Tahle knížka by měla být povinnná pro všechny takykřesťany, co proklamují, jak svatí jsou, aniž by si aspoň jednou uvědomili, co je základ křesťanství.
Že si to přečtu jsem se rozhodla poté, co sestra doma přečetla větu Přál bych si, aby chlapci chodili do bojových umění a dívky, aby se uměly a hlavně chtěly hezky obléci a aby o sebe pečovaly... To se mi totiž začala otvírat Nora v kapse, protože kategoricky odmítám, aby mi někdo upíral právo chodit občas jako prase a prát se. (Ale jinak jsem dospělá, díky za optání.)
Realita zdaleka nebyla tak hrozná, hlavně proto, že (jak překvapivé), hlavní myšlenka (myšlenky?) knihy byly v něčem úplně jiném. Že život se má žít, chybovat je lidské, tak ať se z toho neto.
Dál zůstávám přesvědčeným agnostikem, ale doporučuju. Ke kritickému přečtení libovolné mládeži i stářeži.
Ojojoj. Zhltl jsem to na dvě nadechnutí a asi se do toho budu muset pustit ještě jednou, abych si ta šťavňaťoučká slova pořádně vychutnal. Kdybych ještě někdy chystal mládežnický pobyt, kde by se po večerech za praskání dřeva v kamnech něco četlo, tak tohle by byla první volba. Vlastně mi to ta léta čundrů a pobytů na všemožných místech připomnělo — to odhodlání nepadnout, i když už toho měl člověk plné kecky, ty chvíle, které přetékaly bytím…
Podtrhl jsem si toho strašně moc, někdy jsem začmárával celé odstavce. Tak alespoň pár hajlajtů:
„Jste poupata květů, jste nevybuchlé miny, jste možnosti, o kterých si úpěnlivě přeji, aby se učinily, aby se staly.“
„Moc bych si přál, abyste už konečně dokázali žít sami, abyste byli utrženi z řetězu závislostí těchto nebo jiných, doslova a do písmene, abyste se konečně utrhli z řetězu, abyste se tak chovali a tak žili, protože jste zrozeni ke svobodě.“
„Pokud dny byly stanoveny dříve, než jediný z nich nastal, pokud se Bůh celé ty miliardy let těšil, až se narodíš, pak má Tvůj život velký význam, a neříkej, že ne.“
„Kruté heslo polárníků je: kdo chce jít, jde.“
„Vždycky, když budeš váhat mezi školní docházkou a výstavou motýlů, je to na Tobě, já bych se přimlouval za motýly. A když budeš váhat mezi školní docházkou a vycházkou se slečnou ven, je to na Tobě, co bych udělal bez váhání já, neprozradím.“ (Tak a teď se ukáže, jak moc mí žáci čtou recenze.)
„Nelze se setkat s Bohem a vyjít z této zkušenosti nezraněný — ale zápasit musíš, celou noc a až do úplného vyčerpání!“
„Ty a Bůh dokončujete stvoření světa — víš to?“
„Modlitba je cesta k tomu, který nám nejen cestu nabízí, nýbrž Cestou je. Nemá to nic společného se zbožností, s klečením v kostelních lavicích se sepjatýma rukama, i když to k tomu třeba taky patří, spíš s horolezectvím nebo sochařstvím. Je to úsilí zarputilých násilníků, kteří se chtějí vlomit dovnitř…“
S pánom autorom som buď intenzívne súhlasila alebo intenzívne nesúhlasila. Niektoré jeho názory a myšlienky sú naozaj spiatočnícke a toxické. Konkrétne časť o tom ako by sa mladí ľudia mali stále len vzdelávať, študovať a pracovať bez prestávky, lebo inak nebudú viesť plnohodnotný život (paradoxne potom pekná kratučká časť o potrebe oddychu). A teda najmä ten všadeprítomný sexismus a rodové stereotypy, ktoré fakt neboli miestne a ani potrebné. Muži už dávno nemusia byť lovci a ženy nežné krásky, pokiaľ to tak sami necítia.
Na druhej strane je to veľmi pekná kniha pre kresťanskú mládež poskytuje krásne pohľady a vnímanie vecí, veľa životných situácií je tam rozumne popísaných a verím, že veriaci (pre ktorých je kniha písaná) si z toho veľa odnesú.
