Benediktinský mnich Anselm Grün a český filozof náboženství Tomáš Halík, kteří patří k nejčtenějším autorům současné spirituální literatury v Evropě, napsali společnou knihu. V ní se z různých úhlů, daných též rozdílným typem životního příběhu a prostředí, v němž vyrůstali, zamýšlejí nad možným přínosem ateismu pro prohloubení křesťanské víry. Rozlišují různé druhy náboženskosti a různé druhy nevíry. Zaměřují se především na „ateismus bolesti“, jemuž konfrontace s tragikou a složitostí dnešního světa nedovoluje nekriticky přijmout tradiční pojetí Boha jako všemocného režiséra světa, ale také na „apateismus“ – dnes rozšířenou lhostejnost nejen vůči náboženství, nýbrž i vůči otázkám, které vznáší víra. Shodují se v názoru, že živá víra v krizích zraje a je schopna „obejmout“ a integrovat i onu zkušenost, z níž vyrůstal kritický ateismus. Paralelní odpovědi obou autorů na zásadní spirituální otázky dnešního světa a jejich společný rozhovor rámují dvě meditace – nejprve úvaha Tomáše Halíka nad výrokem Fridricha Nietzscheho „Bůh je mrtev“ a na konci reflexe Anselma Grüna nad kázáním apoštola Pavla o neznámém bohu na athénském Areopagu.
Víra chápe život jako dialog, nevíra jako monolog. Víra předpokládá život otevřený hloubce, na rozdíl od života na mělčině. Ježíš nás vyzývá: Zajeďte na hlubinu. Ale není veškerá hloubka jen naší chlácholivou iluzí? Vypovídá naše žízeň skutečně něco o existenci pramene? A na co vsadíš svůj život ty?
"Co je Boh?" "Otvorenost pre hlbku a prekvapenie."
Kniha, ktora ukazuje novu tvar teologie, ktora nielen spaja, ale priamo stavia na tom, co povazujeme za nespojitelne: na strete viery a neviery. Vhodne pre 21. storocie.
Jeden z mojich obľúbených autor píše o téme, ktorú v sebe veľmi často riešim a myslím si, že každý rozumný človek. Nie je jednoduché ako kresťan prijať ateistov a ich ateizmus. Ako je rozdiel medzi kresťanom a kresťanom, tak je rozdiel medzi ateistom a ateistom. To sa učím celý život, že môžu byť aj medzi kresťanmi ľudia dobrí i zlí, tak i medzi atestami.
Autori idú ešte viac k podstate tohto problému. A vysvetľujú ako nám kresťanom môžu byť ateisti zrkadlom a my im. Zároveň píšu o tom ako veriaci aj neveriaci človek sa nachádza v každom z nás a nemali by sme potláčať ani jedného, ale učiť sa s nimi žiť.
Em português foi editado pelas Paulinas e intitula-se “O abandono de Deus”. Recomendo vivamente a sua leituras aos meus amigos ateus e cristãos. Encontrei ressonância com muito daquilo que tenho pensado, vivido e escrito.