Sedmadvacetiletý Martin se snaží. Fakt. Na své blízké si vždy udělá čas, byť na úkor jiných blízkých; část výplaty posílá na spořicí účet, aby ji pak před výplatou zase vybral; má členství v posilovně a (evidentně) umí věci podat tak, že vypadají lépe, než jaké ve skutečnosti jsou. Je sám. Protože má fobii ze seznamek a nevypadá zrovna jako Andrés Sanjuan, asi sám i zůstane. Nebo ne? Najisto ví jediné: Dělá si to sám. A píše si o tom deník.
Martin Váša je česká Carrie Bradshaw a Dělám si to sám je pražská gay verze Sexu ve městě. Pro fanynky Sexu ve městě je tohle asi "must-have". Komu se seriál nelíbil, raději jděte o knihu dál. ;)
Knížka s vtipným názvem Dělám si to sám zaujme hned od prvního pohledu. Když je vám kolem třiceti, jste single a žijete v Praze, tak tahle knížka je přesně to, co potřebujete. Aspoň já se to tak mala. To neznamená, že diskriminuju na základně místa bydlení nebo věku, to zas ne! Ale u téhle knížky jsem se díky už výše spomínanému královsky bavila. Je to totiž o 27-letém Martinovi žijícim v Praze, pracujícím jako redaktor časopisu, který dokáže věci mnohem lépe podat než ve skutečnosti jsou. Bojuje se vztahy, dnešní dobou, seznamkami a celkově společenskými konvencemi. Je expert na to, jak si všechno co nejvíc zkomplikovat. Navštěvuje rodinu, aby od ní pak co nejrychleji utekl, hledá svou životní lásku, ale nacházi jenom plejádu méně či více komplikovaných mužů, ale všechno bere s humorem, nadhledem a nadsázkou. Je to ten typ knížky, u které se smějete z plný pusy a je vám úplně jedno, kde se právě nacházíte. Je to takový denníček mladého člověka dnešní doby, který nejvíc stejně bojuje sám se sebou a svými představami o tom, jaký by ten jeho život měl být a proč je vlastně jiný a zda to tak je dobře nebo ne. Oddechnete si u toho, zabavíte se a díky tomuto titulu si řeknete, že někdy ten život bychom neměli brát až tak vážně. Vždyť v konečném důsledku o nic nejde. Jenom o to, abychom byli spokojení i když se jednoho dne ocitneme úplně jinde, než jsme si mysleli, že budeme.
Trochu mě zpočátku děsil "vtipný" název, ale nakonec se knížka ukázala jako celkem příjemné překvapení. Jde ve své podstatě o deníkový zápis, hrdinovi se nicméně neděje nic extra zajímavého - chodí do práce, do Starbucks, schází se s kamarády, řeší vztahy (asi dva) a občas přihodí rodinnou historku. Ze začátku mi to přišlo jako trochu hůř odsýpající Pražská buzna, ale naopak od té se autor naštěstí věčně netočí na jedné historce vyprávěné na x způsobů. Ve výsledku taková fajn odpočinkovka s vtipnými místy, ale znovu bych to číst nemusel. Co jsem ale vážně nepochopil, to byla postava Aleše. Asi jsem divnej, ale podle mě to je sociopat (a jak jedna postava sama poznamenala, v umění je možná jakákoli interpretace :-P).
Na některých místech jsem se smála, na jiných se usmívala, poněvadž úplně stejně bych uvažovala i já. Ideální čtení, když chcete sáhnout po něčem nenáročném.
Nejde o žádný velký psychologický román, ani světoborný romantický příběh. Dokonce jsem ze začátku knihy uvažoval, jestli tohle chci vůbec číst. Naštěstí jsem počáteční krizi překonal a pak už měl jasno. Tohle chci číst! Obyčejný příběh, obyčejný člověk, obyčejné problémy, které řeší spousta z nás. A to je na tom to neobyčejné. S Martinem jsem se rychle ztotožnil a začal chápat jeho názory a způsoby řešení situací. Forma zápisků v deníku neruší, naopak posouvá děj rychleji ku předu, což knize prospívá. Není to úplně na pět hvězdiček, ale jako prvotina rozhodně nedělá autorovi ostudu. Ano, jde sice o takovou letní jednohubku, kterou i já přečtu za dva dny, ale něco po ní ve mně zůstalo. Pocit, že má někdo podobné starosti jako já a že si to všechno dělám sám.