Autorova láska ku životu a užívaniu a zároveň vzdelaniu je obdivuhodná. A navyše keby každý kresťan veril a vnímal vieru ako pán autor, tak by bol svet krajším miestom. Plusový bodík za tú sebareflexiu v názve a intre:)
Okej, chápem čo kritizuje ale väčšinou neakceptujem, čo navrhuje. Hlboké životné pravdy sa mi striedajú so skratkovitými závermi, ktoré snáď majú čitateľa vyprovokovať. Sú to zaujímavé názory, ale niekedy nechápem prečo ma vlastne majú zaujímať. Najlepšia veta je na začiatku: “Pravděpodobně mnohokrát si u textu řeknete: ale tak to přece není! a moc doufám, že bude následovat otázka: a jak to tedy je?” V tom bol u mňa úspešný a to mám rada.
Tá kniha je ako sám autor v úvode tvrdí kobercový nálet jeho myšlienok voči mladým ľuďom. Mňa osobne zasiahla plná dávka. A som nadšený. Je to kniha o tom ako by kresťania mali žiť svoj život. A jeho odpoveď je úplne jednoduchá, priam až banálna- naplno!!! Na prvý pohľad dosť ošúchaný námet, no spracovanie je vynikajúce. Už len samotná štruktúra knihy pozostávajúca z úplne kratučkých kapitol robí knihu veľmi čítavou. K tomu treba pripočítať pekný, farbistý a zároveň moderný jazyk, občas kontroverzné tvrdenia, úprimnosť, geniálnu diagnózu duše mladých kresťanov dnešnej doby, a veľmi originálne podanú hlavnú myšlienku.
“Poslouchat je svádivě příjemné. Sami před sebou si chlapci každý večer zodpovězte, zda jste dnes žili naplno, zda jste dýchali hořký podzimní vzduch, zda jste dnes žili, jako by tento den byl váš poslední, zda jste dnes žili s radostí a bez hořkosti, a dívky, zda ve vašich stopách dnes vykvetly sněženky a divoké lilie. Narodili jste se, chlapci a dívky, ke svobodě. Tak laskavě buďte svobodní.”
“Copak nevíte, že vaším nejvnitřnějším zadáním je, abyste byly krásné a provokativní a tvořivé, a chlapci, copak nevíte, že vaším zadáním je se umět porvat a zvítězit?”
Líbila se mi myšlenka, že moje duše má tři rozměry; mystický, umělecký a vědecký. “Stay hungry. Stay foolish.”
"Víra je Cesta, na které se pořád učíme. Vyber si svoji cestu, jsi dospělý. Kopej na svém místě a kopej do hloubky a až vytryskne pramen, nediv se."
Útlá knížka povzbuzující k Životu; povzbuzující k tomu využít naše možnosti, schopnosti a kompetence. Abychom se nebáli vystoupit z vyježděných cest. Abychom nemarnili čas nám darovaný, naučili se čerpat radost, děkovat. Nechat plamen, aby se nás dotkl a my skrze něj jednali. Četba mě vedla k zamyšlení, reflexi sebe sama. Motivovala mě k naplněnějšímu životu, k hledání drobností, ale zároveň, což je důležité, k tomu, že vůle je potřeba. Vůle člověka něčeho dosáhnout, někam dospět. A taky mě ubezpečila v tom, že to, jak žiji, je to jak chci žít, nehledě na to, jak se k tomu staví okolí. Že je v pořádku jít si po své Cestě a hledat Pravdu.
⭐️2.5 Mimo rodových stereotypov (dievčatá nech sú nežné, nech sa nehanbia byť krásne, nech o seba pečujú, a chlapci nech sú silní, nech sa vedia “porvat a vítezit”) a niekoľko protirečivých výrokov (rola oddychu - najprv autor vraví že ho netreba, potom posledných pár stránok ho uvádza opäť a hovorí o jeho dôležitosti) bola kniha relatívne príjemným čítaním. S veľa vecami som nesúhlasila a pri iných som zasa bola rada, že odzneli. Napríklad to ako autor vyzdvihuje dôležitosť prítomnosti kresťanov *vo* svete, nie *mimo* sveta. (s.66)
Rivnako dôležité je pasáž o vychladnutej viere, ktorá opisuje to ako sa kresťanstvo pre ľudí môže stať politickým alebo obrodným hnutím, namiesto živým vzťahom s Bohom a ľuďmi v cirkvi i mimo nej. (s. 82-83)
Ak nič z tejto knihy, tak aspoň tieto stránky by si každý kresťan prečítať mal.
