What do you think?
Rate this book
Předkonec; Písečné dítě; Domek na vinici; Hrana
Souborné vydání tří posledních sbírek významné české básnířky, napsaných v letech 2007-2009, které je doplněno jejím nedokončeným cyklem veršů "Hrana".
Společným znakem posledních básnických knih Violy Fischerové je téma smrti, které se propojuje se vzpomínkami na osoby, k nimž cítila důvěrný vztah. "Předkonec" vznikl jako obraz životní zkušenosti, která je v nezadržitelně ubíhajícím čase lidského bytí konfrontována na jedné straně silným milostným citem, na druhé však bolestí a zklamáním. Tento determinující prvek je navíc zesílen předtuchou konce života, jenž je zde prezentován na bolestném osudu jejího bratra. Hlavním námětem sbírky "Písečné dítě" je sice silný intimní vztah dvou žen, jenž je zde podán ich-formou, tedy z pozice básnířky, která o něm hovoří zcela bez zábran a s naprostou, občas až šokující otevřeností. Nicméně i do této citové vazby je rovněž zakomponován prvek definitivního odchodu, jenž střídá okamžiky závratného štěstí, aby znovu připomněl pomíjivost lidské existence. V podobném duchu vyznívá i "Domek na vinici", představující místo autorčina přechodného azylu. Nedokončeným cyklem "Hrana", který lze považovat za výpověď o existenci na okraji zániku, do níž symbolicky zaznívá i vyzvánění za zesnulé či náznak smuteční tryzny, se pak dílo Violy Fischerové završuje a uzavírá.
Společným znakem posledních básnických knih Violy Fischerové je téma smrti, které se propojuje se vzpomínkami na osoby, k nimž cítila důvěrný vztah. "Předkonec" vznikl jako obraz životní zkušenosti, která je v nezadržitelně ubíhajícím čase lidského bytí konfrontována na jedné straně silným milostným citem, na druhé však bolestí a zklamáním. Tento determinující prvek je navíc zesílen předtuchou konce života, jenž je zde prezentován na bolestném osudu jejího bratra. Hlavním námětem sbírky "Písečné dítě" je sice silný intimní vztah dvou žen, jenž je zde podán ich-formou, tedy z pozice básnířky, která o něm hovoří zcela bez zábran a s naprostou, občas až šokující otevřeností. Nicméně i do této citové vazby je rovněž zakomponován prvek definitivního odchodu, jenž střídá okamžiky závratného štěstí, aby znovu připomněl pomíjivost lidské existence. V podobném duchu vyznívá i "Domek na vinici", představující místo autorčina přechodného azylu. Nedokončeným cyklem "Hrana", který lze považovat za výpověď o existenci na okraji zániku, do níž symbolicky zaznívá i vyzvánění za zesnulé či náznak smuteční tryzny, se pak dílo Violy Fischerové završuje a uzavírá.
275 pages, Paperback
Published January 1, 2013
7 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 of 1 review
December 30, 2024
„Kam sešla tvá dávná krása
Tělo kulhá
s pravou rukou ti napůl ztuhla
i řeč
Jen paměť svítí
z hlubin svých slují
Nedotčená
„Jsem šťastná kdykoliv tě potkám“
Políbil jsi mě
Jinak
V tramvaji
jsem pak už na nikoho
nepohlédla
Ukázal jsi mi svatbu
Krásného syna a sličnou nevěstu
To co se mně s tebou
a tobě se mnou nestalo
Do tramvaje jsem se vedrala
a zasedla pro tebe místo
Pode mnou na tvých kolenou
ležela moučná pravička –
sevřená jak ti ztuhla
Tušil jsi mé přilnutí
v tlačenici
a při brzdění rty
těsně nad tvými vlasy?“
--
Když psal o Ivanu Blatném, kamarádi se divili, kdo to je. To proto, že emigroval? Tak tady máte další, kterou jsme si vyhnali.
Jedna z našich největších básnířek, redaktorka Svobodné Evropy a Svědectví, Topolova, Hrabalova a Zábranova kamarádka a taky souputnice Havla, který se s ní v nemocnici loučil, psala znamenitě celý život, ale stalo se, že první sbírka jí vyšla až před šedesátkou.
Jak vidíte, její verš je úsporný, neokázalý a úplně čistý. Jemný a tichý. A přitom naplněný tím, o čem se líp než poezií psát nedá. Blízkostí smrti a pomíjivostí, soucitem a pokorou. Vzpomínkami na blízké a láskou přicházející, když už ji nikdo nečeká.
Kromě těchhle jejích posledních sbírek moc doporučuju taky křehkou Babí hodinu o těch neviditelných ženách kolem nás. Druhá ukázka je z ní.
--
„Ptám se tě jak už jsi
šedivá v břidlici
zda jsi se smála
když ti to začalo
život a láska
zda jsi se smála
když ti skončila
celá ta sláva
a zda se pak
budeš tichounce usmívat
až ti to začne“
Tělo kulhá
s pravou rukou ti napůl ztuhla
i řeč
Jen paměť svítí
z hlubin svých slují
Nedotčená
„Jsem šťastná kdykoliv tě potkám“
Políbil jsi mě
Jinak
V tramvaji
jsem pak už na nikoho
nepohlédla
Ukázal jsi mi svatbu
Krásného syna a sličnou nevěstu
To co se mně s tebou
a tobě se mnou nestalo
Do tramvaje jsem se vedrala
a zasedla pro tebe místo
Pode mnou na tvých kolenou
ležela moučná pravička –
sevřená jak ti ztuhla
Tušil jsi mé přilnutí
v tlačenici
a při brzdění rty
těsně nad tvými vlasy?“
--
Když psal o Ivanu Blatném, kamarádi se divili, kdo to je. To proto, že emigroval? Tak tady máte další, kterou jsme si vyhnali.
Jedna z našich největších básnířek, redaktorka Svobodné Evropy a Svědectví, Topolova, Hrabalova a Zábranova kamarádka a taky souputnice Havla, který se s ní v nemocnici loučil, psala znamenitě celý život, ale stalo se, že první sbírka jí vyšla až před šedesátkou.
Jak vidíte, její verš je úsporný, neokázalý a úplně čistý. Jemný a tichý. A přitom naplněný tím, o čem se líp než poezií psát nedá. Blízkostí smrti a pomíjivostí, soucitem a pokorou. Vzpomínkami na blízké a láskou přicházející, když už ji nikdo nečeká.
Kromě těchhle jejích posledních sbírek moc doporučuju taky křehkou Babí hodinu o těch neviditelných ženách kolem nás. Druhá ukázka je z ní.
--
„Ptám se tě jak už jsi
šedivá v břidlici
zda jsi se smála
když ti to začalo
život a láska
zda jsi se smála
když ti skončila
celá ta sláva
a zda se pak
budeš tichounce usmívat
až ti to začne“
Displaying 1 of 1 review