci Děšťové holi, ať mám Venkovskou trilogii morálního neklidu kompletní. :)

[Ochwey · Rating 5 out of 5]

Za mě zatím nejlepší Hájíček, co jsem četla. Rozhodně z části kvůli sociálně-geografickému tématu, stavba elektrárny, přehrady, rušení obcí, reakce lidí, které vytvářely kulisu hlavnímu příběhu dívky-později ženy, co v jedné (vlastně dvou) z obcí odsouzených k zániku vyrůstá a žije. Obdivuju, že Hájíček zvládl dobře vykreslit ženskou postavu, od příhod z puberty, kdy je uvěřitelnější než Lenka Lanczová (a ta snad nepíše nic jiného!), po život otrávené (a pro čtenáře už i hodně otravné) ženy po výšce, která ještě stále doufá v záchranu domů (a tam už je teda hodně naivní a dost vytáčející postava). Otázka do větru - to v devadesátkách žena přestala menstruovat a hned byla "automaticky" těhotná? Vždyť může být tisíc důvodů! Nechodilo se zavčasu na prohlídku? Nebyly těhotenské testy? Sexuální výchova asi nebyla nijak hluboká, bravíčko nebylo, ale začít hned stavět dětský pokoj mi přijde extrém, i u té Lanczové (ano, je to moje velké GP a to právě knížky z 90. let) lítají holky ke gynekologům od patnácti furt - chápu, že LL má i výchovný charakter, tak to trochu přehání, ale bílit hned pokoj pro mimino...

[Petr · Rating 4 out of 5]

Jiří Hájíček nás zavádí do jedné jihočeské vesnice přelomu osmdesátých a devadesátých let ve chvíli, kdy tu najednou všechno končí. Maturantce Haně se před očima rozpadá rodina i vztahy s kamarády a vesnice, ve které vyrostla a kde chce prožít celý život, má kvůli nedaleké jaderné elektrárně skončit pod hladinou přehrady. A právě chalupy, které před desítkami let vybudovali předkové dnešních obyvatel, se pro Hanu stanou středobodem hroutícího se světa. Odchází, až když už není vyhnutí. A po letech se vrací s předsevzetím odkrýt staré rány a napravit, co se dá.

Formálně spíš jednodušší, ale slušně odvyprávěný příběh. Vesnice se tu nijak neromantizuje, ale přesto člověk zřetelně vnímá, jak moc pro její obyvatele znamená, stejně jako řeka pod strání, včelín za chalupou nebo čtyři staré hrušně v sadu. A na pozadí měnícího se venkova se odehrávají příběhy hned několika lidí. Pro některé odchod znamená nový začátek, jiní se s rodnou chalupou loučí jen těžko a někdo se zkrátka rozloučit nedokáže.

Docela příjemné čtení a pěkně zpracované téma. Hájíček tu navazuje nejen na své předchozí knihy Selský baroko nebo Dřevěný nůž, ale intertextově třeba i na Baarova Jana Cimburu. Myslím, že pokus o kroniku jedné rodiny a jedné vesnice se docela povedl. Trochu odvážnější styl by ale rozhodně neuškodil.

[Marketa · Rating 4 out of 5]

Obsáhlá historie rodiny z jihu Čech. Ne nadarmo se tato kniha jako nový přírůstek do tzv. selského baroka. Kniha je rozdělena na několik časových úseků, které se vzájemně prolínají. Stavba jaderné elektrárny Temelín je katalyzátorem a pozadím pro mezilidské vztahy v jedné malé vesnici, se starobylími chalupami. Jsou to příběhy obyčejných lidí v neobyčejné situaci. Hájíček popisuje v tomto díle postavy plasticky, klasickým vypravěčským postupem, kdy promlouvá skrz hlavní hrdninku, Hanu. Je to trušku idealistka, trošku naivní mladá dáma, ale silná osobnost, která věří ve vyšší dobro a příslušnost k místu svému domovu a dětství. Kniha je obsáhlá, některé pasáže jsou pomalé a čtenář se jimi musí pracně prokousávat. Ale v celkovém obraze je to velice kvalitní dílo, které po zásluze získala hlavní cenu v soutěži Magnesia Litera za rok 2013. Rozhodně doporučuji k přečtení

[Ronja · Rating 3 out of 5]

O zaplavených vesnicích kvůli stavbě – v tomto případě elektrárny – jsem dosud nic nečetla, takže jsem se těšila, protože mě ty zatopené domky fascinují a zdálo se to jako velice slibné téma. Bohužel, v Rybí krvi jsou okolnosti bourání vesnic podány dost nemastně neslaně, spíš je to knížka o rýpání se ve starých vztazích. Nelogické jednání některých postav tomu dalo korunu. Škoda.

[Nora Žáková · Rating 4 out of 5]

Bolo to dobre citanie, aj ked pre mna nie na plne 4 hviezdy. Velmi sa mi pacilo vykreslenie spoločenskej situácie, aj prostredia, príbehu však akoby nieco chýbalo. Chvilu som dokonca googlila, ci kniha nema pokračovanie.

