Proč všichni odcházejí

by Zuzana Dostálová

Novela proč všichni odcházejí je autobiografickou výpovědí dítěte, dívky, která se poprvé setkává s odcházením blízkých. Zároveň se snaží pochopit, proč je svtě dospělých takový, jaký je. Proč se lidé opouštějí, proč umírají, proč je tolik samoty? Rodinná historie ji nutí přemýšlet nad krutostmi koncentračních táborů a křivdami komunistického režimu. Její dětství je poznamenáno dobou temna, osaměním, protkáno dětským nepochopením, denním cvičením a violoncello, což ji často izoluje od okolního světa, ale nakonec i láskou. Odehrává se v malém moravském městě, na Vysočině a pražském Břevnově. Nejdůležitějším pevným bodem je vztah s otcem, spisovatelem a režisérem, který často odjíždí za prací, a chvilky s ním jsou o to vzácnější. Ona mu potají brává scénáře, pročítá je a přehrává si o samotě jednotlivé obrazy. Velkou nadějí, smyslem a ukotvením je přátelství s nemocnou starší kamarádkou, jež dává hrdnice pocit spojenectví a zasvěcuje ji do tajů prvních lásek.

120 pages, Hardcover

First published January 1, 2016

About the author

Zuzana Dostálová (1976) je violoncellistka a spisovatelka. V roce 2016 publikovala svou prvotinu Proč všichni odcházejí, která se v roce 2024 dočkala v Pasece reedice. Je zakladatelkou projektu Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní. S autorkami Pavlou Horákovou a Alenou Scheinostovou vydala novelu Johana (Paseka 2018) a ve stejném roce vyšel v Pasece její druhý román Hodinky od Ašera, po kterém v roce 2020 následoval Soběstačný. Jejím posledním literárním počinem je román Karneval zvířat (Paseka 2023), který s nadhledem popisuje těžký život hudebních umělců.

Reviews

[Eva Králová · Rating 4 out of 5]

Autobiografická, křehká, melancholická a něžná kniha, psaná pohledem malé Zuzanky.
Příběh je vzpomínkou na dětství, hudbu, na tatínka scénáristu, na babičku a dědu, zážitky z nemocnice, nebo na starší kamarádku Moniku, se kterou si psaly dopisy.
V knize najdeme také smutné okamžiky, odchody blízkých a vyrovnávání se dětské duše se smrtí.

[Markéta Forejtová · Rating 3 out of 5]

Bravurně napsané, ale něco tomu chybělo... možná setkání s Monikou? 👀
3/5*

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Tak tohle je jedna z těch nejlepších knih tohoto roku minimálně. Nechápu.. no vlastně asi chápu ... její špatné hodnocení na Goodreads, Databázi i CBDB....byla absolutně nepochopena čtenáři, kteří jsou příliš mladí, aby věděli... Podle všeho tahle kniha chce svůj věk.

Jde o autobiografickou knihu, a to vážně, doslova... a jak recenze pochybují, stačí trochu vyhledávat... no ti, kdož se narodili v podobném roce jako autorka, stačí zavzpomínat.

Já jsem z této knihy nadšená hned v několika ohledech. Mne po jazykové stránce naprosto nadchla. Je to krásná češtinářská hra. Kdy se dokonale jazykově vtělila do daného věku dítěte a dané doby. I proto ze startu mluví v tak jednoduchých větách.

V druhém bodě se mi kniha líbila proto, že ve mně vyvolala neuvěřitelné vzpomínky. Ano, i já jsem byla v podobném věku v nemocnici a pamatuji si, jak to bylo dramatické a co se dělo, ten pohled dětskýma očima. V tomto směru toho mám více, protože v 15 jsem pak nastoupila na zdravku a měli jsme praxi v nemocnici na dětském, takže mám i ten druhý pohled.. to zákulisí...
A ano, šťouchlo do mne i to, že si moc dobře vzpomínám na to, že se s vámi nikdo o nemocích nebavil, ani to, že umřete, ani moc o diagnózách, byly to příkazy a vy tomu nebudete rozumět. Až s nástupem do práce se to teprve začalo měnit, dost to trvalo a doktorům se do toho moc nechtělo, ono to souviselo i s chybami, nebo jednoduše i tím, že nebyla léčba a nechtěli to přiznat. Myslím v době komunismu. A třetí spojitost.... to neuvěřitelné uvědomění, když si člověk vezme, že to není zase až tak dávno a je děsivé, že na Crohna se tehdy umíralo a ta perspektiva dožití a soběstačného života v dospělosti nebyla moc velká... a jak se to změnilo. Situace dnes. Vzpomněla jsem si i na astmatiky...

