Společné chromozomy

by Jiří Wittek

262 pages, Paperback

First published January 1, 2017

Reviews

[Sublimacia · Rating 1 out of 5]

Nedočítané. Nemá to hlavu ni pätu. Zbytočný sex, zbytočná akcia, zbytočná kniha...

[Martin Benkovič · Rating 1 out of 5]

Aj napriek negatívnym recenziám som sa do tohto diela pustil. Povedal som si, že to nebude určite také zlé. Recenzenti sú len nároční. Zároveň som chcel podporiť začínajúceho autora. Približne do 50% knihy som si aj hovoril, že ale veď to nie je až také zlé. Aj to začalo celkom pútavo, štýl rozprávania sa mi pozdával. Ale ako sa začal príbeh postupne odhaľovať, ukazovali sa aj postupne väčšie a väčšie príbehové diery. Ak by bol príbeh aspoň trochu rozumne postavený, zopár chybičiek by sa v ňom stratilo a aj postavu by som zvládol, ale tých chybičiek bolo rozhodne viac. Aj som mal chuť nedočítať, ale donútil som sa do toho a čakal som, napriek varovaniam, nejaké rozumné odôvodnenie prečo sa to celé dialo. Nedočkal som sa.

Budem len rád, ak autor pri ďalšej knihe popracuje naozaj na príbehu a skúsim mu dať ešte šancu, ale pri tejto knihe sa inak nedá.

[Richard · Rating 1 out of 5]

Toto sa bude tazko davat dokopy.

Dej ako taky je zostrihanie jednotlivych klise. Autor sa mozno ani nesnazi zakryvat svoje vzory (specialne na Matrix sa viackrat odvolava).

Kniha obsahuje niekolko zbytocnych vsuviek. Tvari sa britsky, vratane britskeho systemu mier, ktory tam bol ako past na oko. Vobec nechapem preco obcas popisoval farbu pleti niektorych bezvyznamne sa mihnucich ludi v knihe a aj to sposobom cierny alebo biely.

No nic, tomuto sa asi radsej vyhnite a pokial mi niekolko ludi nezavisle na sebe nebude tvrdit, ze autor sa uz naucil pisat, dalsiu knihu od neho do ruky nechytim.

[Fandom SK · Rating 1 out of 5]

Recenziu pre Fandom.sk napísal Richard *Gullath* Bojničan:

Kedysi dávno na strednej škole som sa zapájal do literárnych súťaží. Samozrejme, písal som len sci-fi. Mal som ten bohorovný pocit, že píšem skvelo. Čokoľvek, čo moje pero zanechalo na riadkoch papiera, boli originálne myšlienky hodné vydania. Kritici, ktorí tvrdili niečo iné, jednoznačne nechápali moju tvorbu alebo odsudzovali okrajový žáner. Našťastie som si časom uvedomil, že predsa len majú pravdu. Vďaka tejto skúsenosti mám však s autorom nejaké spoločné chromozómy…

Celú recenziu nájdete na Fandom.sk https://www.fandom.sk/clanok/recenzia...

[Veronika · Rating 2 out of 5]

Recenze byla napsána pro portál sarden.cz

Společné chromozomy jsou literárním debutem Jiřího Wittka, autora v českých hájích a luzích neznámého. Povídky publikované žádné, vysledovatelná činnost ve fandomu nulová. Sám autor o sobě říká, že píše již 10 let. Do šuplíku. Měla jeho tvorba tam i zůstat, nebo je dobře, že dal Robert Pilch a Brokilon Jiřímu Wittkovi šanci?

Vezmeme to pěkně od podlahy. Respektive od obalu. Spousta lidí prská nad grafikou obálky knihy. Já nebudu. Věci Lukáše Tumy mě prostě baví. A to, že na první pohled vypadají Společné Chromozomy jako kniha Petra Heteši je můj nejmenší problém, který s románem mám.

Jiří Wittek, ať si do šuplíku píše léta, je pořád začínajícím autorem, a bohužel se Společným chromozomům nevyhnulo množství nešvarů tak typických pro prvotiny. Autor není, takříkajíc, vypsán. Některé vtípky nejsou jen na hraně, ale daleko za hranou zábavy. Akční scény a jejich spád mají do vybroušenosti ještě hodně daleko. Celá dějová linie by se dala přirovnat ke krásné rovné německé dálnici bez jakéhokoli překvapení s občasným přejezdem přes ostravskou D47. Nechvalně proslulé skokánky zde tvoří množství krátkých vstupů z pohledu náhodných kolemjdoucích. Ty sice asi měly za úkol dobarvit atmosféru příběhu, ale mnohdy jsou zasazeny a napsány tak, že jsou prostě a jednoduše bez hlubšího smyslu. Což vás občas na chvíli při čtení zasekne, protože přemýšlíte nad tím, co se to vlastně stalo a jste zmatení. Vrcholným WTF momentem je pak v závěru knihy odpověď na otázku, proč asasínka hlavního hrdinu nesmazala z povrchu zemského, jak měla....

Kompletní text: http://www.sarden.cz/2017-11-20-0701/...