[Jarmik001 · Rating 5 out of 5]

Hlavní postavou a vypravěčkou příběhu je Hanka, která strávila celé mládí bojem proti stavbě jaderné elektrárny Temelín. Bylo nutno zatopit 5 vesnic obrovskou nádrží kvůli vodě na chlazení jaderných reaktorů sovětského typu, které vybuchly v Černobylu. To znamenalo vystěhovat lidi z jejich domků, v kterých bydleli po generace. I když se na elektrárně intenzivně stavělo a lidi postupně odpadávali, byla tu stále hrstka nadšenců, kteří věřili, že se to dá ještě zachránit. Že nebudou muset do paneláků.
Postupně ale Hanka vidí, že všechno, za co bojovala a v co věřila ji zklamalo, včetně třezalky a kotryhele i sametové revoluce. Zklamaná se vydává na dlouhá léta na cesty po celém světě. Po návratu chce najít a promluvit se všemi, které kdysi znala a kteří ovlivnili nějak její život. A vyřešit staré šrámy. Má na to celý seznam lidí, s kterými se chce setkat.
Když se vrátí domů, chce nejdříve navázat kontakt s vlastní rodinou, která byla předchozím obdobím zcela rozvrácená. Další jsou její tři kamarádky, na kterých jí také velmi záleželo a bylo potřeba také některé věci vysvětlit. Zjistila, že každá ze tří kamarádek si zvolila trochu jiný život.
Olina klasický rodinný život, plný jistot, ale také tvrdé práce, oprava baráku, z práce domů, vyprat, uklidit, navařit, v létě do Chorvatska, alba plná fotek a další rok zase kousek přistavit…
Anna si konečně našla lásku, která jí opravdu sedí, užívá si život a do budoucna příliš neplánuje.
Hlavní postava Hanka po dlouhých cestách po světě (Austrálie, Amerika..) zatím zakotvila v Rotterdamu s mladým přítelem a není jisté, zda zakotvila natrvalo. Každopádně plánuje pravidelné návštěvy nemocného otce.
Všechny kamarádky se občas sejdou a přátelsky podebatují u vína poté co si všechny rozepře již vysvětlily a nechaly je za sebou. Existují případy, které se už ale nikdy nevyřeší.

[Olesia · Rating 4 out of 5]

В книзі йдеться про події, коли комуністи будували атомну електростанції на півдні Чехії. Для цього вони повністю знищили 6 сіл. І це, бляха муха, правда!
АЕС Temelín розташована біля міста Чеське Будєйовіце. Працює і до сьогодні. Під час будівництва знищили 6 сіл! Всіх мешканців добровільно чи примусово переселили в місто, а село зрівняли із землею. Це вражає і лякає!

Історичне тло роману сильне. Хоча сам сюжет місцями просідає.

[Olha Dubniewicz · Rating 4 out of 5]

Сірість, понурість, безвихідь, песимізм, розбавлені краплею відчайдушного оптимізму. Рутина, яка до болю нагадує власне дитинство і юність. Книжка вганяє в легку апатію, тому братися за неї треба обережно. Швидко затягує і не відпускає до останньої сторінки. Звичайний роман про звичайних людей, які вчаться жити з усе дужче закрученими гайками - нічого нового, а все ж. Раджу.

[Tereza Bartíková · Rating 4 out of 5]

Tu jsem dočetla už dávno, jenom jsem nějak zapomněla na tuhle aplikaci 🥹. Knížka mě zaujala tím, že se odehrává okolo Temelína, proto mě malinko zklamalo, že to o Temelíně spíš nebylo. Je to příběh o znovuobjevení starých vztahů a vzdávání se něčeho, čeho si nikdy nemysleli, že se budou muset vzdát. (divná věta, ale líp to napsat neumím :D) Overall to byla spíš taková oddechovka, nic extra napínavého, ale za přečtení stojí :)

[Kristyna Vaneckova · Rating 5 out of 5]

Žena napsána mužem, ale dobře.
Česky venkov, stavba jaderné elektrárny , ale hlavně mezilidské vztahy, historická kontinuita venkova, důraz na pouto s přírodou, řekou, polnostmi, deziluze po revoluci, některé věci se nemění

[Simona · Rating 3 out of 5]

Dej bol vcelku zaujimavy, postavy realne ale neviem... nejak celkovo to pre mna nesplnilo svoj potencial

[Karosreads]

Deutsche Übersetzung von Kristina Kallert (Karl-Rauch Verlag) gelesen, sorry aber nein.

N-Wort, Z-Wort, M-Wort, Verwendung weiterer diskriminierender Wörter und Reproduktion von Antisemitismus.

Thema an sich interessant und spannungsbogen war vorhanden aber diese unkritische unsensible Art der Übernahme solcher Wörter ist in einer Übersetzung aus 2025 nicht angebracht. Schade weil von der Story her war das Buch wirklich interessant

[V · Rating 4 out of 5]

Tak fajn, Hana mě štvala a navíc jsem v panicke hruze cetla knížku den před maturitou. Docetla jsem ji v pohodě, ale vytahla jsem si Maj. 🤦‍♀️🤣