Narodila se v porodnici, přesto je úředně nalezencem.
Když ji totiž Ina s Jaromírem ke svým dvěma biologicky vlastním synům adoptovali, měla téměř ve všech kolonkách rodného listu vepsán údaj Nezjištěno. Ina rozuměla trápením, která Malce její složitý příběh přinášel. Toužila stát při ní, ale mnohdy to zkrátka nevyšlo.
Dvaadvacetiletá Malka se dostává do nečekané životní situace, která ji nutí zaplnit prázdná místa jejího života a odpovědět si na otázku, co vlastně dělá mámu mámou. Čtyřicetiletá Alice tohle promýšlet nepotřebuje — zřetelně to vnímá svou intuicí, avšak složité konstelace mateřství, do kterých se dostává, jsou i pro ni nečekanou výzvou. Otcem dítěte, které obě ženy spojí, je Alicin manžel Roman, který po dítěti hluboce touží.
Román Malinka je především svižně a vtipně vyprávěný příběh, který s nesmlouvavou naléhavostí zobrazuje krizi lidské identity, zamýšlí se nad její podstatou a právem na ni. Rodičovství v mnoha podobách se v něm vymyká definicím. Postavy románu se navzájem potřebují k životu, ale ten je často škodolibě plácá přes prsty.
Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracovala externě pro Českou televizi a Český rozhlas, působila na politickém a tiskovém oddělení izraelského velvyslanectví a v roce 2009 vstoupila do služeb českého ministerstva zahraničních věcí. V současnosti se věnuje ponejvíce své rodině. Román Malinka je její prvotina.
Malinka od Dity Táborské se stala nejtlustší knihou v offline book clubu. Nicméně 430 stran děje mě literárně naprosto uspokojilo a jsem velmi rád, že jsem se do něj pustil. Kniha je nejen o adopcích, adoptovaných a o krizi identity, ale taky perfektně ukázala důležitost mezilidské komunikace. Velmi se mi líbí, jakým způsobem autorka text napsala – je svižný a dynamický; to, co někdo řekl, je často napsané bez uvozovek a navíc se střídají dokonce tři formy vyprávění, přesto je srozumitelný a přehledný. Oceňuju, že určité situace v knize jsou popsané z pohledů různých postav. Únorové setkání ukázalo, že Malinka čtenáře velmi zaujala – s Ditou Táborskou a autorkou grafické stránky Luckou Zajíčkovou jsme diskutovali přes dvě hodiny. Na závěr bych rád citoval část jedné recenze, se kterou jsem se ztotožnil: „Pravidelní čtenáři české beletrie by si měli poznamenat další autorku, která rozhodně stojí za sledování.“ PS: Dita Táborská už brzy vydá svou druhou knihu.
Extrémně mnohovrstevný román vypovídající o těch nejlidštějších, nejniternějších tématech z pohledu všech zúčastněných. Mateřství, adopce, poruchy attachementu, vztahy v rodině, nevěra, láska - to a mnohem víc tam je. Pro mě byla ale Malinka ze všeho nejvíc asi o míjení, o neschopnosti lidí komunikovat a jednat jeden s druhým na rovinu. Domnívám se, že to způsobuje 90% problémů vzniknuvších v rodinách... Táborská je ovšem nejen neuvěřitelná vypravěčka, ale hlavně výjimečně talentovaná spisovatelka. Její lehké přechody mezi hned třemi formami (ich, er a du) mě naprosto okouzlily a dokázaly pohltit. Je taky jednou z mála spisovatelek (i když v Čechách určitě ne jedinou), která nedělá ze svého čtenáře blbce a nepotřebuje být za každou cenu doslovná. Mnohokrát mi dokázala vyrazit dech a už se nemůžu dočkat její další knihy, která má vyjít začátkem června. Mimochodem - na živo je hrozně sympatická a bylo mi ctí s ní osobně debatovat v rámci Book Clubu :)