No a potom je to neuvěřitelné ale to vyprávění o babičkách, o tom, jak odcházeli v podobném věku a jak to bylo podáno a vnímáno... nevím .. některé recenze asi čekali nějaké vyrovnávací drama... ale... v knize je vlastně skvěle ukázáno, jak se to tehdy dětem podávalo, jak to dítě svými dětskýma očima vnímalo a v celkovém pojmu tam je ukázáno, jak je smrt součástí života a ano když by to dotyční vskutku vnímali, tak je tam ono truchlení ...

Moc se mi tam líbily některé pasáže, kdy jsem měla vysloveně deja vu ... to samé si vzpomínám u babičky.

A potom ty náhody... otec se narodil 11.11. .. jmenuji se Adriana, sestra Monika... přišlo mi to jako vtipné náhodilosti.

Zjistila jsem, že jsem si jako dítě četla tvorbu autorčina tatínka v novinách a byl jedním z těch, díky nimž jsem snila o tom, že i já budu tak v novinách.. a v 19 se mi to splnilo... začala jsem psát sloupky, glosy, eseje, fejetony, pod čarou. Vycházely v Svobodě.

Milovala jsem Vlak štěstí a naděje, kdo by ten seriál nemiloval.

Tahle kniha je pro mne srdeční, a to nejen pro ten upletený copánek a drdůlek nebo velké kalhotky přehozené přes židli :-D.
A já všem tuto knihu jen doporučuji. Ale prosím, zkuste otevřít své srdce a mysl. A berte v potaz, že je to kniha napsaná pohledem 5 leté, a postupně jde asi do věku 12-13 let, pokud se nepletu a dobře počítám. A musím říct, že pokud se vám tam něco zdá neuvěřitelné... ne doopravdy, všechno se v té době doopravdy tak odehrávalo... a pokud si trochu pogooglíte, zjistíte, že souhlasí i to povídání o své rodině a že je to vlastně moc pěkné uctění památky všech těch, které milovala. Zjevně i moc pěkný vztah měla autorka k tatínkovi.

Je neuvěřitelné, jak moc mi to sedlo i obdobím, vzhledem k nedávnému úmrtí mého otce.

[adela · Rating 2 out of 5]

No, co k tomu říct. Nemyslím si, že by kniha byla nějak úplně otřesná, že by se nedala ani číst nebo tak, ale něco tomu hrozně chybělo. Za prvé jsem asi čekala trochu nálož emocí, název knihy mě oslovil, ale přijde mi, že název se úplně neztotožňuje s obsahem. Samozřejmě je zde několikrát naznačena otázka proč vlastně lidé odcházejí, ale já čekala, že to půjde primárně o emoční a psychickou stránku malého dítěte, které se vyrovnává s prvními zkušenostmi se smrtí. Nevím, jestli to bylo jen mnou, ale nějak to na mě nedolehlo.

Jediné, co mě zasáhlo byla Moničina nemoc, číst si o tom, jak holka, ve svých patnácti letech už nikdy nebude mít normální zdraví život a samota se kterou se musí vyrovnávat byl jeden z těch zážitků, které si z knihy budu pamatovat. Když jsem se na konci dozvěděla, že umřela, tak i přesto že jsem to čekala, bylo mi to líto. Chtěla bych vyzdvihnout období kdy byla Zuzka v nemocnici a následně i dopisy od Moniky popisující místní podmínky.

Každopádně chci taky vzít v potaz, že to byla autorčina prvotina, tudíž je logické, že ne každého to osloví. Dala jsem sice jen dvě hvězdy, ale rozhodně to nejsou hvězdy, které by měly odradit, spíš by měly povzbudit k tomu, aby jste si to přečetli a udělali si svůj vlastní obrázek :).

[Lucie Králová · Rating 5 out of 5]

Jestli něco autorka umí, tak je to psát z pohledu dítěte!

Román Soběstačný mě tenkrát úplně rozbil. A tady jsem se celou dobu bála, že to bude podobné. Vyprávění pohledem malé Zuzky bylo dojemné, nostalgické a po celou dobu velmi melancholické. Až jsem z toho měla několikrát stísněný pocit, že se v příběhu musí stát něco hrozného.

Netekly mi slzy tolik jako u čtení Soběstačného, rozhodně mě ale tahle útlá knížka chytla za srdce víc než Hodinky od Ašera nebo Karneval zvířat.