Marek Orko Vácha sa mýli, keď si myslí, že sú to rady nevyžiadané. Práve naopak. Sú veľmi žiadané, sú potrebné, nápomocné, radikálne a inšpiratívne. Váchove rady sú duchovné, ale pokojne by sme mohli túto knihu nájsť aj v regáli s motivačnou literatúrou. Vácha však do ničoho nenúti, nenamýšľa si, že jeho rady a riešenia sú to jediné správne, len ponúka svoj pohľad, svoje skúsenosti a svoju vieru. Nič viac, nič menej. Vácha rozumie mladým, jeho jazyk je zrozumiteľný a jasný. Žiaden pátos, žiadne zbožné zvolania či prázdne opakovanie už dávno známych (a nemenných) "právd". Váchovi ide o niečo iné a jeho posolstvo je: "...ničoho sa neboj, a určite nie života. Zvládneš to, neboj sa, že nezvládneš, zvládneš, život, školu, bývanie, rodinu i prácu, a v medzičase ešte musíš zachrániť svet. Život je úloha a jeho cieľom nie je, aby si bol šťastný. alebo nie v tom konvenčnom slova zmysle. Na jeho konci ale budeš hlboko šťastný, z naplnenia života, z toho, že si ho nepremárnil, že tvoja zlatá minca zarobila tisíc ďalších, že by si na začiatku nikdy nepovedal, čo všetko dobré bude vybudované skrze Teba, a je to iné šťastie, než ako sa o ňom obvykle hovorí. Si pozvaný k svätosti, k ničomu menšiemu. Tak výzvu prosím vezmi a ničoho sa neboj. Hriechy si mal, máš, a veľmi pravdepodobne mať budeš - to Ti nesmie zabrániť v lete."
Túto knihu som si kúpil v stredu a dnes je sobota a je hotová. Kúpil som si ju s tým, že by som mal šetriť peniaze, ale potrebujem nejakú knihu od môjho obľúbeného autora. a..... Nice. Skvelé čítanie od Marka Váchu, pre mňa je táto knižka ako výzva žiť svoju vieru plným dychom. Nenechávať to na druhých, ale ja mám začať žiť. A myšlienka knihy: "Kresťan je človek, ktorý verí, že svet má zmysel."
Možno v mnohých ľuďoch vzbudí pohoršenie, alebo otázky, veď taký kresťan predsa nemá byť. Súhlasím s autorovím názorom, že táto kniha je ako železo, ktoré treba kuť. Zároveň si myslím, že je to výborná provokácia, aby sme my mladí začali so sebou niečo robiť.
Byť mladými, ktorí stoja na Desatore, ale sú plní vášne, odvahy skočiť do vecí, ktoré ešte nik neobjavil, kde ešte nik nebol. Alebo sa aspoň pekne obliecť, dať možnosť zažiariť svojej kráse. Áno, áno kresťan má byť človek, ktorý žije, že život má zmysel a ide naplno.
Motivující, především pro věřící. Místy překvapivě drsná na to, že ji napsal kněz. Povzbuzující k žití naplno, k odvaze přijmout odpovědnost za svůj život a k vůli na sobě pracovat (nejen duševně). Thumbs up!
Zaujímavá kniha..Iný uhol pohľadu na základy vzťahu s Bohom a zároveň vzťahu s okolím... Určite som sa nenudila, no trošku mi vadili často sa vyskytujúce dlhé, zložité vety - veľakrát som sa kvôli tomu strácala.. Každopádne odporúčam prečítať, myšlienka sa mi páčila:)
Znovu jsem si potvrdil, že Vácha je obrovská morální autorita, za kterou bychom měli být vděční. Jeho schopnost motivovat a vybičovat člověka k tomu být lepším, a nepromarnit svůj život, je opravdu unikátní. Kdyby na sockách místo revoltů, turků, tejtů a podobných kolovala reels s Orkovými citáty, svět by byl lepší místo.
Na těch pár stránkách této útlé, přesto bohaté knížky, jsem si ale všiml i něčeho, co mi uniklo při hodinách naposlouchávání Orkových rozhovorů a přednášek: sklony k stereotypyzaci společenských rolí mužů a žen a obecný nesouhlas s tím, že dřív nepředstavitelné, je dnes akceptované.