V krátké době po sobě jsem četla dvě knihy dotýkající se adoptovaných dětí. Jedna byla výpovědí reálnou, kde spisovatelka řešila svoje předky a nakonec i sebe samou. Malinka, ač postava románová, mi Jennifer Teege v mnohém připomněla. Ten neustálý boj, který se v nich svářel, ač věděly, že život u adoptivních rodičů byl vlastně veskrze dobrý (a pravděpodobně lepší, než by byl u rodičů biologických), nedokázaly se s jim přisouzeným bytím dokonale smířit, neustále je něco hnalo tam, kde by se mohly dozvědět pravdu. A dokonce i tušily, že ta pravda jim lahodit nebude. Kořeny, i když vyrvané, se neustále žíznivě snažily přimknout zpátky k vysušené zemi. Obě tyto ženy, reálná i románová, se se svým osudem praly různě. Jennifer bojovala s depresemi, Malka se prala divoce a nespoutaně, ubližovala tak nejen svým blízkým, ale i sobě, i když ve skutečnosti o to nejspíš vůbec nestála. Malinka je o věčném boji, s genetickým předurčením, s vlastními a cizími geny, o mlácení kolem sebe, ale i o snaze potlačovat ty údery, mírnit je (jak adoptovaná, tak ti, co adoptovali). Knížka je hodně o nepochopení, o neschopnosti komunikovat, protože kdyby Malka víc mluvila a víc dala najevo sebe (jinak než kopáním na všechny strany), možná by to fungovalo lépe. Jenže to by nebyla ona, nezkrotná, a to by možná ani nevznikla tak naléhavá kniha. 90 %
Další silný příběh, další skvost na poli české literatury. Řada životních dramat a osudů. Téma mateřství, adopce, touha po biologických rodičích. Skvěle napsané, zdrcující. Nic není černobíle. Čtivé. Doporučuju.
Tak tohle byla jízda! Kdo byl řekl, že kdysi adoptované dítě, které vyrůstalo v ideální rodině, bude na prahu dospělosti stále tápat ve své identitě, bude chtít stůj co stůj najít svou biologickou matku a nechtěně ničit životy ostatních. Kniha se četla s takovou krásnou lehkostí, ačkoliv byla o všem, jen né o lehkých věcech. Příběh je naprosto poutavý, protože se na realitu koukáme z více úhlů (postav) a tak se dostaneme do propletence polopravd, nevyřčených důležitých věcí, domněnek a nechtěných lží. Tím, že každá postava si myslí něco zcestného o ostaních postavách, se děj nádherně komplikuje a autorčino přebíhání z ich forem do er forem, polopřímých řečí apod. to dokonale ztmeluje (fakt, je to pastva pro oči). Opravdu nemám, co bych knize vytkla.
Tyhle syrový existenciální krize vůbec nechápu a přitom trochu chápu. Vžívám se do nich až moc, s knížkama takhle nákladám. Teda pokud mají ty knížky tuhle schopnost. Malinka ji má až příliš a strašně mě bolela, přečetla jsem ji za jeden den a mám z toho všeho díru v hlavě a v srdci. Bolela mě od začátku do konce, bolela mě, když byla malá a bolela mě, když nevěděla, co cítit ke svý mámě. Bolelo mě, co k ní necítí a co cítí máma. Mámy to nemaj' s takovýma Malkama vůbec lehký. Ale lehký to nemaj' ani Malky a když se o nich někdo rozhodne napsat, tak tím bourá jistý mýty o matkách-chápavých-rádkyních a dcerách-co-mají-svý-mámy-za-nejlepší-kámošky. Tyhle mýty mají být někdy bořený. Aby se pak některý lidi mohli cítit o trochu víc normální i za cenu náročný knížky, která přináší náročný otázky. A jestli nejsou knihy od toho, aby přinášely otázky (nebo odpovědi), tak moc nevím, od čeho jsou. Tak děkuju. Malce. A Ditě.
Tak tohle bylo... zajímavé, a vlastně si ještě nejsem tak úplně jistá, jestli se mi tam víc věcí líbilo nebo nelíbilo. Tak sem jen hodím pár náhodných postřehů:
* Začátek mě hodně bavil. Zbytek už méně a méně. * Kdyby se rozsah knihy o polovinu zkrátil a vyškrtala se ta hromádka klišé, asi by jí to prospělo. * Je to hodně syrové. Ale tím i lidské. A patrně na většinu postav hned tak nezapomenu, což je plus. * Pokud jste se někdy ocitli v podobné situaci, kterou řeší některá z hlavních postav, hodně vás to zasáhne. * Soukupová vs Táborská? Za mě Soukupová. Méně dramatu, neméně emocí. Jen ne tak ukřičených. * Ty pasáže o "Bůh"... uf. Ne, děkuji. * Hodně dobrá prvotina? Rozhodně.