Na rozdíl od Rád bych ale nechce se mi tohle bylo celkem slabší. Ve třetí knize byl znát posun a možná nějaká vyspělost. Prvotina byla celkem trochu patetická, s akcentem na „já jsem nová Carrie Bradshaw a Halina Pawlowská“.
Ne že by mě to nebavilo, ale už jsem to chtěla spíš dočíst. Občas jsem se ztrácela v postavách a všech „Martinových klucích“.
na první knížku tohohle roku asi dobrý. Bylo to zajímavé, to rozhodně. Asi mi to nepřišlo tak prudce vtipné, ale místy jsem se zasmála. A hlavní love interest mi přijde trošku psychopatický, takže jestli je to podle skutečné události tak gl. Ale čtivé to bylo, ne že ne.
Mě tyhle fejetonovo-sebereflexový glosy děsně bavěj. Možná proto, že bych chtěla umět taky tak psát. Skvělá oddechovka, která ode mě dostala 4 hvězdy jen proto, že občas zachází až do moc podrobnejch homosexualních detailů. O:)
U některých událostí jsem se zasmál, některé události mi vtipné nepřipadaly. V knize jsem našel poměrně dost zajímavých myšlenek a s některými názory Martina jsem se ztotožnil.
V knize vystupuje poměrně hodně postav (hlavních i vedlejších - kamarádi, bývalí partneři aj.), ale nedělalo mi problémy se v tom zorientovat.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Budu sám navždy. No a co? Přátelé si zvyknou. Rodina taky. Co to píšu… Už si zvykli. Už se mě nikdo neptá, proč jsem single. Jako by věděli, že stojím za hovno. Budu takový ten člověk z jejich okolí, který nikdy nikoho nemá a nikdo přesně neví proč. Děti si potají šuškají, že skrývá nějaký strašlivácký tajemství! Ale je hodný a všichni ho tak vlastně mají docela rádi. Ale skrývá to strašlivácký tajemství! Ale mají ho rádi.
Lhaní já nesnáším. Vždyť to ani neumím. Dobrý lhář je podle mě takový, který svý lži sám věří a ani neví, že lže. Já si uvědomuju každou nepravdu a z každý je mi po zásluze zle.
„A hlavně, smysl života vůbec nehledej, protože není. Fakt. Nedávno jsem nad tím uvažoval a život je ve skutečnosti absurdní. Nic z toho, co řešíme, ve finále nemá až takovou váhu. Jsme tu nejspíš úplně zbytečně.“
Senzační jednohubka, která se fakt skvěle čte a člověk si ani neuvědomuje, jak rychle se blíží konci. Váša sází hlavně na vtipnost a úspěšně, jeho humor mi sedl a já se smál často a hodně - s oblibou na nepříliš vhodných místech, jako třeba v autobuse nebo ve škole. Sorry jako. Bohužel jsem ale po celou dobu čtení vnímal absenci nějaké silnější zápletky, takže mi drtivá většina knihy přišla jako sled náhodných, skvěle vypointovaných, ale nesouvislých momentek, které jsou zábavné, ale člověk se toho později trochu přejí. A to nastalo. Ke konci se autor snaží rozehrát nějakou výraznější zápletku a vnést do knihy nějaký děj, ale prokazuje knížce spíše medvědí službu, protože to tam působí našroubovaně, uspěchaně a zbytečně pateticky. Ačkoliv mi tam tedy povětšinou chyběla nějaká hlavní dějová linie, byl bych raději, kdyby tam když už vlastně nebyla, než aby se na konci narychlo nějaká udělala, jen aby to nějak skončilo. Trochu jako když váš oblíbený seriál natáhnou na 10 sérií a všechno najednou ukončí během jedné epizody. Ale některé hlášky nezapomenu.