Rozumím rozhořčení autora, které je čtivě zpracované, i když v rámci kulometné palby dojde někdy k nad- nebo pod- střelením. Když se chce se čtenářem trochu zalomcovat, je s tím třeba počítat. Naštěstí nepotkávám takové davy katolických vyhořelců, ale asi jsou lidé, kterým bych tuhle knížku mohl doporučit proto, abych jim potvrdil jejich správné směřování.
+ důležitost modlitby; nech si poradit, ale rozhodnutí je na tobě; odvaha nebát se dělat chyby; neuzavírat se v ghettu; pracovat na sobě a spousta dalšího - nevím jestli by se dívky neměly ostýchat být provokativní, i když provokace k mládí patří; je trochu brutální uvádět, že se musím naučit být sám, nečekat nic od dospělých, kněží, lidí shora..., spíš asi spoléhat se na dospělé,...
Každý může dát jen tolik, kolik má, přečetla jsem kdysi v jiné ze svých oblíbených knížek. Každý by ale měl usilovat o to, aby dal opravdu své maximum, mohla bych k tomu doplnit na základě téhle. Burcující kniha, která se snaží někdy až provokativně probudit mladé k činnosti - a ono se to daří. Vnitřní oheň, který do ní byl autorem vepsán, je nakažlivý, snadno přeskočí na čtenáře, který je otevřený změnám. Nikdy ale nemůže fungovat, pokud k ní budete přistupovat jako k návodu, jako k soupisu kroků, které musíte bezpodmínečně následovat.
Po téhle knížce bych v životě nesáhl a ani bych si ji nikdy nepřečetl, kdyby mi na cestě po Norsku nedošlo co číst. Tohle byla jedina kniha, kterou měl muj spolucestovatel s sebou, a tak jsme ji zkusil. Nebylo to špatné, sice pro mne jako nekřesťana v mnohých ohledech zbytečné, ale bylo zajimavé udělat si pohled do tohoto typu literatury. A i člověk jako jsem já, si tu a tam v tom dokázal něco najít.
Knížka dobrá, jak je zvykem u Orka Váchy tak je nakopávací a motivuje k velkým a nebojácným činům!
Každopádně, pokud bych ji měl ve vší skromnosti porovnat s Orkovým dřívějším počinem "Radost z Boha", který se drží více při zemi a je mnohem strukturovanější, tak Radost z Boha je jednoznačně lepší.
Zase na druhou stranu, Nevyžádané rady mládeži jsou super v tom, že se vejdou do kapsy a proto je ve výsledku doporučuji!
Jako startovací knížka k přečtení kolem 15-ti je obzvlášť super ;-).
Rozhodně si minimálně některé pasáže přečtu znovu a motivovalo mě to se trochu ponořit do Bible, abych porozuměla i těm více mystickým pasážím. Protože moje znalost širšího křesťanského kontextu je tristní. Myslím, že spousta myšlenek jde k jádru věci, je co si od pana Váchy vzít, je i co si nevzít a především toto je knížka, kterou nestačí přečíst, je potřeba i dělat to, co se v ní píše.
Tohleto makej ze všech sil, pokud si muž, bojuj, a pokud žena, buď krásná, nepřemýšlej o (a)sexualitě a vždycky se rychle zvedni, je snad už překonaný i v moderní církvi, ne?
Už počas čítania si človek uvedomuje, že táto kniha je kontroverzná, ak ju budeme brať za slovo. A sám autor nás vyzýva, aby sme si nebrali príklad z ničoho. Aby sme neadoptovali názory. Aby to, ako žijeme, a to, čo hovoríme, bolo čosi, čo nám vopred prevrelo v srdci.
S niektorými pasážami súhlasím, s niektorými nie. S niektorými to je tak vyostrené, že hodnotenie pre túto knihu bolo ťažké. Prečítala som ju ani nie za deň - a je pravdepodobné, že ak sa v mojej blízkosti vyskytne kniha tohto autora, siahnem po nej.
Áno, človek by mal žiť s cieľom pred sebou, mal by si byť vedomý toho, aké je to len potrebné hľadať pravú Pravdu, aj za cenu, že bude v rozpore s tým, v čo dúfal. A viaceré rady sa dajú aplikovať aj pre tých z nás, ktorí nie sme pobožný či sme stále hľadajúci.