Mal to byť silný príbeh o tehotenstve, adopcii, materstve a samozrejme identite. Namiesto toho dej posúvali ploché postavy, ktoré sa točili v kruhu, nedokázali komunikovať a vyťahovali na seba staré krivdy. Nevadil mi ich charakter, ale to, že som ich ani po 400 stranách nepoznala. Navyše, ženy boli vykreslené výlučne ako hysterky, ktorých vnútorný svet tvoril častejšie bordel ako poriadok.
Mám rada depresívne knihy o nefunkčnej rodine, ale Malinka by si zaslúžila zeditovať a vyškrtať klišé, ktoré mi nesmierne vadilo (dozrieva ako víno/ nádej zomiera ako posledná/ karty boli už dávno rozdané). Možno by nakoniec zo zbytočne mnohovrstevného príbehu zostala kvalitnejšia 200-stranová kniha.
Tohle byla docela síla. Z některých postav je mi až špatně. Bylo to dost surové a v některých částech se to nečetlo úplně lehce. Ale fakt to na mě zapůsobilo, to zas jo. A od autorky si určitě přečtu další román, jestli ho vydá.
Na začátku mi trvalo se začíst a rozlišit postavy, protože už je to déle, co jsem četla Běsu. Ale když jsem se zorientovala, už to bylo dobrý. Román je rozsáhlý a postavy jsou dobře vykreslené. Čtení doporučuju.
Ačkoli mi většina postav byla v podstatě nesympatická a často jsem nechápala, proč se ti lidé chovají právě takhle, knihu jsem přečetla za pár dní a svým způsobem se mi líbila. Po dočtení se nemůžu zbavit jakési hořkosti. Žádný šťastný konec. Jedna facka za druhou, všechno špatně. Zajímavý námět. Bylo to náročné čtení, ze kterého běhá místy mráz po zádech. Ale mohlo se to takhle ve skutečnosti stát? Těžko říct. Občas mi postavy přišly až příliš bezcitné a sobecké. Ufff, asi bych si měla přečíst něco oddechového.
Má to víc vrstev, než je na první začtení se zřejmé. Neobsahuje to žádné postavy, které bych v určité chvíli nechtěla v jejich alibismu, nedostatku empatie a sobeckosti kopnout do zadku. Nicméně až potom, co se zbavím pochopení pro jejich situaci a chyby (ať zvedne ruku ten, co nikdy nic neposral). Až tak jsou reálný.
Kvituju dobře napsané erotické scény, ze kterých nesténá pocit trapnosti. Ten jsem naopak měla se scénami s Bohem. Vlastně s Bůh. Trochu úsměvný mi na rok 2017 přišel termín „elektronický dopis“. Ale aspoň, že tam nefiguroval x-chat.
Knížka s tématem, které jsem snad ještě nikdy v životě nečetla - adopcí. Autorka umí nádherně psát, tak, že vám při některých scénách buší srdce. Všechny postavy byly uvěřitelné, každá měla svá pozitiva i negativa. Příběh mě na konci možná trochu zklamal, ale přesto dávám plné 4 hvězdy.
Velice dobře zvládnutá prvotina na téma mateřství ze všech možných úhlů pohledu. Všechny svým způsobem kvůli něčemu odsuzujete a v tu ránu vám přistane z druhé strany argument, proč jejich chování není tak odsouzeníhodné. Kniha o tom, že jsou lidi občas sobci. O tom, že někteří lidé l��sku neumí přijímat ani rozdávat. O tom, že někomu se prostě nikdy nezavděčíte. A ty epilogy. Ty vás zničí... http://books-postcards-geocaches.blog...
Byť se Malinka zpočátku zdála jako další příjemné české překvapení letošního roku (po Haně a Dědině), konečný dojem příliš dobrý není. Malinka trpí problémem, který vidím v opěvovaných Žítkovských bohyních, a sice neukočírováním děje a vrstvením katastrof. To, co se zdálo jako zajímavý román o vyrovnávání se s vlastním původem a problematice adopce (perspektivou přijímaného dítěte i přijímající rodiny), končí jako smatlanina plná divně jednajících postav, zralých na důkladné psychologické vyšetření (ironií osudu ho většina postav má...). Zatímco Malka byla ve své nevyrovnanosti a divokosti jedinou konzistentní postavou, ostatní postavy jakoby se autorka snažila v průběhu knihy rozbít a ukázat, že každý schovává "temné tajemství" , což působí otravně. Všechny slabé stránky knihy se promítají v poslední třetině, kde vrcholí nejen děj, ale i hromadění pohrom a nelogičností . Dita Táborská umí psát bezesporu čtivě, je znát, že téma adopcí důkladně prostudovala, ale výsledek je rozpačitý.
