Bitvy a osudy válečníků I. 1526–1588. Rozhodující pozemní a námořní bitvy 16. století. Životní osudy významných vojevůdců tohoto období. Známý český historik, které se dlouhodobě zaobírá dějinami válek, popisuje příčiny a především průběh významných střetů, které se odehrály v Evropě během 16. století; bitva u Moháče roku 1526, obležení Malty Turky v roce 1565, náboženské války ve Francii, vítězství křesťanských zemí nad Turky v námořní bitvě u Lepanta roku 1571 nebo porážku "nepřemožitelné" španělské Armady v roce 1588. Můžeme se také seznámit s životní dráhou různých vojevůdců i panovníků (Ludvík Jagellonský, vévoda z Alby, Ch. Barbarossa atd.). Autor věnuje pozornost rovněž výzbroji, výstroji i taktice tehdejších ozbrojených sil.
Po absolvování stavební průmyslové školy v Praze s oborem vodního hospodářství vystudoval filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor historie–francouzština. Po ukončení prezenční vojenské služby se odstěhoval do Kladna, kde žije dodnes. Vedl muzeum POLDI-Spojených oceláren, pracoval v propagaci a marketingu, po rozpadu kladenského hutního gigantu přešel do Strojíren Poldi, a.s. v téže pozici. V 90. letech 20. století působil jako průvodce cestovního ruchu ve Francii.
V průběhu života se věnoval regionální historii, heraldice a vojenské historii. Je členem Klubu autorů literatury faktu (KALF), čestným členem The International Napoleonic Society (FINS) a spolupracovníkem Projektu Austerlitz. Publikovat v celostátním měřítku začal v roce 1996. Kromě vlastních knih občas překládá z francouzštiny, především texty, které se mu líbí. Má rád psy a folkovou muziku, převážně s vojenskou tematikou, k níž občas skládá či překládá texty. Mimo jiné se účastní i každoroční rekonstrukce bitvy u Slavkova, v jejímž průběhu přihlížejícím divákům podává odborný komentář.
Za mě 100 %. Výborně popsané bitvy a osudy válečníků od bitvy u Moháče, probíhající v srpnu 1526, až po španělskou porážku britským loďstvem v sérii několika bitev roku 1588. Je možné malinko vytknout, že text není v některých částech tak svižný a obsahuje hodně jmen, výčtů a letopočtů, ale to je dáno literaturou faktu. Klobouk dolů před množstvím historických údajů, které upřesňují děj jednotlivých událostí do detailů. Zároveň citace z různých zpráv, deníků, historických studií nebo korespondence, vtáhnou čtenáře do pocitů či myšlení jednotlivých aktérů událostí. Přiblíží tak i lidskou stránku historie, která je někdy až příliš strohá a příkrá.