S čím som nesúhlasila boli všetky zveličeniny. Azda ani nie zveličeniny, často som si bola neistá v tom, s akou priloženou váhou to bolo napísané. Ako niekto kto mal diagnostikovanú klinickú depresiu viem, že toto je choroba založená až na úplne chemickej úrovni. A sú ľudia, čo za to nemôžu, a mohli by sa určitými pasážami cítiť pod tlakom názoru, že azda na vine je ich neschopnosť. Zároveň si však uvedomujem, že tie stránky neboli na nich mierené - aspoň v to dúfam, Marek. Nemôžem úplne viniť autora za odsudzovanie ľudí, ktorí sa chcú utrápiť k smrti z presvedčenia, že ich život je celý zle a to nenapraviteľne. Ja rada hovorím že všeličo závisí len na uhle pohľadu, hoc necítim zavše potrebu poukázať na to ako táto kniha.
Toto je kniha muža, ktorý je šťastný v tom, čomu verí, a chce túto radosť zdieľať ďalej, v prvom rade skrze túto knihu chce posmeliť ďalších kresťanov, aby túto radosť zacítili aj oni, a šírili ju ďalej. Aby sme sa nebáli hriechu, ktorý je súčasť života. To mi pripomína Danteho Božskú Komédiu a pasivitu, ktorú tam odsúdil do ohňa Inferna.
Kto nič nerobí, nič nepokazí, ale ani nič nenapraví.
Vkračuji tímto s kůží na trh se svým nepopulárním názorem na tuto knihu, jelikož jsem dle toho, jak mi kniha byla v mém okolí vychvalována až pomalu do nebes, čekala něco mnohem více chvályhodného.
Rozumím tomu, že kniha je dosti mladými věřícími pozitivně přijímána, protože autor knihy chválí to, jak bychom přesně my mladí chtěli mnohdy v tomto pozemském světě žít, a to dosti světsky. Je nám tedy příjemné slyšet, a to ještě od zasvěcené osoby, povzbuzení k této cestě.
Já však při čtení řádků této knihy pociťovala i nepochopení, nesouhlas, a mnohdy to v mém nitru dosti vřelo.
Konkrétně, co mě osobně vytáčelo nejvíce, bylo ve zkratce hlavně toto: - výzva k tomu, aby ženy nebyly cudné, ale aby svým vzhledem byly provokativní - vychvalování ambiciózních lidí a lidí, kteří si užívají života se vším všudy, protože "však ze všeho se dá vyzpovídat a zkusit se má všechno" - vyvyšování materiálního světa - autorovo protiřečení si, kdy například v jedné kapitole píše o tom, že by se mladí měli 24/7 vzdělávat a pracovat a to bez odpočinku, a o pár kapitol později píše, jak je odpočinek důležitý ...
Často jsem si kladla otázku, jak takovéto rady může dávat kněz. Ale na druhou stranu to přijímám. Přijímám, že každý má svůj názor. Já mám zas ten svůj, s kterým ostatní nemusí souhlasit a to je v pořádku. O tom to celé je. O hledání pravdy. O sdělování svých názorů. O vzájemné komunikaci.
Abych tu pouze nekritizovala, v knize bylo i plno pěkných myšlenek, se kterými jsem se ztotožňovala, které se mi líbily. A za ty autorovi děkuji. Věřím, že v mnohém mohla kniha čtenáře nakopnout, a i mě samotnou v mnoha ohledech povzbudila a otevřela oči.
Jelikož nevím, na jakou stranu se v hodnocení přiklonit, dávám 2,5 ⭐️
Boží knížka! Marek Vácha píše velmi rázně a já jeho slova stejně tak hltavě četla. Člověk možná nesouhlasí se vším, ale to ani nebyl cíl, jak sám autor píše. Hlavní je, že jeho "rady" v mladém čtenáři dokážou něco probudit, nastartovat ho, oživit a popostrčit k žití naplno. Myslím, že tuhle knihu si budu chtít koupit a jednou za čas ji otevírat, protože i mně jeho slova pronikala hluboko do duše. Díky!