Moje prvotní nadšení vystřídaly poměrně veliké rozpaky. Ze začátku mi kniha přišla svižně, vtipně napsaná, postupně se začal rozjíždět temný příběh, který mi ale bohužel přišel rozplizlý, zbytečně natahovaný. Úplně všechny postavy jsem vlastně nesnášela, přišlo mi, že jednají nelogicky a afektovaně. Celé mi to vlastně nakonec moc nesedlo, bylo to zbytečně dlouhé.
SPOILER Když prostě skoro od začátku víte, že nic nedopadne dobře, všechno se blbě zamotá a Malka se pořád chová jako kráva, motivace čtení a prožívání příběhu dost klesá. Navíc mě jako matku neuvěřitelně iritovalo chování těhotné, tohle jsem vůbec nechtěla číst, i když to do příběhu patřilo. Asi jsem už měkouš. :-)
Z Malinky jsem jakási rozmrzelá. Začalo to nadějně, vztah rodičů a adoptované dcery sliboval zajímavou sondu do pro mě neprobádaného území, ale postupně se všechno zvrtlo v hodně ujeté panoptikum divnosti. Na jednu stranu velice čtivě napsaná kniha s ne úplně obvyklým námětem, na druhou stranu děsně nesympatické postavy zralé pro doktora Chocholouška. Jakože nikdo není černobílý a nemusí být všichni super klaďasové, ale zas sebrat bandu vyšinutých jedinců a nechat je dělat absolutně nelogické rozhodnutí, které nemůžou skončit jinak než v duchu rčení „na po*raného i záchod spadne“, je též svého druhu extrém. To už pak vlastně jen čekáte, co ještě se asi tak pokazí.
Jaké jiné téma bych si já mohla vybrat před nejkrizovějším měsícem roku, že? Tak si říkám, zda mě ty depky někdy omrzí. Kor když realita začíná světu literatury obstojně sekundovat.
Kniha kterou jsem dostala už na jaře k narozeninám, ale dostala jsem se k ní až teď. A rozhodně nelituju že jsem si na ni počkala, dlouho se mi nestalo že jsem se od knihy nemohla odtrhnout (možná proto že kromě Cormorana nečtu detektivky), což Malinka ač, detektivkou není, splnila. Trochu nepříjemné mi byly pasáže s Bohem, mám pocit že poslední dobou nečtu knihu, kde by Bůh nebyl/a zhmotněný/á, přítomný/á a vedoucí dialog s člověkem. A vždycky mi to připadá takové nějaké trapné, podivné, neobratné... Ale to je asi to jedinné, co bych vytkla. Velmi oceňuji to, že po odborné stránce autorka zřejmě konzultovala s odborníky, a tak pasáže o adopci, attachementu a výchově adoptovaných dětí nejsou úplné bláboly a stereotypy. Do Malky jsem se naopak vcítit dokázala, a asi poprvé v životě jsem se zamyslela nad tím, jak se mohou některé adoptované děti cítit, hlavně pokud si uvědomí, že adopce je dost náhodný proces a stejně tak jako je si adoptivní rodiče mohli vybrat i někoho jiného.... naopak mě strašně štvalo, jak se Ina nesnaží s Malkou zavést hovor na těžká témata, a vše si automaticky nějak sama odvozuje... No, jak je vidět z mého komentáře, je to po dlouhé době kniha která mi na pár dní zůstane ležet v hlavě a jako v kocovině se budu mátožně probírat dalšími knihami ke čtení a žádná mi nebude dost dobrá... No, prý nedávno Táborské vyšla druhá kniha, tak třeba bude výběr jasný. Doporučuju!