[Knihomolský deník · Rating 3 out of 5]

Příběh nebyl špatný, ale víc mě bavil způsob psaní autorky než samotný den. Kniha byla dost melancholická.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Od autorky jsem již četl knihu SOBĚSTAČNÝ, která se mi líbila a následně knihu KARNEVAL ZVÍŘAT, která se mi bohužel moc nelíbila, i když si myslím, že popis českých hudebních umělců v Německu je pravdivý, ale na mě kniha působila místy nudně a nezáživně. Nicméně jsem nad autorkou nezlomil hůl, protože Soběstačný se mi líbil, a tak jsem se rozhodl přečíst její prvotinu PROČ VŠICHNI ODCHÁZEJÍ, která vyšla poprvé v roce 2016 u nakladatelství Togga. V roce 2024 vyšlo nové vydání v nakladatelství Paseka. Četl jsem vydání od Paseky.

Proč všichni odcházejí můžeme zařadit mezi novelu a v této novele se nacházejí autobiografické prvky.

Novela je vyprávěna pohledem mladé holčičky ZUZANY (autorky), která navštěvovala první stupeň základní školy. Vzpomíná na svého tátu, který psal scénáře k filmům (např. Sestřičky, Smrt krásných srnců, Vlak dětství a naděje), na babičku a dědu z tátovy a matčiny strany a na různé zážitky, které prožila, když byla malá. Zuzana se od útlého mládí učila hrát na violoncello, k tomu ji vedl její táta. Zuzana má 2 starší sestry.

Zuzana si našla také kamarádku MONIKU, se kterou si psaly dopisy. Líbila se mi jejich komunikace v klasické písemné podobě. Autorka jako malá holčička psala také detektivky a básničky, což je určitě velice zajímavé a v této knize se o tom dočteme.

Příběh je hořkosladký a v této novele nalezneme i velmi smutné okamžiky, nad kterými nejednomu čtenáři ukápne slza. Závěr knihy mě docela rozhodil a dostal do kolen. Někdy stačí několik vět a člověk nemůže uvěřit tomu, co si zrovna přečetl. V knize nalezneme také humorné okamžiky.

Myslím si, že pokud máte rádi Zuzanu Dostálovou, a chtěli byste se dozvědět více informací o jejím životě a její rodině, tak tato kniha je k tomu ideální.

Kniha je krátká a dá se přečíst během jednoho dne (knihu jsem přečetl za 2 dny). Kniha má 6 kapitol a kniha se mi líbila.

Navštívil jsem autorčinu besedu na Knižním festivalu v Ostravě 2024, kde autorka četla ukázku z knihy Proč všichni odcházejí. Časem si určitě přečtu další knihy od této autorky.

Kniha má pěknou obálku.

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Od paní autorky jsem četla její dvě knihy Soběstačný a Karneval zvířat, které se mi moc líbily. Když teď znova vyšla její novela Proč všichni odcházejí, věděla jsem, že se budu chtít do knihy pustit také.
Příběh je psaný z pohledu malé dívenky (autorky) a na rodinné historii se tu rozvíjí různá témata - samoty, odcházení, nemocí, mezilidských vztahů či politické situace v zemi. Pohled dětskýma očima může být někdy trochu zjednodušující a možná lehce naivní, ale tento záměrně zvolený způsob vyprávění podle mne o to silněji dává vyznívat závažnost toho, co se tu autorka snaží sdělit.
Baví mne způsob, jakým autorka píše. Čte se to velmi dobře, je to velmi svižné. Zároveň mne baví, jak na malém prostoru autorka dokáže říct docela hodně. Některé věci tu čtenář musí hledat tak trochu mezi řádky, ale je to psané velmi srozumitelně a s určitou lehkostí - aspoň tak to na mne působilo.
Pokud máte rádi tvorbu Zuzany Dostálové, tohle vás bude nejspíš bavit také. Sama knize dávám 4 hvězdy z 5 - přiznám se, že z její tvorby mne zatím nejvíc bavil Karneval zvířat, který mne asi nejvíc zasáhl. Ale i tak tuto knihu mohu velmi doporučit,

[Vladimír Žák · Rating 2 out of 5]

Why they are all leaving?

[Pavlína Konečná · Rating 5 out of 5]

Drobné křehké milé i trochu smutné dětské vzpomínky. Mám takovéto knížky o věcech viděných dětskýma očima moc ráda.

[Nicol Řezníčková · Rating 4 out of 5]

Rychle čtoucí oddechovka, krerá má lehce (pro mě lehce) depresivní podtón.