Románový debut hudebního publicisty Karla Veselého. Surreálná groteska Bomba Funk vypráví příběh fiktivní funkové kapely, kterou na samotném konci komunismu nechal sestavit prezident Gustáv Husák. Pod rukama oddaného svazáka Jiřího vyroste skupina Funky Leninz, jež má svými ryčnými, optimistickými písněmi znovu zažehnout ducha revoluce. Hvězdná kapela sestavená z nejvíce funky osobností československé kultury a sportu se od coververzí Jamese Browna a Parliament dostane až k monumentálnímu konceptuálnímu dvojalbu, celou dobu se ale musí potýkat s překážkami, které jí do cesty staví generální tajemník Miloš Jakeš. Podaří se Funky Leninz nastolit všeobecný funk?
Mystifikační román Bomba★Funk o síle hudby překračující všechny ideologie doplnila svými ilustracemi dvojice Jiří Franta a David Böhm. Ať už ve dvojici či každý zvlášť patří Franta a Böhm mezi výrazné postavy domácí výtvarné scény poslední dekády. Jejich doménou je kresba, fascinuje je ale hlavně samotný proces tvorby. Mají za sebou řadu výstav či oceňované knihy Proč obrazy nepotřebují názvy, Průvodce neklidným územím nebo Hlava v hlavě. V roce 2012 vydali v Bigg Boss svoji retrospektivu nulla dies sine linea. Román Karla Veselého doplnili šestnácti černobílými kresbami a obálkou.
Nejvtipnější knížka za dlouhou dobu. Parádně osvěžující a neskutečně zábavná. Naprosto bizarní příběh kapely vzniklé na konci osmdesátek z pověření Husáka, aby svým strhujícím funkem přivedla společnost zpátky do správného prorežimního ladění. Už její samotné složení je k popukání - Tonda Panenka, Josef Dvořák, Felix Slováček a jako frontman bývalý předseda vlády Štrougal. A co teprve společné koncerty a nahrávání! Navíc super kapesní formát a ilustrace od Franty a Böhma. Tohle prostě chcete mít doma.
Jedna věc je jistá – všechno, co se mi odteď bude líbit, budu označovat jako funk. A ty nejvíc cool věci budou atomové. Prvotina Karla Veselého je pro mě zatím nejpříjemnější překvapení letošního roku. Superkapela, která má všeobecným funkem zabránit kolapsu unavené socialistické společnosti, už jen ten nápad je na metál. Samotné složení kapely, které tu nebudu spoilerovat, je pak přímo na státní vyznamenání. A suverenita, se kterou je Bomba Funk napsaná, tu doufám ocení některá z porot českých literárních soutěží. Není to knížka, u které byste se váleli smíchy po podlaze. Na druhou stranu já se u ní od první do poslední stránky stále usmíval. Nikdy bych si například nemyslel, že budu mít takové potěšení z popisu toho, jak někdo hraje na elektrickou kytaru. Navíc někdo s knírem! Je vidět, že Veselý hudbou skutečně žije a radost z ní dokáže přenést i na ostatní. V příběhu nedojde k žádnému zvratu nebo překvapení, není to swing nebo jazz, od začátku do konce je to čistý, osvěžující funk. Tahle knížka mi na naší literární scéně dlouho chyběla. Konečně se objevila a je to atomové čtení.
Už po přečtení anotace (a hlavně složení kapely Funky Leninz, kolem které se kniha točí) je jasné, že autor má hodně bujnou fantazii. Zároveň ale dokáže příběh funkového all stars bandu věrně zasadit do dobového kontextu a díky svým letitým zkušenostem s hudební publicistikou dokáže hudbu kapely a dění kolem popsat tak věrně, že čtenář po přečtení lituje, že si Funky Leninz nikdy neposlechne...
Kniha o tom, co by se stalo, kdyby Plastic People místo konce 60. začali hrát na konci 80. let, místo undergroundu si vybrali funk a místo Jirouse by je umělecky vedl Štrougal s Husákem. Myslím, že nikdo, komu nebylo v listopadu 89 nejmíň 15, nemá šanci tenhle text pochopit. (btw. autorovi bylo 13 a kniha dostala nominaci studentů na nejlepší knihu roku).
Jako bych seděla vedle svého nejlepšího přítele a poslouchala vyprávění o krátké, ale zároveň obsáhlé části jeho života. Jde poznat, že je to český originál, protože taková zásoba slov a struktura vět je velmi ojedinělá. Neotřelý příběh, který mi přiblížil dobu komunismu a směřování celé společnosti. Pro mě, jako hudebníka, to bylo zajímavé čtení z ohledu kapelních vztahů a morálky.
Karlu Veselému se rozhodně nedá upřít notná dávka fantazie. A tak si vymýšlí, fabuluje, kombinuje a celé je to hrozně zábavné. Kniha má navíc tempo hutného valivého beatu.
Tento druh nostalgie mi přijde úplně zbytečný. Krásné popisy hudby, je vidět, že autor je vášnivý milovník toho druhu umění, ale to je tak asi všechno.