Jako antidotum k Barbie jsem si musel dát ódu na ty nejhorší mužské vlastnosti, s povinnou porcí krve, války, patosu, poplácávání po ramenou a monster z hlubin chaosu. Prostě další Warhammer 40.000, další Horovu herezi. Tahle knížka je pokračováním románu Vulkán žije, která byla spíš řidší, a i tady jsem se začátkem knihy docela prokousával. Naštěstí se pak objeví cíl a protivníci a začlo to být zajímavější.
Celý příběh se točí kolem mrtvoly. Kolem mrtvého těla primarchy Vulkána. Leží, je probodnutý, nedýchá. Jenže Numeon, jeden z jeho pobočníků, je přesto přesvědčený, že jeho primarcha stále žije. A nějaká realita do toho nemá co mluvit. Což by mohlo být námět na scénku Monty Pythonů („tenhle Vulkán už mezi námi není, čuchá ke kytkám zespoda, je to ex-Vulkán“), ale tady je to spíš příběh na téma, kdy je fanatismus ještě dobrý a kdy už… ne, je to Warhammer. Fanatismus je vždycky dobrý.
Takže je cíl dostat mrtvého na rodnou planetu Nocturne, kde má (podle posedlého hlavního hrdiny) vstát z mrtvých. K dispozici je jedna stará loď a posledních 66 vojáků legie (a pak nějaký personál a civilové, ale ti nejsou důležití)… a s nimi je nutné dostat se skrz warpovou bouři, porazit obří kosmické lodi, které je pronásledují a dostat se k cíli s nadějí na zázrak. Celý příběh je volně inspirovaný Odysseou, ale spíš je to jen ve jménech postav a pár monstrech. Jinak se asi to nejzajímavější odehrává právě uprostřed warpu, ve scénách, které se viditelně inspirovali snímkem Horizont událostí.
Jak je svět Warhammeru v podstatě dost zvrácený a v hlavní roli máte postavy, které by všude jinde mohli sloužit jako psychopatičtí záporáci (mix inkvizice, římské armády a nacistů), tak to můžou tvůrci přehánět s patosem a velkolepostí a prochází jim to. To pnutí mezi "těmhle bych asi fandit neměl" s "jo, ale jsou to borci", funguje stále skvěle a člověk drží u knihy. Tady navíc funguje i to postupné snižování počtu postav a lakonický přístup k postupné likvidaci. Zvláště, pokud se to týká „obyčejných“ lidí… zvláště, pokud mají povolání, které jim neslibuje nadějné vyhlídky, a přesto je nutné je vykonávat. Nestačí, že jste s námahou přežili jednu navigaci warpem, pro blaho legie je třeba jít do další. Umřete? Ano. Ale je to vaše práce.
Ano, autor řeší většinu problémů zásahem zatraceně deusovského exu, ale to člověk celkem čeká. Stejně tak si dost momentů vypůjčuje z klasických hororu – ale proč ne, když to funguje. Nick Kyme není z nejlepších tvůrců a je fakt, že to občas seká dost nahrubo… a vlastně oba velké závěrečné souboje ukončí hodně podobně. Je to víc béčkovější, než bývá ve Warhammeru zvykem, ale má natolik zajímavé kulisy a efekty, že mě to ve finále docela bavilo. Byť jsou určitě zajímavější příběhy a zajímavější legie.