Dvě zaměnitelné knížky, takže o nich píšu to samé, jen vždycky prohodím názvy… Za prvé – buď si přečtěte Dělám si to sám nebo Eskejp od Jiřího Charváta. Určitě nedávejte obě, ztráta času. Za druhé – pokud chcete něco víc, než jen oddechové čtení, nedávejte ani jednu. Jasně, zasmějete se. Váša je trochu sofistikovanější, Charvát přímočařejší. Rámec knížek – Váša blogísek, Charvát blog. Hrdinové používají instagram a pracují v korporaci, takže můžete mít pocit, že výsledek je nějakým způsobem otisk současné reality. Ale je to vlastně jen popis bez větší ambice nahlédnout dál. Za třetí (a to je spíš upozornění) – ani jedna kniha nejde číst v kuse. Takže pokud vás rozčilují rozečtené knížky na nočním stolku, tohle je vaše Nemesis. Sečteno podtrženo – pokud nemáte nic lepšího na práci, můžete zkusit teda aspoň toho Vášu. Ale neříkejte pak, že jsem vás nevaroval.
Na Martina Vášu jsem četla spoustu chvály a myslím, že oprávněně. Je to naprosto lehoučké, odpočinkové čtení, které je ale vtipné a roztomilé. Nejvíc se mi líbily situační glosy, na druhou stranu hlavní linka mne moc neoslovila.
Příběh s Alešem teda moc nechápu (žije ten kluk nebo si ho vymyslel? A jak se k němu chce nastěhovat do Paříže, když si ani nedali pusu?!) a taky si myslím, že narážky ze SATC a dalších osloví sice relativně úzkou cílovku, ale ta to bude o to víc milovat. Celé je to trochu laděno ala Carrie Bradshaw ale s takovýma blyštivějšíma gay flitrama v ušmudlané Praze. (Fakt má někdo krémy v ledničče? A co to pořád dělá s těma podkoleníma jamkama???) Celkově prostě ne úplně skvělý, ale fakt dobrý…
PS: “Ženy u vedlejšího stolu nahlas přemítají, která je která z holek ze Sexu ve městě. Nemám to srdce jim říct, že obě jsou Standord.” <3
This entire review has been hidden because of spoilers.
Bridget Jones v mužském provedení. Zaregistrovala jsem (a zaujal mne) druhý díl, který vyšel letos, tak jsem si samozřejmě nejdříve musela přečíst ten první. A rozhodně nejsem zklamaná. Nejde o žádný počin vysoké literatury, ale je to kniha, která pobaví. Může se v ní najít každý lehce ztracený mileniál, který umí špagety s kečupem na dvacet způsobů a neustále si posílá peníze mezi spořícím a běžným účtem. Pohled na trochu jiného hrdinu, než na single ženu okolo třiceti, je osvěžující. Nemůžu se dočkat, až si přečtu další díl.
Je to prijemne, dosti hltave, cteni... oddechova kniha s usmevnymi poznamkami, bajecne napsana, plynula a velmi nepopulisticka. Kdyz jsem byl v tom samem veku jako hrdina (a to nejsem milenista), navic take pristehovavsi se do Prahy, v jistych pasazich mam dojem ze je napsana o me... proste super, trefne, vystizne a hlavne nenarocne... akorat bychom si zaslouzili pokracovani, jak ze se to s Alesem vlastne vyvrbilo :-) Diky
Bylo to poutavé a vtipné čtení; poskytující náhled do běžného života současnosti v severních Čechách z pohledu člověka, který nezapadá. Na to nemusíte být gay, stačí když nechlastáte a nezajímá vás fotbal a už je to průšvih. Jediné, co můžu vytknout je, že některé náznaky možných příběhových obratů ponechal závěr nevysvětlené.
Hodně pohodový čtení, když se vám zrovna nechce přemýšlet. Žádný velký myšlenky jsem v knížce nenašla, za to jsem tam našla úvahy typu: “Ty jo, teď mi došlo,že možná nikdy nebudu jezdit do práce na koni!” nebo: “Jak asi vypadá brďo?”
Občas mě vyprávění přimělo se NAHLAS (!!!) zasmát, a to mi od podobný knížky úplně stačí.
Nejedná se sice o žádný velký psychologický román, ale je to kniha ze života u které jsme se upřímně pobavil. Delší dobu čtu fejetony Martina Váši ve Vogue CS a bylo příjemné si od nějpřečíst i celou knihu, ne méně humornou než jeho fejetony.