Příběh Malky, kterou si adoptovali, když byla ještě miminko. Vyrůstání v adoptivní rodině nebylo vůbec snadné, ani pro ni, ani pro její rodiče, kteří však dělali vše pro to, aby byla šťastná a všichni spolu dobře vycházeli. Malka se i v dospělosti snažila najít svoje místo na světě a neměla to lehké. Nakonec se sama dostala do složité životní situace, kdy nebylo jednoduché rozhodnout se, co dál. Příběh o rodičovství z různých pohledů - dětí, rodičů, prarodičů, bezdětných párů, svobodných matek... Příběh o životě a jeho nevyzpytatelných cestách. Kniha je vyprávěna z různých pohledů - Malky, její adoptivní matky Iny a Alice, která nemůže mít vlastní děti a ráda by je adoptovala. Čtenář má tedy možnost uvidět siutace ze všech stran a tím pozná všechny souvislosti a může si udělat kompletní obrázek. Knížka plná naděje i beznaděje, lásky i nenávisti. O životě i o Bohu. Ze začátku jsem měla problém se začíst. Během jedné stránky se vystřídaly různé postavy v myšlenkách i popisech a špatně jsem se orientovala. Ale za chvilku jsem si na styl psaní zvykla a děj začal být tak napínavý, že jsem knihu už neodložila a přečetla ji na jeden zátah.
Tak mám knihu konečně z krku! Už dlouho se mi nestalo, že bych se musela v polovině knihy přemlouvat, abych knihu dočetla. Knihu jsem nakonec neodložila nedočtenou a nějak jsem to překousala. Pro mě velké zklamání, na knihu jsem se těšila, zaujala mě anotace a také dobré recenze. Ale zklamání, ze začátku velmi zajímavé, ale pak velké střídání postav a také forem tomu velmi uškodilo. Navíc hlavní hrdinka velmi nesympatická! Jediný, kdo mě bavil, byla Ina a její synové. Kniha mohla být klidně o pár kapitol kratší, velmi roztahané.
Malinka je skvělá jak charakterově, tak svým životně zcela reálným příběhem. Kolik běhá po světě adoptovaných dětí jako je Malka, které o svojí adopci ví a marně se snaží hledat své biologické rodiče... Ve snaze o uvědomění si sebe sama a přitom vlastně jen bojují s větrnými mlýny a ani shledání s pravou mámou je nezachrání. Malinka je knížka plná otázek, plná materiálu na přemýšlení, nestaví nikoho do pozice dobra a zla. Je to jen tak, že všichni v sobě máme kousek, nikdo nejsme svatí ani dokonalí, nikdo vždycky nejedná správně. A občas je těžké postavit se jen na jednu stranu.
Je to tizive, je to silne, je to zamotane, ale urcite se to nerozmota. Malka, Alice, Ina, Roman, Jaromir, Vojta, Petr, Mikulas. Jo a pani Buh, ktera si kvedla v jejich osudech a par krat bodne do zad. Nedokazu rict, ze je to pribeh ze zivota, i kdyz by prave asi mohl byt. Je to velmi rozporuplne a navykove. Mam rada vsechny postavy, ale krome Jaromira jsou spise ty zenske, ktere maji silu a jdou kupredu. Doporucuji a jdu na Besu.
Dita Táborská mne opravdu překvapila. Od první stránky do poslední jsem nemohla zastavit. Příběh vrývající se pod kůži, příběh, který jen tak nezapomenete a otázky, které zůstanou nezodpovězeny.
Pro mne za velmi dlouhou dobu opravdu "psychologický" román se vším všudy. Vykreslení jednotlivých postav naprosto vynikající, je to syrové a surové, do poslední stránky neskutečně pravdivé.
Čtive a zajímavé. Oproti jiným českým autorskám to trochu zaostává, dej je doháněn do absurdnostni, uměle na mě působily scény s Bohem a obecně otázky viry. Ale bylo to vesměs velice příjemné čtení, zajímalo mě, jak se postavy vyvinou, jaký jim autorka přiřkne osud. Doufám, ze Táborská ještě něco napíše.
Silná kniha tématem i stylem psani. Příběh Malinky vás dojme a místy naštve, ze závěru mi trochu přeběhl mráz po zádech. U popisu dětí z kojeneckého ústavu mi bylo úzko, jako už dlouho ne... Jediné, co mi do knihy nepasovalo, byla část s Bohem, za mě úplně zbytečná a trochu vykonstruovaná. Ale celkově - skvělá kniha!
Přečetla jsem během pár dní. Holt autorce za lehký styl a čtivou formu. Hravé perspektivy a pohledy. Ale asi to nezanechalo velký dopad. Možná je jen Malka, ničitelka nihilistka a masochistka, pro mě nepochopitelná nebo nezajímavá. Možná to není k pochopení, ale procítění, a tohle je mi příliš vzdáleno.