Krátká novela o depresi, melancholii a sebevraždě. Zpověď člověka, který rezignoval na život a každý den čelí volbě mezi životem a smrtí. Styron čtenáře provází obdobím několika měsíců, během kterých zažívá paralyzující depresivní epizody.
Knížku jsem si vybrala proto, že jsem měla hrozně vágní povědomí o depresi. Nikdy jsem depresivním lidem nerozuměla, ani se o to nijak zvlášť nesnažila. Dlouho jsem vnímala depresivní myšlení jako postoj, jako svobodný rozhodnutí člověka a otázku vůle žít život ve štěstí nebo v utrpení (laicky řečeno). No, názor jsem určitě přehodnotila a aspoň zprostředkovaně jsem zažila nesnesitelnou realitu všedních dnů lidí, kteří se s depresí potýkají. I přes opakující se pocity bolesti a beznaděje vyzařuje ze Styronových slov síla a vůle svůj osud zvrátit. Na rozdíl od jiných autorů, kteří depresi idealizují nebo nějakým způsobem čerpají z depresivních epizod pro vlastní tvorbu (třeba Woolfová), Styron se vůči nemoci jasně vymezuje a nepřijímá ji jako součást vlastního já. Odhaluje zkušenosti s nemocí jakožto pacient, ale také z pozice pozorovatele sledujícího jak stejná nemoc užírá jeho blízké – což dalo úvahám nový rozměr. Intimní konverzace s člověkem, který vám umožňuje vplout do nejtemnější myšlenek jakéhokoliv smrtelníka a ponořit se až na dřeň lidské duše. Určitě se chystám i na jeho Darkness Visible.
Co mě obzvlášť zaujalo:
- Styron si stěžoval na naprostou absenci snů – o tom jsem nikdy dřív neslyšela, je to normální u deprese?
- Velmi obdivoval Camuse, dokonce se s ním měl setkat v Paříži, po příletu do Francie se ale dozvěděl, že Camus zemřel při autonehodě (patrně sebevražda) – což byla tragédie, která ho hluboce poznamenala (jeho slovy: “I have never felt so intesely the loss of someone I did not know“)
- Přirovnává depresi k pojmu brainstorm, který má v dnešním jazyce úplně jiný význam v kontextu tvořivosti
- Tragická zkušenost s antidepresivy a psychoterapií, deprese se u něj projevila až v 60 letech po alkoholové abstinenci