"Chvíle svátků a slavení, kdy jsi s kamarády a bavíte se o všem možném, kdy se nic nového nevyřeší, kdy se jen tak plácá a mezi výbuchy veselí neuděláte opravdu nic podstatného, krom toho, že zakoušíte předchuť nebe... Kdy se díváš jen tak do hor, kde za hřebenem je další hřeben a dál a dál, každý v jiném odstínů modři, a víš, že pravé hory jsou ty, ze kterých vidíš zase jen hory, a Ty jsi sám a absolutně svobodný a absolutně blízko Bohu. Ano, ano, lenošení je stejně tak důležité jako práce, užívej si ho po dlouhých doušcích a pamatuj, že to kvůli šabatu byl svořen vesmír, ne kvůli těm šesti pracovním dnům." (s. 94-95)
Není to přímo literatura pro mě. Ani nejsem cílová skupina - jsem ateista (což neznamená, že si občas něco náboženského nepřečtu). Krásný jazyk a láska k životu se autorovi musí uznat. Názorově jsem mnohokrát nesouhlasila a to nejen kvůli víře. Kdyby tak autor věnoval tu energii a zápal k pochopení, proč někteří volí životy, jaké mají, a proč je to jejich vnitřní volání, místo aby je nazýval chodícími mrtvolami. Je to pro něj velmi osobní, protože autor už svou pravdu má. A ta se pro něj nezmění. Takže bude dál dělit lidi na lovce a svůdkyně, protože to je jejich divoká podstata. Kritiky bych měla plný koš. Ale tohle stačí. Je to krásně napsané, mnohým lidem to dá jiskru, kterou hledali. A to je něco, co každá kniha potřebuje. Každý člověk potřebuje. Ať už je podoba jakákoliv. Žij tady a teď, na 100%.
Absolútne kľúčová kniha pre mladých kresťanov, obzvlášť pre tých, ktorí vyrastali väčšinu života v kresťanskom prostredí, ktoré je tak zaťažené na pravidlá a usporiadaný život, že zabúda na poslanie život nie prežiť ale ho žiť. Motivačná povaha tejto knihy pôsobí miestami plytko, avšak myšlienky za ňou sú hlbšie. Cieľavedomé burcovanie mladej generácie ma zasiahlo presne tam, kde autor zamýšľal. Miestami pôsobí táto kniha ako osobné ventilovanie frustrácie zo správnej kresťanskej mládeže, ktorá nasleduje všetky príkazy a zákazy avšak kvôli tomu stráca plnohodnotný zmysel života. Číta sa neuveriteľne ľahko a rýchlo. Hoci by som nepovedal, že zmenila moje premýšľanie, dala slová myšlienkam okolo ktorých som ako slepý chodil väčšinu môjho života. Dopad na môj život bol tak významný, že som sa za posledné roky rozhodol túto knihu darovať mnohým mojím najbližším priateľom.
Geniálna kniha. Hoci zo začiatku sa mi zdala trošku liberálna a nebol si istý, či sa autor niekde neprešvihol, no ako som čítal ďalej väčšina nejasností sa mi ozrejmila.
Kniha, ktorá dá človeku nový nádych do života, a nielen to, ale aj chuť žiť dobrý a zmysluplný život. Ktorá namotivuje človeka vyťažiť z každej sekundy života len to najlepšie, a nie ako to trápne klišé, o ktorých často čítame a počujeme od nejakých manažérov, že "pracuj na sebe, ver si..". Práveže v tom ma fascinuje tento autor, že dokázal premeniť bežné klišé reči na niečo sladké a stráviteľné pre dnešného mládeho človeka, podať podstatu slovníkov dnešnej doby.
Hoci sa musím priznať, že tam bolo minimum vecí, pod ktoré by som sa nepodpísal, no predsa to bola brilantná kniha, ktorá nakopne pasívne socially-anxious mladého človeka ku vôľe žiť a využit svoj potenciál, ktorý, mimochodom, každý z nás má.
Vácha strieľa ostrými a hoci sa starý corgoň ako ja už oficiálne medzi mládež neráta, schytal som to naplno. Rátam sa ale medzi cieľovú skupinu, ktorá sa mi zdá pomerne úzkou: mladí cz/sk katolíci. Dialo sa všetko: podčiarkovanie viet, vzdychanie a hmkanie, časté prerušovanie, sprevádzané potreba rozchodiť to (doslovne). V závre to trochu stráca a Vácha hreší tým, čo predtým v role "skvělýho staršího bráchu" odmieta - moralizuje a kreslí svoje pomerne striktné hranice. Ale stále je to výnimočné a prvá polovica je jedinou motivačnou literatúrou, ktorú vám živote odporučím, ak do vyššie spomenutej cieľovky patríte.